34 ICm 1635/2012
č.j.: 34 ICm 1635/2012-42 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 41 INS 22033/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: SERRAGHIS LOAN MANAGEMENT LTD, se sídlem Afentrika Court, Office 2, 6018 Larnmca, Kypr, registrační číslo: HE 257931, zastoupeného JUDr. Janem Rudolfem, advokátem se sídlem Jungmannova 34, Praha 1, proti žalovanému: 1) JUDr. Ing. David Zimandl, se sídlem Veselka 17, 259 01 Olbramovice, insolvenční správce dlužníka Radomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Bělehradská 2323/58, 120 00 Praha 2, 2) Radomír Válek, anonymizovano , bytem Bělehradská 2323/58, 120 00 Praha 2, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Ve vztahu k žalovanému 1) se určuje, že pohledávka žalobce za dlužníkem Radomírem Válkem, anonymizovano , bytem Bělehradská 2323/58, 120 00 Praha 2, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 41 INS 22033/2011, ve výši 99.811,28 Kč z titulu přihlášených úroků z prodlení, j e p o p r á v u.

II. Ve vztahu k žalovanému 2) se žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 99.811,28 Kč z titulu přihlášených úroků z prodlení z a m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 11. 6. 2012 se žalobce domáhá určení, že jeho pohledávka za dlužníkem Radomírem Válkem, anonymizovano , bytem Bělehradská 2323/58,

120 00 Praha 2, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 41 INS 22033/2011, je ve výši 99.811,28 Kč z titulu přihlášených úroků z prodlení po právu.

Jak žalobce v rámci žaloby především konstatoval, přihláškou pohledávky za žalovaným 2) uplatnil své dvě pohledávky (č. 2430703813 a č. 2369885813) vzniklé z titulu úvěrových smluv. Vyrozuměním žalovaného 1) ze dne 20. 5. 2012 byl informován o tom, že při přezkumném jednání, jehož se neúčastnil, oba žalovaní přihlášené pohledávky částečně popřeli, a to do výše 99.811,28 Kč představující úroky z prodlení přesahující zákonnou výši. Dle uvedeného vyrozumění byly tyto pohledávky popřeny v nevykonatelné části, tedy byly přezkoumány jako nevykonatelné, přestože byly přihlášeny jako vykonatelné (vykonatelnost obou pohledávek žalobce doložil rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2, čj. 27 EC 7/2010-25 a čj. 22 EC 26/2009-20). Žalovaní však tuto skutečnost nerespektovali. Podle žalobce předně žalovaní nejsou oprávněni přezkoumávat správnost pravomocných a vykonatelných rozhodnutí soudu, ani nejsou oprávněni rozhodovat o tom, zda je pohledávka vykonatelná či nikoliv. Pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení a doloženou jako vykonatelnou je insolvenční správce povinen přezkoumat jako vykonatelnou a v případě nesouhlasu je povinen popření vykonatelné pohledávky uplatnit vůči věřiteli u soudu, což však žalovaný 1) v dané věci neučinil. Nelze pochybovat o tom, zda je pohledávka žalobce v části požadovaných úroků z prodlení vykonatelná či nikoliv, neboť úroky z prodlení byly v přihlášené výši přiznány pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu. Žalobce je s ohledem na výše uvedené přesvědčen, že není k podání této žaloby povinen, nicméně tak učinil vzhledem k poučení ve shora citovaném vyrozumění žalovaného 1).

Žalovaní se k podané žalobě ve lhůtě stanovené soudem ani po jejím uplynutí nevyjádřili.

Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 téhož zákona). Žalovaní se v dané lhůtě k uvedené výzvě soudu nevyjádřili, žalobce s navrhovaným postupem soudu výslovně souhlasil. Soud proto věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 41 INS 22033/2011, vyplývá, že dne 22. 2. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Radomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Bělehradská 2323/58, 120 00 Praha 2; současně bylo rozhodnuto o povolení řešení úpadku dlužníka oddlužením, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Ing. David Zimandl (usnesení čj. KSPH 41 INS 22033/2011-A-15). Dne 6. 3. 2012 byla zdejšímu soudu doručena přihláška dvou pohledávek původního věřitele (AVALON CONTINENTAL S.A.) v celkové výši 405.329,28 Kč z titulu hotovostního úvěru u České spořitelny, a. s.; obě pohledávky jsou označeny jako vykonatelné, a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 7. 2010, čj. 22 EC 26/2009-20, a téhož soudu ze dne 6. 4. 2011, čj. 27 EC 7/2010-25. Dne 25. 4. 2012 se konalo přezkumné jednání, kde oba žalovaní popřeli pohledávku žalobce co do částky 99.811,28 Kč pro nesprávný výpočet úroků z prodlení, kdy měly být účtovány úroky v zákonné výši (protokol z přezkumného jednání ze dne 25. 4. 2012, seznam přihlášených pohledávek). Dne 21. 5. 2012 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (usnesení čj. KSPH 41 INS 22033/2011-B-8).

Dne 2. 8. 2012 vstoupil na místo dosavadního věřitele žalobce (usnesení čj. KSPH 41 INS 22033/2011-P8-9).

