34 ICm 1939/2012
č.j.: 34 ICm 1939/2012-112 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 37 INS 1950/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem V Zahrádkách 60, 289 23 Milovice, zastoupeného Mgr. anonymizovano Machem, advokátem se sídlem Ladova 2045/1, Praha 2, proti žalovanému: Mgr. Robert Hynek, se sídlem Vodičkova 30, Praha 1, insolvenční správce dlužníka SPM ENGINEERING, s. r. o., IČ 28512448, se sídlem Hlavní 159, 289 03 Záhornice, zastoupenému Mgr. Davidem Sykou, advokátem se sídlem Lysinská 1454/8, Praha 12, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Řízení o žalobě na určení, že pohledávky žalobce za dlužníkem SPM ENGINEERING, s. r. o., IČ 28512448, se sídlem Hlavní 159, 289 03 Záhornice, ve výši 121.868 Kč (pohledávka č. 3) a ve výši 121.870,10 Kč (pohledávka č. 4) přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS 1950/2012, jsou po právu, s e z a s t a v u j e.

II. Žaloba na určení, že pohledávky žalobce za dlužníkem SPM ENGINEERING, s. r. o., IČ 28512448, se sídlem Hlavní 159, 289 03 Záhornice, ve výši 8.588,20 Kč (pohledávka č. 5), ve výši 199.231,70 Kč (pohledávka č. 6), ve výši 170.400 Kč (pohledávka č. 9) a ve výši 284.000 Kč (pohledávka č. 10) přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS 1950/2012, jsou po právu, s e z a m í t á.

III. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 18.150 Kč, a to k rukám Mgr. Davida Syky, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 29. 6. 2012 se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem SPM ENGINEERING, s. r. o., IČ 28512448, se sídlem Hlavní 159, 289 03 Záhornice, pohledávky ve výši 121.868 Kč (pohledávka č. 3), 121.870,10 Kč (pohledávka č. 4), 8.588,20 Kč (pohledávka č. 5), 199.231,70 Kč (pohledávka č. 6), 170.400 Kč (pohledávka č. 9) a 284.000 Kč (pohledávka č. 10) přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS 1950/2012.

Jak v rámci žaloby především konstatoval, dopisem datovaným dnem 8. 6. 2012 se dozvěděl o tom, že uvedené pohledávky žalovaný popřel zčásti nebo zcela. K popřené pohledávce č. 3 žalobce uvádí, že není pravdou, že by dlužník kdykoliv uhradil na tuto pohledávku jakéhokoliv plnění. V případě pohledávky č. 4 popřené z důvodu smluvního vztahu s jinou fyzickou osobou žalobce konstatuje, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě a jako důkaz předkládá soudu účetnictví, z něhož jasně vyplývá, že se jedná o vztah mezi žalobcem a dlužníkem. U pohledávky č. 5 pak předkládá soudu účetnictví, z něhož vyplývá, že pohledávka byla přihlášena správně, přičemž navrhuje kontrolu účetnictví dlužníka. Totéž uvádí ve vztahu k popřené pohledávce č. 6 s tím, že dodává, že dlužník uplatnil vystavené faktury jako náklad a odpočet DPH. K těmto bodům navrhl svědecké výpovědi osob, které mohou dosvědčit provedení prací a jejich oprávněné fakturace (jedná se skoro o veškeré věřitele dlužníka přihlášené do insolvenčního řízení, např. Rostislava Pelce, jednatele společnosti Pegimi, s. r. o., Michala Matějku). Ve vztahu pohledávce č. 9 a 10 pak žalobce uvádí, že smluvní vztah se uzavírá též ústní dohodou. Finanční prostředky dlužníkovi předal ihned po jejich vyzvednutí z banky, na což by mělo ukázat jednak účetnictví dlužníka a finanční toky dlužníka včetně uplácení faktur.

