34 ICm 1544/2013
čj.: 34 ICm 1544/2013-34 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 38 INS 18042/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: JUDr. Břetislav Koman, se sídlem Bubenská 25, Praha 7, insolvenční správce dlužníka SHARK, spol. s r. o., IČO: 475 48 541, se sídlem Radlík 156, proti žalovanému: Sprinklerové systémy Shark, a. s., IČO: 290 54 184, se sídlem Čs. Armády 547, Jílové u Prahy, zastoupenému JUDr. Radimem Břenkem, advokátem se sídlem Lidická 28, Praha 5, o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka a o povinnosti uhradit částku 414.160 Kč do majetkové podstaty dlužníka,

takto:

I. Určuje se, že právní úkony učiněné mezi dlužníkem a žalovaným: Dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků ze dne 30. 09. 2011 (zápočet 30.000,-Kč), Dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků ze dne 16. 09. 2011 (zápočet 42.160,-Kč), Dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků ze dne 16. 09. 2011 (zápočet 342.000,-Kč), j s o u vůči žalobci a majetkové podstatě dlužníka SHARK, spol. s r.o., IČO 475 48 541, se sídlem Radlík 156, n e ú č i n n é.

II. Ve zbývající části, tedy v určení, že právní úkony učiněné mezi dlužníkem a žalovaným: Objednávka ze dne 07. 09. 2011 (nedodělky ČVUT-Nová budova), Objednávka ze dne 28. 09. 2011 (objekt Filadelfie ), Kupní smlouva ze dne 31. 05. 2011 (Škoda Felicia Kombi, LXI EFF653), Kupní smlouva ze dne 31. 05. 2011 (Škoda Octavia ABCF1AE), Kupní smlouva ze dne 31. 05. 2011 (Škoda Octavia ABAF1AB), Dohoda o převodu licence č. PR11NA-VY6E5U-3VJUQW-RBMHBS-YEEQPQ Produkt POHODA ze dne 31. 05. 2011, jsou vůči žalobci a majetkové podstatě dlužníka SHARK, spol. s r.o., IČO 475 48 541, se sídlem Radlík 156, neúčinné, s e z a m í t á.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka SHARK, spol. s r.o., IČO 47548541, se sídlem Radlík 156, částku ve výši 414.160,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 26. 4. 2013 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že objednávka dlužníka z 28. 9. 2011 na havarijní opravu na rozvodech SHZ v 3. PP objektu Filadelfia; Dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků z 30. 9. 2011 v částce 30.000 Kč; Objednávka dlužníka z 7. 9. 2011 na odstranění vad a nedodělků SHZ na akci ČVUT-Nová budova Dejvice; Dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků z 16. 9. 2011v částce 180.000 Kč a 162.000 Kč; Dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků z 16. 9. 2011 v částce 42.160 Kč; Kupní smlouva z 31. 5. 2011 týkající se vozidla Škoda Felicia Kombi LXI EFF 653, RZ 7S57503; Kupní smlouva z 31. 5. 2011 týkající se vozidla Škoda Octavia ABCF1AE, RZ 7S88816; Kupní smlouva z 31. 5. 2011 týkající se vozidla Škoda Octavia ABAF1AB, RZ 1Sl2286; a Dohoda o převodu licence č. PR11NA-VY6E5U-3VJUQW-RBMHBS-YEEQPQ Produkt POHODA, varianta PREMIUM z 31. 5. 2011, jsou vůči žalobci neúčinné. Současně navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 387.160 Kč představující započtené částky 30.000 Kč, 162.000 Kč, 180.000 Kč a 42.160 Kč.

