34 ICm 1973/2012
č.j.: 34 ICm 1973/2012-126 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 39 INS 2830/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a. s., IČ 61860069, se sídlem Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, adresa pro doručování: Nábřeží Závodu míru 2739, 530 02 Pardubice, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: JUDr. Zdeňka Pechancová, adresa pro doručování Masarykova 175, 763 26 Luhačovice, insolvenční správce dlužníků Miroslava anonymizovano , anonymizovano , a Jany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Dolín 39, 274 01 Dolín, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávky žalobce za dlužnicí Janou anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolín 39, 274 01 Dolín, ve výši 57.730 Kč (pohledávka č. 4/1), ve výši 928 Kč (pohledávka č. 4/2), ve výši 33.981 Kč (pohledávka č. 4/3), ve výši 308 Kč (pohledávka č. 4/4), ve výši 36.870 Kč (pohledávka č. 4/5), ve výši 1.098 Kč (pohledávka č. 4/6), ve výši 12.854,40 Kč (pohledávka č. 4/7), ve výši 12.126 Kč (pohledávka č. 4/8), ve výši 12.809,19 Kč (pohledávka č. 4/9), a za dlužníkem Miroslavem Kazdou, anonymizovano , bytem Dolín 39, 274 01 Dolín, ve výši 67.652 Kč (pohledávka č. 5/1), ve výši 2.145 Kč (pohledávka č. 5/2), ve výši 36.870 Kč (pohledávka č. 5/3) a ve výši 1.098 Kč (pohledávka č. 5/4), byly do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 39 INS 2830/2012, přihlášeny jako pohledávky vykonatelné, p o p r á v u.

II. Ve zbývající části, tedy v určení, že pohledávky žalobce za dlužnicí Janou anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolín 39, 274 01 Dolín, ve výši 45.184 Kč (pohledávka č. 4/2), ve výši 19.180 Kč (pohledávka č. 4/4), ve výši 34.124 Kč (pohledávka č. 4/6), a za dlužníkem Miroslavem Kazdou, anonymizovano , bytem Dolín 39, 274 01 Dolín, ve výši 55.985 Kč (pohledávka č. 5/2) a ve výši 34.124 Kč (pohledávka č. 5/4), byly do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 39 INS 2830/2012, přihlášeny po právu jako pohledávky vykonatelné, se žaloba z a m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 3. 7. 2012 se žalobce domáhá určení, že jeho pohledávky za dlužníkem Miroslavem Kazdou, anonymizovano , a dlužnicí Janou anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Dolín 39, 274 01 Dolín, byly do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 39 INS 2830/2012, přihlášeny po právu ve výši 56.393 Kč (pohledávka č. 4/1), ve výši 46.112 Kč (pohledávka č. 4/2), ve výši 24.501 Kč (pohledávka č. 4/3), ve výši 19.488 Kč (pohledávka č. 4/4), ve výši 36.870 Kč (pohledávka č. 4/5), ve výši 35.222 Kč (pohledávka č. 4/6), ve výši 12.854,40 Kč (pohledávka č. 7), 12.126 (pohledávka č. 4/8), ve výši 12.609,19 Kč (pohledávka č. 4/9), ve výši 58.861 Kč (pohledávka č. 5/1), ve výši 58.130 Kč (pohledávka č. 5/2), ve výši 36.870 Kč (pohledávka č. 5/3) a ve výši 35.222 Kč (pohledávka č. 5/4), a to jako pohledávky nezajištěné a vykonatelné.

V rámci obsáhlé žaloby žalobce předně připomněl, že do insolvenčního řízení ve shora uvedené věci přihlásil pod pořadovým číslem 4 za dlužnicí 9 pohledávek v celkové výši 267.192,59 Kč, a pod pořadovým číslem 5 za dlužníkem 6 pohledávek v celkové výši 222.913,59 Kč. Při přezkumném jednání byly zjištěny v celém rozsahu toliko jeho pohledávky č. 5/5 a 5/6, zbývající pohledávky žalovaný popřel částečně či v celém rozsahu. Žalobce byl sice žalovaným informován o možnosti podat incidenční žalobu, v této souvislosti však upozorňuje na podobu vyrozumění ze strany žalovaného, které podle jeho názoru obsahuje řadu chyb a nepřesností.

