34 ICm 1556/2013
Jednací číslo: 34 ICm 1556/2013-22 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 34 INS 489/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce Český Triangl, a.s., se sídlem Heršpická 800/6, Štýřice, 639 00 Brno, IČ: 25864106, zastoupeného JUDr. Josefem Čejkou, advokátem, se sídlem nám. 3. května 1606, 765 02 Otrokovice, proti žalované Mgr. Žanetě Burkotové, se sídlem Masarykovo nám. 38, 733 01 Karviná, insolvenční správkyni dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Sovova 689/11, 734 01 Karviná, zastoupené Mgr. Zuzanou Žatkovou, advokátkou, se sídlem Masarykovo nám. 38, 733 01 Karviná, o určení existence pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka č. 3 žalobce za dlužníkem Jiřím anonymizovano , anonymizovano , bytem Sovova 689/11, Karviná ve výši 1.141,10 Kč z titulu zákonných úroků z prodlení přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 489/2013 přihláškou P 2, j e p o p r á v u . Pokračování 34ICm 1556/2013

II. Žaloba na určení, že pohledávka č. 3 žalobce za dlužníkem Jiřím anonymizovano , anonymizovano , bytem Sovova 689/11, Karviná přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 489/2013 přihláškou P 2 je po právu i ve výši 17.869,90 Kč, s e z a m í t á .

III. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem Jiřím anonymizovano , anonymizovano , bytem Sovova 689/11, Karviná přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 489/2013 přihláškou P 2 je po právu i ve výši 27.389,-Kč jako neuhrazený dluh, s e o d m í t á .

IV. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 6.465,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Zuzany Žatkové.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 02.05.2013 se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod č.j. KSOS 34 INS 489/2013 ve věci úpadce Jiřího anonymizovano je po právu jako neuhrazený dluh ve výši 46.400,-Kč s uspokojením ve druhé třídě věřitelů. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná jako insolvenční správkyně dlužníka Jiřího anonymizovano v plném rozsahu popřela přihlášenou pohledávku žalobce s tím, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná a tudíž věřiteli nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení, ani na smluvní úrok z prodlení a pohledávka žalobce byla přezkoumána jako nevykonatelná. Žalobce nesouhlasí s popřením své pohledávky, protože jeho nárok jako věřitele vznikl tím, že úpadce neuhradil svůj dluh z titulu uzavřených smluv o úvěru. Žalobce v souladu s rozhodčí doložkou uplatnil návrh na vydání rozhodčího nálezu žalobou ze dne 25.05. 2012. Rozhodcem byl vydán rozhodčí nález dne 01.10.2012, pod č.j. 15 NA 1470/12, který nabyl právní moci dne 22.10.2012 a posléze byla usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 10.12.2012 nařízena exekuce na majetek povinného. Žalovaná popřela veškeré nároky žalobce, když svévolně neuznala rozhodčí doložku, která byla ve smlouvě o úvěru sjednána mezi smluvními stranami. Jestliže byl vydán rozhodčí nález, mohl se úpadce do tří měsíců domáhat u příslušného soudu zrušení tohoto rozhodčího nálezu, což však neučinil. Jelikož se jedná v tomto případě o prekluzivní lhůtu, která propadla, nemůže nikdo další popírat nárok žalobce přiznaný tímto rozhodčím nálezem a z tohoto důvodu žalobce nesouhlasí s popěrným úkonem žalované.

