34 ICm 1524/2014
č.j. 34 ICm 1524/2014-67 (KSOS 34INS 30134/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci

žalobkyně: Home Credit a.s., IČO 26978636 sídlem Nové sady 996/25, Brno, Staré Brno zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2, Vyšehrad proti žalované: Mgr. Eva Budínová, sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek insolvenční správkyně dlužníka Ing. Jindřicha Raynocha, narozeného dne 30. 12. 1964, bytem Fryčovice 101, 739 45 Fryčovice zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Sedláčkovou sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek

o určení popřené pohledávky

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně má za dlužníkem Ing. Jindřichem Raynochem pohledávku v celkové výši 210 928,62 Kč, a že dílčí pohledávka č. 2 ve výši 72 592,58 Kč a dílčí pohledávka č. 3 ve výši 3 300 Kč jsou přihlášeny do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 30134/2013 po právu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 28 326 Kč, na účet její zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Navrátilová. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2014 domáhala, aby bylo určeno, že má za dlužníkem Ing. Jindřichem Raynochem pohledávku v celkové výši 210 928,62 Kč, a že dílčí pohledávka č. 2 ve výši 72 592,58 Kč a dílčí pohledávka č. 3 ve výši 3 300 Kč jsou přihlášeny do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 30134/2013 po právu. Dovozovala, že popření jejích pohledávek se zakládá na nesprávném právním názoru žalované. Dílčí pohledávka č. 2 ve výši 72 592,58 Kč přihlášená jako smluvní pokuta byla dlužníkovi zaúčtována z důvodu zesplatnění celého úvěru a na základě dlouhodobého prodlení se splácením, kdy dlužník se do prodlení začal dostávat již v létě 2012 a úvěr byl zesplatněn v říjnu 2013. Tento postup je plně v souladu s úvěrovou smlouvou č. SUA11/007295 uzavřenou dne 16. 12. 2011 a úvěrovými podmínkami (§2 Hlavy 7 uvěrových podmínek) a není v rozporu s žádným zákonným ustanovením. Smluvní pokuta byla sjednána platně a svým rozsahem kopíruje výši škody (bez zohlednění jistiny, která je přihlášena jako samostatná pohledávka), která věřitelce v důsledku neplnění povinností dlužníkem vznikla. Dílčí pohledávka č. 3 je věřitelkou nárokována dle §4 Hlavy 16 úvěrových podmínek, která stanoví, že v případě prodlení s úhradou splátky úvěru, je věřitelka oprávněna dlužníkovi vyúčtovat a dlužník je povinen na základě tohoto vyúčtování uhradit poplatek za upomínku ve výši 300 Kč v případě první upomínky a 3 000 Kč v případě druhé a další upomínky při prodlení se splátkou úvěru za předmět financování dle úvěrové smlouvy. Ani v tomto postupu nespatřuje žalobkyně cokoli protizákonného.

2. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s odkazem na ustanovení na ochranu spotřebitele (dlužníka). Uvedla, že úvěrová smlouva mezi žalobkyní a dlužníkem byla sepsána na předtištěném formuláři vytvořeném žalobkyní, na kterém byly doplněny osobní údaje dlužníka, dlužník ji pouze podepsal, aniž by měl možnost cokoli pozměnit. V čl. 11 bod 11.3. smlouvy je uvedeno, že nedílnou součástí této úvěrové smlouvy jsou úvěrové podmínky, dlužník tedy měl podpisem smlouvy přistoupit rovněž k nějakým úvěrovým podmínkám věřitelky (dále jen úvěrové podmínky), které jsou psány drobným písmem, jsou složitě formulovány a běžný spotřebitel téměř nemá šanci se v nich vyznat a posoudit, jaké následky pro něj jednotlivá ujednání mají. Významné body týkající se nákladů úvěru a sankcí při porušení povinností jsou uvedeny uprostřed jednolitého textu bez jakéhokoliv zvýraznění. Žalovaná odkázala na aktuální soudní judikaturu, ve které byl opakovaně vysloven názor, že pro závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem samo o sobě postačuje, že smlouvu nelze přečíst bez užití zvláštních prostředku umožňujících zvětšení textu. Dále poukázala na to, že popřená dílčí pohledávka č. 2 představuje nároky přihlášené z titulu smluvní pokuty, která byla sjednána pouze v rámci úvěrových podmínek, a nikoliv smlouvy samotné.

3. Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon- dále jen IZ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

4. Krajský soud v Ostravě věc projednal a rozhodl v pořadí prvním rozsudkem ze dne 22. 12. 2015, č.j.-31 (KSOS 34 INS 30134/2013), kterým žalobu pro předčasnost zamítl pro vadu podání (v daném případě zapříčiněnou tím, že advokát zastupující věřitelku neopatřil přihlášku svým podpisem), jež je v poměrech insolvenčního řízení-odstranitelná postupem podle ustanovení § 188 odst. 2 IZ a rozhodl, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Navrátilová.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítala, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ale zejména brojila proti závěru soudu prvního stupně o tom, že přihláška pohledávky, která byla soudu doručena jako příloha elektronického podání opatřeného zaručeným elektronickým podpisem, nebyla řádně podepsána, a z toho důvodu neměla být přezkoumána. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací na rozdíl od soudu prvního stupně (který však rozhodoval ještě v době před přijetím stanoviska Pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp.zn. Plsn 1/2015, uveřejněným ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 1/2017) uzavřel, že přihláška č. P11 byla řádně podepsána, takže mohla být předmětem přezkumu, a proto nebyl důvod incidenční žalobu zamítat pro předčasnost. S ohledem na uvedené proto rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil usnesením ze dne 26. dubna 2017, č.j. 11 VSOL 225/2016-56 (KSOS 34 INS 30134/2013) a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém se měl zabývat existencí dílčí pohledávky č. 2 a č. 3.

7. Soud věc (po zrušení v pořadí prvního rozsudku) projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce, neboť se nedostavili k jednání, ačkoliv byli řádně předvoláni a nepožádali z důležitého důvodu o odročení, svou nepřítomnost neomluvili. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle ust. § 160 odst. 3, ust. § 7 IZ a ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

8. Žalovaná i nadále navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu pro neopodstatněnost zamítnuta.

9. Listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 34 INS 30134/2013 bylo prokázáno, že:

-Usnesením ze dne ze dne 16. 1. 2014, č.j. KSOS 34 INS 30134/2013-A8, byl zjištěn úpadek dlužníka Ing. Jindřicha Raynocha, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Eva Budínová a soud povolil řešení úpadku oddlužením. -Usnesením ze dne 22. 10. 2014, č.j. KSOS 34 INS 30134/2013-B4, bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. -Přihláškou pohledávky č. P11 doručenou insolvenčnímu soudu dne 13. 2. 2014 přihlásila žalobkyně jako věřitelka do insolvenčního řízení nevykonatelnou pohledávku č. 1 celkem ve výši 135 036,04 Kč, sestávající z jistiny 131 970 Kč podle úvěrové smlouvy č. SUA 11/007295 a příslušenství-úroku z prodlení ve výši 3 066,04 Kč, nevykonatelnou pohledávku č. 2 ve výši 72 592,58 Kč z titulu smluvní pokuty podle Hlavy 7 úvěrových podmínek téže smlouvy a nevykonatelnou pohledávku č. 3 ve výši 3 300 Kč z titulu poplatků za upomínky dle Hlavy 16 úvěrových podmínek. -U přezkumného jednání dne 1. 4. 2014 (podle protokolu o přezkumném jednání včetně seznamu přihlášených pohledávek ve vztahu k přihlášce P11 ve věci sp.zn. KSOS 34 INS 30134/2013) insolvenční správkyně popřela pravost pohledávek č. 2 a č. 3, důvodem popření byl rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách, neboť dlužník byl v postavení spotřebitele. Dlužník pohledávku uznal. -Insolvenční správkyně vyrozuměla žalobkyni o popření pohledávky č. 2 a č. 3 dle § 197 insolvenčního zákona dopisem ze dne 10. 4. 2014, který byl žalobkyni doručen 14. 4. 2014. -Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2014, č.j. KSOS 34 INS 30134/2013- P11-3, vyšší soudní úřednice Zdeňka Machová rozhodla o odmítnutí přihlášky P11, a to do výše 72 592,58 Kč (pohledávka č. 2) a do výše 3 300 Kč (pohledávka č. 3) podle § 185 IZ.

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Navrátilová.

-Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2014, č.j. KSOS 34 INS 30134/2013- P11-4, samosoudce Mgr. Ing. Ladislav Olšar usnesení ze dne 12. 9. 2014, č.j. KSOS 34 INS 30134/2013-P11-3, vydané vyšší soudní úřednicí jako nesprávné zrušil. -Insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

10. V daném případě věřitelka (žalobkyně) přihlásila do insolvenčního řízení nevykonatelné pohledávky č. 1, č. 2 a č. 3 přihláškou P11 a žalovaná (insolvenční správkyně) pouze pohledávky č. 2 a č. 3 co do pravosti popřela. S ohledem na výsledek přezkumného jednání to byla pak žalobkyně, na které bylo, aby podala žalobu podle ust. § 198 IZ, což také učinila. Žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání ve smyslu ust. § 198 odst. 1 IZ oprávněnou osobou a směřuje v souladu s citovaným ustanovením proti insolvenční správkyni, která nevykonatelné pohledávky popřela. V rámci žaloby se žalobkyně domáhala také určení pravosti zjištěné pohledávky č. 1 (ve výši 135 036,04 Kč).

11. Soud se proto mohl zabývat vlastním nárokem žalobkyně na určení pravosti pohledávky č. 2 přihlášené z titulu smluvní pokuty podle ustanovení Hlavy 7 úvěrových podmínek a na určení pravosti pohledávky č. 3 přihlášené z titulu dlužných poplatků podle Hlavy 16 úvěrových podmínek smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a dlužníkem dne 16. 12. 2011

12. Ze smlouvy o úvěru č. SUA11/007295 ze dne 16. 12. 2011 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně jako věřitelka označená sídlem a IČO a dlužník označený rodným číslem, číslem OP a bydlištěm, uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek věřitelky, že poskytne ve prospěch dlužníka peněžní prostředky ve výši 150 975 Kč na koupi ve smlouvě označeného motorového vozidla a dlužník se je zavázal splácet v 84 měsíčních splátkách po 3 179 Kč, počínaje dnem 13. 1. 2012. Roční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 18,107466 %, celková částka splatná spotřebitelem činila 267 036 Kč a konečná splatnost úvěru byla dohodnuta na 13. 12. 2018. RPSN je ve smlouvě uvedeno v sazbě 32,57 %. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že takto sjednaný úvěr byl dlužníkovi poskytnut. Dle dohody věřitelky a dlužníka (čl. 11 bod 11.3.) byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy blíže neoznačené úvěrové podmínky, protokol o převzetí předmětu financování, matriční list, splátkový kalendář, sazebník poplatků k úvěrové smlouvě na financování motorových vozidel, všeobecné pojistné podmínky a příslušné informace o pojištění, byl-li dlužník přihlášen do pojištění při podpisu úvěrové smlouvy. Smlouva byla podepsána zástupcem věřitelky a opatřena jejím razítkem, tj. AAA AUTO a.s., a dále dlužníkem dne 16. 12. 2011.

13. Z úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s. 3/2011 soud zjistil, že v Hlavě 7 nazvané Ukončení úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru je v § 2 uvedeno, že dlužník je povinen celý čerpaný úvěr včetně příslušenství a dalších plateb dle úvěrové smlouvy a těchto úvěrových podmínek splatit na požádání společnosti v případě, že: a) dlužník je v prodlení, a to i jen částečnou úhradou alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, b) dlužník je v prodlení s plněním kterékoliv povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy po dobu delší než třiceti dnů, c) dlužník v úvěrové smlouvě uvedl nepravdivé nebo neúplné údaje, d) zjisti-li věřitelka po uzavření úvěrové smlouvy, že předmět financování byl již v okamžiku uzavření smlouvy zatížen právem třetí osoby nebo dlužník uskutečnil právní úkon směřující k převodu předmětu financování na třetí osobu, odlišnou od věřitelky, e) dlužník hrubým způsobem porušil úvěrovou smlouvu, zajišťovací smlouvu nebo úvěrové podmínky, f) dlužník nakládá s předmětem financování v rozporu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami, g) došlo-li k zániku předmětu financování v důsledku pojistné události, h) nebylo-li k vozidlu vydáno negativní lustrační osvědčení nebo bylo-li lustrační osvědčení vydáno, avšak věřitelka po podpisu úvěrové smlouvy zjistí, že na předmětu financování byly provedeny zásadní změny v identifikačních znacích vozidla, i) věřitelka má důvodné podezření, že dlužník v souvislosti

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Navrátilová.