Ve vztahu k pohledávkám č. 4/1, 4/2, 4/3, 4/4, 4/5, 4/6, 5/1, 5/2, 5/3 a 5/4 žalobce v návaznosti na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci (rozsudky ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 12 VSOL 35/2011, a ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 12 VSOL 59/2011) namítá, že není možné v případě, kdy byly pohledávky přihlášeny jako vykonatelné na základě rozhodčích nálezů, provádět jiné právní hodnocení, přičemž jiným právním hodnocením je i to, pokud insolvenční správce tvrdí neplatnost rozhodčích doložek. Žalobce přitom poukázal na § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), podle něhož důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Jak dále žalobce zdůraznil, rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách jsou v zásadě přípustné a z žádného ustanovení právního předpisu nevyplývá opak. V této souvislosti dodal, že zákaz rozhodčích doložek neplyne ani ze směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, ani ze související relevantní judikatury Evropského soudního dvora. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon o rozhodčím řízení ), ani jiný právní předpis nevylučuje, že by rozhodčí doložka nemohla být obsažena ve formulářové smlouvě. Dále žalobce uvádí, že pravomocný rozhodčí nález zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené, a je proto nutné respektovat ustanovení § 159a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Výklad, podle kterého by insolvenční správce mohl proti vykonatelným pohledávkám v rámci insolvenčního řízení namítat v podstatě cokoliv, je zjevně nesprávný. Žalobce dále namítá, že rozhodčí doložky uvedené ve smlouvách o revolvingovém úvěru jsou platné a obsahují veškeré náležitosti vyžadované obecně závaznými předpisy. Žádný zákon pak nedává pravomoc zkoumat rozhodčí doložku soudům insolvenčním rozhodujícím o incidenčních žalobách, přičemž ani eurokonformním výkladem nelze dospět k opaku. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/2010, žalobce dodává, že požadavky na doložky ve spotřebitelských smlouvách v tomto nálezu uvedené nepředstavují taxativní výčet náležitostí rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách (Ústavní soud by byl postaven do role pozitivního zákonodárce, neprováděl by výklad zákona, ale fakticky jeho změnu). Žalobce dále upozornil na novelu zákona o rozhodčím řízení s tím, že ani tato rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách nezakazuje, ba dokonce s nimi výslovně počítá. Jak dodal, jeho pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné a jejich vykonatelnost byla doložena. Pokud měl tedy insolvenční správce námitky proti rozhodčím nálezům, měl sám podat žalobu dle § 199 insolvenčního zákona, kterou by uplatnil své popření vůči věřiteli. Dlužníci pohledávky žalobce zcela uznali a jak se zdá, žalovaný je brání proti jejich vlastní vůli, jako kdyby dlužníci nebyly schopni posoudit následky svého jednání. Nad rámec výše uvedeného žalobce z opatrnosti dodal, že výše přihlášených pohledávek je v naprostém souladu se smlouvami o úvěru, které byla uzavřeny mezi ním a dlužníky. Je též v souladu se zákonem a obchodními zvyklostmi. Přiměřenost pohledávek je třeba posuzovat s ohledem na riziko, které je s poskytováním půjček a úvěrů spojeno, a na skutečnost, že splacení úvěru nebylo zajištěno žádným majetkem ani jiným účinným způsobem. Smluvní odměna ve smlouvách o úvěru představuje jednorázovou částku sloužící žalobci na krytí nákladů na poskytnutí úvěru, který se již nijak nenavyšuje. Výše odměny za vyplacení úvěru pak zcela odpovídá situaci na trhu se spotřebitelskými úvěry, jakož i riziku, které je s poskytováním spotřebitelských úvěrů spojeno. I smluvní pokuty byly žalobcem požadovány po právu, jejich výše je zcela přiměřená a zcela odpovídá zejména rizikovosti poskytnutých úvěrů (tedy pravděpodobnosti, že dlužník rizikové úvěry nikdy nesplatí).

K popřeným pohledávkám č. 4/7, 4/8 a 4/9 a ve vztahu k jejich tvrzené duplicitě pak žalobce uvedl, že insolvenční řízení dlužníků byla spojena ke společnému řízení. Žalobce upozorňuje, že pohledávky č. 4/7, 4/8, 4/9, 5/5 a 5/6 nejsou duplicitními. Těmi jsou pouze pohledávky č. 4/9 a 5/6. Žalobce má za to, že nepochybil, pokud své pohledávky přihlásil za každým z manželů zvlášť. Mimo jiné v této souvislosti připomněl, že oba manželé jsou spoludlužníci v daném závazkovém vztahu, přičemž žalobce nemůže ani dopředu vědět, zda soud případně opět řízení nerozdělí a zda oběma manželům nebude schváleno oddlužení. Žalobce nepožaduje, aby pohledávka ve spojeném oddlužení manželů byla přiznána dvakrát, pouze chtěl, aby na přezkumném listu bylo zřetelně uvedeno, že pohledávka byla zajištěna za oběma manželi. Dlužnici jsou žalobci zavázání každý, i kdyby se nejednalo o manžele a neexistovalo by zde společné jmění. Skutečnost, že úpadek obou manželů je řešen v rámci jediného insolvenčního řízení ještě neznamená, že by věřitel do tohoto insolvenčního řízení nemohl přihlásit své pohledávky samostatně za každým z manželů, jestliže se odpovědnost obou manželů za úhradu těchto pohledávek nevyvozuje ze společného jmění manželů.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že rozhodčí doložky jsou ve spotřebitelských smlouvách nepřípustné, přičemž k tomuto musí soud přihlížet z úřední povinnosti a rozhodčí nález tak nezakládá vykonatelnost pohledávky. K duplicitě přihlášených pohledávek pak dodal, že duplicitní přihlášky byly podány u obou dlužníků pokaždé v jiné výši, aby se žalovanému znesnadnil jejich přezkum a aby duplicitu přehlédl. S odkazem na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 33 Cm 13/2009, dále uvedl, že přihlášené nároky považuje za nevykonatelné. Po obsáhlé citaci textu směrnice 93/13/EHS navrhl, aby soud s ohledem na citaci rozsudku KS v Ostravě a citaci směrnice EÚ žalobu zamítl.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce opětovně připomněl, že vykonatelnost jím přihlášených pohledávek byla řádně doložena již před konáním přezkumného jednání. Pro podporu svých tvrzení týkajících se platnosti rozhodčích doložek pak žalobce upozorňuje na řadu rozsudků Vrchního soudu v Praze, jež se týkají rozhodčích doložek užívaných žalobcem. K tvrzení žalovaného, podle něhož žalobce přihlásil duplicitní pohledávky v jiné výši, aby znesnadnil přezkum těchto pohledávek, žalobce uvádí, že tato se v žádném případě nezakládají na pravdě. Ne všechny pohledávky byly přihlášeny duplicitně, přičemž ani pohledávky přihlášené ze stejného právního důvodu nebyly přihlášeny duplicitně, neboť žalobce má tyto pohledávky za každým z dlužníků zvlášť.