ICM R Pokračování 34ICm 1556/2013

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že mezi žalobkyní a dlužníkem nebyla řádně sjednána rozhodčí doložka. V rámci insolvenčního řízení přihlásil žalobce do řízení svou pohledávku za dlužníkem, která sestává mimo jiné z nákladů rozhodčího řízení, a to z titulu rozhodčího nálezu, který byl vydán v návaznosti na rozhodčí doložku ve smlouvě o úvěru. Rozhodčí doložka obsahuje ustanovení o tom, že řízení je pouze písemné, rozhodčí nález nemusí obsahovat odůvodnění a rozhodce může spor mezi stranami rozhodnout podle zásad spravedlnosti. Jedná se o formulářovou smlouvu, kdy rozhodčí doložka byla dlužníku doslova vnucena. Rozhodčí doložka byla žalobcem zapracována do Všeobecných obchodních podmínek a dlužník neměl možnost se s těmito podmínkami předem dostatečně seznámit a cokoliv na nich měnit. Tato rozhodčí doložka je součástí Všeobecných obchodních podmínek, které neobsahují podpis dlužníka. Není tak najisto postaveno, že dlužník byl vůbec s rozhodčí doložkou srozuměn, či s ní dokonce vyslovil souhlas. Všeobecné obchodní podmínky jsou psány drobným písmem, tedy i ujednání rozhodčí doložky je nutné číst s lupou a s velkými obtížemi. Žalobce jednal při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník ji neuzavíral jako podnikatel. Žalovaná nesouhlasí s tím, že ve sporu o určení pohledávky přiznané rozhodčím nálezem vydaným v řízení o sporu ze spotřebitelské smlouvy se nelze zabývat platností rozhodčí doložky, obdobně jako se nelze platností rozhodčí doložky zabývat v řízení o výkon rozhodnutí. Žalovaná v tomto směru odkázala na nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 a dále i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.06.2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, ve kterém v obdobné formulářové smlouvě dospěl soud k závěru, že rozhodčí doložka je neplatná. S ohledem na výše uvedené je ujednání o rozhodci neplatné a rozhodčí řízení nebylo vedeno oprávněně. Nárok na zaplacení nákladů rozhodčího řízení tak nevznikl a pohledávka je nevykonatelná. Smlouva uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena za situace, kdy dlužník ji uzavíral v postavení spotřebitele a žalobce v postavení podnikatele. Na smlouvu o úvěru se tak vztahovala ustanovení upravující spotřebitelské smlouvy. Uzavřená smlouva o úvěru však požadavkům těchto předpisů neodpovídá, což způsobuje neplatnost některých ujednání dle ust. § 39 občanského zákoníku. K samotnému nároku na úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně žalovaná uvedla, že se jedná o smluvní úroky z prodlení. Dle ustálené soudní judikatury (například rozhodnutí Rc 83/2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) má-li smlouva o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter spotřebitelského úvěru dle zákona č. 321/2001 Sb., lze platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy. Ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku uvádí, že výše úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Sjednání výše úroku z prodlení v rozporu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku je tak absolutně neplatné dle § 39 občanského zákoníku.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř., pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů, když oba účastníci s tímto postupem souhlasili.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 34 INS 489/2013 soud zjistil, že:

1) usnesením ze dne 14.01.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Jiřího anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Žaneta Burkotová a soud povolil řešení úpadku oddlužením;

ICM R Pokračování 34ICm 1556/2013

2) usnesením ze dne 01.10.2013 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře;

3) přihláškou pohledávky P2 přihlásil žalobce jako věřitel do insolvenčního řízení dlužníka 4 pohledávky v celkové výši 46.400,-Kč; pohledávku č. 1 přihlásil ve výši 4.980,-Kč ze smlouvy o úvěru č. 569659, z toho činí jistina 4.170,-Kč a příslušenství ve formě úroku z prodlení 810,-Kč (0,1 % denně ke dni 14.01.2013 dle čl. V/5.2. Všeobecných obchodních podmínek), přičemž pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná, nevykonatelná a splatná od 09.07.2012; pohledávku č. 2 přihlásil ve výši 1.124,-Kč představující smluvní pokutu ze smlouvy o úvěru č. 569659, přičemž tato pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná, nevykonatelná a splatná od 09.07.2012; pohledávku č. 3 přihlásil ve výši 35.771,-Kč ze smlouvy o úvěru č. 568169, z toho činí jistina 16.760,-Kč a příslušenství 19.011,-Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 5.391,- Kč vypočtený ze sazby 0,1 % denně ke dni 14.01.2013 a náklady rozhodčího řízení ve výši 13.620,-Kč, tj. 10.020,-Kč + rozhodčí poplatek 3.600,-Kč), přičemž pohledávka č. 3 byla přihlášena jako nezajištěná, splatná od 22.10.2012 a vykonatelná v celé výši na základě rozhodčího nálezu 15 NA 1470/12, který nabyl právní moci dne 22.10.2012 a vykonatelnosti dne 26.10.2012; pohledávku č. 4 přihlásil ve výši 4.525,- Kč jako smluvní pokutu ze smlouvy o úvěru č. 568169, přičemž pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná, vykonatelná na základě rozhodčího nálezu 15 NA 1470/12 a splatná od 22.10.2012;

