34 ICm 1968/2010
Číslo jednací: 34 ICm 1968/2010-19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ladislavem Olšarem ve věci žalobců: 1) Mgr. Martin Fuchsig, se sídlem Hlavní 25, 747 81 Otice, insolvenční správce dlužníka Bc. Petr anonymizovano , anonymizovano , Petrovická 518/116, 794 01 Krnov a 2) Bc. Petr anonymizovano , anonymizovano , Petrovická 518/116, 794 01, Krnov a žalovaného: FINPOMOC.CZ, s.r.o., IČ: 27375005, se sídlem Ovocný trh 572/11, 110 00, Praha 1, zast. JUDr. Petr Matějka, advokát, se sídlem Lidická 23b, 602 00, Brno

takto:

I. Určuje se, že pohledávka věřitele přihlášená do insolvenčního řízení Bc. Petr anonymizovano představující smluvní pokutu ve výši 18.900,-Kč, pohledávka představující náklady rozhodčího řízení ve výši 2.380,-Kč, pohledávka představující náklady právního zastoupení v tomto rozhodčím řízení ve výši 15.957,79 Kč a pohledávka z titulu náhrady nákladů žalovaného v exekučním řízení ve výši 8.292,-Kč není po právu. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 19.11.2010 došlou Krajskému soudu v Ostravě dne 9.12.2010 (dále také jen soud) domáhali se žalobci určení, že: pohledávka věřitele(žalovaného) přihlášená do insolvenčního řízení Bc. Petr anonymizovano představující smluvní pokutu ve výši 18.900,-Kč, pohledávka představující náklady rozhodčího řízení ve výši 2.380,-Kč, pohledávka představující náklady právního zastoupení v tomto rozhodčím řízení ve výši 15.957,79 Kč a pohledávka z titulu náhrady nákladů žalovaného v exekučním řízení ve výši 8.292,-Kč není po právu.

Svou žalobu odůvodnili následujícími skutečnostmi:

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.9.2010, č.j. KSOS 34 INS 9299/2010 byl zjištěn úpadek dlužníka Bc. Petr anonymizovano , anonymizovano , Petrovická 518/116, 794 01 Krnov (dále také jen dužník). Do tohoto insolvenčního řízení přihlásil žalovaný vykonatelnou pohledávku ve výši 57.921,90 Kč.

Dne 9.11.2010 se konalo v insolvečním řízení dlužníka přezkumné jednání a insolvenční správce, jakož i dlužník popřeli pravost části přihlášené vykonatelné pohledávky celkem ve výši 45.529,90 Kč, když mají zato, že tato část pohledávky dlužníku nenáleží.

Předmětem popěrného úkonu se stala smluvní pokuta ve výši 18.900,-Kč, když mají zato, že ujednání o smluvní pokutě je ve smyslu ustanovení § 39 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku neplatné, neboť odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Rovněž tak byla popřena část pohledávky ve výši 2.380,-Kč představující náklady rozhodčího řízení, část pohledávky ve výši 15.957,79 Kč představující náklady právního zastoupení v tomto rozhodčím řízení a náklady oprávněné v exekučním řízení ve výši 8.292,-Kč.

K popření části přihlášené pohledávky žalovaného-smluvní pokuty, žalobci uvedli:

Ujednání o smluvní pokutě je ve smyslu ustanovení § 39 zákon č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku neplatné, neboť odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům a takovému právu nelze dopřát soudní ochranu jakož i ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku, které se vztahuje i na ujednání o sankcích za prodlení spotřebitele v tom smyslu, že nepřípustná nerovnováha v právech je dána i tehdy, má-li spotřebitel podle smlouvy povinnost platit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu nebo případně poskytovat nepřiměřené vysoké plnění v jakékoliv jiné právní formě, čehož následkem je potom relativní neplatnost takovéhoto ujednání; této neplatnosti se žalovaní dovolali svým popěrným úkonem v rámci přezkumu přihlášené pohledávky.