Při jednání u soudu žalobce nad rámec žaloby dodal, že za oběma dlužníky přihlásil množství pohledávek, a to za každým zvlášť, neboť insolvenční zákon doposud neupravuje společné oddlužení manželů. I kdyby jím přihlášené pohledávky byly duplicitní (což však ve většině případů nejsou) ve shodě s judikaturou Vrchního soudu v Praze by byly v rámci splátkového kalendáře uplatněny pouze jednou. V případě všech pohledávek se jedná o pohledávky vykonatelné, žaloby na zrušení rozhodčích nálezů byly ve věch případech pravomocně zamítnuty. Žalobce dále upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 7/2013 a 29 Cdo 392/2011 s tím, že soud by neměl připustit jiné právní hodnocení provedené žalovaným. K dotazu soudu žalobce upřesnil, že jeho návrh se týká pohledávky č. 4/9 ve výši 12.809,19 Kč (v textu žaloby došlo k písařskému pochybení) a dodal, že vykonatelné již jsou i pohledávky č. 4/7 a č. 4/9. Závěrem žalobce navrhl žalobě v celém rozsahu vyhovět s tím, že požaduje přiznání náhrady nákladů řízení, neboť má za to, že v dané věci se jedná o zavinění žalovaného.

Žalovaný se z jednání u soudu omluvil.

Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 39 INS 2830/2012 vyplývá, že dne 7. 2. 2012 byly soudu doručeny samostatné insolvenční návrhy dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , a dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Dolín 39, 274 01 Dolín, s návrhem na povolení oddlužení (insolvenční návrhy). Insolvenční řízení vedená samostatně pro každého z dlužníků soud spojil ke společnému řízení (usnesení čj. KSPH 39 INS 2830/2012-A-8). Dne 10. 4. 2012 byl zjištěn úpadek uvedených dlužníků (manželů), soud povolil řešení úpadku dlužníků oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný (usnesení čj. KSPH 39 INS 2830/2012-A-14).

Dne 2. 5. 2012 byla zdejšímu soudu doručena přihláška pohledávek žalobce za dlužnicí v celkové výši 267.192,59 Kč (přihláška č. 4). Dílčí pohledávku č. 1 ve výši 57.730 Kč (jistina 52.970 Kč, zákonný úrok z prodlení a náklady rozhodčího řízení ve výši 4.803 Kč) přihlásil žalobce z titulu nezaplacených splátek dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339462 jako vykonatelnou. Dílčí pohledávku č. 2 ve výši 46.112 Kč (jistina 43.187 Kč, zákonný úrok z prodlení 2.925 Kč) z titulu nezaplacených smluvních pokut dle čl. 13 odst. 13.1. písm. a) a b), a čl. 13 odst. 13.4 dle smlouvy o revolvingovém úvěru (viz dílčí pohledávka č. 1) jako vykonatelnou. Dílčí pohledávku č. 3 ve výši 33.981 Kč (jistina 30.726 Kč, zákonný úrok z prodlení a náklady rozhodčího řízení ve výši 3.255 Kč) z titulu nezaplacených splátek dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100384403 jako vykonatelnou. Dílčí pohledávku č. 4 ve výši 19.488 Kč (jistina 18.252 Kč, zákonný úrok z prodlení 1.236 Kč) z titulu nezaplacených smluvních pokut dle čl. 13 odst. 13.1. písm. a) a b), a čl. 13 odst. 13.4 dle smlouvy o revolvingovém úvěru (viz dílčí pohledávka č. 3) jako vykonatelnou. Dílčí pohledávku č. 5 ve výši 36.870 Kč (jistina 32.820 Kč, zákonný úrok z prodlení a náklady rozhodčího řízení ve výši 4.050 Kč) z titulu nezaplacených splátek dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100055406 jako vykonatelnou. Dílčí pohledávku č. 6 ve výši 35.222 Kč (jistina 33.034 Kč, zákonný úrok z prodlení 2.188 Kč) z titulu nezaplacených smluvních pokut dle čl. 13 odst. 13.1. písm. a) a b), a čl. 13 odst. 13.4 dle smlouvy o revolvingovém úvěru (viz dílčí pohledávka č. 5) jako vykonatelnou. Dílčí pohledávku č. 7 ve výši 12.854,40 Kč z titulu nákladů řízení dle rozsudku čj. 5 C 172/2011-32, jako nevykonatelnou. Dílčí pohledávku č. 8 ve výši 12.126 Kč z titulu nákladů řízení dle rozsudku čj. 18 C 125/2011-45, jako vykonatelnou a dílčí pohledávku č. 9 ve výši 12.809,19 Kč z titulu nákladů řízení dle rozsudku čj. 5 C 168/2011-28 jako nevykonatelnou (přihláška žalobce včetně příloh).

