34 ICm 2043/2013
čj.: 34 ICm 2043/2013-73 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 35 INS 6441/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: IT credit, s. r. o., IČ: 26444437, se sídlem Pernerova 502/50, Praha 8, zastoupeného JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem Týnská 1053/21, Praha 1, proti žalované mu: Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v. o. s., se sídlem Doudlebksá 1699/5, Praha, insolvenční správce dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Ringhofferova 468, Kamenice, zastoupenému JUDr. Zdeňkou Prudilovou Koníčkovou, advokátkou se sídlem Orlí 36, Brno, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. U r č u j e s e, že pohledávka žalobce za dlužníkem Jaroslavem Agosztou, anonymizovano , bytem Ringhofferova 468, Kamenice, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 35 INS 6441/2012, ve výši 101.829,86 Kč (dílčí pohledávka č. 4) a ve výši 120.680,59 Kč (dílčí pohledávka č. 5), j e p o p r á v u.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 11. 6. 2013 se žalobce domáhá určení, že jeho pohledávky za dlužníkem Jaroslavem Agosztou, anonymizovano , bytem Ringhofferova 468, Kamenice, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 6441/2012, jsou ve výši 101.829,86 Kč (odpovídající dílčí pohledávce č. 4) a ve výši 120.680,59 Kč (odpovídající dílčí pohledávce č. 5), jsou po právu.

Žalobce v žalobě předně připomněl, že do shora označeného insolvenčního řízení přihlásil pohledávky v celkové výši 799.267,19 Kč. Na přezkumném jednání žalovaný popřel žalobcem přihlášenou dílčí pohledávku č. 4 ve výši 101.289,86 Kč co do pravosti a výše s odůvodněním, že z dlužníkem předložených potvrzení o platbách nevyplývá jeho prodlení a nemohl tedy vzniknout nárok na smluvní pokutu. Žalobce uzavřel s dlužníkem dne 21. 9. 2011 dohodu podle § 570 občanského zákoníku, v níž účastníci nahradili dosavadní závazek novým závazkem dlužníka zaplatit žalobci částku 465.910 Kč, a to tak, že do 30. 9. 2011 částku 186.000 Kč a nejpozději do 31. 3. 2012 částku 279.910 Kč ve splátkách s tím, že dne 31. 3. 2012 bude částka splacena v plném rozsahu. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou částky 465.9410 Kč delším než 30 dnů sjednal žalobce s dlužníkem v čl. II. odst. 3 dohody povinnost dlužníka uhradit žalobci jednorázovou smluvní pokutu ve výši 100.000 Kč. Po provedení dílčích plateb byl dlužník ke dni 31. 3. 2012 v prodlení s úhradou částky 257.410 Kč, nesplnil tedy řádně a včas své platební povinnosti dle uvedené dohody, žalobci tak vznikl nárok na smluvní pokutu a na úrok z prodlení ve výši 7,75% p. a. dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Na přezkumném jednání žalovaný dále popřel žalobcem přihlášenou dílčí pohledávku č. 5 ve výši 120.680,59 Kč co do pravosti a výše s odůvodněním, že z dlužníkem předložených potvrzení o platbách nevyplývá jeho prodlení a nemohl tedy vzniknout nárok na smluvní pokutu. Žalobce v tomto ohledu připomněl, že uzavřel s dlužníkem dne 21. 9. 2011 dohodu podle § 570 občanského zákoníku, v níž dlužník uznal co do důvodu a výše svůj závazek vůči žalobci ve výši 624.639,97 Kč s příslušenstvím. Uvedený závazek účastníci dohody nahradili závazkem novým, a to závazkem dlužníka zaplatit žalobci částku 465.910 Kč, a to do 30. 9. 2011 částku 186.000 Kč a nejpozději do 31. 3. 2012 částku 279.910 Kč ve splátkách s tím, že dne 31. 3. 2012 bude částka splacena v plném rozsahu. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou dle dané dohody sjednal žalobce s dlužníkem v čl. II. odst. 2 předmětné dohody povinnost dlužníka uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení. Dlužník nesplnil řádně a včas své platební povinnosti dle uvedené dohody, žalobci tak vznikl nárok na smluvní pokutu v celkové výši 120.680,59 Kč.