K výzvě soudu k předložení listinných důkazů, na které v žalobě odkazuje, žalobce nad rámec podané žaloby ještě dodal, že soudu předloží ještě fotokopie výpisů z účtu výběrů v hotovosti jako půjčka stavbyvedoucímu dlužníka, p. Pažoutovi, na nákup stavebního materiálu. Doplnil dále, že veškeré vystavené faktury dlužník přijal, nikdy nebyly ani zpochybněny, ani vráceny, stavbyvedoucí p. Pažout fakturované práce řádně převzal a dále předal firmě investora p. Veselému. Všechny vystavené faktury jsou součástí řádně vedeného účetnictví žalobce a ze všech těchto faktur byla řádně odvedena DPH. Tyto faktury musí být také součástí účetnictví dlužníka, na základě těchto faktur si dlužník nárokoval vrácení DPH z těchto faktur, tyto faktury jsou jistě součástí účetní dokumentace jako nákladová položka pro výpočet daňového základu v daňovém přiznání dlužníka. Žalobci není známo, na základě čeho jsou zpochybňovány faktury, ze kterých byla státu řádně odvedena DPH, kterou si dlužník jistě nárokoval, a to vše za práce, které byly skutečně a řádně provedeny. Bez těchto prací by ani nemohl investor bytový dům řádně převzít, kolaudovat a jednotlivé byty dále prodat jejich vlastníkům. Svědectví o tom, že žalobce tyto práce na stavbě skutečně prováděl po celou dobu stavby, mohou poskytnout všichni ostatní věřitelé (například instalatér P. Matějka, elektrikář p. Pelc, firma Pegimi a jiní).

Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně připomněl, že při přezkoumání jednotlivých pohledávek postupoval v souladu s ustanovením § 188 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), tedy z přiložených dokladů, účetnictví dlužníka a vyjádření jednatele dlužníka, Martina Pažouta. Z účetnictví dlužníka si nejprve žalovaný nechal zpracovat jednak seznam všech faktur přijatých od žalobce a jednak saldo (seznam nezaplacených faktur přijatých od žalobce). K pohledávce č. 3 žalovaný uvádí, že fakturu č. 2009-5 vystavil žalobce na částku 102.780,80 Kč. Vedle této faktury vytavil žalobce též fakturu č. 2009-4 na částku 78.421 Kč. Tuto fakturu (resp. částku 78.421 Kč) zaplatil dlužník žalobce dvakrát převodem z účtu (dne 22. 5. 2009 a 19. 6. 2009). Částka 78.421 Kč tak byla použita na úhradu následující faktury vystavené žalobcem, a to faktury č. 2009-5, když toto bylo zaúčtováno v účetnictví dlužníka jako zápočet. Proto je v účetnictví dlužníka faktura č. 2009-5 evidovaná jako částečně uhrazená, a to v částce 78.421 Kč (v důsledku částečného splnění se rovněž snížily zákonné úroky z prodlení). K dílčím pohledávkám č. 4, 5 a 6 žalovaný uvádí, že předmětné faktury nejsou dle účetnictví dlužníka evidovány. V případě dílčí pohledávky č. 4, nebyla vystavena faktura č. 2010-6 na dlužníka, ale na pana Martina Pažouta, s místem podnikání Hlavní 159, Záhornice, IČ 68990502. U dílčích pohledávek č. 5 a 6 jednatel dlužníka popírá oprávněnost žalobcem vystavené faktury s odůvodněním, že fakturované práce nebyly žalobcem provedeny. K pohledávkám č. 9 a 10 pak žalovaný uvádí, že předmětné půjčky nejsou v účetnictví dlužníka evidovány, jednatel dlužníka popírá, že by se žalobcem uzavřel smlouvu o půjčce v ústní formě nebo že by od něj převzal v hotovosti příslušnou částku. Žalobce jako doklad o poskytnutí půjčky předložil pouze potvrzení banky o výběru částky v hotovosti. Půjčka je však reálný kontrakt, je tedy třeba rovněž prokázat předání finančních prostředků dlužníkovi, což však žalobce neprokázal. Proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že tvrzení žalovaného jsou nepravdivá a mohou je snadno vyvrátit všichni přihlášení účastníci insolvenčního řízení. Žalobce zdůraznil, že p. Pažout od žalobce všechny faktury řádně a bez námitek převzal a pro žalobce je nepřijatelné zjištění, že podvodník p. Pažout záměrně některé žalobcem vystavené faktury do svého účetnictví nedal a nyní jejich vystavení popírá. Žalobce připomíná, že ze všech jím vystavených a řádně evidovaných faktur byla řádně odvedena DPH. Dlužník v neuvěřitelném chaosu, který na stavbě panoval nedopatřením anebo úmyslně některé faktury žalobce do účetnictví nedal. V této souvislosti upozornil též na stavební deník, který na každé stavbě musí být řádně veden a z něhož musí být zřejmé, co se který den na stavbě dělo. Ve vztahu k hotovostním půjčkám dlužníkovi žalobce uvádí, že p. Pažout nemůže popřít, že tyto prostředky po jejich výběru před bankou osobně v autě převzal i s doklady o výběru. Pokud se tyto doklady v účetnictví nenachází, svědčí to o jeho úmyslném podvodu. Závěrem pak žalobce uvádí, že p. Pažout zpochybňuje jeho pohledávky proto, že se v průběhu stavby několikrát nepohodli, za což se žalobci neprávem finančně mstí.