4) u přezkumného jednání dne 02.04.2013 insolvenční správkyně částečně popřela pohledávku žalobce, přičemž z písemného vyjádření insolvenční správkyně v přezkumném listu vyplývá, že žalovaná nepopřela pohledávky žalobce č. 1, 2 a 4 a popřela pouze pravost pohledávky žalobce č. 3 co do výše 19.011,-Kč a ve zbytku, tj. co do výše 16.760,-Kč (jistina) pohledávku č. 3 uznala; popření odůvodnila tím, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná a věřiteli tudíž nevzniklo právo na náklady řízení, ani na smluvní úrok z prodlení, který je v rozporu se zákonem a pohledávka byla přezkoumána jako nevykonatelná; dlužník pohledávky žalobce uznal v celém rozsahu; z obsahu přezkumného listu soud dále zjistil, že v rozporu s písemným projevem insolvenční správkyně shora uvedeným, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že insolvenční správkyně popřela pouze část pohledávky č. 3 ve výši 19.011,-Kč, je číselně vyjádřeno, že věřitel přihlásil celkem pohledávky ve výši 65.411,-Kč (správně 46.400,-Kč), z toho bylo zjištěno správkyní 46.400,-Kč (správně 27.389,-Kč), přičemž k nesrovnalostem došlo z důvodu, že správkyně do pohledávky č. 4 přihlášené pouze ve výši 4.525,-Kč připočetla pohledávku ve výši 19.011,-Kč (tj. u pohledávky č. 4 uvedla, že byla přihlášena ve výši 23.536,-Kč, ačkoli byla přihlášena pouze ve výši 4.525,-Kč);

5) dne 08.04.2013 insolvenční správkyně písemně vyrozuměla žalobce o tom, že popřela pohledávku č. P2 z důvodu, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná a věřiteli tudíž nevzniklo právo na náklady řízení, ani na smluvní úrok z prodlení; vyrozumění bylo žalobci doručeno 15.04.2013;

ICM R Pokračování 34ICm 1556/2013

6) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení zákona č. 294/2013 Sb., zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon -dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

V prvé řadě soud konstatuje, že žaloba byla žalobcem podána včas ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání a vzhledem k tomu, že insolvenční správkyně přezkoumala pohledávku žalobce jako nevykonatelnou, je žalobce aktivně legitimován k podání incidenční žaloby a žaloba směřuje správně proti insolvenční správkyni, která je pasivně legitimována v tomto sporu.

Soud dále provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

-z výpisu z obchodního rejstříku, že společnost Český Triangl, a.s., se sídlem Heršpická 800/6, Štýřice, 639 00 Brno, IČ: 25864106 má jako předmět podnikání zapsáno mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru; -ze smlouvy o úvěru č. 568169, že byla uzavřena dne 05.12.2011 mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníkem (označeným ve smlouvě mj. rodným číslem a bydlištěm) s výší úvěru 15.082,-Kč, přičemž dlužník se zavázal úvěr zaplatit v 10 měsíčních splátkách splatných vždy k 28. dni v měsíci ve výši á 1.676,-Kč, při roční úrokové sazbě 25,20 %, přičemž RPSN činí 25,20 %; nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky (čl. VI. smlouvy);

ICM R Pokračování 34ICm 1556/2013

-z Všeobecných obchodních podmínek platných od 01.04.2011 (dále jen VOP ), které jsou součástí smlouvy o úvěru, že jsou zachyceny na samostatné listině a nejsou podepsány dlužníkem; podle čl. V/2, v případě prodlení zákazníka se splácením splátek má věřitel právo požadovat úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení ode dne následujícího po splatnosti měsíční splátky až do zaplacení; podle čl. V/3 v případě, že se zákazník ocitne v prodlení se zaplacením dvou měsíčních splátek současně, stávají se dnem následujícím po splatnosti druhé neuhrazené splátky splatnými všechny dosud neuhrazené splátky; podle čl. VII/7.8 se smluvní strany dohodly, že všechny spory z této smlouvy budou řešeny v rozhodčím řízení rozhodcem Mgr. Zdeňkem Kučerou. Řízení je pouze písemné, rozhodčí nález nemusí obsahovat odůvodnění a rozhodce může spor mezi stranami rozhodnout podle zásad spravedlnosti;