Závazkový vztah-ujednání o smluvní pokutě ve výši čtrnáctinásobku měsíční splátky úvěru a to již v okamžiku, kdy se dlužník dostane do prodlení trvajícím déle než 10 dnů sjednané v bodě článku IV. odst. 4.3 smlouvy, je nutno v souladu s ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku posuzovat podle ustanovení občanského zákoníku, když v dané věci žalobce č. 2 uzavíral smlouvu o úvěru jako fyzická osoba-nepodnikatel a použití ustanovení o smluvní pokutě v občanském zákoníku (§ 544 a § 545 občanského zákoníku) je v její prospěch, protože občanskoprávní úprava smluvní pokuty v případě nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty umožňuje posoudit ujednání o takové smluvní pokutě jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 občanského zákoníku, na rozdíl od úpravy smluvní pokuty v obchodním zákoníku, kdy v případě nepřiměřené vysoké smluvní pokuty je dána možnost pouze její moderace (až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením zajišťovaného závazku) podle ust. § 301 obchodního zákoníku.

Pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet splátky úvěru je však v předmětné smlouvě sjednán i smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % z jistiny za každý i započatý den prodlení.

Smluvní pokutu sjednanou ve výši čtrnáctinásobku měsíční splátky úvěru, je i s ohledem na ujednání o úroku z prodlení (ve výši 0,5 % z jistiny) pro porušení téže smluvní povinnosti, to vše za situace, kdy byl úvěr poskytnut celkem toliko ve výši 15.000,-Kč nutno vyhodnotit jako nepřiměřený požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek.

Žalobci mají za to, že ujednání o této smluvní pokutě je nutno hodnotit ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku, které se vztahuje i na ujednání o sankcích za prodlení spotřebitele v tom smyslu, že nepřípustná nerovnováha v právech je dána i tehdy, má-li spotřebitel podle smlouvy povinnost platit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu nebo případně poskytovat nepřiměřené vysoké plnění v jakékoliv jiné právní formě, čehož následkem je potom relativní neplatnost takovéhoto ujednání; této neplatnosti se žalobci dovolali svým popěrným úkonem v rámci přezkumu přihlášené pohledávky.

K popření části přihlášené pohledávky žalovaného-nákladů rozhodčího řízení, nákladů právního zastoupení v rozhodčím řízení a nákladů oprávněného (žalovaného) v exekučním řízení, žalobci uvedli:

Co se týče právního hodnocení rozhodčí doložky, na kterou věřitel (žalovaný) v přihlášce pohledávky odkazuje poukazují žalobci na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 12 Cmo 496/2008 ze kterého je zřejmé, že smluvní ujednání mezi dlužníkem a žalovanou společností v části týkající se rozhodčí doložky je absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku, respektive relativně neplatné.

Listinou označenou jako Rozhodčí nález ze dne 12.11.2007 se podává, že Ing. Václav Brablc shledal sovu pravomoc rozhodnout v neveřejném, písemném a jednoinstančním rozhodčím řízení a uložil dlužníkovi zaplatit mmj. i náklady právního zastoupení věřitele (žalovaného)

Insolvenční správce a dlužník mají zato, že k této rozhodčí doložce nelze přihlížet.

Smluvní vztah žalovaného věřitele a dlužníka je nutno považovat za spotřebitelský, neboť ustanovení o spotřebitelských smlouvách jsou převedením směrnic EU o ochraně spotřebitele; v projednávané věci je relevantní Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen směrnice). Tato směrnice považuje podle čl. 1 písm. q) Přílohy za nepřiměřený požadavek ve spotřebitelských smlouvách zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních přepisů

Dle ustanovení § 55 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku je nepřípustné, aby se spotřebitel vzdával ve spotřebitelské smlouvě svých práv, v tomto případě dokonce ústavního práva na spravedlivý proces před nezávislým soudcem.

Ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku se vztahuje i na ujednání o sankcích za prodlení spotřebitele v tom smyslu, že nepřípustná nerovnováha v právech je dána i tehdy, je-li spotřebitel podle smlouvy zbaven práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména je-li po něm požadováno, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních přepisů. Následkem této nerovnováhy je potom dle ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku relativní neplatnost takovéhoto ujednání; této neplatnosti se žalobce dovolal svým popěrným úkonem v rámci přezkumu přihlášené pohledávky.

S ohledem na to, že listina označena jako rozhodčí nález je neplatná, nemohly na základě takovéhoto neplatného dokumentu žalovanému vzniknout nároky, jichž se domáhá.

