34 ICm 1676/2012
34 ICm 1676/2012-29 (KSOS 34 INS 12899/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Českém Těšíně, se sídlem Český Těšín, Masarykovy sady 84/8, proti žalovanému Mgr. Danielu Siwemu, se sídlem Český Těšín, Hlavní třída 87/2, insolvenčnímu správci dlužníka EXPIM spol. s r.o., se sídlem Český Těšín, Frýdecká 2037/78, IČ: 60323507, o určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobcovy pohledávky, a to pohledávka č. 1 ve výši 158.857,-Kč z titulu nezaplacené daně z přidané hodnoty, a pohledávka č. 2 ve výši 31.771,- Kč z titulu neuhrazeného penále na dani z přidané hodnoty, které byly do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 12899/2011 s dlužníkem EXPIM spol. s r.o., se sídlem Český Těšín, Frýdecká 2037/78, IČ: 60323507, přihlášeny přihláškou P18, jsou po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou doručenou soudu dne 14.06.2012 domáhal se žalobce vůči žalovanému určení, že jeho pohledávky, a to pohledávka č.1 ve výši 158.857,-Kč z titulu nezaplacené daně z přidané hodnoty a pohledávka č.2 ve výši 31.771,-Kč z titulu neuhrazeného penále na dani z přidané hodnoty, které byly do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 12899/2011 s dlužníkem EXPIM spol. s r.o. přihlášeny přihláškou P18, jsou po právu. Předmětný dodatečný platební výměr č.j. 49285/11/369972806016 ze dne 12. září 2011, který stanovil obě popřené pohledávky, nabyl ze zákona 15.05.2012 právní moci a žalobce má za to, že existence a pravost těchto pohledávek je tímto prokázána.

Žalovaný vycházeje z informací poskytnutých jednatelem dlužníka navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta, když sporný odpočet daně za období březen 2008 byl proveden po právu a v souladu s právními předpisy. Dovozoval, že je třeba, aby se k pravosti oněch pohledávek vyjádřil soud, když i z podané žaloby je zřejmé, že ve věci bylo vydáno toliko prvoinstanční rozhodnutí žalobce, které zřejmě v konečném důsledku nebylo ani přezkoumáno odvolacím orgánem, byť bylo ze strany společnosti dlužníka odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty č.j. 49285/11/369972806016 ze dne 12. září 2011 podáno.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 34 INS 12899/2011 bylo prokázáno, že: -usnesením ze dne 11.10.2011, č.j. KSOS 34 INS 12899/2011-A13, byl zjištěn úpadek dlužníka EXPIM spol. s r.o. a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Daniel Siwy, -usnesením ze dne 06.12.2011, č.j. KSOS 34 INS 12899/2011-B6, byl prohlášen konkurz na majetek dlužníka EXPIM spol. s r.o., -přihláškou pohledávky P18 doručenou insolvenčnímu soudu 10.11.2011 ve znění doplnění ze dne 15.11.2011 žalobce přihlásil pohledávku č.1 ve výši 158.857,-Kč z titulu nezaplacené daně z přidané hodnoty podle dodatečného platebního výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2008 (č.j. 49285/11/369972806016 ze dne 12.09.2011), který nebyl pravomocný s tím, že právní moci nabude buď v rámci odvolacího řízení ve vazbě na § 116 zákona č. 280/2009 Sb. daňového řádu ve znění pozdějších předpisů nebo ukončením přezkumného jednání dle § 243 odst. 2 téhož zákona, pohledávku č.2 ve výši 31.771,-Kč z titulu neuhrazeného penále na dani z přidané hodnoty podle stejného dodatečného platebního výměru a pohledávku č.3 ve výši 31.902,-Kč z titulu neuhrazené daně z příjmů ze závislé činnosti,