-ze splátkového kalendáře ke dni 05.03.2012, že dlužník na úvěr č. 568169 neuhradil první dvě splátky ve výši á 1.676,-Kč splatných ve dnech 28.01.2012 a 28.02.2012;

-z předžalobní upomínky ze dne 05.03.2012, že žalobce oznámil dlužníkovi zesplatnění úvěru a vyzval je, aby ve lhůtě do 10 dní od odeslání této výzvy zaplatil žalobci částku 21.448,-Kč, která představuje součet neuhrazených splátek (16.760,-Kč), smluvní pokuty (4.525,-Kč) a smluvního úroku z prodlení;

-z rozhodčího nálezu 15NA 1470/12 ze dne 01.10.2012 vydaného rozhodcem Mgr. Zdeňkem Kučerou, že ve věci žalobce Český Triangl, a.s. proti žalovanému Jiřímu Zajícovi o zaplacení částky 16.760,-Kč s příslušenstvím byla žalovanému uložena povinnost, aby zaplatil žalobci částku 16.760,-Kč spolu se smluvní sankcí z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 1.676,-Kč od 29.01.2012 do zaplacení, z částky 1.676,- Kč od 29.02.2012 do zaplacení a z částky 13.408,-Kč od 03.03.2012 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 4.525,-Kč a náklady řízení sestávající z rozhodčího poplatku ve výši 3.000,-Kč + DPH 20 % a nákladů za právní zastoupení dle vyhlášky 484/2000 Sb. ve výši 9.420,-Kč a 2x režijního paušálu po 300,-Kč; dle poučení proti rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky a rozhodčí nález nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Podle doložky nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 22.10.2012 a vykonatelnosti dne 26.10.2012;

-z usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 10.12.2012, č.j. 48 EXE 3771/2012-12, že podle vykonatelného rozhodčího nálezu, který vydal Mgr. Zdeněk Kučera dne 01.10.2012, sp. zn. 15NA 1470/12 byla k uspokojení pohledávky oprávněného Český Triangl, a.s. ve výši 16.760,-Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 4.525,-Kč, pro náklady nalézacího řízení a pro náklady exekuce nařízena exekuce na majetek povinného Jiřího anonymizovano .

ICM R Pokračování 34ICm 1556/2013

Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

Mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníkem byla uzavřena dne 05.12.2011 smlouva o úvěru č. 568169, ve které se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 15.082,-Kč, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v 10 měsíčních splátkách splatných vždy k 28. dni v měsíci ve výši á 1.676,-Kč. RPSN činí dle smlouvy 25,20 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, které obsahují v bodě V/2 ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit věřiteli v případě prodlení s úhradou splátek úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně a v bodě VII/7.8 je obsažena rozhodčí doložka s tím, že rozhodce Mgr. Zdeněk Kučera může spor ze smlouvy o úvěru mezi účastníky rozhodnout podle zásad spravedlnosti, přičemž řízení je vedeno pouze písemně a rozhodnutí ve věci nemusí obsahovat odůvodnění. Dlužník neuhradil první dvě splátky splatné ve dnech 28.01.2012 a 28.02.2012 a celý úvěr se tak stal splatným podle čl. V/3 VOP k datu 29.02.2012. Na základě rozhodčího nálezu 15NA 1470/12 ze dne 01.10.2012 vydaného rozhodcem Mgr. Zdeňkem Kučerou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci Český Triangl, a.s. částku 16.760,-Kč spolu se smluvní sankcí z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 1.676,-Kč od 29.01.2012 do zaplacení, z částky 1.676,-Kč od 29.02.2012 do zaplacení a z částky 13.408,-Kč od 03.03.2012 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 4.525,-Kč a náklady řízení sestávající z rozhodčího poplatku ve výši 3.000,-Kč + DPH 20 % a nákladů za právní zastoupení dle vyhlášky 484/2000 Sb. ve výši 9.420,-Kč a 2x režijního paušálu po 300,-Kč.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru-dále jen obchodní zákoník ) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.