Žalobce v rámci žaloby předně uvádí, že žalovaný je obchodní společností, jejímž vlastníkem a členem představenstva byl současně vlastník a jednatel firmy dlužníka Pavel Holý, a to od 3. 5. 2011 minimálně do 9. 8. 2011. Pavel Holý zakoupil obchodní podíl dlužníka a akcie žalovaného současně dne 3. 5. 2011. Ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 23. 6. 2011 insolvenční řízení (pod sp. zn. KSPH 38 INS 10993/2011) a dne 2. 8. 2011 byl insolvenční návrh odmítnut. Jednatel dlužníka při jednání se žalobcem prohlásil, že po převzetí obou společností nevyvíjel dlužník žádnou obchodní činnost, nevedl účetnictví a nepodával daňová přiznání. Žalobce od jednatele dlužníka získal dne 4. 9. 2012 elektronický přístup do účetnictví a část účetních dokladů, z nichž vyplývá, že poslední účetní záznamy byly provedeny 20. 6. 2011; žádné závazky dlužníka vůči žalovanému v účetnictví dlužníka evidovány nejsou. Za žalovaným jsou v účetnictví dlužníka evidovány pohledávky ve výši 435.402 Kč (fa č. 110912-za prodej movitého majetku), 120.000 Kč (fa č. 110913-za personální výpomoc leden-květen 2011) a 24.000 Kč (fa č. 110914-za personální výpomoc červen 2011). Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dluhu dle výše specifikovaných faktur, úhradu však žalovaný odmítl dopisem z 8. 1. 2013 s tím, že měl vůči dlužníkovi pohledávky, na které byly faktury započteny.

Jak žalobce dále uvádí, konkrétně se mělo jednat o následující závazky dlužníka: 1) Dlužník objednal dne 28. 9. 2011 u žalovaného havarijní opravu na rozvodech SHZ ve 3. PP objektu Filadelfie, Praha 4, v termínu do 30. 9. 2011, následně žalovaný vystavil uvedeného dne fakturu za tuto havarijní opravu na částku 30.000 Kč a téhož dne uzavřel dlužník se žalovaným Dohodu o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků, podle které tuto fakturu započetl na fakturu dlužníka č. 110912. Reklamace a provedení jakýchkoliv konkrétních prací není doloženo. 2) Dlužník objednal dne 7. 9. 2011 odstranění vad a nedodělků SHZ na akci ČVUT-Nová budova Dejvice v termínu 9. 9.-15. 9. 2011. Následně, dne 14. 9. 2011, vystavil žalovaný fakturu č. 110100022 na částku 180.000 Kč. Již dne 16. 9. 2011 uzavřel dlužník se žalovaným Dohodu o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků, podle které na pohledávky dlužníka započetl částky 36.000 Kč, 24.000 Kč a 120.000 Kč. Reklamace a provedení jakýchkoliv konkrétních prací není doloženo. 3) Žalovaný přeúčtoval dlužníkovi fakturou č. 110100021 náklady spojené s užíváním prostor na adrese Praha 4, V Mokřinách 8, ve výši 162.000 Kč. Faktura byla splatná dne 14. 9. 2011 a dne 16. 9. 2011 uzavřeli žalovaný a dlužník Dohodu o zápočtu této částky na pohledávku dlužníka. Nebyl doložen žádný podklad odůvodňující vyhotovená označené faktury. 4) Dne 16. 9. 2011 uzavřel dlužník se žalovaným další Dohodu o zápočtu vzájemných pohledávek, podle které na fakturu 110912 byla započtena částka 42.160 Kč, tj. hodnota pohledávky firmy VlaDyko v této výši, kterou žalovaný údajně zakoupil.