s touto nebo jinou smlouvou, na jejíž financování poskytla společnost finanční prostředky, se dopustil trestné činnosti nebo porušil jinou smlouvu, j) na straně dlužníka došlo ke vzniku skutečnosti, odůvodňujících pochybnosti o dalším plnění závazku dlužníka, zejména ke změně vlastnické struktury dlužníka nebo k výraznému zhoršení jeho hospodářské situace, k) došlo k přemístění sídla nebo změně trvaného bydliště dlužníka mimo území ČR, l) došlo k zániku nebo omezení způsobilosti dlužníka k právním úkonům, m) nastala smrt dlužníka, jestliže ve lhůtě jednoho splátkového období podle úvěrové smlouvy nebude známý právní nástupce dlužníka a na úvěrovém účtu je evidována dlužná splátka a n) bylo započato exekuční řízení nebo jsou dány podmínky pro podání insolvenčního návrhu nebo již tento návrh podán byl. Dle § 5 téže Hlavy je dlužník v případech, uvedených v § 2 písm. a)-l), je-li jejím důsledkem vznik povinnosti dlužníka uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, povinen uhradit spolu s úvěrem i úhradu za pojištění, sankce a poplatky, k jejichž úhradě by dlužník ke dni žádosti o předčasné splacení celého úvěru (zesplatnění) byl povinen, a s výjimkou ust. § 2 písm. g) i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vzniknul nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Věřitelka má dále nárok na náhradu všech nákladů spojených se zesplatněním (náklady na odebrání předmětu financování, náklady související se zápisem změn v technickém průkazu, náklady na ocenění a prodej, parkování, povinné smluvní pojištění apod.). Konečná pohledávka věřitelky bude vyčíslena ve vyúčtování, jež bude zasláno dlužníkovi a dlužník je povinen takto vyčíslenou částku v termínu staveném ve vyúčtování zaplatit. Podle Hlavy 16 § 4 v případě prodlení s úhradou splátky úvěru či její části nebo smluvní pokuty či platby dle Hlavy 7 § 5 je dlužník povinen zaplatit věřitelce úrok z prodlení ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, nejméně však 360 Kč za každý měsíc prodlení. V případě prodlení s úhradou splátky úvěru či její části delší než sedm dní je dlužník dále povinen zaplatit věřitelce smluvní pokutu ve výši 15 %. Kterékoliv ustanovení o smluvní pokutě v těchto úvěrových podmínkách nemá vliv na právo věřitelky vyžadovat na dlužníkovi náhradu škody v plné výši vedle smluvní pokuty. Věřitelka je oprávněna dlužníkovi vyúčtovat a dlužník je povinen na základě tohoto vyúčtování uhradit věřitelce poplatek za upomínku ve výši 300 Kč v případě první upomínky a 3 000 Kč v případě druhé a další upomínky při prodlení se splátkou úvěru za předmět financování dle úvěrové smlouvy. Upomínku je věřitelka oprávněna zaslat také prostřednictvím telefonického spojení GSM technologie, SMS zpráv a internetu. Úvěrové podmínky obsahují šest stran a nejsou nikým podepsány.

14. Z listiny nazvané jako výzva k zaplacení celého úvěru-zesplatnění ze dne 1. 10. 2013 včetně kalkulace finančního vyrovnání pro předčasné splacení a ukončení úvěrové smlouvy č. SUA11/007295 ke dni 1. 10. 2013 a podacího archu na Poštu Brno 21 ze dne 2. 10. 2013 soud zjistil, že tímto přípisem věřitelka informovala dlužníka o zesplatnění úvěru č. SUA11/007295 poskytnutého za účelem financování motorového vozidla. Dlužník byl vyzván, aby bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy zaplatil celkovou dlužnou částku 207 863 Kč na v přípisu uvedený bankovní účet. Dle připojené kalkulace výsledná částka k úhradě 207 863 Kč sestávala z nesplacené jistiny 128 670 Kč, dlužných splátek 3 300 Kč, smluvní pokuty 72 592,58 Kč a ostatních dluhů (poplatky, smluvní pokuty) 3 300 Kč. Písemnost byla zaslána dlužníkovi na jeho adresu bydliště uvedenou v úvěrové smlouvě poštou doporučeně pod podacím číslem RR46442224 5 CZ 279, a to dne 2. 10. 2013.

15. Další důkazy navržené žalobkyní, a to formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 12. 2011 a splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru č. SUA11/007295 provedeny nebyly, jelikož žalobkyně je soudu sice označila, avšak v řízení o incidenční žalobě nepředložila, a nezaložila je ani jako přílohu přihlášky P11.

16. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Věřitelka Home Credit a.s. a dlužník Ing. Jindřich Raynoch (ve smlouvě označen mimo jiné

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Navrátilová.

rodným číslem a bydlištěm) uzavřeli dne 16. 12. 2011 smlouvu o úvěru, ve které se věřitelka zavázala poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 150 975 Kč, a dlužník se zavázal vrátit peněžní prostředky a uhradit úroky v 84 splátkách po 3 179 Kč. Dle dohody věřitelky a dlužníka (čl. 11 bod 11.3.) byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy blíže neoznačené úvěrové podmínky. Podle Hlavy 7 § 5 úvěrových podmínek v případě vzniku skutečností uvedených v Hlavě 7 § 2 je-li jejím důsledkem vznik povinnosti dlužníka uhradit věřitelce celý poskytnutý úvěr, je dlužník povinen uhradit věřitelce současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti (věřitelce) vzniknul nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Pro prodlení s úhradou závazku vyplývajících z úvěrové smlouvy věřitelka úvěr zesplatnila s tím, že celková dlužná částka ve výši 207 863 Kč měla být zaplacena do 14 dnů ode dne sepsání výzvy 1. 10. 2013. Podle finančního vyrovnání pro předčasné splacení a ukončení úvěrové smlouvy ke dni 1. 10. 2013 sestávala výsledná částka k úhradě 207 863 Kč také ze smluvní pokuty ve výši 72 592,58 Kč (pohledávka č. 2) a poplatku 3 300 Kč (pohledávka č. 3).

17. S ohledem na zjištěný skutkový stav zabýval se soud právním posouzením věci.

18. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb.-občanský zákoník. Dle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud proto při posuzování právních vztahů mezi účastníky vycházel z dosavadních právních předpisů, zejm. příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen občanský zákoník ) a obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen obchodní zákoník ) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru.

19. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

21. Podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

22. Z ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku vyplývá, že část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu připojené.

23. Podle ustanovení § 55 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odstavec 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odstavec 2).

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Navrátilová.

24. Podle ustanovení § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odstavec 1). Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy (odstavec 3 písm. g).

25. Z ustanovení § 544 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle ustanovení § 544 odst. 2 občanského zákoníku smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

26. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům.

27. Dle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatná jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

28. Věřitelka Home Credit a.s. jednala při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2011 v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník (označený ve smlouvě mimo jiné rodným číslem a bydlištěm) ji neuzavíral jako podnikatel. V daném případě se jedná o platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající režimu tehdy platného obchodního zákoníku a režimu zákona č. 145/2010 Sb. účinnému od 1. 1. 2011 a tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitelky poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky. Závazkový vztah mezi smluvními stranami se řídí ustanoveními směřujícími k ochraně spotřebitele (§ 52 a násl. občanského zákoníku, zejména pak §§ 55 a 56 ve znění platném k datu uzavření smlouvy).

29. Pokud jde o pohledávku č. 2 uplatněnou z titulu smluvní pokuty podle Hlavy 7 § 5, soud dospěl k závěru, že není po právu, a to z následujících důvodů.

30. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 formuloval závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). V odůvodnění uvedl, že východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb, a konečně se zřetelem na možnost stanovit smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Zákonodárce se proto pokusil vyrovnat tuto faktickou nerovnost cestou práva, a to formou omezení autonomie vůle (srov. bod 21 nálezu). I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen formální omezení (např. text má být dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný), ale i omezení obsahová (srov. bod 29 nálezu). Právní úprava proto stanoví základní limity pro uplatnění obchodních podmínek. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti podle ustanovení § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle demonstrativního výčtu obsaženého v odstavci druhém (jde o odstavec třetí) pod písmenem g) se za takové ustanovení považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Navrátilová.

podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit (srov. bod 10 nálezu). Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srov. bod 30 nálezu).

31. Podle názoru soudu tak smluvní pokutu (pohledávku č. 2) po dlužníkovi jako spotřebiteli nelze požadovat s poukazem na výše uvedený nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11, z něhož plyne závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí všeobecných podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny), na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis. Závěry uvedené v tomto nálezu dopadají i na předmětnou smlouvu o úvěru, a jelikož smluvní pokuta byla součástí nepodepsaných úvěrových podmínek (skryta v nepřehledném textu Hlavy 7 nazvané Ukončení úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru ) a nikoli smlouvy samotné, jedná se ujednání podřaditelné pod ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku, neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto s ohledem na § 55 odst. 2 občanského zákoníku neplatné.