ICM R Pokračování 34ICm 1556/2013

Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 24.02.2013), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen spotřebitelský úvěr ). Podle § 3 se pro účely tohoto zákona spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, věřitelem pak osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 občanského zákoníku ve znění účinném k 05.12.2011 (dále jen občanský zákoník ), spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

Podle § 55 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3).

Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném k 05.12.2011, strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců, anebo stálý Rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Podle odstavce 2 mimo podmínky majetkové povahy sporu je další podmínkou jeho projednatelnosti v rámci rozhodčího řízení to, aby strany mohly o předmětu uzavřít smír ve smyslu ustanovení § 99 o.s.ř.

S ohledem na skutkové okolnosti, na nichž žalobce uplatňuje, že jím přihlášená a insolvenční správkyní popřená pohledávka je pohledávkou pravou, je pro rozhodnutí soudu určující posouzení otázky, zda byla mezi účastníky platně sjednána rozhodčí doložka. Jak již soud shora uvedl, nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky, které obsahují v bodě VII/7.8 rozhodčí doložku s tím, že rozhodce Mgr. Zdeněk Kučera může spor ze smlouvy o úvěru mezi účastníky rozhodnout podle zásad spravedlnosti, přičemž řízení je vedeno pouze písemně a rozhodnutí ve věci nemusí obsahovat odůvodnění, přičemž rozhodnutí bude pro smluvní strany konečné a závazné.

Smlouva o úvěru, uzavřená v daném případě podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, se podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku řídí bez ohledu na

ICM R Pokračování 34ICm 1556/2013 povahu účastníků obchodním zákoníkem. Vzhledem k tomu, že v případě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 05.12.2011 se bezpochyby jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, uplatní se ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku a při právním posouzení tohoto vztahu se tak použijí i ustanovení občanského zákoníku shora citovaná. V posuzované věci je třeba vycházet z právní úpravy spotřebitelského práva tak, jak je obecně obsažena v ustanovení § 52 a násl. občanského zákoníku a dále ze zvláštních ustanovení týkajících se smluv o spotřebitelských úvěrech, obsažených v zákoně o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. účinném od 01.01.2011. Tato ustanovení jsou faktickým právním provedením Směrnice Rady č. 93/13/ES ze dne 05.04.1993, v jejímž čl. 3, je rámcově zakotvena legální pojistka proti tzv. zneužívajícím klauzulím, které by se mohly vyskytovat ve smlouvách mezi podnikateli a spotřebiteli, tedy v tzv. spotřebitelských smlouvách. Směrnice Rady č. 93/13/ES o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách byla přijata s cílem zvýšit ochranu spotřebitele před nepřiměřenými podmínkami ve smlouvách a ve smyslu čl. 3 odst. 1 Směrnice ve spojení s bodem 1 písm. q) přílohy mohou být považovány za nepřiměřené podmínky spotřebitelských smluv také rozhodčí doložky, respektive vzdání se práva podat žalobu nebo jiný opravný prostředek, zejména požadavek předkládat spory výlučně Rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů, nebo bránění uplatnění toho práva, které podle čl. 6 odst. 1 Směrnice nejsou pro spotřebitele závazné. Z uvedeného vyplývá, že vnitrostátní soud má pravomoc posoudit rozhodčí doložku ve smlouvě uzavřené mezi spotřebitelem a obchodníkem (profesionálem) ve světle uvedené Směrnice, a to i když spotřebitel sám nepřiměřenost doložky nenamítal (viz rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 5.10.2011, sp. zn. II. ÚS 3057/2010).