ICM R

-u druhého přezkumného jednání, které proběhlo dne 15.05.2012 insolvenční správce popřel pohledávky č.1 a č.2 v rámci přihlášky P18 co do pravosti s argumentací, že věřitel neprokázal jejich existenci, zbylá pohledávka č.3 byla uznána v plné výši, stanovisko dlužníka bylo takové, že souhlasil s insolvenčním správcem, -výzvou ze dne 17.05.2012 žalovaný vyrozuměl žalobce o popření pravosti jeho pohledávky č.1 a č.2 v rámci přihlášky P18 a poučil ho o právu uplatnit popřené pohledávky u soudu, vyrozumění bylo žalobci doručeno dle podacího razítka 17.05.2012, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně a včas přihlásil přihláškou P18 pohledávku č.1 a č.2 podle dodatečného platebního výměru ze dne 12.09.2012, který v době přihlášky nebyl právní moci. Pohledávka č.1 a č.2 byla žalovaným na přezkumném jednání popřena co do pravosti a žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu v souladu s vyrozuměním insolvenčního správce ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje proti insolvenčnímu správci a žalobce v ní tvrdí stejné rozhodující skutečnosti jako v přihlášce. V průběhu incidenčního sporu pak žalobce předložil soudu originál dodatečného platebního výměru č.j. 49285/11/369972806016 ze dne 12.09.2011, opatřený doložkou právní moci.

Následně se soud zabýval vlastním nárokem žalobce na uplatněnou pohledávku z titulu nezaplacené daně z přidané hodnoty a z titulu neuhrazeného penále na dani z přidané hodnoty. Skutkový stav soud zjišťoval z listinných důkazů předložených žalobcem.

Z protokolu o ústním jednání podle ust. § 12 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů sepsaného žalobcem pod č.j. 22331/10/369930805124 dne 24.05.2010 soud zjistil, že tímto protokolem o ústním jednání byla u dlužníka zahájena daňová kontrola, a to daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období rok 2008 a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2008-prosinec 2009.

Z daňového dokladu č. V803/001 ze dne 11.03.2008 soud zjistil, že dodavatel označený jako AIMES spol. s r.o. vyúčtoval odběrateli označenému jako EXPIM spol. s r.o. se splatností 11.03.2008 prodej pohonných hmot-nafta motorová za cenu 836.087,-Kč + DPH 19% 158.856,50 Kč, tj. celkem 994.943,50 Kč. Na daňovém dokladu je uvedeno, že v ceně je zahrnuta spotřební daň:-nafta motorová celní sazebník 27101941, kód SD 271003, spotřební daň 34126 litrů x 9,95 Kč = 339.553,70 Kč, a dále že faktura-daňový doklad slouží jako dodací list. Doklad je opatřen razítkem společnosti AIMES spol. s r.o. a nečitelným podpisem.

Z protokolu o ústním jednání podle ust. § 12 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů sepsaného žalobcem pod číslem jednacím 3247/10/369930800468 dne 22.09.2010 soud zjistil, že tohoto dne se uskutečnilo jednání s jednatelem dlužníka panem Davidem Huczalou, ve kterém žalobce požadoval vysvětlit okolnosti nákupu pohonných hmot od společnosti AIMES spol. s r.o. Jednatel dlužníka uvedl, že pokud jde o doklady, jinými než fakturou č. V803/001 nedisponuje, kdo naftu přepravil nevěděl, název dopravce neznal, zboží bylo přepraveno v autocisterně, její RZ neznal, řidiče rovněž neznal. Uvedl, že neví, zda cisterna měla měřící zařízení. Pohonné hmoty stáčely na

ICM R

čerpací stanici v Dolních Tošanovicích, kterou měl v nájmu EXPIM OIL s.r.o. Pohonné hmoty byly uhrazeny hotově (350.000,-Kč dne 11.03.2008, 350.000,-Kč dne 13.03.2008 a 294.943,-Kč dne 17.03.2008) tak, že peníze předal člověku, který se mu představil jako jednatel společnosti AIMES spol. s r.o. Pohonné hmoty byly dále prodány, přičemž stočeny byly do volných nádrží, které byly pronajaty společnosti Bartrans Moravia s.r.o. a Ing. Radimu Mikulíkovi.