Žalobce dále upozornil na to, že dne 31. 5. 2011 uzavřel dlužník se žalovaným Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo Škoda Felicia Kombi LXI EFF 653, RZ 7S57503, VIN TMBEFF653VO447461, kupní cena 7.000 Kč. Téhož dne uzavřel dlužník se žalovaným Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo Škoda Octavia ABCF1AE, RZ 7S88816, VIN TMBZZZ1U9V20108, kupní cena 45.000 Kč. Stejného dne pak uzavřel dlužník se žalovaným Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo Škoda Octavia ABAF1AB, RZ 1Sl2286, VIN TMBZZZ1U8V2016512, kupní cena 35.000 Kč. Téhož dne žalovaný uzavřel s dlužníkem dohodu o převodu licence č. PR11NA-VY6E5U-3VJUQW-RBMHBS-YEEQPQ Produkt POHODA, varianta PREMIUM. Tento účetní systém obsahuje účetnictví firmy dlužníka. Žalobce k tomu dodal, že žádná z uvedených obchodních transakcí není promítnuta do účetnictví dlužníka, dlužník o těchto operacích žalobce neinformoval, naopak tvrdil, že po 3. 5. 2011 žádnou činnost neprováděl. Žalobci byly uvedené dokumenty doručeny anonymně dne 5. 2. 2013. Žalobce se proto domnívá, že uvedené dokumenty byly vyrobeny dodatečně mezi personálně propojenými osobami, resp. jedinou osobou, a to jednatelem a majitelem firmy dlužníka a žalovaného, a to vše v neprospěch ostatních věřitelů dlužníka a tíži jeho majetkové podstaty.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Předně připomněl, že jediným akcionářem a statutárním orgánem žalovaného je Vladyslav Kudrya, a to s datem zápisu 26. 8. 2011. O úpadku dlužníka bylo rozhodnuto s účinky od 26. 4. 2012. Zmiňovaný Pavel Holý byl dle výpisu z obchodního rejstříku u dlužníka zapsán jako jednatel dne 15. 6. 2011 (den vzniku funkce dne 3. 5. 2011) a téhož dne byl zapsán jako společník. Vladyslav Kudrya není v žádném blízkém a osobním poměru k Pavlu Holému, nikdy společně nepodnikali, neměli žádné společné finanční zájmy. Tvrzení žalobce o personálně propojených osobách je proto podle žalovaného účelové. Žalovaný je dále přesvědčen, že obchodní činností není řešení reklamací a pohledávek, neboť se nejedná o získávání nových zakázek, ale naopak o řešení povinností vyplývajících ze smluv a v podstatě i ochranu věřitelů. Ke stavu účetnictví jiné právnické osoby se žalovaný těžko může detailně vyjádřit. Žalovaný je přesvědčen, že v žalobě zmiňované pohledávky řádně zanikly a zdůraznil, že dlužníkovi skutečně zaplatil 92.246 Kč, což insolvenční správce nikdy v korespondenci nepotvrdil. Pokud jde o akce opravy a vady SHZ na objektu Filadelfie Praha 4 a ČVUT-Nová budova Dejvice, žalovaný poznamenal, že se jednalo o reálně uplatněné vady, které na základě objednávky reálně prováděl. Byla vždy podepsána objednávka, věc byla fakturována a započtena dohodou. K výše uvedenému jsou pak k dispozici doklady o reklamacích, e-mailová komunikace a písemné reklamace. Ohledně prostor na Praze 4 a personální výpomoci žalovaný uvedl, že měl uzavřenou nájemní smlouvu na nebytové prostory s pronajímatelem Pragoflorservis, s. r. o. Většinu prostor využíval dlužník a za tuto službu měl platit žalovanému a žalovaný využíval pracovníky dlužníka na účetnictví a určité obchodní činnosti, kdy věc byla řešena zápisem z jednání ze dne 1. 12. 2010 a pro přehlednost fakturací. Smyslem transakce bylo vyjádřit skutečný stav věci, rozsah užívání nebytových prostorů, jejich hodnotu a hodnotu personální výpomoci, která měsíčně přesahoval hodnotu užívání ve vztahu k žalovanému. Počet pracovníků byl rovněž zjištěn v rámci šetření Hygienické stanice hl. m. Prahy. Žalovaný dodal, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2011 a 30. 9. 2011 nabyl finanční nároky vůči dlužníkovi a to z titulu neuhrazených faktur za montážní práce a za nákup materiálu. Tyto částky byly započteny na fakturu 110912 dohodami o zápočtu ze dne 16. 9. 2011 a 7. 10. 2011. Pokud jde o žalobcem zmiňované movité věci a účetní program, tyto položky jsou uvedeny na faktuře 110912 s přílohou-soupis majetku a žalovanému není jasné tvrzení žalobce, že tyto transakce nejsou promítnuty v účetnictví dlužníka, jestliže v žalobě touto fakturou argumentuje. Jedná se o opotřebovaná vozidla Škoda, přičemž účetní program se musel v lednu 2012 zakoupit znovu a zejména nebyly předány dvě licence programu AutoCAD Mechanical a tím žalovaném vznikla další újma ve výši 80.098 Kč, což bylo zdůrazněno žalobci dopisem ze dne 12. 11. 2012. Podle žalovaného ze žaloby neplynou žádné tvrzení či důkazy, které by osvědčovaly jednání v neprospěch ostatních věřitelů k tíži majetkové podstaty, natož aby byly vyrobeny dodatečně. Věc se žalovaný snažil žalobci vysvětlit několika dopisy, žalobce však podal odpůrčí žalobu.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že Pavel Holý byl současně faktickým vlastníkem obou obchodních společností a po prohlášení konkursu se ukázalo, že došlo k přesunu majetku mezi oběma uvedenými společnostmi a že pracovníci dlužníka přešli, včetně dokumentace, do společnosti žalovaného. Neztotožňuje se dále s tvrzením žalovaného, podle něhož vyřizování reklamací a řešení pohledávek není obchodní činností. Doklady týkající se reklamací, na něž žalovaný odkazuje, jednatel dlužníka žalobci nepředal. Tvrzení žalovaného potvrzuje tezi žalobce, že došlo k neoprávněným zápočtům k tíži majetkové podstaty dlužníka. Inkaso z prodeje vozidel a software není nikterak zaúčtováno v účetnictví dlužníka a figuruje tam jako pohledávka.