I spory ze smluv o spotřebitelském úvěru lze rozhodovat v rozhodčím řízení. V rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 05.10.2011 sp.zn. II. ÚS 3057/2010 a v nálezu ze dne 01.11.2011 sp.zn. II. ÚS 2164/2010 Ústavní soud zaujal stanovisko, že pouhé ujednání rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě nelze bez dalšího považovat za nepřiměřenou podmínku ve smyslu shora uvedené Směrnice a ustanovení § 56 občanského zákoníku a samo o sobě nemůže přivodit její neplatnost. K závěru o neplatnosti rozhodčí doložky je zapotřebí zejména individuální posouzení její formulace a jejího obsahu, a to ve smyslu právních závěrů formulovaných v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.5.2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, s nimiž se Ústavní soud ztotožňuje. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 01.11.2011 sp. zn. II. ÚS 2164/10 uzavřel, že to, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení dále obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek k uplatnění práva spotřebitele). Ústavní soud zdůraznil, že rozhodčí nález je vykonatelným rozhodnutím, a tedy i ve vztahu k rozhodčímu řízení se uplatňuje státní moc, a také, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustavení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel-podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, to je spotřebitele, a že dohodnutá procesní pravidla budou garantovat

ICM R Pokračování 34ICm 1556/2013 spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje zákon o rozhodčím řízení.

Předmětná rozhodčí doložka obsažená v bodě VII/7.8 Všeobecných obchodních podmínek je formulována sice tak, že obsahuje přímé určení rozhodce (Mgr. Zdeněk Kučera), nicméně za situace, kdy v rozhodčí doložce není sjednána možnost přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, naopak se rozhodčí řízení předpokládá jako jednoinstanční, pouze písemné a navíc může rozhodce rozhodnout spor pouze podle zásad spravedlnosti, nemohly být naplněny podmínky procesního charakteru, jež by účastníkům řízení zaručovaly rovné zacházení. Rozhodčí doložka, sjednaná ve smlouvě o úvěru, jež byla uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem, je tak absolutně neplatná, rozhodčí nález vydaný na základě takové neplatné rozhodčí doložky je nicotný a žalobci tak nemohla vzniknout platně pohledávka z titulu nákladů rozhodčího řízení ve výši 13.620,-Kč a popěrný úkon žalované je tak ve vztahu k této pohledávce žalobce důvodný.

K argumentaci žalobce, že otázku platnosti rozhodčí doložky je oprávněn hodnotit toliko soud za předpokladu, že byla u soudu podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu pro některý z důvodů uvedených v zákoně č. 216/1994 Sb., soud uvádí, že skutečnost, že taková žaloba dlužníkem podána nebyla, nebrání tomu, aby námitka neplatnosti rozhodčí doložky, mající za následek nedostatek pravomoci rozhodce, byla zkoumána v incidenčním řízení. Ústavní soud v nálezu ze dne 26.01.2012, sp. zn. I. ÚS 199/2011 formuloval závěr, že otázku nedostatku pravomoci rozhodce lze zkoumat i v exekučním řízení, což je svým charakterem řízení obdobné řízení insolvenčnímu, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení námitku nedostatku pravomoci, zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí doložky, neuplatnil.

Rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky nemůže zakládat vykonatelnost pohledávek žalobce a žalovaná tak není při popření pohledávky žalobce č. 3 omezena ust. § 199 odst. 2 IZ a důvodem popření může být i jiné právní posouzení věci, v tomto případě námitka absolutní neplatnosti ujednání o smluvním úroku z prodlení ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

Mezi žalobcem a dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku, přičemž součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, které obsahují v čl. V/2 ujednání o tom, že v případě prodlení zákazníka se splácením splátek má věřitel právo požadovat úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení ode dne následujícího po splatnosti měsíční splátky až do zaplacení. V daném případě, jak již shora uvedeno, se jedná mezi účastníky řízení o závazkový právní vztah regulovaný příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, a to na základě jeho § 261 odst. 3 písm. d). Smlouva o poskytnutí úvěru byla uzavřena mezi žalobcem, který je podnikatelem a dlužníkem jako spotřebitelem, který není podnikatelem. Na obchodní závazkový vztah mezi účastníky řízení je tak třeba kromě ostatních ustanovení obchodního zákoníku aplikovat i § 262 odst. 4 obchodního zákoníku. Ten mimo jiné stanovuje, že smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností vyplývajících ze závazkového vztahu jinak regulovaného obchodním zákoníkem pouze podle zákoníku občanského. V daném případě to znamená, že odpovědnost za prodlení s plněním peněžitého závazku dlužníka