Z výzvy žalobce pod č.j. 34760/10/369930800468 ze dne 14.10.2010 soud zjistil, že žalobce vyzval jednatele společnosti AIMES spol. s r.o. pana Rudolfa Kubalu k podání svědecké výpovědi na den 03.11.2010. Písemnost byla zaslána na adresu bydliště Rudolfa Kubaly, přičemž z předložené doručenky je zřejmé, že ten si ji převzal dne 20.10.2010.

Z úředního záznamu podle ustanovení § 13 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů sepsaného žalobcem pod č.j. 37075/10/369930800468 ze dne 03.11.2010 soud zjistil, že žalobce tohoto dne seznámil jednatele dlužníka pana Davida Huczalu s jeho dosavadními zjištěními ve věci prověřování nákupu pohonných hmot dlužníkem od společnosti AIMES spol. s r.o. dle daňového dokladu-faktury č. V803/001 ze dne 11.03.2008, zejména se zjištěními Finančního úřadu Ostrava II na základě dožádání, kdy daňovému subjektu bylo sděleno, že v účetnictví ani v daňové evidenci AIMES spol. s r.o. se za rok 2008 nenacházejí žádné doklady ani nákupní faktury o pořízení pohonných hmot, ani prodejní faktury, ani příjmové pokladní doklady, a že z účetnictví bylo zjištěno, že v té době nebylo ve firmě žádné zboží, které by společnost mohla prodat, tyto úkony byly provedeny v rámci místního šetření v sídle firmy AIMES spol. s r.o. za účasti likvidátorky společnosti paní Hany Sahajové. Dále bylo zjištěno, že společnost nevlastnila žádný účet-ten byl zrušen, ale na samotné faktuře je uvedeno, že se má platit bezhotovostně na účet . . . Současně byl jednatel dlužníka seznámen s tím, že svědek pan Rudolf Kubala, jednatel společnosti AIMES spol. s r.o. se ke svědecké výpovědi nedostavil. S dlužníkem bylo dohodnuto, že prověří, zda nemá k dispozici další důkazní prostředky, kterými by potvrdil, že pohonné hmoty skutečně pořídil od společnosti AIMES spol. s r.o.

Z protokolu o ústním jednání podle ust. § 12 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů sepsaného žalobcem pod č.j. 39116/10/369930800468 dne 29.11.2010 soud zjistil, že žalobce projednal s dlužníkem jeho návrh ze dne 15.11.2010 na provedení výslechu svědků Rostislava Lanče a Ing. Radima Mikulíka jako kupujících, když tito svědci měli být přítomni při stáčení a převzetí zboží (nafty) na čerpací stanici v Dolních Tošanovicích, přičemž jej podrobně seznámil s dosud zjištěnými skutečnostmi, na základě kterých vznikly žalobci pochybnosti o oprávněnosti nároku na odpočet daně z přidané hodnoty z daňového dokladu-faktury č. V803/001 od společnosti AIMES spol. s r.o., zejména, že k prokázání nároku na odpočet daně doložil dlužník nedostatečné důkazní prostředky, tj. pouze fakturu č. V803/001 ze dne 11.03.2011, která je nedostačující, a že žádné jiné relevantní důkazní prostředky, že zboží bylo dodáno společnosti AIMES spol. s r.o. nebyly dlužníkem doloženy. Jelikož nebyly pochybnosti o tom, že pohonné hmoty byly stočeny na čerpací stanici v Dolních Tošanovicích, považoval žalobce provedení svědeckých výpovědí svědků, kteří se měli účastnit stáčení a převzetí pohonných hmot, za nadbytečné.