Dne 30. 4. 2012 byla zdejšímu soudu doručena přihláška pohledávek žalobce za dlužníkem v celkové výši 229.913,59 Kč (přihláška č. 5). Dílčí pohledávku č. 1 ve výši 67.652 Kč (jistina 61.024 Kč, zákonný úrok z prodlení a náklady rozhodčího řízení ve výši 6.628 Kč) přihlásil žalobce z titulu nezaplacených splátek dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100336841 jako vykonatelnou. Dílčí pohledávku č. 2 ve výši 58.130 Kč (jistina 53.527 Kč, zákonný úrok z prodlení 4.603 Kč) z titulu nezaplacených smluvních pokut dle čl. 13 odst. 13.1. písm. a) a b), a čl. 13 odst. 13.4 dle smlouvy o revolvingovém úvěru (viz dílčí pohledávka č. 1) jako vykonatelnou. Dílčí pohledávku č. 3 ve výši 36.870 Kč (jistina 32.820 Kč, zákonný úrok z prodlení a náklady rozhodčího řízení ve výši 4.050 Kč) z titulu nezaplacených splátek dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100055406 jako vykonatelnou. Dílčí pohledávku č. 4 ve výši 35.222 Kč (jistina 33.034 Kč, zákonný úrok z prodlení 2.188 Kč) z titulu nezaplacených smluvních pokut dle čl. 13 odst. 13.1. písm. a) a b), a čl. 13 odst. 13.4 dle smlouvy o revolvingovém úvěru (viz dílčí pohledávka č. 3) jako vykonatelnou. Dílčí pohledávku č. 5 ve výši 12.230,40 Kč z titulu nákladů řízení dle rozsudku čj. 18 C 150/2011-55 jako vykonatelnou a dílčí pohledávku č. 6 ve výši 12.809,19 Kč z titulu nákladů řízení dle rozsudku čj. 5 C 168/2011-28 jako nevykonatelnou (přihláška žalobce včetně příloh).

Dne 8. 6. 2012 se pak konalo ve věci přezkumné jednání, kde žalovaný popřel pohledávky žalobce č. 5/1 až 5/4 a 4/1 až 4/4 a zařadil je jako nevykonatelné. Dále popřel pohledávky žalobce č. 4/5 až 4/9 s tím, že jsou duplicitní s dlužníkem (protokol o přezkumném jednání ze dne 25. 4. 2012), o čemž žalovaný žalobce informoval vyrozuměním (vyrozumění žalovaného ze dne 20. 5. 2012). Jak plyne z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, pohledávku č. 4/1 žalovaný zjistil co do částky 1.337 Kč a popřel co do částky 56.393 s tím, že popřel vykonatelnost rozhodčího nálezu; půjčeno bylo 33.000 Kč, splaceno bylo 31.759 Kč, úrok z prodlení činí 96 Kč. Dílčí pohledávku č. 4/2 žalovaný popřel zcela s tím, že popírá vykonatelnost rozhodčího nálezu a dále výši smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy. Dílčí pohledávku č. 4/3 žalovaný zjistil co do částky 9.480 Kč a popřel co do částky 24.501 s tím, že popřel vykonatelnost rozhodčího nálezu; půjčeno bylo 14.000 Kč, splaceno bylo 5.202 Kč, úrok z prodlení činí 682 Kč. Dílčí pohledávku č. 4/4 žalovaný popřel zcela s tím, že popírá vykonatelnost rozhodčího nálezu a dále výši smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy. Dílčí pohledávku č. 4/5 žalovaný popřel zcela s tím, že byla uplatněna v řízení Miroslav Kazda jako č. 5/3, u dílčí pohledávky č. 4/6 z důvodu duplicitního přihlášení pod č. 5/4, což je jako důvod popření bez konkrétního odkazu na určitou pohledávku uvedeno též u dílčích pohledávek č. 4/7, 4/8 a 4/9. Dílčí pohledávku č. 5/1 žalovaný zjistil co do částky 8.791 Kč a popřel co do částky 58.861 s tím, že popřel její vykonatelnost; půjčeno bylo 50.000 Kč, splaceno bylo 42.080 Kč, úrok z prodlení činí 771 Kč. Dílčí pohledávku č. 5/2 žalovaný popřel zcela s tím, že popírá vykonatelnost a dále výši smluvní pokuty pro nepřiměřenost a rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu. Dílčí pohledávku č. 5/3 žalovaný popřel zcela s tím, že popřel vykonatelnost; půjčeno bylo 32.004 Kč, splaceno bylo 116.542 Kč. Dílčí pohledávku č. 5/4 žalovaný popřel zcela s tím, že popírá vykonatelnost a dále výši smluvní pokuty pro nepřiměřenost a rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu (upravený seznam přihlášených pohledávek).