Žalobce dále uvedl, že veškeré vztahy mezi ním a dlužníkem se řídí výhradně dohodou ze dne 21. 9. 2011. K této dohodě byl dne 27. 2. 2012 uzavřen dodatek, jímž žalobce a dlužník provedli změnu bankovního účtu k úhradě pohledávky. Písařským nedopatřením byl však dodatek označen jako Dodatek č. 1 k Dohodě uzavřené dne 29. 9. 2011 , ačkoliv k uzavření žádné takové dohody nedošlo. Uvedeného nedopatření pak využil dlužník, jenž předložil insolvenčnímu soudu tvrzenou dohodu ze dne 29. 9. 2011, jež je však falzifikát, jehož cílem je změnit platební povinnosti a eliminovat následky prodlení. Žalobci dohoda ze dne 29. 9. 2011 nebyla známa, dohodu nepodepsal, nesepsal ani neparticipoval na jejím vytvoření. Podpis na uvedené listině není podpisem jednatelky žalobce, což je již pouhým pohledem zřejmé ve srovnání s jejím podpisem na dohodě ze dne 21. 9. 2011. V tvrzené dohodě není jakkoliv reflektováno dřívější uzavření dohody ze dne 21. 9. 2011 a vztah těchto dokumentů není nijak upraven, nadto by žalobce dobrovolně na znění dohody ze dne 29. 9. 2011 nepřistoupil, neboť by tím nedůvodně krátil svá práva. Údajný podpis žalobce na tvrzení dohodě je nezdařenou kopií podpisu uvedeného na výzvě k úhradě, kterou žalobce dlužníkovi zaslal. Takové výzvy jsou však podle žalobce podepisovány osobami odlišnými od jeho jednatelky, takové osoby však nejsou oprávněn uzavírat jakékoliv dohody, jimiž by docházelo ke vzniku práv a povinností ve vztahu k žalobci. To mohou činit jen jednatelé Tereza anonymizovano a Roman Steinhauer, přičemž rozporovaný podpis nenáleží ani jednomu z nich. Taktéž kvalita předmětného podpisu a způsob jeho provedení je podle žalobce krajně nevěrohodný. S ohledem na to podle žalobce uvedená listina nemůže vyvolat právní účinky.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že ve vztahu k dílčí pohledávce č. 4 mu dlužník předložil dohodu uzavřenou s ním a žalobcem ze dne 29. 9. 2011, jež měla nahradit dohodu ze dne 21. 9. 2011 a dále doklady o úhradě částek, z nichž plyne, že dlužník hradil jednotlivé splátky v souladu s uvedenou dohodou. Žalovaný tak nesouhlasí se žalobcem v tom, že by se dlužník dostal do prodlení s úhradou částky ve výši 257.410 Kč. Pokud jde o dílčí pohledávku č. 5, zde žalovaný odkazuje na čl. II odst. 2 dohody ze dne 29. 9. 2011 s tím, že i přes opakovanou výzvu dlužník neobdržel písemné upozornění na zpoždění jednotlivých splátek hypoteční smlouvy v důsledku nedostatku finančních prostředků na účtu a nedošlo tedy ani k uplatnění smluvní pokuty. K tvrzení žalobce, že k uzavření dodatku ze dne 29. 9. 2011 nikdy nedošlo, žalovaný uvedl, že mu nepřísluší posuzovat pravost předložených dokumentů a musel vycházet ze skutečností v nich uvedených. Upozornil též na to, že nelze vyvozovat falšování smluv dlužníkem jen ze skutečnosti, že podpis na smlouvě není podpisem jednatelů věřitele, kdy stejně pravděpodobným závěrem může být překročení pravomocí zaměstnanců žalobce.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce setrval na tom, že dohoda ze dne 29. 9. 2011 nebyla nikdy mezi smluvními stranami uzavřena a ani o ní nebylo nikdy jednáno; o existenci takového dokumentu se žalobce dozvěděl až z insolvenčního spisu. Jediným sporným bodem je existence uvedené dohody, kterou jednatelka žalobce nikdy nepodepsala, neuzavřela ani neprojevila zájem takovouto dohodu s dlužníkem uzavřít. K tomu žalobce předložil prohlášení jeho jednatelky a navrhl, aby soud vyzval dlužníka k předložení originálu předmětné dohody a nechal provést znalecký posudek.