Z protokolu o ústním jednání při správě daní podle ust. § 60 až 62 zákona č. 280/2009 Sb. (daňového řádu-dále jen DŘ), který byl sepsán žalobcem pod č.j.

ICM R

36685/11/369930800468 dne 19.05.2011 soud zjistil, že žalobce projednal výsledek kontrolních zjištění s dlužníkem s tím, že ho podrobně seznámil s jednotlivými kontrolními zjištěními a s důvody, na základě kterých rozhodl o dodatečném doměření daně na vstupu u přijaté faktury č. V803/001 ze dne 11.03.2008 společnosti AIMES spol. s r.o. V protokolu je uvedeno, že dlužník v průběhu probíhající daňové kontroly nedoložil žádné další důkazní prostředky o tom, že pohonné hmoty byly skutečně dodány společností AIMES spol. s r.o., nedoložil např. dodací nákladní list z Čepro a.s., kde měly být dle výpovědi osob i dle sdělení jednatele AIMES spol. s r.o. pohonné hmoty do cisterny načerpány, nebyl schopen prokázat kdo tyto pohonné hmoty na čerpací stanici přepravil, nebyl schopen identifikovat přepravní firmu, řidiče, RZ vozidla (k těmto skutečnostem nic nevěděli ani svědci Rostislav Lanča a Ing. Radim Mikulík, které žalobce vyslechl a kteří měli být přítomni předmětnému stáčení z cisterny do nádrže na čerpací stanici v Dolních Tošanovicích). Výpovědi obou svědků pouze potvrdily, že na čerpací stanici v Dolních Tošanovicích došlo k nějakému stočení pohonných hmot z cisterny do nějaké nádrže, kdy ke stáčení pohonných hmot z cisteren do nádrží docházelo na čerpací stanici běžně. Jejich výpověď nepotvrdila, že tyto pohonné hmoty byly dodány společnosti AIMES spol. s r.o., jak požadoval doložit a prokázat po dlužníkovi žalobce.

Ve zprávě o daňové kontrole podle § 85 DŘ sepsané žalobcem ze dne 22.08.2011 č.j. 47840/11/369930800468 soud zjistil, že jsou v ní uvedeny výsledky provedeného dokazování žalobcem a současně obsahuje výsledek kontrolních zjištění ve vztahu k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období rok 2008 a výsledky kontrolních zjištění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2008-prosinec 2008. V rekapitulaci výsledků kontroly daně z přidané hodnoty je u zdaňovacího období za březen 2008 uveden zjištěný rozdíl 158.857,-Kč (daňová povinnost stanovená na základě kontroly-daňová povinnost podle daňového přiznání). Daňový subjekt byl seznámen s výsledky kontrolních zjištění v rámci ústního jednání dne 19.05.2011, přičemž jednatel dlužníka stvrdil svým podpisem, že bere výsledky kontroly na vědomí a potvrdil převzetí zprávy v jednom vyhotovení.

Z protokolu o ústním jednání při správě daní podle ust. § 60 až 62 DŘ, který byl sepsán žalobcem pod č.j. 47841/11/369930800468 dne 08.09.2011 soud zjistil, že výsledek daňové kontroly byl projednán žalobcem s dlužníkem v rámci tohoto ústního jednání. Současně bylo dlužníkovi oznámeno zahájení odměřovacího řízení.

Z dodatečného platebního výměru žalobce č.j. 49285/11/369972806016 na daň z přidané hodnoty ze dne 12.09.2011 opatřeného doložkou právní moci soud zjistil, že žalobcem byla tímto rozhodnutím na základě zprávy o kontrole č.j. 47840/11/369930800468 podle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů , a podle ust. § 147 a § 143 DŘ ve znění pozdějších předpisů doměřena daň z přidané hodnoty dlužníkovi, a to za zdaňovací období březen 2008 ve výši 158.857,-Kč, a zároveň mu bylo stanoveno podle § 37b odst. 1 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 264 odst. 13 DŘ z částky doměřené daně oproti poslední známé dani penále ve výši 20%, tj. 31.771,-Kč. Výše doměřené daně z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2008 odpovídá po zaokrouhlení částce DPH z předmětného neuznaného daňového dokladu V803/001 ze dne 11.03.2008 158.857,-Kč. Z originálu dodatečného platebního výměru (který žalobce předložil v incidenčním sporu) vzal soud za prokázáno, že rozhodnutí obsahuje označení správce daně, číslo jednací,