Ze smluv o revolvingovém úvěru soud zjistil, že na základě smlouvy č. 9100055406 ze dne 5. 4. 2006 žalobce dlužníkovi poskytl (a dlužnici jako spoludlužníku) částku 32.004 Kč a dlužník se zavázal hradit úvěr v celkové výši 64.008 Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1.900 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 1.778 Kč. Na základě smlouvy č. 9100384403 ze dne 22. 11. 2010 žalobce dlužnici poskytl úvěr ve výši 16.000 Kč a dlužnice se zavázala uhradit vedle úvěru též smluvní odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 22.124 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 1.059 Kč. Na základě smlouvy č. 9100339462 ze dne 11. 3. 2010 žalobce dlužnici poskytl úvěr ve výši 40.000 Kč a dlužnice se zavázala uhradit vedle úvěru též smluvní odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 55.256 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 2.646 Kč. Na základě smlouvy č. 9100336841 ze dne 9. 11. 2009 žalobce dlužníkovi poskytl úvěr ve výši 50.000 Kč a dlužník se zavázal uhradit vedle úvěru též smluvní odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 53.104 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 2.864 Kč. V čl. 13.1 Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFI CREDIT Czech, a. s., resp. PROFIREAL, a. s., jež jsou součástí jednotlivých smluv (dále jen Smluvní ujednání ), se dlužník pro případ prodlení s úhradou splátek zavázal uhradit smluvní pokuty ve výši 8% a 13% z dlužné splátky pro případ prodlení delšího než 15 a 30 dnů a podle čl. 13.4 se zavázal, že v případě prodlení s úhradou dvou splátek uhradí ještě jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50%, a to z maximální výše úvěru (tedy včetně smluvní odměny). Čl. 18 Smluvních ujednání (resp. samostatná rozhodčí smlouva v případě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100384403) pak obsahují rozhodčí doložku, podle níž budou spory ze smluv rozhodovány rozhodci, jejichž jména jsou následně v citovaném ustanovení Smluvních ujednání (rozhodčí smlouvy) uvedena.

Z předložených pravomocných rozhodčích nálezů soud ověřil, že:

Rozhodčím nálezem čj. Va 22/106-2011-7, vydaným dne 25. 7. 2011 rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou, bylo uloženo Miroslavu anonymizovano a Janě anonymizovano zaplatit společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., pohledávku ve výši 77.999 Kč spolu s 7,75% úrokem z prodlení od 3. 6. 2011 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600 Kč. Tento rozhodčí nález byl vydán na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100055406. Jak z daného rozhodčího nálezu mimo jiné plyne, dlužníci uhradili na uvedenou smlouvu částku 104.387 Kč a vedle zbývající dlužné částky žalobce uplatnil mimo jiné smluvní pokutu (50% z výše úvěru) ve výši 32.004 Kč. Ve vtahu k uplatněné smluvní pokutě rozhodčí nález žádnou bližší argumentaci neobsahuje.

Rozhodčím nálezem čj. 101 Rozh 2266/2011-9, vydaným dne 14. 7. 2011 rozhodcem JUDr. Martinem Týle, bylo uloženo Janě anonymizovano zaplatit společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., částku ve výši 51.442 Kč spolu s 7,75% úrokem z prodlení od 27. 5. 2011 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100 Kč. Tento rozhodčí nález byl vydán na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100384403. Jak z daného rozhodčího nálezu mimo jiné plyne, že nedoplatek dlužnice na jistině tvoří 33.190 Kč a vedle zbývající dlužné částky žalobce uplatnil mimo jiné smluvní pokutu (50% z výše úvěru) ve výši 17.964 Kč. Ve vtahu k uplatněné smluvní pokutě rozhodčí nález žádnou bližší argumentaci neobsahuje.

Rozhodčím nálezem čj. Va 21/95-2011-7, vydaným dne 13. 7. 2011 rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou, bylo uloženo Janě anonymizovano zaplatit společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., pohledávku ve výši 100.327 Kč spolu s 7,75% úrokem z prodlení od 27. 5. 2011 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100 Kč. Tento rozhodčí nález byl vydán na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339462. Jak z daného rozhodčího nálezu mimo jiné plyne, dlužnice uhradila na uvedenou smlouvu částku 27.496 Kč a vedle zbývající dlužné částky žalobce uplatnil mimo jiné smluvní pokutu (50% z výše úvěru) ve výši 42.318 Kč. Ve vtahu k uplatněné smluvní pokutě rozhodčí nález žádnou bližší argumentaci neobsahuje.

Rozhodčím nálezem čj. 103 Rozh 1095/2011-9, vydaným dne 31. 3. 2011 rozhodcem Mgr. Janem Fišerem, bylo uloženo Miroslavu anonymizovano zaplatit společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., částku ve výši 122.263 Kč spolu s 7,75% úrokem z prodlení od 2. 3. 2011 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100 Kč. Tento rozhodčí nález byl vydán na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100336841. Jak z daného rozhodčího nálezu mimo jiné plyne, že nedoplatek dlužníka na jistině tvoří 68.736 Kč a vedle zbývající dlužné částky žalobce uplatnil mimo jiné smluvní pokutu (50% z výše úvěru) ve výši 51.552 Kč. Ve vtahu k uplatněné smluvní pokutě rozhodčí nález žádnou bližší argumentaci neobsahuje.