Při jednání u soudu žalobce upřesnil žalobní petit v tom smyslu, že v písemném návrhu došlo k chybě součtu, přičemž navrhuje uložit žalovanému povinnost uhradit do majetkové podstaty dlužníka částku, jež se skládá ze součtu čtyř uvedených částek (30.000,-Kč, 162.000,-Kč, 180.000,-Kč a 42.160,-Kč), přičemž součet 387.160 Kč byl učiněn nesprávně. Svá tvrzení učiněná v žalobě upřesnil v tom smyslu, že převod výše označených osobních automobilů, resp. licence k počítačovému programu, mu nebyl vůbec znám, jednatel dlužníka jej o tom vůbec neinformoval. Není si jistý jak hodnotou převáděných automobilů, tak především tím, zda kupní cena za tyto osobní automobily dorazila na účet dlužníka. Tím byla zkrácena majetková podstata. Co se týče zmíněných objednávek, tyto byly také učiněny k tíži majetkové podstaty, neboť byl-li již dlužník v úpadku, nebylo důvodu, aby reklamace řešil, pakliže tyto objednávky byly vůbec dlužníkem učiněny, neboť žádná z uvedených částek neprochází účetnictvím dlužníka. K případnému znaleckému posouzení hodnoty předmětných automobilů pak dále výslovně uvedl, že v tomto ohledu není podle jeho názoru třeba cokoliv dokazovat, neboť tvrdí, že za dané věci (osobní automobily a licence k počítačovému programu) nedostal dlužník nic. Jde tedy podle žalobce o to, že dlužník neobdržel žádné protiplnění. Závěrem zdůraznil, že podle jeho názoru bylo prokázáno, že v době, kdy dlužník uzavíral předmětné dohody, byl v úpadku. Předmětné smlouvy činil dokonce v době, kdy byl vlastníkem obou společností, jedná se tedy o osoby blízké (koncern). Účelem zmíněných úkonů bylo upřednostnit konkrétního věřitele.

Žalovaný při jednání u soudu nad rámec písemného vyjádření k žalobě předně zdůraznil, že není pravdou, že na žalovaného přešli zaměstnanci a dokumentace dlužníka. Zdůraznil, že dostatečně doložil listinnými důkazy, že dané práce skutečně proběhly. Pokud je mu známo, pozastávky stavebních prací, které by vznikly, jsou v řádech milionů Kč.

Zdůraznil, že v době, kdy byly učiněny předmětné úkony, nebyl dlužník v úpadku. Pokud jde o termíny záručních oprav, bylo prokázáno, že byly provedeny, dlužník je objednal a žalovaný provedl. Motivace k provedení těchto oprav nebyla poškodit jiné věřitele, ale zabránit větším škodám v důsledku zádržného. Pokud jde o smlouvu o spolupráci, ani tato nemohla být ke škodě věřitelů. Zpochybňované úkony nenaplňují podmínky, pro něž by mohla být vyslovena jejich neúčinnost.

Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 INS 10993/2011 soud především zjistil, že věřitel ELIS PRAHA spol. s r. o. podal k Městskému soudu v Praze návrh ze dne 17. 6. 2011 na zahájení insolvenčního řízení s návrhem na vydání rozhodnutí o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka SHARK, spol. s r. o., IČ: 47548541, se sídlem Radlík 156 (insolvenční návrh). Insolvenční řízení ve věci uvedeného dlužníka bylo zahájeno dne 23. 6. 2011 (vyhláška Městského soudu v Praze čj. MSPH 93 INS 10993/2011-A-2). Téhož dne Městský soud v Praze věc postoupil místně příslušnému Krajskému soudu v Praze (usnesení Městského soudu v Praze čj. MSPH 93 INS 10993/2011-A-6). Dne 1. 8. 2011 soud insolvenční návrh odmítl (usnesení Krajského soudu v Praze čj. KSPH 38 INS 10993/2011-A-9).

Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 INS 18042/2011 pak soud především zjistil, že shora již uvedený věřitel ELIS PRAHA, spol. s r. o., podal k Městskému soudu v Praze návrh ze dne 3. 10. 2011 na zahájení insolvenčního řízení návrh s návrhem na vydání rozhodnutí o prohlášení konkurzu na majetek uvedeného dlužníka (insolvenční návrh). Insolvenční řízení ve věci uvedeného dlužníka bylo zahájeno dne 5. 10. 2011 (vyhláška Městského soudu v Praze čj. MSPH 78 INS 18042/2011-A-2). Dne 10. 10. 2011 Městský soud v Praze věc postoupil místně příslušnému Krajskému soudu v Praze (usnesení Městského soudu v Praze čj. MSPH 78 INS 18042/2011-A-5). Dne 26. 4. 2012 Krajský soud v Praze zjistil úpadek uvedeného dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil žalobce, přičemž na majetek dlužníka prohlásil konkurs s tím, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dnem 26. 4. 2012 (usnesení Krajského soudu v Praze KSPH 38 INS 18042/2011-A-23). Jak soud dále zjistil do daného insolvenčního řízení přihlásili mimo jiné své pohledávky věřitelé FASS, s. r. o. (věřitel č. 1) v celkové výši 211.662 Kč (splatné v uvedené částce od 23. 2. 2011), dále První Jílovská, a. s. (věřitel č. 16) v celkové výši 155.401 Kč (splatné postupně již od 15. 4. 2010), a Victoria Security Printing, a. s. (věřitel č. 8), v celkové výši 37.939 Kč (splatné v uvedené částce od 18. 3. 2010) (přihlášky věřitelů včetně příloh). Na přezkumném jednání, které se ve věci konalo dne 26. 7. 2012, insolvenční správce ani dlužník nepopřel žádnou z pohledávek shora označených věřitelů (protokol o přezkumném jednání). Součástí insolvenčního spisu pak je též Zpráva insolvenčního správce o hospodářské situaci dlužníka, z níž především plyne, že celková hodnota přihlášených pohledávek vůči dlužníku činí 9.851.331,01 Kč, přičemž celková hodnota zjištěného majetku dlužníka činí 2.219.565,72 Kč (Zpráva insolvenčního správce o hospodářské situaci dlužníka).

Jak soud dále zjistil (a nebylo to ostatně mezi účastníky ani sporné), dlužník měl za žalobcem pohledávky ve výši 435.402 Kč splatné dne 15. 6. 2011 za prodej majetku, ve výši 100.000 Kč splatnou dne 30. 6. 2011 za personální výpomoc v období leden-květen 2011 a ve výši 24.000 Kč splatnou dne 29. 7. 2011 za personální výpomoc v období červen 2011 (faktury č. 110912, 110913, 110914; účetnictví dlužníka-fakturace podle odběratelů).

Dlužník si u žalovaného dne 7. 9. 2011 objednal odstranění vad a nedodělků SHZ na akci ČVUT-Nová budova Dejvice v termínu 9. 9.-15. 9. 2011 (objednávka ze dne

7. 9. 2011; výpověď svědka Pavla Holého). Dále si dlužník si u žalovaného dne 28. 9. 2011 objednal havarijní opravu na rozvodech SHZ, ve 3. PP objektu Filadelfie Praha 4 v termínu 30. 9. 2011 (objednávka ze dne 28. 9. 2011; výpověď svědka Pavla Holého). Za havarijní opravu v objektu Filadelfie vystavil žalovaný dlužníkovi fakturu na částku 30.000 Kč splatnou ke dni 14. 10. 2011 (faktura 110100028) a za odstranění vad a nedodělků na objektu ČVUT Praha-Dejvice vystavil žalovaný dlužníkovi fakturu na částku 180.000 Kč s datem splatnosti 28. 9. 2011 (faktura č. 110100022).

Jak soud dále z listinných důkazů zjistil, na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2011 postoupila společnost VladyKo, s. r. o., žalovanému splatnou pohledávku za dlužníkem ve výši 42.160 Kč (Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2011). Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2011 postoupila společnost Walraven, s. r. o., žalovanému pohledávku za dlužníkem ve výši 108.400,22 Kč (Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2011). Žalovaný současně přeúčtoval žalobci náklady spojené s užíváním prostor na adrese V Mokřinách 8, Praha 4 v částce 162.000 Kč (faktura 110100021).