Žalobce č.1 odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007, kde kterého nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Není-li tedy pravomocné rozhodnutí zavazující dlužníka k plnění z důvodů uvedených výše, nezbývá než takového nároky odmítnout.

Žalovaný se k žalobě vyjádříl přípisem ze dne 16.3.2012 došlým soudu dne 19.3.2012. Ke své obraně proti žalobě pak žalovaný uvedl následující skutečnosti:

Žalobci popírají existenci platné a vymahatelné pohledávky žalovaného, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka vedeného soudem pod sp. zn. KSOS 34 INS 9299/2010. Uvádějí, že ustanovení Smlouvy o úvěru č. 2350083006 ze dne 2.2.2007 (dále jen smlouvy ) týkající se výše smluvní pokuty je nutné považovat za neplatné, a proto popírá nárok žalované na smluvní pokutu, na náhradu části nákladů rozhodčího řízení, nákladů právního zastoupení v rozhodčím řízení a náklady oprávněné ve exekučním řízení.

V daném řízení se dle žalovaného jedná o pohledávku, jejíž legitimitu dokládá platný exekuční titul.

Domnívjí-li se žalobci, že nárok uplatněný žalovaným v rozhodčím řízení nebyl oprávněný a výše požadovaného plnění je v rozporu s dobrým mravy, měli se dle § 32 odst. 1 zák. o r ř. domáhat zrušení rozhodčího nálezu u obecného soudu, a to do tří měsíců od doručení nálezu. Vzhledem k prekluzivní povaze této lhůty tato možnost již pominula námitky vznesené v tomto řízení jsou bezpředmětné.

Argumentace odkazující na rozhodnutí VS v Praze č.j. 12 Cmo 496/2008 je dle žalovaného zcela nepříkladná, neboť soudobá judikatura Nejvyššího soudu, který je nižším soudům v právních názorech nadřazen, naopak opakovaně možnost sjednávání rozhodčích doložek připustila (32 Cdo 2282/2008, 23 Cdo 4895/2009). Změna judikatury v pozdějších letech postihla velké množství právních vztahů s obrovskou ekonomickou hodnotu, které ji nyní činí nestabilními. Tyto vztahy byly utvářeny mj. v dobré víře s ohledem na tehdejší pohled vyšších soudů, které za všechny reprezentují rozhodnutí citovaná žalovaným. Vyhovění žalobě by mělo za následek, že by dané věci mohlo jít o tzv. overruling a k porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí, což sám Ústavní soud vyhodnotil jako jev nežádoucí (viz nález III. ÚS 1275-10).

Žalovaný dále upozorňuje, že smlouva o úvěru, kterou dlužník se žalovanou uzavřel, není smlouvou spotřebitelskou. Pro tento argument hovoří skutečnost, že smlouva je vyňata z působnosti zák.č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. v souladu s obsahem § 1 odst. 2 písm. a): Tento zákon se nevztahuje na smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti, (účinnost do 31.12.2010).

V Žádosti o poskytnutí úvěru žalobce žalobce uvedl, že úvěr bude použit k údržbě nemovitosti. Podpisem smlouvy se v čl. I. bod 1.5. zavázal úvěr použít výlučně k účelu uvedeném v žádosti a účastníci smlouvy se tak pohybují v režimu obchodního zákoníku a jeho úpravě ů 497 a násl.

Jelikož rozhodčí nález splňuje veškeré zákonné požadavky, je tak dán nárok žalovaného požadovat po dlužníkovi rovněž náklady právního zastoupení v rozhodčím řízení a poplatek za rozhodčí řízení.

Existence pohledávky přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení dlužníka je za této situace nezpochybnitelná, a proto žalovaný soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl a současně zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení.

Po provedeném dokazování vycházeje z důkazů předložených, označených či navržených účastníky řízení dle § 120 odst.1,3 zákona č. 99/1963, ve znění pozdějších předpisů, občanského soudního řádu ( dále také jen OSŘ ) a po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žalobců nárok je za stávající důkazní situace důvodný.