Soud dále zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 29. 7. 2010, čj. 22 EC 26/2009-20, rozhodl tak, že žalovaný Radomír Válek (v projednávané věci dlužník) je povinen zaplatit žalobci (v projednávané věci původní věřitel) částku 55.815,55 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 30. 12. 2005 do 30. 9. 2007 ve výši 16.523,32 Kč a spolu s úrokem z prodlení z částky 51.565,55 Kč za dobu od 1. 10. 2007 do zaplacení ve výši 17,9% ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 9. 2010). Tentýž obvodní soud pak svým rozsudkem ze dne 6. 4. 2011, čj. 27 EC 7/2010-25, rozhodl tak, že žalovaný Radomír Válek (v projednávané věci dlužník) je povinen zaplatit žalobci (v projednávané věci původní věřitel) částku 82.899 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 40.400,01 Kč, dále částku 250 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 29,9% ročně z částky 82.899 Kč od 1. 10. 2007 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 9. 2010).

V projednávané věci tak má z hlediska skutkového zdejší soud s ohledem na shora reprodukovaný insolvenční spis především za to, že o přihlášených pohledávkách, jejichž výše je v části předmětem sporu v projednávané věci, bylo pravomocně rozhodnuto rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne ze dne 29. 7. 2010, čj. 22 EC 26/2009-20, a ze dne 6. 4. 2011, čj. 27 EC 7/2010-25, a jde o pohledávky vykonatelné.

Z ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona pak vyplývá, že Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odst. 3).

Podle § 199 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

Podle ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Pokud jde o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, je třeba s ohledem na výše citované ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona zdůraznit, že není přípustné v rámci insolvenčního řízení komplexně přezkoumávat pravomocná rozhodnutí. Nesprávné právní posouzení věci, o které se pravomocné rozhodnutí opírá, proto důvodem popření pohledávky být nemůže. V rámci žaloby podle ustanovení § 199 insolvenčního zákona lze uplatnit pouze takové skutečnosti, které dlužník v řízení předcházejícím vydání pravomocného rozhodnutí neuplatnil, a kdy takové rozhodnutí (zejména z důvodu pasivity dlužníka) bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

Krajský soud v Praze si je v případě projednávané žaloby vědom toho, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 EC 26/2009, v rámci které byl rozsudek o části přihlášené pohledávky žalobce vydán, bylo rozhodnuto bez jednání. K provedení dokazování však v dané věci došlo a skutková zjištění soudu z odůvodnění tohoto rozsudku jednoznačně plynou. Stejně tak je zdejšímu soudu známo, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 27 EC 7/2010, týkající se další části sporné pohledávky, bylo rozhodnuto za nepřítomnosti žalovaného (dlužníka) rozsudkem pro zmeškání. V obecné rovině je možno v této souvislosti konstatovat, že nelze vyloučit, aby rozsudek pro zmeškání byl i přes výše citové ustanovení § 199 insolvenčního zákona předmětem přezkumu v incidenčním sporu (zejména ohledně skutečností v řízení neuplatněných). V projednávané věci, kde je spor pouze o výši přiznaných úroků z prodlení, však podle názoru zdejšího soudu pro takový přezkum prostor není. Smyslem ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona je umožnit přezkum vykonatelné pohledávky za situace, kdy byl dlužník v předchozím řízení co do uplatnění relevantních skutečností pasivní, což však není tento případ (ostatně skutkové i právní okolnosti obou shora uvedených věcí projednávaných Obvodním soudem pro Prahu 2 jsou obdobné). V projednávané věci pak dále především nelze přehlédnout, jak již bylo zmíněno shora, že jediná námitka žalovaných (a současně důvod popření předmětné pohledávky) spočívá v tom, že úroky z prodlení měly být přiznány toliko v zákonné výši. Je tedy zřejmé, že žalovaní nikterak nezpochybňovali skutkové okolnosti ve vztahu k řízení předcházejícímu vydání pravomocných rozsudků týkajících se předmětné pohledávky. Posouzení toho, zda měly být úroky z prodlení přiznány toliko v zákonné výši či v jiné výši, považuje zdejší soud za posouzení výhradně právní, což jako řádný důvod popření vykonatelné pohledávky vylučuje právě shora citované ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona. Za těchto okolností tedy soudu nezbylo, než žalobu z důvodů výše uvedených zamítnout.

Takto konstatovaný závěr o zamítnutí žaloby však soud učinil toliko ve vztahu k žalovanému 1), tedy insolvenčnímu správci, který přihlášenou vykonatelnou pohledávku žalobce popřel. Jak totiž plyne ze shora již citovaného § 198 odst. 3 insolvenčního zákona, vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle § 198 odst. 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199, který se týká popření vykonatelné pohledávky ze strany insolvenčního správce. V návaznosti na to proto soud dospěl k závěru,

že aplikace citovaného ustanovení ve vztahu k dlužníkovi [žalovanému 2)] není na místě. Jak ostatně plyne z poslední věty shora citovaného ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, povinnost podat žalobu vůči dlužníku plyne z tohoto ustanovení věřitelům nevykonatelné pohledávky, což však není případ projednávané věci, kde je žalobcem věřitel pohledávky vykonatelné. Soud tedy shledal, že v případě žalovaného 2) není dána jeho pasivní legitimace, a proto mu nezbylo, než žalobu ve vztahu k němu zamítnout. Výše uvedené však nic nemění na tom, že pohledávka žalobce za dlužníkem přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 41 INS 22033/2011, ve výši 99.811,28 Kč z titulu přihlášených úroků z prodlení, je po právu.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jak plyne ze soudního spisu, žalovanému 2) ve vztahu k němuž byla žaloba zamítnuta, žádné náklady nevznikly. O náhradě nákladů mezi žalobcem a žalovaným 1) pak rozhodl soud s přihlédnutím ke speciálnímu ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci .

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.).

V Praze dne 2. srpna 2013

JUDr. Milan Podhrázký, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Světlana Čerychová, DiS.