Z Dohody o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem plyne, že se uvedené smluvní strany dohodly na vzájemném zápočtu částky 342.000 Kč (faktury žalovaného č. 110100021, 110100022) ke dni 16. 9. 2011 s tím, že zbývající částku 126.484 Kč žalovaný eviduje jako závazek vůči dlužníkovi (Dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků ze dne 16. 9. 2011). Z Dohody o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem dne 16. 9. 2011 plyne, že se uvedené smluvní strany dohodly na vzájemném zápočtu částky 42.160 Kč (pohledávka společnosti VlaDyko) ke dni 16. 9. 2011 s tím, že zbývající částku 84.324 Kč žalovaný eviduje jako závazek vůči dlužníkovi (Dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků ze dne 16. 9. 2011). Z Dohody o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem dne 30. 9. 2011 plyne, že se uvedené smluvní strany dohodly na vzájemném zápočtu částky 30.000 Kč (faktura žalovaného 110100028) ke dni 30. 9. 2011 s tím, že zbývající částku 54.324 Kč žalovaný eviduje jako závazek vůči dlužníkovi (Dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků ze dne 30. 9. 2011).

Z dalších soudem provedených důkazů pak plyne, že dlužník se žalovaným uzavřel kupní smlouvu o prodeji vozidla Škoda Felicia Kombi LXI EFF 653, RZ 7S57503, za cenu 7.000 Kč (kupní smlouva z 31. 5. 2011); o prodeji vozidla Škoda Octavia ABCF1AE, RZ 7S88816 za cenu 45.000 Kč (kupní smlouva z 31. 5. 2011); a o prodeji vozidla Škoda Octavia ABAF1AB, RZ 1Sl2286 za cenu 35.000 Kč (kupní smlouva z 31. 5. 2011). Téhož dne pak žalovaný s dlužníkem uzavřeli Dohodu o převodu licence č. PR11NA-VY6E5U-3VJUQW-RBMHBS-YEEQPQ Produkt POHODA, varianta PREMIUM (Dohoda o převodu licence ze dne 31. 5. 2011).

Spor mezi účastníky v projednávané věci spočívá v tom, zda shora označené právní úkony (9 jednotlivých úkonů) mezi dlužníkem a žalovaným jsou vůči majetkové podstatě dlužníka neúčinnými právními úkony a zda je současně z tohoto důvodu žalovaný povinen do majetkové podstaty dlužníka zaplatit částku požadovanou žalobcem. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že smyslem institutu neúčinnosti upraveného insolvenčním zákonem je poskytnout ochranu věřitelům před právními jednáními jejich dlužníka, která vedou ke zmenšení dlužníkova majetku a tím ke ztížení, případně i zmaření uspokojení pohledávek věřitelů. Podstata institutu neúčinnosti právního jednání spočívá v tom, že neúčinná právní jednání zůstávají jednáními platnými, avšak pozbývají právních účinků vůči okruhu subjektů, v jejichž prospěch má neúčinnost působit (srov. ustanovení § 235 odst. 2 insolvenčního zákona). Takovými subjekty v insolvenčním řízení jsou věřitelé, přičemž majetková hodnota, která z dlužníkova majetku neúčinným jednáním ušla, náleží do majetkové podstaty a slouží tak k uspokojení věřitelů. Jinak řečeno, jak soud již opakovaně sdělil účastníkům při jednání, předmětem sporu o určení neúčinnosti právních úkonů není a nemůže být posuzování toho, zda např. určité práce byly uskutečněny, zda byla pohledávka uhrazena (případně v jaké výši) či zda bylo řádně poskytnuto smluvené plnění. Takové otázky nemohou být předmětem sporu v řízení o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka vůči majetkové podstatě, proto se jimi soud nemohl zabývat.

Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty, přičemž takovou žalobu může podat ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (§ 239 odst. 1 a odst. 3 insolvenčního zákona). V projednávané věci má tedy soud s ohledem na výše uvedené za to, že žaloba byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou.

Při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich případné neúčinnosti insolvenční zákon předně vychází z obecné definice neúčinného právního úkonu uvedené v ustanovení § 235 odst. 1, podle něhož neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných . Pro určení neúčinnosti určitého právního úkonu pak soud současně musí shledat i naplnění jedné ze skutkových podstat uvedených v ustanoveních § 240-242 insolvenčního zákona. Zákon v této souvislosti rozlišuje jednak úkony bez přiměřeného protiplnění (§ 240 insolvenčního zákona), dále pak v ustanovení § 241 insolvenční zákon upravuje tzv. zvýhodňující právní úkony, a konečně pak insolvenční zákon v ustanovení § 242 rozlišuje ještě tzv. úmyslně zkracující právní úkony.