ICM R označení příjemce rozhodnutí, výrok s uvedením právního předpisu, lhůtu k plnění, poučení o odvolání, podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení, otisk úředního razítka, datum. V rozhodnutí je dále uvedeno, že za odůvodnění se podle ust. § 147 odst. 4 DŘ považuje zpráva o daňové kontrole (č.j. 47840/11/369930800468). Originál dodatečného platebního výměru je opatřen doložkou právní moci s tím, že rozhodnutí nabylo právní moci dnem 15.05.2012.

Z odvolání dlužníka ze dne 11.10.2011 proti dodatečnému platebnímu výměru žalobce č.j. 49285/11/369972806016 ze dne 12.09.2011 soud zjistil, že bylo žalobci doručeno dne 12.10.2011.

Z doplnění odvolání dlužníka ze dne 05.12.2011 proti dodatečnému platebnímu výměru žalobce soud zjistil, že bylo doručeno žalobci 06.12.2011, přičemž odvolatel-dlužník v něm uvádí, že vadu dodatečného platebního výměru spatřuje ve skutečnosti, že Finanční úřad během daňové kontroly nerespektoval ustanovení § 92 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb. DŘ upravující důkazní povinnosti správce daně v daňovém řízení a vyžadoval po odvolateli doložení uskutečnění nákupu pohonných hmot od společnosti AIMES spol. s r.o. dne 11.03.2008, aniž by však bylo ze strany správce daně s dostatečnou mírou jistoty zpochybněno jeho uskutečnění. Správce daně tímto postupem přenesl svoji důkazní povinnost na účastníka řízení, což způsobilo vadu dodatečného platebního výměru. Podle názoru odvolatele bylo v rámci provedené daňové kontroly z jeho strany dostatečně prokázáno, že k nákupu pohonných hmot od společnosti AIMES spol. s r.o. skutečně dne 11.03.2008 došlo, a že tedy zdanitelné plnění vyfakturované fakturou č. V803/001 bylo uskutečněno.

Z listiny nazvané jako předkládací zpráva k odvolání dlužníka ve smyslu ust. § 113 odst. 3 DŘ ve znění pozdějších předpisů soud zjistil, že odvolání dlužníka bylo žalobcem postoupeno dne 05.01.2012 Finančnímu ředitelství v Ostravě jako odvolacímu orgánu.

Z podání Finančního ředitelství v Ostravě adresovaného Finančnímu úřadu v Českém Těšíně ze dne 12.06.2012, doručeného adresátu dle podacího razítka 19.06.2012, soud zjistil, že odvolací řízení ve věci dodatečného platebního výměru č.j. 49285/11/369930800468 ze dne 12.09.2011 bylo ukončeno dne 19.06.2012 bez vydání rozhodnutí. Odvolací orgán ve svém vyjádření konstatoval, že se jedná o věc již pravomocně rozhodnutou, a že dodatečný platební výměr č.j. 49285/11/369972806016 ze dne 12.09.2011 nabyl právní moci dne 15.05.2012, tj. ke dni ukončení přezkumného jednání.