Jak soud dále zjistil, Okresní soud v Pardubicích rozsudkem čj. 18 C 150/2011-55 zamítl návrh Miroslava anonymizovano na zrušení rozhodčího nálezu čj. 103 Rozh 1095/2011-9 ze dne 31. 3. 2011 a uložil mu nahradit společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., náklady řízení ve výši 12.230,40 Kč. Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem čj. 5 C 168/2011-28 zamítl návrh Jany anonymizovano a Miroslava anonymizovano na zrušení rozhodčího nálezu čj. Va 22-106/2011-7 ze dne 25. 7. 2011 a uložil jim nahradit společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., náklady řízení ve výši 12.809,19 Kč. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem čj. 18 C 125/2011-45 zamítl návrh Jany anonymizovano na zrušení rozhodčího nálezu čj. 101 Rozh. 2266/2011-9 ze dne 14. 7. 2011 a uložil jí nahradit společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., náklady řízení ve výši 12.126 Kč. Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem čj. 5 C 172/2011-32 zamítl návrh Jany anonymizovano na zrušení rozhodčího nálezu čj. Va 21-95/2011-7 ze dne 13. 7. 2011 a uložil jí nahradit společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., náklady řízení ve výši 12.854,40 Kč. Všechny uvedené rozsudky jsou pravomocné (u rozsudků, které byly žalobcem předloženy bez vyznačené doložky právní moci a původně přihlášeny jako nevykonatelné), soud považoval za dostatečné tuto skutečnost ověřit z aplikace infoSoud, neboť žalovaná právní moc těchto rozhodnutí nezpochybňovala).

Jak plyne ze shora reprodukovaných stanovisek účastníků uplatněných v řízení, resp. z popěrného úkonu žalovaného, sporným mezi účastníky je předně vykonatelnost přihlášených pohledávek žalobce (a v důsledku toho oprávněnost insolvenčního správce pohledávky popírat), a jednak jejich pravost, kdy žalovaný některé dílčí pohledávky žalobce zpochybňuje pro jejich duplicitní přihlášení a dále pro jejich neplatnost v důsledku rozporu s dobrými mravy.

Krajský soud v Praze předně považuje za nutné vypořádat se s argumentací žalovaného spočívající v duplicitě některých přihlášených sporných pohledávek. S ohledem na výše reprodukovaný průběh insolvenčního řízení je třeba především zdůraznit, že žalobce duplicitně nepřihlásil všechny dílčí pohledávky, u kterých žalovaný tuto skutečnost namítal. Dílčí pohledávky č. 4/7 a 4/8 žalobce přihlásil toliko za dlužníkem Janou anonymizovano , výše uvedená argumentace žalovaného se tedy může vztahovat toliko k dílčím pohledávkám č. 4/5 (5/3), 4/6 (5/4) a 4/9 (5/6). Stejně tak soud shledal na základě shrnutého průběhu insolvenčního řízení za neopodstatněnou argumentaci žalované o různé výši duplicitně přihlášených dílčích pohledávek. K samotné podstatě namítaného duplicitního přihlášení výše označených dílčích pohledávek soud uvádí, že skutečnost, kdy žalobce má pohledávku jak za dlužnicí (Janou anonymizovano ) tak za dlužníkem (Miroslavem Kazdou), kteří byli oba spoludlužníky téže úvěrové smlouvy či účastníci téhož řízení před soudem (z něhož vzešly sporné náklady řízení), neznamená, že má dvě samostatné pohledávky. V případě, kdy má pohledávku vůči dvěma dlužníkům, je však oprávněn se domáhat jejího uspokojení po kterémkoliv z nich. Proto také tehdy, bylo-li vůči každému z dlužníků vedeno samostatné insolvenční řízení, byl žalobce oprávněn svou pohledávku přihlásit do obou takovýchto insolvenčních řízení. I za této situace jde však stále jen o jednu pohledávku, která bude ve splátkovém kalendáři vždy zvažována jen jednou. Za těchto okolností je pak třeba dospět k závěru, že dílčí pohledávky (byť přihlášené dvěma přihláškami) jsou po právu, avšak (jak je třeba znovu zdůraznit) uspokojeny budou v insolvenčním řízení toliko jednou (k tomu srov. závěry Vrchního soud v Praze vyslovené v rozhodnutí čj. 1 VSPH 3/2010-63). Na základě výše uvedeného proto lze učinit závěr, že dílčí pohledávky č. 4/7, 4/8 a 4/9, které žalovaný popřel právě toliko pro jejich duplicitu, byly do daného insolvenčního řízení přihlášeny po právu (částečně se uvedená argumentace vztahuje i na dílčí pohledávky č. 4/5, 4/6, 5/3 a 5/4, o jejichž pravosti a výši však ještě bude podrobněji pojednáno níže).

Co se týče otázky vykonatelnosti přihlášených pohledávek, jež byly žalovaným popřeny, zde soud v souladu se shora již shrnutými skutečnostmi konstatuje, že nemá pochybnost u těch pohledávek, jejichž vykonatelnost byla doložena rozsudky Okresního soudu v Pardubicích a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dílčí pohledávky č. 4/7, 4/8 a 4/9); ostatně žalovaný vykonatelnost těchto pohledávek nijak nezpochybnil.