V projednávané věci lze ze žalobních tvrzení předně dovodit, že v případě shora označených dohod o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků se žalobce domáhá určení neúčinnosti těchto právních úkonů s ohledem na jejich zvýhodňující povahu. Podle ustanovení § 241 insolvenčního zákona se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odst. 3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 5).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že pro určení neúčinnosti posuzovaných úkonů jakožto zvýhodňujících musí být jednak naplněna obecná definice plynoucí z ustanovení § 235 odst. 1 insolvenčního zákona, současně být naplněno pozitivní vymezení takového úkonu plynoucí z ustanovení § 241 odst. 2 a 3, k takovému úkonu musí dojít ve lhůtě předpokládané v ustanovení § 241 odst. 4, přičemž úkon nesmí být zahrnut v negativním vymezení této skutkové podstaty v pátém odstavci citovaného ustanovení.

Obecné předpoklady pro určení neúčinného (zvýhodňujícího) právní úkonu ve smyslu ustanovení § 235 odst. 1 a § 241 odst. 1 insolvenčního zákona podle názoru zdejšího soudu v projednávané jsou naplněny. S ohledem na počet věřitelů, stejně jako na výši přihlášených a zjištěných pohledávek za dlužníkem (plynoucí ze shora reprodukovaného insolvenčního spisu) i na výši zjištěných aktiv, je zdejší soud toho názoru, že započtením výše označených pohledávek dlužníka za žalovaným nepochybně došlo jak ke zkrácení možnosti uspokojení jiných věřitelů (pohledávky dlužníka za žalovaným nejsou součástí majetkové podstaty), tak i ke zvýhodnění žalovaného jakožto věřitele, kterému s v důsledku započtení pohledávky dostalo zcela zjevně na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu. Ve vztahu k naplnění předpokladů pro určení zvýhodňujícího právního úkonu plynoucích z ustanovení § 241 odst. 2 insolvenčního zákona soud předesílá, že aniž by bylo nutno posoudit vztah žalovaného a dlužníka jako osob blízkých, je z výše reprodukovaného insolvenčního spisu zjevné (viz zejména přihlášky jednotlivých věřitelů), že v době uzavírání posuzovaných dohod o zápočtu byl dlužník v úpadku, jak jej definuje ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. Posuzované úkony (dohody o zápočtu) lze přitom dále považovat za takové, kterými dlužník umožnil zánik svého práva vůči svému dlužníku (žalovanému) ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona, přičemž současně těmito dohodami plnil své závazky vůči žalovanému dříve, než se staly splatnými [§ 241 odst. 3 písm. a) téhož zákona]. Insolvenční řízení v případě dlužníka bylo zahájeno dne 5. 10. 2011, přičemž předmětné právní úkon (dohody o zápočtu) byly učiněny v září téhož roku, tedy ve lhůtě předpokládané ustanovením § 241 odst. 4 insolvenčního zákona. Zdejší soud přitom v projednávané věci ani neshledal, že by zde nastala některá ze situací předpokládaných v ustanovení § 241 odst. 5 insolvenčního zákona, které pokud nastanou, o zvýhodňující právní úkon nejedná. Zde by sice bylo možno uvažovat o tom, že dlužník ve smyslu ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona obdržel přiměřený majetkový prospěch, nicméně zmíněné ustanovení striktně vyžaduje pro svoji aplikaci splnění podmínky, podle níž osoba, v jejíž prospěch byl daný úkon učiněn (zde žalovaný), nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku (případně že by tento úkon mohl k jeho úpadku vést). S ohledem na předchozí insolvenční řízení vedené s dlužníkem, které bylo žalovanému známo, a především s přihlédnutím ke smlouvám, jimiž byly žalovanému postoupeny splatné pohledávky za dlužníkem, má soud za to, že ani tato podmínka nebyla naplněna.

