34 ICm 1636/2012
č.j.: 34 ICm 1636/2012-41 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 37 INS 22154/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: GE Money Bank, a. s., IČ 25672720, se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: JUDr. Břetislav Koman, se sídlem Bubenská 25, 170 00 Praha 7, insolvenční správce dlužníka Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Starosty Pavla 44, 272 01 Kladno, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že část pohledávky žalobce za dlužníkem Helenou anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Starosty Pavla 44, 272 01 Kladno, ve výši 11.844 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS 22154/2011, z titulu náhrady nákladů řízení, jako pohledávka podmíněná váznoucí na podmínku pravomocného skončení nalézacího řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 151 EC 893/2011, j e p o p r á v u.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 12. 6. 2012 se žalobce domáhá určení, že část jeho pohledávky za dlužníkem Helenou anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Starosty Pavla 44, 272 01 Kladno, ve výši 11.844 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS 22154/2011, z titulu náhrady nákladů řízení jako podmíněná váznoucí na podmínku pravomocného skončení nalézacího řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 151 EC 893/2011, je po právu.

Jak v rámci žaloby připomněl, žalovaný popřel uvedenou část pohledávky představující náklady řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 1, sp. zn. 151 EC 893/2011. Náklady nalézacího řízení byly přihlášeny jako pohledávka vázaná na splnění podmínky nabytí pravomocného úspěšně skončeného řízení, kterým bude jednak rozhodnuto o žalobě ve věci samé a rovněž i o nákladech soudního řízení. Žalovaný popření této pohledávky zcela co do její pravosti nijak neodůvodnil a to přesto, že popřená část pohledávek je naprosto předvídatelná a podmínka v přihlášce ze dne 13. 3. 2012 dostatečně určitě vyjádřená a splnitelná. Popření podmíněně přihlášené pohledávky žalovaným obecně popírá smysl oddlužení, neboť po skončení insolvenčního řízení by všichni věřitelé dlužníka v obdobném postavení okamžitě zahájili vymáhání svých pohledávek v plné výši a dlužníci, kteří absolvovali poctivé pětileté splácení, by de facto oddluženi nebyli. Popření části pohledávky je tedy v dané věci zcela nedůvodné. Z dikce insolvenčního zákona plyne, že přihlásit pohledávku jako pohledávku podmíněnou možné je. Podle žalobce žalovaný svým nedbalým přístupem způsobil, že žalobce byl v podstatě donucen k podání této žaloby, neboť se jedná o jediný způsob ochrany práv věřitele při popření jeho pohledávky, byť zcela účelovém či bezdůvodném. S ohledem na výše uvedené žalobce současně navrhl, aby soud uložil žalovanému uhradit náhradu nákladů řízení. Pokud by soud tuto náhradu žalobci nepřiznal, v podstatě by tím posvětil nepřijatelnou praxi insolvenčních správců, kteří buď bez uvedení jakéhokoliv důvodu, nebo z důvodu nedostatku náležité péče při přezkoumání pohledávky popírají, a tím značně ekonomicky ztěžují možnost věřitele pohledávku řádně uplatnit. Nepřiznáním nákladů řízení by došlo ke zcela flagrantnímu porušení jedné ze základních zásad civilního řízení, kterou je zásada rovnosti stran, neboť insolvenční správce by tak kdykoliv mohl popřít pohledávku, aniž by byl nucen zvažovat, zda má dostatek důvodů k takovému popření. Žalobce současně upozorňuje na to, že podmínka, na jejíž splnění byla přihlášená pohledávka vázána, bude splněna, neboť ve věci již byl vydán rozsudek čj. 151 EC 893/2011-36, kterým bylo podané žalobě vyhověno. Dne 11. 1. 2013 pak žalobce zaslal soudu uvedený rozsudek s vyznačenou doložkou právní moci.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že k jeho výzvě reagoval žalobce podáním ze dne 27. 4. 2012, v němž doplnil, že se jedná o podmíněnou pohledávku. Odkázal na nepravomocný platební rozkaz, ze kterého nevyplývá ani právní důvod pohledávky ani o jaké náklady řízení se jedná. Přitom věřitel je povinen vylíčit okolnosti vzniku pohledávky a doložit výpočet nárokovaných částek. Příslušný platební rozkaz podle žalovaného navíc není v právní moci, neboť řízení bylo ze zákona přerušeno. Platební rozkaz bez souhlasu insolvenčního správce s pokračováním řízení nemůže nabýt právní moci. Nárok žalobce nebyl a není řádně specifikován, není doložen ani právní důvod vzniku jeho pohledávky. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce zdůraznil, že část pohledávky ve výši 11.844 Kč přihlásil do insolvenčního řízení jako podmíněnou pohledávku, neboť v době jejího přihlášení neměl k dispozici pravomocné rozhodnutí soudu. Nabytím právní moci rozsudku v dané věci však byla podmínka splněna, a není tedy důvod ke zpochybnění pravosti předmětné pohledávky. V citovaném rozsudku jsou současně náklady řízení, tedy popřená část pohledávky, podrobně specifikovány. S ohledem na výše uvedené jsou proto námitky žalovaného zcela účelové, neodpovídají skutečnosti a je z nich patrné, že žalovaný se podanou žalobou vůbec nezabýval.

Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 téhož zákona). Žalobce i žalovaný soudu shodně sdělili, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 INS 22154/2011 vyplývá, že dne 17. 2. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníků Luďka anonymizovano , anonymizovano , bytem Humny 19, 273 08 Pchery, a Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Starosty Pavla 44, 272 01 Kladno, soud povolil řešení úpadku dlužníků oddlužením, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný (usnesení Krajského soudu v Praze čj. KSPH 37 INS 22154/2011-A-10). Dne 16. 3. 2012 byla zdejšímu soudu doručena přihláška pěti pohledávek žalobce v celkové výši 102.106,17 Kč. Součástí pohledávky č. 1 jsou též náklady řízení ve výši 11.844 Kč, přičemž pohledávka byla do této výše přihlášena jako podmíněná, neboť elektronický platební rozkaz Obvodního soud pro Prahu 1 sp. zn. 151 EC 893/2011, dosud nenabyl PM, ale lze očekávat, že k PM dojde, neboť proti němu nebyl v zákonem stanovené lhůtě podán odpor . K výzvě insolvenčního správce pak podáním doručeným zdejšímu soudu dne 14. 5. 2012 žalobce doplnil svoji přihlášku tak, že pohledávka ve výši 11.844 Kč byla přihlášená jako podmíněná, přičemž podmínka pro vyplacení částky bude splněna okamžikem pravomocného skončení nalézacího řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 151 EC 893/2011 (přihláška žalovaného, doplnění přihlášky). Dne 29. 5. 2012 se konalo ve věci zvláštní přezkumné jednání, kde žalovaný popřel pohledávku žalobce co do pravosti ve výši 11.844 Kč s tím, že nárok není prokázán, řízení vedené před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 151 EC 893/2011 bylo přerušeno ; o tomto popření informoval žalovaný žalobce vyrozuměním ze dne 29. 5. 2012 (protokol ze zvláštního přezkumného jednání, upravený seznam přihlášených pohledávek, vyrozumění žalobce).

Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2012, čj. 151 EC 893/2011-36, soud především zjistil, že tímto rozsudkem byl zrušen platební rozkaz vydaný Obvodním soudem pro Prahu 1, čj. 151 EC 893/2011-10, ze dne 27. 5. 2011 (výrok I.), žalovaná (Helena anonymizovano ) je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni (GE Money Bank, a. s.) částku ve výši 10.096,15 Kč (výrok II.), a žalovaná (Helena anonymizovano ) je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni (GE Money Bank, a. s.) náhradu nákladů řízení ve výši 12.204 Kč (výrok III.); citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 21. 6. 2012 a je vykonatelný dnem 26. 6. 2012.