Při jednání u soudu účastníci setrvali na svých písemných podáních.

Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 35 INS 6441/2012 vyplývá, že dne 25. 7. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Ringhofferova 468, Kamenice, na jeho majetek byl prohlášen konkurs s tím, že bude projednáván jako konkurs nepatrný, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný (usnesení Krajského soudu v Praze čj. KSPH 35 INS 6441/2012-A-15). Žalobce do daného insolvenčního řízení zdejšímu soudu doručil přihlášku pohledávky (opakovaně doplňovanou a opravovanou, naposledy dne 23. 11. 2012) v celkové výši 799.267,19 Kč. Dílčí pohledávku č. 1 přihlásil ve výši 36.710,41 Kč (z titulu smlouvy o vydání kreditní karty č. 821425 ze dne 3. 11. 2008 ve spojení s rozhodčím nálezem ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. A/2009/00532), dílčí pohledávku č. 2 ve výši 33.815,94 Kč (z titulu smluvní pokuty dle porušení shora označené smlouvy o vydání kreditní karty ve spojení s platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 4, čj. 7 C 39/2012-8), dílčí pohledávku č. 3 ve výši 466.139,97 Kč (z titulu uznání závazku ve spojení s úvěrovou smlouvou ze dne 8. 12. 2005, č. 110/324/05/1/01), dílčí pohledávku č. 4 ve výši 101.829,86 Kč (z titulu smluvní pokuty dle čl. II. odst. 1 dohody s dlužníkem ze dne 21. 9. 2011), dílčí pohledávku č. 5 ve výši 120.680,59 Kč (z titulu smluvní pokuty dle čl. II. odst. 2 dohody ze dne 21. 9. 2011) a dílčí pohledávku č. 6 ve výši 9.000 Kč (z titulu smluvní pokuty dle zástavní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem Raiffeisenbank, a. s.) (přihláška pohledávky žalobce včetně příloh). Dne 13. 5. 2013 se věci konalo přezkumné jednání, kde žalovaný a dlužník popřeli pravost a výši žalobcem přihlášených dílčích pohledávek č. 4 a 5 v celkové výši 222.510,75 Kč s tím, že z dlužníkem předložených potvrzení o platbách nevyplývá prodlení dlužníka a tudíž nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu resp. s tím, že věřitel na výzvu dlužníka řádně neprokázal oprávněnost uplatněné smluvní pokuty (protokol o přezkumném jednání; seznam přihlášených pohledávek). Dlužník je dlouhodobě nekontaktní, a to jak na telefonním čísle, které soudu a insolvenčnímu správci sdělil, tak na adrese trvalého pobytu (Zpráva insolvenčního správce č. 6).