Při jednání u soudu vzal žalobce žalobu zpět v části týkající se určení pravosti popřených pohledávek č. 3 a č. 4. Nad rámec svých písemných podání při jednání u soudu ve vztahu k pohledávkám č. 5 a 6 uvedl, že sporné práce byly provedeny, což potvrdily svědecké výpovědi svědků Pelce a Matějky, z nichž plyne, že žalobce v únoru a březnu 2010 na stavbě práci vykonával. Výše fakturovaných částek nevybočuje z částek z faktur předešlých a dodal, že absence faktur v účetnictví dlužníka nemůže znamenat neprovedení prací. To, že v projednávané věci nelze dohledat stavební deník, nelze klást k tíži žalobce. Pokud jde o pohledávky 9 a 10, zde uvedl, že se jednalo o obchodní praxi mezi žalobcem a panem Pažoutem, kdy si uvedení půjčovali peníze, což pan Pažout výslovně potvrdil.

Žalovaný nad rámec svých písemných podání při jednání u soudu k věci uvedl, že pokud pan Pažout jednal mimo zákon, nemůže jako insolvenční správce přechod finančních prostředků mezi panem Pažoutem a žalobcem zohlednit, pokud k němu tedy došlo, jestliže tyto transakce řádně neproběhly v rámci účetnictví dlužníka. K pohledávkám č. 5 a 6 dodal, že tvrdit a prokazovat je povinností žalobce, tudíž pokud nemohou být některé důkazy provedeny, znamená to neunesení důkazního břemene. Provedení prací nebylo prokázáno, z faktur neplyne, co konkrétně bylo fakturováno, nebylo doloženo doručení faktur dlužníkovi, potvrzení provedených prací ani souhlas s výkonem. Pokud nějaké práce žalobce v dané době pro dlužníka vykonával, mohlo se jednat o nedodělky prací z doby předchozí. K pohledávkám č. 9 a č. 10 žalovaný uvedl, že nedošlo k prokázání uzavření daných smluv ani k prokázání reálného předání peněz. I kdyby tomu tak bylo, není zřejmé, zda finanční prostředky byly předány panu Pažoutovi jako fyzické osobě, či jako jednateli dlužníka.