V projednávané věci spor mezi účastníky spočívá v tom, zda žalobce řádně doložil svoji pohledávku (co do řádné specifikace i právního důvodu vzniku pohledávky) přihlášenou ve výši 11.844 Kč z titulu náhrady nákladů řízení.

Podle ustanovení § 198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2).

Jak plyne z ustanovení § 173 citovaného zákona Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá (odst. 1). Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí (odst. 2). Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku (odst. 3).

V projednávané věci má Krajský soud v Praze za to, že žalobce v přihlášce předmětné pohledávky a jejím doplnění specifikoval tuto pohledávku dostatečně způsobem, který nevyvolává pochybnosti jak co do její specifikace tak co do právního důvodu vzniku této pohledávky. Jak plyne z výše již citovaného ustanovení § 173 odst. 3 insolvenčního zákona lze do insolvenčního řízení přihlásit i pohledávku vázanou na podmínku, jak v dané věci učinil žalobce, který svoji pohledávku přihlásil jako vázanou na podmínku nabytí právní moci platebního rozkazu, resp. posléze na podmínku pravomocného skončení nalézacího řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 151 EC 893/2011. Soud přitom nemá pochybnosti o tom, že se jedná o náklady téhož řízení, které žalobce původně přihlásil, a to i přes to, že platební rozkaz v označené věci byl zrušen. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že platební rozkaz představuje formu rozhodnutí, která vede (nabude-li platební rozkaz právní moci) ke skončení řízení; pokud je platební rozkaz zrušen, pokračuje soud v řízení, které sice bude skončeno jinou formou rozhodnutí, stále se ovšem bude jednat o shodné řízení, v rámci něhož vznikají účastníkům shodné náklady. Pokud pak jde o námitku žalovaného spočívající v tom, že povinností věřitele (zde žalobce) je vylíčit okolnosti vzniku pohledávky a doložit výpočet nárokovaných částek, ani zde soud nemá pochybnosti o tom, že pokud žalobce přesně označí výši nákladů řízení a rozhodnutí soudu, kterým byla tato náhrada přiznána, je to ve vztahu k nárokům plynoucím z ustanovení § 174 odst. 2 insolvenčního zákona na přihlášku pohledávky zcela dostatečné. Pokud by soud akceptoval zmiňovanou argumentaci žalovaného, vedlo by to k absurdním závěrům, podle nichž by bylo povinností věřitele například právě v případě platebního rozkazu vydaného soudem de facto nahrazovat činnost soudu a doplňovat odůvodnění jeho rozhodnutí (třeba ve vtahu k nákladům řízení). S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že tedy část pohledávky žalobce za dlužníkem, ve výši 11.844 Kč, přihlášená v projednávané věci do insolvenčního řízení, je po právu.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci , ač jinak byl žalobce ve věci plně úspěšný. S návrhem žalobce na uložení povinnosti žalovanému nahradit žalobci náklady řízení se soud neztotožnil. Uložit žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení by bylo možné pouze za užití ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit . Citované ustanovení však podle názoru zdejšího soudu dopadá toliko na situace, kdy náklady ostatních účastníků vzniknou v důsledku zjevného zavinění insolvenčního správce (např. odročení jednání v důsledku nedostavení se insolvenčního správce k jednání soudu, kdy je jeho účast nezbytná apod.). Takovým zaviněním je třeba rozumět především porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uložených insolvenčnímu správci soudem. V projednávané věci se však insolvenční správce popřením sporné pohledávky žádného takového porušení povinností nedopustil, a to přesto, že soud žalobu žalobce shledal důvodnou.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve třech stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.).

V Praze dne 2. srpna 2013

JUDr. Milan Podhrázký, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Jana Metelcová