Jak soud dále zjistil, dne 21. 9. 2011 uzavřeli dlužník a žalobce dohodu, na základě které účastníci této dohody nahradili dosavadní závazek dle úvěrové smlouvy ze dne 8. 12. 2005, kterou dlužník uzavřel s Raiffeisenbank, a. s., novým závazkem, a to závazkem dlužníka zaplatit žalobci částku 465.910 Kč, a to způsobem: a) nejpozději do 30. 9. 2011 částku 186.000 Kč a nejpozději do 31. 3. 2012 částku 279.910 Kč, a to tak, že nejpozději k 15. dni v měsíci uhradí minimální částku 4.500 Kč (čl. II.1.). Současně se v dohodě dlužník zavázal pro případ prodlení se zaplacením částky 465.910 Kč řádně a včas zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení (čl. II.2.) a pro případ prodlení se zaplacením delším než 30 dnů smluvní pokutu ve výši 100.000 Kč. Tuto dohodu podepsala za žalobce Tereza anonymizovano , jednatel (Dohoda ze dne 21. 9. 2011). Dne 27. 2. 2012 pak žalobce s dlužníkem uzavřeli Dodatek č. 1 k Dohodě uzavřené dne 29. 9. 2011 , který se týkal nahrazení bankovního účtu žalobce k poukazování úhrad v jeho prospěch. Tento dodatek za žalobce taktéž podepsala Tereza anonymizovano jako jeho jednatel (Dodatek č. 1). Dohoda mezi žalobcem a dlužníkem ze dne 29. 9. 2011 pak obsahuje ujednání, podle něhož se dlužník zavázal uhradit žalobci částku 465.910 Kč, a to a) nejpozději do 30. 9. 2011 částku 186.000 Kč, b) nejpozději k 15. dni v měsíci minimální částku 4.500 Kč počínaje listopadem 2011, až do úplného splacení částky 279.910 Kč (čl. II. 1.). V dohodě je uvedeno, že ji za žalobce podepsala Tereza anonymizovano , jednatel, připojený podpis se vizuálně výrazně odlišuje od podpisů uvedených na Dohodě ze dne 21. 9. 2011 a Dodatku č. 1 (Dohoda ze dne 29. 9. 2011). Tereza anonymizovano , anonymizovano , pak písemně dne 28. 5. 2014 prohlásila, že vlastnoručně podepsala Dohodu ze dne 21. 9. 2011 s tím, že jinou dohodu o privativní novaci jakožto jednatelka žalobce, ani jako osoba jednající sama za sebe či za jinou osobu s dlužníkem neuzavřela. Současně prohlásila, že vlastnoručně podepsala Dodatek č. 1 s tím, že písařským nedopatřením bylo v záhlaví uvedeno datum 29. 9. 2011 na místo data 21. 9. 2011. V neposlední řadě pak prohlásila, že podpis na Dohodě ze dne 29. 9. 2011 není jejím vlastním podpisem, uvedený dokument nikdy nepodepsala, ani nezmocnila jako jednatelka žalobce žádnou třetí osobu k podpisu takového dokumentu (Prohlášení Terezy anonymizovano ze dne 28. 5. 2014). Soud dále zjistil, že Ing. Milan Merkl, CSc., poukázal na účet žalobce uvedený ve výše označených Dohodách částku 186.000 Kč za Jaroslava Agosztu (Mimořádný výpis z účtu č. 0-0099872043/0800). Žalobce pak prostřednictvím poštovních poukázek zasílal na účet žalobce vždy v každém měsíci v období od 22. 10. 2011 do 14. 9. 2012 částku 4.500 Kč, celkem takto žalobci zaslal 49.500 Kč (Poštovní poukázky).

Podle § 198 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odst. 3).

Spor se v projednávané věci s ohledem na výše reprodukovaná stanoviska účastníků a popěrný úkon žalovaného týká posouzení toho, zda žalobce důvodně přihlásil za žalobcem své pohledávky z titulu smluvních pokut (dílčí pohledávky č. 4 a 5), resp. zda byl dlužník v prodlení s úhradou svého uznaného závazku vůči žalobci a uplatněné smluvní pokuty jsou tak oprávněné. Jak je z výše reprodukovaných listin zřejmé, pokud by soud vycházel z Dohody ze dne 21. 9. 2011, bylo by nutno dát za pravdu žalobci v tom, že smluvní pokuty uplatnil po právu. Dlužník totiž částku 465.910 Kč neuhradil ve smyslu uvedené dohody včas, tedy do 31. 3. 2012, a byl navíc v prodlení se zaplacením delším než 30 dnů (viz čl. II.1., II.2. a II.3. Dohody ze dne 21. 9. 2011). Pokud by naopak soud vycházel z Dohody ze dne 29. 9. 2011, uplatněné smluvní pokuty by nemohl shledat oprávněnými, neboť jednorázová smluvní pokuta zde není zakotvena vůbec a oproti Dohodě ze dne 21. 9. 2011 zde ve vztahu ke smluvní pokutě za prodlení se splácením ze strany dlužníka absentuje určení termínu, do kdy musí dlužník zbývající částku 279.910 Kč uhradit.