Z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 INS 1950/2012 soud zjistil, že k návrhu dlužníka SPM ENGINEERING, s. r. o., IČ 28512448, se sídlem Hlavní 159, 289 03 Záhornice, na zahájení insolvenčního řízení doručenému Krajskému soudu v Praze 26. 1. 2012 (návrh na zahájení insolvenčního řízení), byl dne 23. 3. 2012 zjištěn úpadek tohoto dlužníka, soud prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednán jako konkurs nepatrný, přičemž insolvenčním správcem ustanovil žalovaného (usnesení Krajského soudu v Praze čj. KSPH 37 INS 1950/2012-A-10). Dne 28. 2. 2012 byla soudu doručena přihláška nezajištěných a nevykonatelných pohledávek žalobce (jež byla postupně doplněna podáními doručenými soudu dne 15. 5. 2012 a 7. 9. 2012). Žalobce přihlásil pohledávku č. 1 v celkové výši 230.584,40 Kč, pohledávku č. 2 ve výši 96.095,60 Kč, pohledávku č. 3 ve výši 121.868 Kč (z titulu ústní objednávky zemních prací, faktura č. 2009-5), pohledávku č. 4 ve výši 121.870,10 Kč (z titulu ústní objednávky zemních prací, faktura č. 2010-6), pohledávku č. 5 ve výši 8.588,20 Kč (z titulu ústní objednávky zemních prací, faktura č. 2010-13), pohledávku č. 6 ve výši 199.231,70 Kč (z titulu ústní objednávky zemních prací, faktura č. 2010-14), pohledávku č. 7 ve výši 256.783 Kč a pohledávku č. 8 ve výši 284.023,76 Kč. Zvlášť pak téhož dne přihlásil pohledávku č. 9 ve výši 170.400 Kč (z titulu ústní smlouvy o půjčce) a pohledávku č. 10 ve výši 284.000 Kč z titulu ústní smlouvy o půjčce) (přihlášky žalobce včetně příloh). Dne 5. 6. 2012 se pak ve věci konalo přezkumné jednání, kde žalovaný uznal pohledávky žalobce co do částky 897.895,46 Kč a popřel co do výše a pravosti v částce 875.549,70 Kč s tím, že v podrobnostech odkázal na seznam přihlášených pohledávek; dlužník se nevyjádřil (protokol o dalším přezkumném jednání). O popření přihlášených pohledávek informoval žalovaný žalobce podáním ze dne 8. 6. 2012 (vyrozumění věřitele o popření přihlášení pohledávky). Jako důvod popření přihlášených pohledávek mimo jiné uvedl: pohledávka vůči věřiteli nevznikla, neboť smlouva o dílo na provedení zemních prací mezi dlužníkem a věřitelem nevznikla a věřitel dlužníkovi neprovedl zemní práce uvedené ve faktuře (pohledávka č. 5 a 6), pohledávka věřitele nevznikla, neboť nedošlo k uzavření smlouvy o půjčce, jež má reálnou povahu a je zapotřebí i skutečné odevzdání předmětu půjčky (finančních prostředků) dlužníkovi, k čemuž nedošlo (pohledávky č. 9 a 10). (seznam přihlášených pohledávek).

Ohledně části přihlášené pohledávky, kterou žalobce popřel (dílčí pohledávky č. 3 a č. 4), vzal žalobce žalobu zpět. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, žalobce může vzít zpět návrh na zahájení řízení a to zcela nebo zčásti. Je-li návrh vzat zpět zcela, soud řízení zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odst. 3 a 4 citovaného ustanovení, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, soud řízení zastaví i bez souhlasu ostatních účastníků. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svůj návrh v dané části zpět dříve, než soud ve věci rozhodl i než začalo jednání (než bylo formálně zahájeno přednesem žaloby), v souladu s uvedeným zpětvzetím soud řízení o podané žalobě zastavil v části týkající se určení pravosti pohledávek ve výši 121.868 Kč (pohledávka č. 3) a ve výši 121.870,10 Kč (pohledávka č. 4).

