34 ICm 1551/2012
č.j.: 34 ICm 1551/2012-40 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 36 INS 16842/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: Mgr. Ing. Ivo Hala, se sídlem 120 00 Praha 2, Anglická 140/20, insolvenční správce dlužníka Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem 252 41 Dolní Břežany, ul. 5 května 1978, proti žalovanému: Matco, s. r. o., IČ 26425033, se sídlem 118 00 Praha 1, Letenská 121/8, zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Kotlářská 51a, 602 00 Brno, o určení výše popřené vykonatelné pohledávky žalovaného,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že pohledávka žalovaného za dlužníkem Petrou anonymizovano , anonymizovano , bytem 252 41 Dolní Břežany, ul. 5 května 1978, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 16842/2011, byla ve výši 27.746 Kč popřena po právu, s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2012, která byla k výzvě soudu doplněna dne 26. 6. 2012, se žalobce domáhá určení, že pohledávka žalovaného za dlužníkem Petrou anonymizovano , anonymizovano , bytem 252 41 Dolní Břežany, ul. 5 května 1978, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 16842/2011, byla ve výši 27.746 Kč popřena po právu.

Jak žalobce v rámci žaloby především konstatoval, žalovaný jako věřitel přihlásil do shora označeného insolvenčního řízení svoji nezajištěnou pohledávku ve výši 85.105 Kč z titulu Smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 16. 12. 2005 (dále též Smlouva ). Na přezkumném jednání konaném dne 4. 5. 2012 žalobce popřel přihlášenou pohledávku co do výše 27.746 Kč, neboť přihlášená pohledávka představující smluvní úrok z prodlení ve výši 30% ročně z dlužné částky je v rozporu s § 55 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Ujednání o smluvním úroku z prodlení v uvedené výši je sjednáno v neprospěch spotřebitele. Smlouva podle žalobce naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy, neboť dodavatelem byl právní předchůdce žalovaného, který při uzavírání smlouvy jednal v rámci své podnikatelské činnosti, a druhou stranou byl dlužník, který je spotřebitelem. Protože uvedená Smlouva naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy, uznal žalobce na přezkumném jednání pohledávku pouze co do výše 11.867 Kč, kdy tato částka představuje zákonný úrok z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení. S ohledem na výše uvedené se proto žalobce domnívá, že žalovaný má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 57.359 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 21.433 Kč, úroku z prodlení ve výši 11.867 Kč, náhrady nákladů nalézacího řízení ve výši 16.127 Kč a náhrady nákladů exekučního řízení ve výši 7.932 Kč.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně konstatoval, že žalobce popírá vykonatelnou pohledávku žalovaného výlučně s odkazem na jiné právní posouzení, než ze kterého vychází vykonatelný rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 3. 2009, čj. 3 C 290/2008-48. Takový postup je přímo v rozporu s ustanovením § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Podle žalovaného měl dlužník v nalézacím řízení dostatek prostoru pro uplatnění všech námitek. K jednání soudu se dlužník, ač řádně předvolán, nedostavil; rozsudek mu byl doručen do vlastních rukou, dlužník se proti němu neodvolal. Nárok žalovaného byl tedy již ze strany soudu právně posouzen, a to i co se týče výše úroku z prodlení. Jak dodal, skutečnost, že smluvní strany mají možnost si sjednat úrok z prodlení ve smluvní výši i tehdy, když nejsou oba podnikatelé, plyne i z dlouhodobé rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze. Žalobce se podle žalovaného žalobou de facto domáhá změny meritorního rozhodnutí soudu, když o nároku žalovaného již bylo soudem pravomocně rozhodnuto. V této souvislosti odkázal žalovaný i soudní judikaturu, která je podle jeho názoru již jednotná (odkázal konkrétně na rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 5. 2011, čj. 10 ICm 957/2010-27, resp., rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 9. 12. 2011, čj. 44 ICm 1757/2011-69. S ohledem na výše uvedené proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, přičemž k otázce nákladů řízení uvedl, že řízení je zapříčiněno výlučně jednáním žalobce, a to v rozporu s ustanovením § 199 odst. 2 insolvenčního zákona. Žalovaný je tedy tohoto názoru, že za této situace je na místě aplikovat ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy žalovanému vznikly v důsledku jednání žalobce další náklady spojené s právním zastoupením, které by jinak nevznikly.

Nad rámec výše uvedeného vyjádření žalovaný pří jednání u soudu dodal, že předmětná smlouva byla uzavřena již dne 16. 12. 2005, a aplikace ustanovení § 55 občanského zákoníku v účinné znění by v projednávané věci bylo nepřípustnou retroaktivitou. Předchozí úprava vyžadovala, aby se dlužník neplatnosti smluvního ujednání podle citovaného ustanovení sám dovolal, což však v dané věci neučinil. Žalobce se dále zjevně ujednáním týkajícím se úroku z prodlení nezabýval v kontextu celé smlouvy, kdy nehodnotil nerovnovážnost ani nepřiměřenost tohoto ujednání. Výše úroku v kapitalizované podobě je způsobena toliko dlužníkem, který sjednané splátky úvěru nehradil včas. V této souvislosti

žalovaný závěrem odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 934/2004. Žalobce, ač řádně předvolán, se jednání u soudu neúčastnil.

Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 INS 16842/2011, vyplývá, že dne 9. 2. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem 252 41 Dolní Břežany, ul. 5 května 1978; současně bylo rozhodnuto o povolení řešení úpadku dlužníka oddlužením, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Ing. Ivo Hala (usnesení Krajského soudu v Praze čj. KSPH 36 INS 16842/2011-A-15).

Dne 6. 3. 2012 byla zdejšímu soudu doručena přihláška pohledávky žalobce v celkové výši 85.105 Kč (jistina 21.433 Kč, úrok z prodlení ke dni úpadku ve výši 39.613 Kč, náklady soudního řízení ve výši 16.127 Kč, náklady exekuce ve výši 7.932 Kč) z titulu Smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 16. 12. 2005; pohledávka je označena jako vykonatelná, a to podle rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 3. 2009, čj. 3 C 290/2008-48; výrokem I. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto tak, že žalovaná (Petra anonymizovano ) je povinna zaplatit žalobci (Matco, s. r. o.) 27.759 Kč s úrokem z prodlení ve výši 30% ročně od 21. 2. 2007 do zaplacení z částky 26.851 Kč (přihláška žalobce a přílohy).

Dne 4. 5. 2012 se konalo přezkumné jednání, kde žalobce popřel výše popsanou pohledávku žalovaného co do výše 27.746 Kč, přičemž důvodem popření je přihlášení smluvního úroku z prodlení v rozporu s § 55 OZ (protokol o přezkumném jednání ze dne 4. 5. 2012).

V projednávané věci má z hlediska skutkového zdejší soud s ohledem na shora reprodukovaný insolvenční spis především za to (ostatně ani mezi účastníky to není sporné), že o přihlášené pohledávce, jejíž výše je v části předmětem sporu, bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha západ ze dne 30. 3. 2009, čj. 3 C 290/2008-48.

Podle § 199 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

Pokud jde o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, je třeba s ohledem na výše citované ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona zdůraznit, že není přípustné v rámci insolvenčního řízení komplexně přezkoumávat pravomocná rozhodnutí. Nesprávné právní posouzení věci, o které se pravomocné rozhodnutí opírá, proto důvodem popření pohledávky být nemůže. V rámci žaloby podle ustanovení § 199 insolvenčního zákona lze uplatnit pouze takové skutečnosti, které dlužník v řízení předcházejícím vydání pravomocného rozhodnutí neuplatnil, a kdy takové rozhodnutí (zejména z důvodu pasivity dlužníka) bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

Krajský soud v Praze si je samozřejmě vědom toho, že ve věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 290/2008, v rámci které byl rozsudek o přihlášené pohledávce žalovaného vydán, se dlužník soudního jednání neúčastnil. K provedení dokazování však v dané věci došlo a skutková zjištění soudu z odůvodnění tohoto rozsudku jednoznačně plynou. V projednávané věci přitom především nelze přehlédnout, že jediná žalobní námitka insolvenčního správce (a současně důvod popření předmětné pohledávky) spočívá v tom, že část smluvního ujednání mezi právním předchůdcem žalovaného a dlužníkem je neplatná pro rozpor s ustanovením § 55 občanského zákoníku (naplnění znaků spotřebitelské smlouvy). Je tedy zřejmé, že žalobce v rámci incidenční žaloby nezpochybňuje skutková zjištění či provedené dokazování ze strany soudu v řízení předcházejícím vydání pravomocného rozsudku týkajícího se předmětné pohledávky. Posouzení, zda určité smluvní ujednání naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy či nikoliv (a v důsledku toho hodnocení jeho neplatnosti) považuje zdejší soud za posouzení toliko právní, což jako řádný důvod popření vykonatelné pohledávky vylučuje právě shora citované ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona. Za těchto okolností tedy soudu nezbylo, než žalobu z důvodů výše uvedených zamítnout.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci , ač jinak byl žalovaný ve věci plně úspěšný. S návrhem žalovaného na aplikaci ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit , se soud v dané věci neztotožnil, neboť toto ustanovení podle názoru zdejšího soudu dopadá na situace, kdy náklady ostatních účastníků vzniknou v důsledku zjevného zavinění isnolvenčního správce (např. odročení jednání v důsledku nedostavení se insolvenčního správce k jednání soudu, kdy je jeho účast nezbytná apod.). V projednávané věci však bylo v rámci přezkumného jednání popření dané pohledávky insolvenčním správcem zaprotokolováno a insolvenční správce se na základě toho v souladu se zákonem domáhal popření výše předmětné pohledávky u soudu. V odlišném právním náhledu insolvenčního správce na výklad ustanovení § 199 insolvenčního zákona tak podle názoru zdejšího soudu nelze zavinění ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 spatřovat.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.).

V Praze dne 19. října 2012

JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost: Kristýna Gregorová