ICM R Pokračování 34ICm 1556/2013 vystupujícího v tomto vztahu v postavení nepodnikatele, se bude řídit ustanoveními o prodlení dlužníka obsaženými v občanském zákoníku v § 517. Ten umožňuje věřiteli v případě prodlení dlužníka požadovat vedle samotného plnění i úroky z prodlení. Ohledně výše úroků z prodlení odkazuje občanský zákoník na prováděcí předpis. Ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku je normou kogentní (viz i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.03. 2005 sp. zn. 33 Odo 1117/2003, jenž byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2006) a je tedy vyloučeno, aby výše úroků z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí. V předmětné smlouvě o poskytnutí úvěru, resp. ve všeobecných obchodních podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy, si tak strany nemohly platně sjednat úrok z prodlení v jiné výši, než stanoví příslušný prováděcí předpis k § 517 občanského zákoníku, konkrétně nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. a nařízení vlády č. 33/2010 Sb. Ujednání smluvních stran o úrocích z prodlení ve výši 0,1 % denně je proto pro rozpor se zákonem podle § 39 občanského zákoníku absolutně neplatné. Žalobce tak má nárok na úrok z prodlení pouze ve výši stanovené předpisy občanského práva, tj. ve výši 1.141,10 Kč (úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1.676,-Kč od 29.01.2012 do 14.01.2013 činí 124,22 Kč; úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1.676,-Kč od 29.02.2012 do 14.01.2013 činí 113,93 Kč a úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 13.408,-Kč od 03.03.2012 do 14.01.2013 činí 902,95 Kč).

Žalobce přihlásil pohledávku č. 3 z titulu smluvních úroků z prodlení ve výši 5.391,-Kč, ačkoli má nárok pouze na zákonné úroky z prodlení ve výši celkem 1.141,10 Kč, a soud proto výrokem I. rozsudku určil, že pohledávka č. 3 žalobce za dlužníkem Jiřím anonymizovano ve výši 1.141,10 Kč z titulu zákonných úroků z prodlení přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 489/2013 přihláškou P 2, je po právu. Výrokem II. pak žalobu na určení, že pohledávka č. 3 je po právu i ve výši 17.869,90 Kč (tj. rozdíl mezi smluvními a zákonnými úroky z prodlení a náklady rozhodčího řízení), zamítl jako nedůvodnou. Vzhledem k tomu, že z popěrného úkonu (jeho jazykového vyjádření) je zřejmé, že insolvenční správkyně popřela pouze pohledávku č. 3, a to co do částky 19.100,-Kč, zatímco ve zbytku, tj. co do částky 27.389,-Kč byly pohledávky žalobce zjištěny, je žalobce aktivně legitimován k podání určovací žaloby pouze v rozsahu tohoto popěrného úkonu. Žalobce podal incidenční žalobu na určení pravosti pohledávky v celkové výši 46.400,-Kč a co do rozdílu mezi popřenou výší a žalovanou (přihlášenou) výší soud výrokem III. žalobu odmítl, neboť žalobce není aktivně legitimován v řízení o určovací žalobě ve vztahu k nepopřené (zjištěné) výši pohledávek 27.389,-Kč.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

ICM R Pokračování 34ICm 1556/2013

Předmětem řízení byla částka 46.400,-Kč, přičemž žalovaná byla úspěšná co do částky 45.258,90 Kč (tj. v rozsahu 97,54 %) a neúspěšná co do 2,46 % řízení a má tak nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 95,08 %. V řízení vznikly žalované náklady na její právní zastoupení advokátem. Zástupkyně žalované má nárok na odměnu za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif ), a to za převzetí a přípravu zastoupení a vyjádření k žalobě, tj. ve výši 2 x 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu a dále má nárok na 2 režijní paušály á 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tak náklady řízení žalované činí 6.800,-Kč a žalobce je povinen zaplatit žalované 95,08 % nákladů řízení, tj. částku 6.465,-Kč, a to k rukám advokátky Mgr. Zuzany Žatkové dle § 149 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 12.09.2014

JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Taťána Václavková

ICM R