Vzhledem k tomu, že všechny zákonem vymezené podmínky pro určení neúčinnosti právního úkonu byly v případě označených dohod o zápočtu naplněny, má soud za to, že úkony dlužníka blíže označené ve výroku I. tohoto rozsudku (Dohody o zápočtu vzájemných pohledávek a závazků) jsou zvýhodňujícími právními úkony, a proto určil, že tyto právní úkony jsou vůči majetkové podstatě dlužníka neúčinné. Jak dále v této souvislosti plyne z ustanovení § 239 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění . S ohledem na citované ustanovení proto soud současně vyhověl návrhu žalobce a samostatným výrokem uložil žalovanému povinnost uhradit částku ve výši 414.160,-Kč do majetkové podstaty dlužníka (výrok III.).

Pokud jde o objednávky ze dne 7. 9. 2011 a ze dne 28. 9. 2011, v jejichž případě se žalobce taktéž domáhá vyslovení neúčinnosti s ohledem na jejich zvýhodňující povahu, je nutno uvést, že podle názoru zdejšího soudu tyto objednávky ze své podstaty nemohly naplnit obecnou skutkovou podstatu zvýhodňujícího právního úkonu podle § 235 odst. 1 insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 241 téhož zákona, jak byla vymezena shora, neboť samotná skutečnost, že dlužník objednal určité práce (uzavřel smlouvu o dílo), nemůže bez dalšího být k tíži majetkové podstaty (ostatních věřitelů). Výše uvedené platí v projednávané věci tím spíše, že se zcela zjevně jednalo o objednávku prací v důsledku uplatněné reklamace. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v případě neprovedení takových prací by dalším věřitelům vzrostly pohledávky (o související sankce), čímž by byla zkrácena majetková podstata resp. zbývající věřitelé. Ve vztahu k označeným objednávkám proto Krajský soud v Praze danou žalobu zamítl (výrok II.), aniž by shledal nezbytným dále hodnotit i další provedené důkazy (výpisy z obchodního rejstříku; notářské zápisy, smlouva o převodu cenných papírů; výpis z účtu žalovaného za období 06/2011; e-mailová korespondence, reklamace a listy závad týkající se projektu-ČVUT NBE a objektu Filadelfie ; smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 8. 9. 2010; zápis z jednání o vzájemné spolupráci dlužníka a žalovaného ze dne 1. 12. 2010; zápis z jednání žalobce a dlužníka ze dne 24. 5. a 19. 6. 2012), resp. provádět další žalovaným navržené důkazy (dotazy na společnosti Metrostav a.s., PSJ, a.s; smlouvy dlužníka s uvedenými společnostmi a související reklamační dokumentace; výslech Ing. Jiřího Bergera).

Součástí žaloby byl též návrh žalobce na vyslovení neúčinnosti právních úkonů dlužníka spočívajících v kupních smlouvách na výše označené osobní automobily, resp. v dohodě o převodu licence k počítačovému programu. V této souvislosti žalobce k výzvě soudu svá žalobní tvrzení upřesnil v tom smyslu, že v případě označených právních úkonů neobdržel žalobce žádné protiplnění. Skutkovou podstatu právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (v důsledku čehož lze vyslovit neúčinnost takového právního úkonu) vymezuje ustanovení § 240 odst. 1 insolvenčního zákona tak, že právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník . Pokud je tedy v projednávané věci žaloba postavena tak, že není tvrzena bezúplatnost či neodpovídající výše dohodnutého protiplnění (i po poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř.), nýbrž skutečnost, že dlužník žádné plnění v návaznosti na uvedené úkony neobdržel (platby neprochází účetnictvím), přičemž výši dohodnuté plnění žalobce nezpochybňuje, nemůže být taková žaloba důvodná. Zde soud odkazuje na výše již popsaný smysl žaloby na určení neúčinnosti právních úkonů. Pokud je žalobce přesvědčen, že dlužník má pohledávku za žalovaným (neuhradil kupní cenu za předmětné věci), nelze se takového plnění domáhat žalobou na určení neúčinnosti právního úkonu. S ohledem na výše uvedené proto soud i v případě zbývajících právních úkonů rozhodl tak, že žalobu zamítl (výrok II.). V návaznosti na to pak považoval za nadbytečné provádět další žalovaným navrhované důkazy (znalecké posudky na obvyklou cenu osobních automobilů a licence k počítačovému programu).

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 téhož zákona, podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Žalobce, který byl ve věci převážně úspěšný (z hlediska rozsahu úkonů, u nichž se prohlášení neúčinnosti domáhal) však náhradu nákladů nepožadoval, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.).

V Praze dne 3. prosince 2014

JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Jana Kvapilová