Spor tedy byl v dané věci veden již toliko ohledně pravosti přihlášených dílčích pohledávek č. 5 a č. 6, které žalovaný poopřel s tím, že smlouva o dílo nevznikla a nebyly provedeny fakturované práce, a dále je spor veden ohledně dílčích pohledávek č. 9 a č. 10, které žalovaný popřel s tím, že nedošlo k uzavření smlouvy o půjčce ani k reálnému předání přihlášených částek dlužníkovi.

Ke shora vymezenému předmětu sporu soud v obecné rovině nejprve předesílá, že i v incidenčních sporech, jež jsou sporným řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Žalobce je již ve své žalobě je povinen uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo, a musí k tomu uvést potřebné důkazy (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (srov. § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Zatímco v žalobě jde o základní nezaměnitelné vylíčení skutku (skutkového děje) neboli vymezení předmětu řízení po skutkové stránce tak, aby žaloba byla projednatelná, týká se povinnost účastníka uložená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. všech skutečností významných pro rozhodnutí věci. Ve sporném řízení, kde strany stojí proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti. Aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., které je soud povinen poskytnout, vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Zjistí-li pak soud v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil (poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.). Účastník, který, ač poučen soudem, neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese-za předpokladu, že jím tvrzená skutečnost nebyla prokázána jinak-nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky stíhají toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že výsledek dokazování nepotvrdil pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Zákon tím vymezuje důkazní břemeno (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jenž je určován výsledkem provedeného dokazování. Důsledkem toho, že tvrzení účastníka není prokázáno ani na základě navržených důkazů (případně důkazů provedených bez návrhu) je pro účastníka nepříznivé rozhodnutí o věci samé.

Relevantní právní úpravu ve vztahu ke sporným dílčím pohledávkám č. 5 a č. 6 představuje ustanovení § 536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Z tohoto ustanovení se podává, že smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení (odst. 1), přičemž dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné

činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části (odst. 2).

V projednávané věci především není mezi účastníky sporné, že žalobce uzavřel s dlužníkem rámcovou smlouvu o dílo, na základě níž žalobce jako zhotovitel prováděl pro dlužníka jako objednatele zemní práce a související činnosti, a to mimo jiné na projektu stavby v ul. Spojovací (budova čp. 563, poz. č. 573, zaspaná na LV 1636 v k. ú. Benátecká Vrutice), přičemž za tyto práce objednatel průběžně hradil dohodnutou cenu. Spor je v dané věci veden ohledně rozsahu provedených prací (a tomu odpovídajících úhrad) a týká se konkrétně provedení prací fakturovaných žalobcem dlužníkovi fakturami č. 2010-13 a 2010-14. Jak plyne z upřesňovaných žalobních tvrzení, výše uvedené faktury se týkají prací vykonaných na shora označené stavbě v měsících únor a březen 2010 (srov. též závěrečný návrh žalobce). Žalovaný provedení takto fakturovaných prací zpochybňuje.

Pokud jde o spornou dílčí pohledávku č. 5 přihlášenou žalobcem na základě faktury č. 2010-13, soud z označené faktury zjistil, že tato byla vystavena dne 10. 7. 2010 s tím, že datum uskutečnění zdanitelného plnění je zde uvedeno shodné (tedy 10. 7. 2010). Dále faktura obsahuje pouze popis fakturované činnosti v podobě zemní práce stroje CAT-444 E Panelák , a to v množství 7 hodin. Z dané faktury tedy není zcela zřejmé, jakého období se přesně týká a není zde přesně ani označena stavba, jíž se fakturované činnosti měly týkat.

Pokud pak jde o spornou pohledávku č. 6 přihlášenou žalobcem na základě faktury č. 2010-14, soud z této faktury soud zjistil, že tato byla vystavena dne 10. 7. 2010, s tím, že je zde uvedeno datum uskutečněného zdanitelného plnění v podobě 10. 1. 1900 . Z faktury dále plyne, že se týká stavby PANELÁK-ul. SPOJOVACÍ , přičemž fakturovány jsou zemní práce stroje CAT-444 E, měsíc únor-březen 2010 v rozsahu 157,5 hod., a dále práce traktorem, doprava materiálu v rozsahu 11 hod.