Soud dospěl po provedeném dokazování k prokázanému skutkovému stavu, že:

Přihláškou pohledávky věřitele FINPOMOC.CZ, s.r.o. č. P4 věřitel přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka Bc. Petra anonymizovano vedeném soudem pod sp. zn. 34 INS 9299/2010 přihlášku pohledávky v celkové výši 57.921,90 Kč dle smlouvy o úvěru č. 2350083006 uzavřené dne 2.2.2007 mezi věřitelem FINPOMOC.CZ, s.r.o. a dlužníkem Bc. Petrem anonymizovano , anonymizovano trvale bytem Vršovice č.p. 47, 747 61 Vršovice (také jen Smlouva ). Dle čl. I. Smlouvy mj. se věřitel zavázal, že na základě žádosti dlužníka o poskytnutí úvěru poskytne dlužníkovi finanční prostředky ve výši 15.000,-Kč a dlužník se zavázal poskytnutý úvěr přijmout, uhradit věřiteli platby dohodnuté v souvislosti s úvěrem a úvěr řádně splatit ve výši 18 smluvených pravidelných splátek á 1.350,--Kč (dle článku III. bodu 3.1 Smlouvy).

Smlouvu o úvěru č. 2350083006 ze dne 2.2.2007 soudil posoudil jako platnou a účinnou (uzavřenou v souladu s ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obchodního zákoníku), kdy ustanovení Smlouvy dále posoudil dále níže.

Smluvní strany se dohodly (dle článku I. bodu 1.2 a 1.3 Smlouvy), že dlužník zaplatí věřiteli za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 2.250,-Kč jako odměna za poskytnutí úvěru a současně zaplatí věřiteli poplatek ve výši 7.050,-Kč jako poplatek . Roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 93,57 % (dle článku I. bodu 1.4. Smlouvy).

Dle článku IV. Smlouvy v případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv jednotlivé Splátky nebo její částku nebo v případě prodlení se zaplacením jakéhokoliv peněžního závazku dlužníka ze Smlouvy, byl věřitel oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Věřitel v případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv jednotlivé splátky nebo její části nebo v případě prodlení se zaplacením jakéhokoliv peněžního závazku dlužníka ze Smlouvy byl též oprávněn prohlásit celý úvěr za splatný a požadovat jednorázové zaplacení celé, dosud nesplacené části úvěru, odměny za poskytnutí úvěru sjednané dle článku I. bodu 1.2. Smlouvy a poplatku sjednaného dle článku I. bodu 1.3. Smlouvy. Tímto ustanovením nebylo dotčeno právo věřitele odstoupit od Smlouvy a věřitel byl oprávněn požadovat zaplacení smluvních sankcí i veškerých svých nároků vůči dlužníkovi vzniklých v důsledku porušení Smlouvy dlužníkem i po ukončení Smlouvy.

V případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv jednotlivé splátky nebo její části byl věřitel oprávněn požadovat od dlužníka zaplacení smluvní pokuty (dle článku IV. bodu 4.3. Smlouvy), a to ve výši odpovídající výši sedmi splátek. V případě, že prodlení dlužníka s úhradou kterékoli splátky nebo její části trvala více než 10 dnů, byl věřitel oprávněn požadovat od dlužníka zaplacení další smluvní pokuty ve výši sedmi splátek, tzn. že celková smluvní pokuta v případě prodlení dlužníka trvajícím déle než 10 dnů odpovídala výši čtrnácti splátek.

Věřitel byl oprávněn domáhat se vedle úroků z prodlení dle článku IV. 4.1. Smlouvy a smluvní pokuty dle bodu 4.3. Smlouvy i náhradu škody, a to ve výši, o kterou škody přesáhne výši úroků z prodlení a smluvní pokuty (dle článku IV. bodu 4.4.).

Dle ustanovení Smlouvy čl. IX. bodu 9.1. mají být všechny spory vznikající ze Smlouvy a v souvislosti s ní rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným 1. MORAVSKOU ROZHODCOVSKOU SPOLEČNOSTÍ, s.r.o., IČ 27670767 podle jejího Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu zveřejněných na internetových stránkách www.1mrs.cz.