V průběhu incidenčního sporu insolvenční soud (Krajský soud v Ostravě) rozhodl usnesením ze dne 11.06.2013, č.j. KSOS 34 INS 12899/2011-P18 + P17-4 oddíl P, P18, V.Č.16, které nabylo právní moci 21.09.2013, tak, že v řízení bude pokračováno s věřitelem Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Českém Těšíně, Masarykovy sady 84/8, Český Těšín místo původního Finančního úřadu v Českém Těšíně, a to s odkazem na zákon č. 456/2011 Sb., podle kterého ke dni 01.01.2013 ztratil dosavadní věřitel-Finanční úřad v Českém Těšíně po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení a Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Českém Těšíně převzal práva-povinnosti, o něž v řízení jde.

ICM R

Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. věta druhá soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, není přitom vázán důkazními návrhy účastníků v tom směru, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy. Zejména neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou dále směřovat ke zjištění skutkového stavu věci. Pokud tento soud v průběhu řízení neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz výslechem jednatele dlužníka-Davida Huczaly, učinil tak proto, že skutkový děj byl prokázán dostatečně listinami, kterými bylo provedeno dokazování a ke kterým účastníci řízení neměli žádné připomínky, a to ani ve vztahu k prokázané skutečnosti, že dodatečný platební výměr nabyl právní moci dne 15.05.2012, jak vyplynulo z doložky na originále listiny. Provedení dalších důkazů tak nebylo z hlediska níže provedené právní kvalifikace zapotřebí.

Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Obě popřené pohledávky č.1 a č.2 (přihlášené v rámci přihlášky P18) byly stanoveny dlužníkovi dodatečným platebním výměrem žalobce č. 49285/11/369972806016 ze dne 12.09.2011, a to na základě výsledků provedené daňové kontroly (viz zpráva o daňové kontrole č.j. 47840/11/369930800468 ze dne 22.08.2011). Tímto dodatečným platebním výměrem byla žalobcem doměřena dlužníkovi daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2008 ve výši 158.857,-Kč, a zároveň mu bylo stanoveno penále ve výši 31.771,-Kč. Obě předmětné popřené pohledávky sice byly žalobcem dne 10.11.2011 přihlašovány jako nepravomocné, protože vůči nim bylo podáno dlužníkem odvolání, avšak jak bylo v tomto řízení prokázáno, předmětný dodatečný platební výměr nabyl ze zákona právní moci dne 15.05.2012 (podle ust. § 243 odst. 2 DŘ ukončením přezkumného jednání se nalézací řízení, týkající se pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, zastavuje a dosud nepravomocné rozhodnutí nabývá právní moci).

Dle § 101 odst. 1 DŘ správce daně ukládá povinnosti nebo přiznává práva anebo prohlašuje práva a povinnosti stanovené zákonem rozhodnutím.

Podle ust. § 102 odst. 1 DŘ rozhodnutí o obsahuje a) označení správce daně, který rozhodnutí vydal, b) číslo jednací, popřípadě číslo platebního výměru, c) označení příjemce rozhodnutí, d) výrok s uvedením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodováno, a jde-li o platební povinnost, také částku a číslo účtu příslušeného poskytovatele platebních služeb, na který má být částka uhrazena, e) lhůtu k plnění, je-li nutné ji stanovit, f) poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku, g) podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit uznávaným elektronickým podpisem úřední osoby, h) datum, kdy bylo rozhodnutí podepsáno. Podle odstavce druhého rozhodnutí obsahuje odůvodnění, nestanoví-li zákon jinak. Dle odst. 3 v odůvodnění správce daně uvede důvody výroku nebo výroků rozhodnutí a informaci o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami uplatněnými příjemcem rozhodnutí. Dle odst. 4 v odůvodnění rozhodnutí, které bylo vydáno na základě dokazování, správce daně dále uvede, které skutečnosti má za prokázané, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak věc posoudil po právní stránce.

Podle ust. § 103 DŘ odst. 1 rozhodnutí, které je účinné a proti kterému se nelze odvolat, je v právní moci. Dle odst. 2 téhož ustanovení, rozhodnutí, které je účinné, je

ICM R vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat, nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek a uplynula-li lhůta k plnění, pokud byla stanovena.