Jak plyne z části účetnictví žalobce, které žalobce soudu předložil, jsou zde shora uvedené faktury (tedy č. 2010-13 a č. 2010-14) vedeny jako uskutečněná zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku. V rámci seznamu přijatých faktur a seznamu nezaplacených faktur zpracovaných z účetnictví dlužníka se však shora uvedené faktury nenacházejí. Mezi účetnictvím dlužníka a účetnictvím žalobce je tedy ve vztahu k uvedeným fakturám dán rozpor.

Na základě provedeného dokazování (zejména svědecké výpovědi svědků Michala Matějky a Stanislava Pelce) nemá soud pochybnosti o tom, že žalobce vykonával objednané práce na předmětné stavbě i v průběhu první poloviny roku 2010 (tedy v období po lednu 2010 ). Tomu ostatně svědčí i další pohledávka žalobce, a to dílčí pohledávka č. 2 přihlášená do daného insolvenčního řízení z titulu faktury č. 2010-4, jejímž předmětem jsou práce zemních strojů na uvedené stavbě s tím, že datum uskutečněného zdanitelného plnění je zde uvedeno dne 1. 2. 2010; tuto pohledávku žalovaný uznal. Zde je však třeba zdůraznit, že spor je v projednávané věci veden ohledně rozsahu prací provedených žalobcem především v období únor a březen 2010. Soud v tomto ohledu především musel přihlédnout ke svědecké výpovědi Tomáše Čermáka, který na předmětné stavbě působil jako mistr stavby , který uvedl, že po jeho pracovním odchodu z dané stavby (tedy právě v průběhu ledna 2010) bylo třeba ještě na dané stavbě terénní práce činit, jednalo se však už jen o drobné terénní úpravy. Přesný rozsah i časové zařazení předmětných činností vykonávaných žalobcem pak nebyl prokázán ani provedeným výslechem shora již uvedených svědků Michala Matějky a Stanislava Pelce, ani výslechem dalšího svědka Martina Pažouta. Soud byl v tomto ohledu dále nucen zohlednit i ten fakt, že jen na základě faktury č. 2010-14 fakturuje žalobce za inkriminované období zemní práce strojem CAT-444 E v rozsahu 157,5 hodin, což i za předpokladu vykonávání této činnosti pro dlužníka žalobcem denně po celé předmětné období (únor-březen), představuje časový úsek několika hodin každý den, což je rozsah, který podle názoru soudu neodpovídá drobným terénním úpravám (viz svědecká výpověď Tomáše Čermáka) či finálním pracím, o nichž ve své účastnické výpovědi hovořil žalobce. Nelze ostatně přehlédnout, že zcela přesně (co do rozsahu i časového určení) uvedené činnosti neoznačil ani sám žalobce, který navíc připustil, že činnosti na uvedené stavbě se prolínaly i se stavbou jinou, kterou vykonával nikoliv pro dlužníka, ale přímo pro osobu jednatele dlužníka (projekt označovaný jako mateřská školka ). Nad rámec výše uvedeného je nutno ještě zdůraznit, že účastnická výpověď má ve vztahu k ostatním důkazům toliko podpůrnou povahu (srov. § 131 odst. 1 o. s. ř.). Pokud pak jde o navržený důkaz stavebním deníkem, tento nebyl žalobcem soudu předložen, přičemž soudu se nepodařilo přes využití zákonem předpokládaných procesních institutů pro účely tohoto řízení stavební deník získat (ani u stavebního úřadu či stavebníka). S ohledem na výše uvedené nemohl soud než dospět k závěru, že na základě provedeného dokazování se nepodařilo potvrdit pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Přes poučení ze strany soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. se tedy žalobci nepodařilo jeho tvrzení prokázat. Proto soud žalobu na určení, že pohledávky žalobce za dlužníkem ve výši 8.588,20 Kč (pohledávka č. 5) a ve výši 199.231,70 Kč (pohledávka č. 6) jsou po právu, musel zamítnout.