Ve vztahu k pohledávkám, jejichž vykonatelnost byla doložena rozhodčími nálezy, se zdejší soud předně se žalobcem shoduje v tom, že závěr, podle něhož ve spotřebitelských smlouvách je rozhodčí doložka zakázána, je nesprávný. V tomto ohledu lze odkázat na závěry Vrchní soudu v Praze vyslovené v jeho rozhodnutí čj. 2 VSPH 247/2012-67, podle něhož se zřetelem k tomu, že zákonodárce při implementaci směrnice do českého právního řádu k výslovnému zákazu rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách nepřistoupil, není je možné automaticky vyloučit ze spotřebitelských smluv, ale každou doložku je nutno individuálně podrobit testu, zda naplňuje podmínky, s nimiž zákon spojuje jejich neplatnost . Z ustanovení § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů pak vyplývá, že v rozhodčí smlouvě (popř. doložce hlavní smlouvy) se účastníci musí dohodnout buďto na rozhodci (rozhodcích) ad hoc nebo na stálém rozhodčím soudu, který je zřízen na základě zákona. Jedná-li se o rozhodce ad hoc, může být tento rozhodce či rozhodci (je-li jich více) uveden (uvedeni), případně může rozhodčí smlouva (doložka) podle ustanovení § 7 odst. 1 téhož zákona stanovit způsob, jak mají být osoby rozhodců a jejich počet určeny. V posuzované věci si účastníci dohodli, že pravomoc k řešení veškerých sporů a nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy nebo v návaznosti na ni, má podle zákona o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoli z rozhodců, jimiž jsou pro tento účel osoby tam uvedené. Rozhodování případného sporu mezi účastníky bylo v souladu se zákonem svěřeno rozhodcům ad hoc. Pro posouzení toho, zda je rozhodčí doložka platná, či nikoliv, je podstatné to, zda byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který byl oprávněn spor rozhodnout. V projednávané věci v návaznosti na to soud dospěl k závěru, že rozhodci, kteří výše zmiňované rozhodčí nálezy vydali, byli jako rozhodci ve smlouvě řádně určeni a byli tak oprávněni předmětné rozhodčí nálezy vydat. Na základě výše uvedeného a s přihlédnutím k tomu, že návrhy dlužníků na zrušení daných rozhodčích nálezů již byly soudy pravomocně zamítnuty, dospěl zdejší soud k závěru, že i zbývající dílčí pohledávky přihlášené žalobcem jsou vykonatelné a že části dílčích pohledávek spočívající v nákladech rozhodčího řízení byly přihlášeny po právu.

Přestože posouzení, zda pohledávka přihlášená věřitelem je vykonatelná, přísluší insolvenčnímu správci, korekci tohoto posouzení je i bez návrhu oprávněn provést insolvenční soud při přezkumném jednání v mezích své dohlédací činnosti. Jestliže se tak nestane a vyjde-li v průběhu řízení o žalobě o určení pravosti nebo výše pohledávky popřené jako nevykonatelná pohledávka najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby. K navazující otázce, zda a v jakém rozsahu je pak insolvenční správce oprávněn popřít vykonatelnou pohledávku, je následně třeba připomenout, že podle § 199 insolvenčního zákona Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3). Z takto citovaného ustanovení tedy lze dovodit, že insolvenční správce je oprávněn popřít i vykonatelné pohledávky, byť je v takovém případě povinen prokázat důvod svého popření. Insolvenční zákon umožňuje popírat vykonatelné pohledávky především v těch případech, kdy dlužník svou nečinností, ať již úmyslnou či z nedbalosti, založil (mohl založit) nárok věřitele za účelem jeho zvýhodnění oproti ostatním věřitelům.

Výkladem shora citovaného ustanovení § 199 insolvenčního zákona ve vztahu k oprávnění insolvenčního správce popírat pohledávku, jejíž vykonatelnost byla doložena na základě rozhodčího nálezu, se již ve své judikatuře zabýval i Nejvyšší soud, který mimo jiné dospěl k závěru, podle něhož režim přezkoumání vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu se uplatní i pro vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem rozhodce nebo rozhodčího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011). Jak potom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 ICdo7/2013, pravidlo, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být důvodem popření její pravosti nebo výše jiné právní posouzení věci typově dopadá na situace, kdy při nezpochybněném skutkovém základu věci měl zjištěný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, učinil příslušný orgán. ( ) Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné . Zde je však na místě zdůraznit, že jakékoli (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní posouzení věci příslušným orgánem) právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné .

Následně soud přistoupil k aplikaci shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu na projednávanou věc. V této souvislosti je třeba předeslat, že důvody popření dílčích pohledávek přihlášených z titulu nezaplacených splátek ze smluv o revolvingovém úvěru (dílčí pohledávky č. 4/1, 4/3, 4/5, 5/1 a 5/3) nejsou odpovídajícím způsobem z upraveného seznamu přihlášených pohledávek seznatelné a plynou toliko z vyrozumění insolvenčního správce adresovaného žalobci (věřiteli), přičemž spočívají pouze v tom, tyto pohledávky a uplatněný úrok z prodlení jsou podle žalovaného v rozporu s dobrými mravy. Ve vztahu k tomuto popěrnému důvodu je nicméně třeba konstatovat, že tento podle názoru zdejšího soudu jednoznačně představuje toliko jiné právní posouzení uvedených dílčích pohledávek, což jako řádný důvod popření vykonatelné pohledávky vylučuje právě shora citované ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť právní posouzení uvedených pohledávek (byť velmi kusé) je již součástí odůvodnění jednotlivých rozhodčích nálezů, které se sporných pohledávek týkají. Vzhledem k tomu, že jakákoliv jiná argumentace žalovaného ve vztahu k těmto pohledávkám absentovala (jak v rámci insolvenčního řízení tak v rámci řízení o této žalobě), nezbylo soudu, než dospět k závěru o pravosti pohledávek přihlášených z titulu nezaplacených splátek ze smluv o revolvingovém úvěru (dílčí pohledávky č. 4/1, 4/3, 4/5, 5/1 a 5/3).