Podle ust. § 134 odst. 3 písm. a) DŘ daňové řízení se skládá podle okolností z dílčích řízení, ve kterých jsou vydávána jednotlivá rozhodnutí. Dílčím řízením se pro účely tohoto zákona rozumí řízení a) nalézací 1) vyměřovací, jehož účelem je stanovení daně, 2) doměřovací, které je vedeno za účelem stanovení změny poslední známé daně, 3) o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému v řízení podle bodu 1) a 2).

Vycházeje ze shora uvedeného, s přihlédnutím k obsahu dodatečného platebního výměru, soud uzavírá, že tento splňuje veškeré náležitosti rozhodnutí ve smyslu daňového řádu.

Soud je vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, postižitelný podle zvláštních právních předpisů a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (§ 135 odst. 1 občanského soudního řádu). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám; bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (§ 135 odst. 2 občanského soudního řádu).

Finanční úřad je orgánem, který je oprávněn jako správce daně ukládat povinnosti nebo přiznávat práva, anebo prohlašovat práva a povinnosti stanovené zákonem rozhodnutím. Jestliže byla daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2008 finančním úřadem doměřena ve výši 158.857,-Kč, neboť daňové přiznání bylo zpracováno dlužníkem nesprávně a v důsledku toho bylo vyměřeno penále ve výši 31.771,-Kč (za situace, kdy jak platební výměr tak dodatečný platební výměr finančního úřadu jsou správními akty, u kterých platí presumpce jejich správnosti) musí z něj obecný soud, pokud neshledal jeho nicotnost (což není tento případ) při řešení předběžné otázky, zda příjemce dodatečného platebního výměru, v daném případě dlužník, porušil svou daňovou povinnost, a tedy oprávněně či neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně za zdaňovací období březen 2008 z daňového dokladu-faktury č. V803/001 ze dne 11.03.2008 (s odkazem na ust. § 135 odst. 2 občanského soudního řádu) vycházet. Uvedená závaznost dodatečného platebního výměru finančního úřadu, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty a vyměřeno penále za prodlení s jejím zaplacením je pro soud v tomto konkrétním případě absolutní (soud již nemůže přezkoumávat jeho věcnou správnost), neboť k porušení daňových povinností došlo ze strany toho, kdo byl příjemcem platebního výměru (dlužníka). Jen na okraj soud ještě poznamenává, že s ohledem na znění ust. § 103 odst. 1 a 2 DŘ nutno nahlížet na dodatečný platební výměr jako na rozhodnutí, které je účinné, a tedy i vykonatelné.

Pokud tedy žalovaný namítal, že žalobce jako věřitel neprokázal existenci popřených pohledávek, tento soud se s tímto názorem neztotožňuje, neboť dodatečný platební výměr, který stanovil obě předmětné pohledávky, nabyl ze zákona dne 15.05.2012 právní moci a je vůči dlužníku závazný. V poměrech souzené věci lze tedy uzavřít, že základ nároku na úhradu nezaplacené daně z přidané hodnoty a neuhrazeného penále na dani z přidané hodnoty je dán. Žalovaný svým popěrným úkonem při přezkumném jednání popřel pouze pravost takto přihlášených pohledávek č.1 a č.2 v rámci přihlášky P18, přičemž popření pravosti

ICM R pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoliv již jeho výši. Vzhledem k výše rozvedené argumentaci bylo žalobě, kterou se žalobce domáhá určení pravosti pohledávky č.1 a č.2, které byly přihlášeny přihláškou P18 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 12899/2011, vyhověno.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, ten je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečností, že úspěšnějšímu žalobci náhradu nákladů řízení přiznat nelze, a to pro nákladovou imunitu insolvenčního správce (§ 202 odst. 1 IZ). Jelikož podmínky pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ shledány nebyly, když navíc žalobce se náhrady nákladů řízení vzdal, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 14.01.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R