Rozhodčím nálezem rozhodce Ing. Václava Brablce, sp. zn. 3 R 199/2007 ze dne 12.11.2007 v právní věci žalobce FINPOMOC.CZ, s.r.o proti žalovanému Petru anonymizovano , anonymizovano trvale bytem Vršovice 47, 747 61, o zaplacení částky 32.400,-Kč s příslušenstvím rozhodl Ing. Václav Brablc jako označený rozhodce, že:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu částku 13.500,-Kč na účet žalobce a II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu smluvní pokutu 18.900,-Kč na účet žalobce a III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu náklady řízení představující zaplacený poplatek za rozhodčí řízení ve výši 2.380,-Kč, dále náklady právního zastoupení představující paušální odměnu advokáta ve výši 12.810,-Kč a 2x režijní paušál po 300,-Kč, tedy celkem částku 13.410,-Kč a DPH z částky 13.410,-Kč ve výši 19 %, tj. 2.547,90 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu na účet žalobce.

Usnesením Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově j.č. 19 Nc 2585/2008-18 z 29,10,2008 soud (výrokem I.) nařídil na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce Ing. Václava Brablce ze dne 12.11.2007, sp. zn. 3 R 199/2007 k uspokojení pohledávky oprávněného (FINPOMOC.CZ, s.r.o.) ve výši 12.392,-Kč, pro smluvní pokutu ve výši 18.900,--Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 2.380,--Kč, pro náklady právního zastoupení v předcházejícím řízení ve výši 15.957,90 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, kdy pověřením exekuce soud pověřil Mgr. Petra Kociána, soudního exekutora v Brně.

Po uzavření Smlouvy dlužník uhradil věřiteli ze Smlouvy 2 splátky úvěru celkem ve výši 2.700,--Kč, další pravidelné splátky úvěru dlužník neuhradil. Po vydání výzvě Pokus o smír ze dne 24.4.2007 byla dlužníkem věřiteli uhrazena částka 8.100,--Kč, celkem dlužník věřiteli uhradil částku 10.800,-Kč (skutečnosti mezi stranami nesporné).

Příkazem k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, se sídlem Brno-Venkov, Příkop 6, 60425, Brno č.j. 137 Ex 10982/08-58 ze dne 25.8.2010 tento vyčíslil náklady exekučního řízení povinného Petra anonymizovano (k usnesení Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově č.j. 19 Nc 2585/2008-18 ze dne 29.10.2008) celkem ve výši 16.452,--Kč.

Při přezkumném jednání konaném dne 4.10.2010 žalobce jako insolvenční správce a dlužník popřeli přihlášenou pohledávku žalovaného P4 ve výši 45.529,90 Kč co do důvodu i výše, z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. 2350083006 ze dne 24.11.2006, neplatnosti rozhodčí doložky a pro absenci vykonatelného rozhodnutí k vedené exekuci; insolvenční správce a dlužník současně uznali pohledávku žalovaného co do výše 12.392,--Kč.

Nálezem č. II. ÚS 2164/10 vydaným dne 1.11.2011 rozhodl Ústavní soud: To, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva).

Ústavní soud tedy dovozuje, že rozhodčí doložky tak, jak byly sjednány v daném případě, jsou nepřípustné, neboť v situaci, kdy má rozhodce, jenž není určen transparentním způsobem, rozhodovat pouze podle zásad spravedlnosti a současně je spotřebitel zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu, znamenají ve svém důsledku porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Jakkoliv totiž může existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není tato ochrana realizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci. Jestliže se účastníci soukromoprávního vztahu vzdávají ujednáním o rozhodčí doložce práva na soudní ochranu garantovanou státem, neznamená to, že se tím otevírá prostor pro libovůli. Rozhodčí nález je vykonatelným rozhodnutím a tudíž se i ve vztahu k rozhodčímu řízení uplatňuje státní moc, kterou lze vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon a to při zachování základních práv a svobod. Lze tedy uzavřít, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustavení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel-podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele a že dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení .

Soud ve svém posouzení předmětu sporu dospěl k závěru, že ustanovení smlouvy o úvěru č. 2350083006 uzavřené dne 2.2.2007, článek IX. bod 9.1. (rozhodčí doložka) je absolutně neplatné z důvodu rozporu s výše citovaným nálezem č. II. US 2164/10 ze dne 1.11.2011. Svůj závěr o neplatnosti rozhodčí doložky dané v označeném článku Smlouvy soud opřel o prokázanou skutečnost, že takto sjednaná rozhodčí doložka nestanovila transparentní a jednoznačná pravidla pro určení rozhodce, kdy ustanovení rozhodce bylo vázáno na jmenování rozhodce označenou 1. Moravskou rozhodcovskou společností, s.r.o. dle jejího Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu zveřejněného na internetových stránkách www.1mrs.cz. Podmínkou transparentního a jednoznačného označení rozhodce je jeho jednoznačné určení v osobě rozhodce a nikoliv určení v jeho jmenování označenou obchodní firmou, a to dále v návaznosti v odkazu na internetové stránky společnosti. Absolutní neplatnost rozhodčí doložky dané v článku IX. Smlouvy soud spatřuje dále v porušení obecně zaručených procesních práv srovnatelných s řízením, které by bylo na místě v případě, kdyby se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva), kdy spotřebitel byl zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu.

Žalovaný přihláškou P4 uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka smluvní pokutu v celkové výši 18.900,-Kč-s odkazem na existentní vznik smluvní pokuty dle ustanovení článku IV bodu 4.3 Smlouvy. Soud výše prokázaným skutkovým stavem zjistil a vzal za prokázané, že dlužník po uzavření smlouvy o úvěru dne 2.2.2007 respektive po čerpání úvěru ve výši 15.000,-Kč uhradil pouze 2 splátky úvěru ve výši 2.700,-Kč, další pravidelné splátky neuhradil a dostal se tak do prodlení s hrazením splátek úvěru, kdy sankce za prodlení dlužníka byly stanoveny článkem IV. Smlouvy Prodlení dlužníka . Článek IV. bod 4.1. Smlouvy pak stanovil, že v případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv jednotlivé splátky nebo její části nebo v případě prodlení se zaplacením jakéhokoliv peněžního závazku dlužníka ze Smlouvy, byl věřitel oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Dlužník spolu s věřitelem takto smluvně stanovili úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení.

Věřitel nad rámec dohodnutého úroku z prodlení dále v článku IV bodu 4.3 sjednal s dlužníkem smluvní pokutu. Ustanovení článku IV. bodu 4.3 o smluvní pokutě soud posoudil jako absolutně neplatné dle ust. § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Daný závěr soud opřel o skutečnost, že výše smluvní pokuty v určené výši 18.900,-Kč (14 x 1.350,-Kč), a to ve vztahu k porušené povinnosti dlužníkem tj. prodlení dlužníka delší než 10 dnů s úhradou splátky úvěru ve výši 1.350,-Kč, současně ve vazbě na výši fakticky poskytnutého úvěru 15.000,--Kč (resp. k výši dlužné jistiny úvěru ve výši 12.300,--Kč), pak soud posoudil v rozporu s dobrými mravy s odkazem na ust. § 39 občanského zákoníku. Soud opakuje, že pro případ prodlení s hrazením kterékoliv jednotlivé splátky dlužníkem úvěru dle Smlouvy byl účastníky smlouvy sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, dále při smluvených dalších sankčních povinnostech dlužníka stanovených Smlouvou při porušení jeho povinností daných Smlouvou.

Soud po právním posouzení ustanovení smlouvy o úvěru č. 2350083006, posouzení absolutní neplatnosti rozhodčí doložky dle ustanovení článku IX. Smlouvy (s odkazem na výše sdělený závěr o neplatnosti rozhodčí doložky respektive neplatnosti rozhodčího nálezu rozhodce Ing. Václava Brablce ze dne 12.11.2007) a následné nemožnosti vedení exekučního řízení pro absenci exekučního vykonatelného právního titulu, posoudil uplatněný nárok žalovaného v insolvenčním řízení dlužníka v přihlášce P4 z titulu smluvní pokuty ve výši

18.900,-Kč, dále z titulu nákladů předchozího řízení (rozhodčí řízení) ve výši 18.337,90 Kč a z titulu nákladů vedené exekuce soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem v částečné výši 8.292,--Kč, jako nedůvodný.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud podepřel ust. § 150 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanského soudního řádu, kdy rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšní žalobci právo požadovat náhradu nákladů řízení neuplatnili.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 24.7.2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ing. Ladislav Olšar, v.r. Pavla Geduldíková samosoudce