Pokud jde o sporné dílčí pohledávky č. 9. a č. 10, tyto žalobce přihlásil z titulu ústní smlouvy o půjčce. Žalobní tvrzení spočívá v tom, že přihlášené částky půjčil dlužníkovi, a to na základě smlouvy o půjčce uzavřené ústně s jednatelem dlužníka, jemuž finanční částky předal.

Relevantní právní úpravu představuje v této souvislosti ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Ve vztahu k uvedené smlouvě je třeba zdůraznit, že jelikož smlouva o půjčce představuje tzv. reálný kontrakt, je k jejímu uzavření nezbytné, aby věřitel odevzdal předmět půjčky dlužníkovi; přitom k odevzdání předmětu půjčky spočívající v peněžitém plnění může dojít např. fyzickým předáním peněz nebo bezhotovostním způsobem (bankovním převodem peněžité částky z účtu věřitele na účet dlužníka).

Z potvrzení vydaných Československou obchodní bankou, a. s., pobočka Nymburk, které žalobce k důkazu předložil, soud zjistil, že žalobci byla vyplacena z účtu č. 163603404/0300 částka 150.000 Kč (dne 12. 3. 2010) a částka 250.000 Kč (dne 8. 4. 2010). Jak plyne z účastnické výpovědi žalobce, uvedené částky na základě ústní dohody o půjčce ihned předal jednateli dlužníka (Marinu Pažoutovi). Z výpovědi svědka Martina Pažouta pak soud zjistil, že uvedený se žalobcem uzavřel smlouvu o půjčce pouze jednou, týkala se částky 100.000 Kč, přičemž Martin Pažout tuto smlouvu uzavřel jako fyzická osoba a nikoliv jednatel dlužníka.

Přes poučení ze strany soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobce žádné další důkazy ve vztahu k prokázání svých tvrzení o uzavření uvedených smluv o půjčce neoznačil. V této souvislosti je nutno opětovně zdůraznit, soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (srov. § 132 o. s. ř.), přičemž účastnická výpověď má ve vztahu k ostatním důkazům toliko podpůrnou povahu (srov. § 131 odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na výše uvedené, na rozpory ve výpovědi svědka a účastnické výpovědi žalobce i absenci dalších relevantních důkazů, nemohl soud, než dospět k závěru, že na základě provedeného dokazování se nepodařilo potvrdit pravdivost skutkových tvrzení žalobce. Především z provedeného dokazování nevyplynulo, zda vůbec a v jaké výši došlo uzavření smlouvy resp. předání peněz, soud se tedy ani nemohl zabývat otázkou, zda případně taková smlouvy byla uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem či mezi žalobcem a Martinem Pažoutem, jakožto fyzickou osobou. Proto soud žalobu na určení, že pohledávky žalobce za dlužníkem ve výši 170.400 Kč (pohledávka č. 9) a ve výši 284.000 Kč (pohledávka č. 10), jsou po právu, musel zamítnout.

Žalovanému, který měl ve věci úspěch, soud přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 téhož zákona náhradu nákladů řízení v celkové výši 18.150 Kč, která spočívá v odměně jeho zástupce. Přiznaná částka sestává z mimosmluvní odměny za pět úkonů právní služby-dvakrát úkon po 2.100 Kč [převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě, § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012], tři úkony po 3.100 Kč [účast na jednání u soudu dne 15. 11. 2013, 17. 1. 2014 a 10. 9. 2014, § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 486/2012 Sb.], a z pěti režijních paušálů po 300 Kč za náhradu hotových výdajů advokáta podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, to vše navýšeno odpovídající 21% DPH ve výši 3.150 Kč. Lhůta k plnění je podle § 160 odst. l o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. l o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve třech stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.).

V Praze dne 17. září 2014

JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Karolína Biniová