34 ICm 1994/2012
č.j.: 34 ICm 1994/2012-22 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 39 INS 3414/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: Mgr. Robert Hynek, se sídlem 110 00 Praha 1, Vodičkova 30, insolvenční správce dlužníka Patrika anonymizovano , anonymizovano , bytem Niměřice 27, 294 30 Dolní Cetno, zastoupeného Mgr. Davidem Sykou, advokátem se sídlem 143 00 Praha 12, Lysinská 1454/8, proti žalované: Hedvika anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Cetno 54, 294 30 Niměřice, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka,

takto:

I. Určuje se, že právní úkon-darovací smlouva uzavřená dne 8. 12. 2008 mezi Patrikem Zouharem, anonymizovano , a Hedvikou anonymizovano , anonymizovano , jejímž předmětem je darování nemovitostí: dům č. p. 54, část obce Horní Cetno, postavený na st. p. č. 155 (zastavěná plocha nádvoří), st. p. č. 155 o výměře 275 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), poz. p. č. 392/15 o výměře 448 m2 (zahrada), zapsáno na listu vlastnictví č. 75 pro k. ú. a obec Niměřice v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mladá Boleslav, je vůči majetkové podstatě dlužníka Patrika anonymizovano , anonymizovano , bytem Niměřice 27, 294 30 Dolní Cetno, n e ú č i n n á.

II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.826 Kč, k rukám Mgr. Davida Syky, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 7. 2012 domáhá určení, že darovací smlouva uzavřená dne 8. 12. 2008 mezi Patrikem Zouharem, anonymizovano , bytem

Niměřice 27, 2940 Dolní Cetno, a Hedvikou anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Cetno 54, Niměřice 294 30, je právně neúčinná.

Jak žalobce uvádí, dlužník jako darující uzavřel dne 8. 12. 2008 se žalovanou jako obdarovanou darovací smlouvu, kterou obdarované jako své matce daroval nemovitosti: dům č.p. 54, část obce Horní Cetno, postavený na stavební parcele č. parc. 155 (zastavěná plocha nádvoří), stavební parcelu č. parc. 155 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemkovou parcelu č. parc. 392/15 (zahrada). Tyto nemovitosti jsou zapsány na listu vlastnictví č. 75 pro k. ú. Niměřice u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav. Předmětné nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem zřízeným ve prospěch České spořitelny, a. s., k zajištění její pohledávky ve výši 1.500.000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. 130740189 ze dne 14. 6. 2004. Dlužník darováním uvedených nemovitostí tuto smlouvu porušil. S odkazem na ustanovení § 235 a § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), považuje žalobce darování uvedených nemovitostí žalované (matce dlužníka) za úmyslně zkracující právní úkon, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitelů, přičemž tento úmysl musel být dlužníkovi i žalované znám, stejně jako to, že uzavřením darovací smlouvy porušují uzavřenou smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti, jejímž účastníkem byl nejen dlužník, ale i žalovaná.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a soudu toliko sdělila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 téhož zákona). Žalobce i žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání výslovně souhlasili.

Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 39 INS 3414/2012 především vyplývá, že dne 14. 2. 2012 byl u uvedeného soudu podán insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení dlužníka Patrika anonymizovano , anonymizovano , bytem Niměřice 27, 294 30 Dolní Cetno (insolvenční návrh). Insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 14. 2. 2012 (vyhláška Krajského soudu v Praze čj. KSPH 39 INS 3414/2012-A-3). Dne 29. 3. 2012 byl pak zjištěn úpadek dlužníka, soud povolil řešení úpadku oddlužením, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Robert Hynek (usnesení Krajského soudu v Praze čj. KSPH 39 INS 3414/2011-A-15).

Z darovací smlouvy uzavřené dne 8. 12. 2008 mezi Patrikem Zouharem, anonymizovano (dlužník) jako darujícím a Hedvikou anonymizovano , anonymizovano (žalovaná) jako obdarovanou plyne, že darující daroval touto smlouvou nemovitosti: dům č. p. 54, část obce Horní Cetno, postavený na stavební parcele č. parc. 155 (zastavěná plocha nádvoří), stavební parcelu č. parc. 155 o výměře 275 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemkovou parcelu č. parc. 392/15 o výměře 448 m2 (zahrada), zapsáno na listu vlastnictví č. 75 pro k. ú. a obec Niměřice v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mladá Boleslav, včetně veškerého příslušenství, venkovních úprav a trvalých porostů, své matce Hedvice anonymizovano , která tyto nemovitosti přijímá do výlučného vlastnictví (čl. I). Vklad práva na základě této smlouvy byl zapsán do katastru nemovitostí dne 18. 12. 2008 a právní účinky vkladu vznikly ke dni 9. 12. 2008. Ze záznamu z nahlížení do katastru nemovitostí předloženého žalobcem pak plyne, že Hedvika anonymizovano je jediným vlastníkem shora uvedených nemovitostí.

Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty, přičemž takovou žalobu může podat ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (§ 239 odst. 1 a odst. 3 insolvenčního zákona). V projednávané věci má tedy soud s ohledem na výše uvedené za to, že žaloba byla podána včas a osobou oprávněnou.

Při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich případné neúčinnosti insolvenční zákon předně vychází z obecné definice neúčinného právního úkonu uvedené v ustanovení § 235 odst. 1, podle něhož neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných . Pro určení neúčinnosti určitého právního úkonu pak soud současně musí shledat i naplnění jedné ze skutkových podstat uvedených v ustanoveních § 240-242 insolvenčního zákona. Zákon v této souvislosti rozlišuje jednak úkony bez přiměřeného protiplnění (§ 240 insolvenčního zákona), dále pak v ustanovení § 241 insolvenční zákon upravuje tzv. zvýhodňující právní úkony, a konečně pak insolvenční zákon v ustanovení § 242 rozlišuje ještě tzv. úmyslně zkracující právní úkony. V projednávané věci podle žalobce právní úkon, jehož neúčinnost vůči majetkové podstatě dlužníka navrhuje vyslovit (darovací smlouva ze dne 8. 12. 2008), představuje právě úmyslně zkracující právní úkon ve smyslu ustanovení § 242 insolvenčního zákona. Jak toto ustanovení výslovně stanoví odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1). Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám (odst. 2). Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení (odst. 3).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že pro určení neúčinnosti posuzovaného úkonu jakožto úmyslně zkracujícího musí být splněny následující podmínky: 1) Musí se jednat o úkon, kterým dlužník zkrátil možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodnil některé věřitele na úkor jiných (§ 235 odst. 1 insolvenčního zákona). 2) Musí se jednat o úmyslné zkrácení uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám (§ 242 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona) 3) Úkon byl učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení (§ 242 odst. 3 insolvenčního zákona).

K první ze shora vymezených podmínek má soud za to, že nezahrnutí předmětných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka již samo o sobě nepochybně představuje zkrácení uspokojení věřitelů, které by při zahrnutí tohoto majetku bylo nepochybně vyšší. Při hodnocení podmínky druhé (úmysl zkrácení) nelze především přehlédnout vyvratitelnou právní domněnku stanovenou v § 242 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož se má za to, že u právního úkonu ve prospěch osoby dlužníku blízké, byl dlužníkův úmysl zkrátit věřitele této osobě znám. Tyto osoby pak případně musí v řízení o odpůrčí žalobě prokazovat opak. V projednávané věci je nesporné, že dlužník předmětné nemovitosti daroval své matce, která je dlužníkovým příbuzným v řadě přímé a tedy osobou blízkou ve smyslu § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, podle něhož je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Žalovaná jakožto matka dlužníka jeho úmysl zkrátit věřitele v projednávané věci nikterak nerozporovala a nezpochybnila, a soud má proto za to, že i podmínka druhá tak byla splněna. Totéž lze pak uvést i ve vztahu k podmínce závěrečné (časové), podle níž lze úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu odporovat, byl-li učiněn v 5 letech před zahájením insolvenčního řízení. V projednávané věci byl posuzovaný úkon učiněn (předmětná smlouva uzavřena) dne 8. 12. 2008 a insolvenční řízení ve věci dlužníka zahájeno dne 14. 2. 2012, tedy úkon byl učiněn v zákonem předpokládané době.

Vzhledem k tomu, že všechny zákonem vymezené podmínky pro určení neúčinnosti právního úkonu byly naplněny, má soud za to, že předmětný úkon dlužníka blíže označený ve výroku tohoto rozsudku (darovací smlouva) je úmyslně zkracujícím právním úkonem, a proto určil, že tento právní úkon je vůči majetkové podstatě dlužníka neúčinný.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 téhož zákona, podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Z toho důvodu soud uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení a to ve výši 12.826 Kč. Náklady žalobce jsou představovány paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 10.000 Kč (§ 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a 2 režijními paušály po 300 Kč [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.], to vše navýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 2.226 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Lhůta k plnění je podle § 160 odst. l o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. l o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Praze dne 11. ledna 2013

JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost: Lucie Pěchotová