Ve vztahu k nastíněné sporné otázce je třeba předeslat, že i v incidenčních sporech, jež jsou sporným řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobce je již ve své žalobě je povinen uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo, a musí k tomu uvést potřebné důkazy (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (srov. § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Zatímco v žalobě jde o základní nezaměnitelné vylíčení skutku (skutkového děje) neboli vymezení předmětu řízení po skutkové stránce tak, aby žaloba byla projednatelná, týká se povinnost účastníka uložená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. všech skutečností významných pro rozhodnutí věci. Aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007). K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení a důkazní slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které je soud povinen poskytnout, vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně, nebo pokud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých sporných tvrzení. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, resp. nenavrhne potřebné důkazy k prokázání sporných tvrzení, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení či břemeno důkazní.

V projednávané věci žalovaný námitky žalobce spočívající ve zpochybnění pravosti Dohody ze dne 29. 9. 2011 nijak nevyvrátil a reagoval pouze obecnou argumentací, aniž by ji jakkoliv blíže upřesnil či doplnil. V návaznosti na popěrný úkon žalovaného reagoval žalobce v rámci řízení o projednávané žalobě způsobem, kdy podle názoru zdejšího soudu nejen dostál své povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti (tvrzení žalobce zpochybňující pravost Dohody ze dne 29. 9. 2011 mají logickou návaznost), ale současně dostál své povinnosti důkazní, kdy soudu předložil výše citované prohlášení jednatele. Z toho se jednoznačně podává, že jednatel žalobce jinou Dohodu než tu ze dne 21. 9. 2011 s dlužníkem nepodepsal. Proto soud ani nepovažoval za nutné provést k návrhu žalobce důkaz znaleckým posudkem týkajícím se pravosti podpisu jednatele žalobce. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že případný znalecký posudek by byl jen jedním z důkazů, které je nutno hodnotit ve vzájemných souvislostech s dalšími důkazy a okolnostmi, které v dané věci vyšly najevo, přičemž soud přihlíží i k tomu, co uvedli účastníci (srov. § 132 o. s. ř.); ostatně znalecké závěry týkající se pravosti podpisu nemusí být vždy zcela určité a kategorické. V projednávané věci pak zdejší soud současně nemohl přehlédnout na první pohled zcela zjevné odlišnosti podpisu jednatele žalobce na Dohodě ze dne 21. 9. 2011 (či Dodatku č. 1) a na dlužníkem předložené Dohodě ze dne 29. 9. 2011. Vhledem k tomu, že soudu se nepodařilo k jednání předvolat dlužníka (je dlouhodobě nekontaktní), tedy tento ani nereagoval na výzvu soudu k předložení originálu Dohody ze dne 29. 9. 2011 (účastníci i insolvenční soud disponují pouze kopií) a s přihlédnutím k obecnosti tvrzení žalovaného resp. absenci relevantních důkazních návrhů ze strany žalovaného, vyzval jej soud ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. k tomu, aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se neexistujícího prodlení dlužníka s tím, že jej poučil o následcích nesplnění této výzvy. Žalovaný na tuto výzvu soudu nereagoval, proto soudu nezbylo, než dospět k závěru, že žalobce na rozdíl od žalovaného svá tvrzení o prodlení dlužníka s úhradou závazku dostatečně konkretizoval a především prokázal.

S ohledem na výše uvedené tedy soud dospěl k závěru, že podané žalobě je třeba vyhovět, a proto určil, že pohledávka žalobce za shora uvedeným dlužníkem přihlášená do daného insolvenčního řízení ve výši 101.829,86 Kč (dílčí pohledávka č. 4) a ve výši 120.680,59 Kč (dílčí pohledávka č. 5), je po právu.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, a to v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci , ač jinak byl žalobce ve věci úspěšný (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

Po uče ní : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve třech stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.).

V Praze dne 6. května 2015

JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Magdalena Potměšilová