Ve vztahu k dílčím pohledávkám, jež byly přihlášeny z titulu smluvních pokut dle jednotlivých smluv o revolvingovém úvěru (dílčí pohledávky č. 4/2, 4/4, 4/6, 5/2 a 5/4), však naopak soud dospěl k tomu závěru, že předložené rozhodčí nálezy v podstatě neobsahují téměř žádné odůvodnění týkající se těchto smluvních pokut, tím spíše pak v rozhodčích nálezech zcela absentuje jakékoliv právní posouzení. Za těchto okolností proto podle zdejšího soudu žalovanému nic nebránilo tyto dílčí pohledávky řádně popřít, aniž by postupoval v rozporu s ustanovením § 199 odst. 2 insolvenčního zákona. Výše uvedené platí i přesto, že žalovaný namítal opět toliko rozpor ujednání o smluvních pokutách s dobrými mravy, resp. jejich nepřiměřenou výši.

Z ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku plyne, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Toto ustanovení je obecným ustanovením hmotněprávní povahy, které dává soudu možnost posoudit, zda výkon subjektivního práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, mu umožňuje požadovanou ochranu odepřít. V rámci úvahy o dobrých mravech vycházel soud z toho, že souladné s dobrými mravy je takové ujednání, jež vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. To však v daném případě dovodit nelze. Dlužníci se předně zavázali zaplatit žalobci za poskytnutí částek dle jednotlivých smluv o úvěru nezanedbatelnou smluvní odměnu. O tom, že mezi vzájemnými povinnostmi smluvních stran byl hrubý nepoměr, pak svědčí i to, že se dlužníci v čl. 13.4 smluvních ujednání zavázali, že v případě, že neuhradí řádně a včas 2 splátky podle aktuálního splátkového kalendáře nebo že budou v prodlení s úhradou měsíční splátky delším než 35 dnů, uhradí (mimo dalších smluvních pokut stanovených v čl. 13.1) ještě jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50% z výše úvěru. Za tohoto stavu věci má soud za to, že ujednání o této smluvní pokutě je pro dlužníka v zásadě likvidační, že je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž i neplatné ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku. Naproti tomu v případě smluvních pokut ve výši 8% a 13% z dlužné splátky soud rozpor příslušných ujednání s dobrými mravy neshledal. Taková výše smluvní pokuty není v rozporu s dobrými mravy, neboť jde o zajištění přiměřené zajištěnému závazku (srov. totožné závěry vyslovené v rozsudku Vrchního soudu v Praze čj. 2 VSPH 247/2012-67). Proto soud u dílčích pohledávek č. 4/2, 4/4, 4/6, 5/2 a 5/4 nemohl z hlediska jejich pravosti zohlednit přihlášené smluvní pokuty nárokované jako 50% z výše úvěru (u pohledávky č. 4/2 částku 42.318 Kč, u pohledávky č. 4/4 částku 17.964 Kč, u pohledávky č. 4/6 částku 32.004 Kč, u pohledávky č. 5/2 částku 51.552 Kč a u pohledávky č. 5/4 částku 32.004 Kč) a pravými je shledal v toliko ve zbývající části (smluvní pokuty dle čl. 13.1. navýšené o odpovídající úrok z prodlení).

S ohledem na výše uvedené závěry proto Krajský soud v Praze určil, že pohledávky žalobce za dlužnicí Janou anonymizovano ve výši 57.730 Kč (pohledávka č. 4/1), ve výši 928 Kč (pohledávka č. 4/2), ve výši 33.981 Kč (pohledávka č. 4/3), ve výši 308 Kč (pohledávka č. 4/4), ve výši 36.870 Kč (pohledávka č. 4/5), ve výši 1.098 Kč (pohledávka č. 4/6), ve výši 12.854,40 Kč (pohledávka č. 4/7), ve výši 12.126 Kč (pohledávka č. 4/8), ve výši 12.809,19

Kč (pohledávka č. 4/9), a za dlužníkem Miroslavem Kazdou ve výši 67.652 Kč (pohledávka č. 5/1), ve výši 2.145 Kč (pohledávka č. 5/2), ve výši 36.870 Kč (pohledávka č. 5/3) a ve výši 1.098 Kč (pohledávka č. 5/4), byly do daného insolvenčního řízení jako pohledávky vykonatelné po právu. Ve zbývající části, tedy v určení, že pohledávky žalobce za dlužnicí Janou anonymizovano ve výši 45.184 Kč (pohledávka č. 4/2), ve výši 19.180 Kč (pohledávka č. 4/4), ve výši 34.124 Kč (pohledávka č. 4/6), a za dlužníkem Miroslavem Kazdou, ve výši 55.985 Kč (pohledávka č. 5/2) a ve výši 34.124 Kč (pohledávka č. 5/4), byly do daného insolvenčního řízení přihlášeny po právu jako pohledávky vykonatelné, pak žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci , ač jinak byl žalobce ve věci převážně úspěšný. S návrhem žalobce na uložení povinnosti žalovanému nahradit žalobci náklady řízení, tedy na aplikaci ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit , se soud v dané věci neztotožnil. Citované ustanovení podle názoru zdejšího soudu dopadá na situace, kdy náklady ostatních účastníků vzniknou v důsledku zjevného zavinění insolvenčního správce (např. odročení jednání v důsledku nedostavení se insolvenčního správce k jednání soudu, kdy je jeho účast nezbytná apod.). Naplnění těchto podmínek však zdejší soud v projednávané věci neshledal, a proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve třech stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.).

V Praze dne 29. listopadu 2013

JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hana Mašková