32. Neplatnost ujednání o smluvní pokutě je dána rozporem ujednání s kogentními právními předpisy. Absolutní neplatnost ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku působí od počátku. Pohledávka č. 2 uplatněná z titulu smluvní pokuty tak není po právu.

33. Ani ve zbylém rozsahu nárok žalobkyně na poplatky za upomínky (pohledávka č. 3) důvodný není. Podle názoru soudu předpokladem pro to, aby žalobkyně v incidenčním sporu co do určení, že poplatky za upomínky jsou po právu, byla úspěšná, bylo, aby věřitelka podle úvěrových podmínek Hlava 16 § 4 jakožto individuální nárok specifikovaný konkrétním důvodem a výší tvrdila a prokázala. Žalobkyně v daném případě tvrdila pouze výsledek (celkový dluh dlužníka na poplatcích), nikoliv však skutečnosti tento zakládající (tj. za prodlení s jakou splátkou úvěru nárok poplatek za upomínku vznikl, kdy byla upomínka zaslána, jakou formou). Pokud se žalobkyně o své vůli nedostavila k jednání, které proběhlo v její nepřítomnosti v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., pak zabránila možnosti, aby byla soudem poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Tato její pohledávka proto není po právu z důvodu neunesení břemene tvrzení.

34. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě (jako oddělitelná část právního úkonu-viz § 41 občanského zákoníku) je absolutně neplatné (pohledávka č. 2) a nárok na poplatky za upomínky (pohledávka č. 3) byl shledán jako neopodstatněný pro neunesení břemene tvrzení, soud žalobu ve sporném rozsahu zamítl.

35. Konečně pokud se žalobkyně incidenční žalobou domáhala rovněž určení, že má v insolvenčním řízení vedeném s dlužníkem také pohledávku č. 1 ve výši 135 036,04 Kč, nezbylo než žalobu (tedy ve zbylém rozsahu) zamítnout. V daném případě se žalobkyně totiž domáhala určení pohledávky, která insolvenční správkyní ani dlužníkem nebyla popřena, tedy jinými slovy byla zjištěna. V této části nebyly vůbec splněny podmínky pro vedení incidenčního sporu, když, jak plyne z ust. § 198 odst. 1 IZ, věřitelé mohou uplatnit své právo na určení nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, nikoliv však v případě, kdy se jedná o pohledávku insolvenční správkyní a dlužníkem uznanou.

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Navrátilová.

36. Pokud jde o náklady řízení, žalovaná má podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť byla úspěšná v celém rozsahu. Její náklady řízení pak tvoří: náklady právního zastoupení při mimosmluvní odměně ve výši 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání 15. 12. 2015, odvolání, účast u jednání Vrchního soudu v Olomouci 26. 4. 2017 a účast u jednání 20. 2. 2018), tj. celkem 18 600 Kč, 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 1 800 Kč, cestovné k jednání soudu dne 15. 12. 2015 na trase Frýdek-Místek-Ostrava a zpět, tj. celkem 50 km osobním automobilem Škoda Octavia RZ 7T6 1362, při průměrné spotřebě 6,2 litrů nafty, ceně nafty 36,10 Kč dle ust. § 4 písm. c) vyhlášky č. 328/2014 Sb. a sazbě základní náhrady za používání osobního silničního motorového vozidla ve výši 3,70 Kč za 1 km dle ust. § 1 písm. b) téže vyhlášky, tj. 297 Kč, cestovné k jednání Vrchního soudu v Olomouci dne 26. 4. 2017 na trase Frýdek-Místek-Olomouc a zpět, celkem 180 km, osobním automobilem Škoda Octavia RZ 7T6 1362, při průměrné spotřebě 6,2 litrů nafty, ceně nafty 28,60 Kč dle ust. § 4 písm. c) vyhlášky č. 440/2016 Sb. a sazbě základní náhrady za používání osobního silničního motorového vozidla ve výši 3,90 Kč za 1 km dle ust. § 1 písm. b) téže vyhlášky, tj. 1 021 Kč a cestovné k jednání soudu dne 20. 2. 2018 na trase Frýdek-Místek-Ostrava a zpět, tj. celkem 50 km osobním automobilem Škoda Octavia RZ 7T6 1362, při průměrné spotřebě 6,2 litrů nafty, ceně nafty 29,80 Kč dle ust. § 4 písm. c) vyhlášky č. 463/2017 a sazbě základní náhrady za používání osobního silničního motorového vozidla ve výši 4 Kč za 1 km dle ust. § 1 písm. b) téže vyhlášky, tj. 292 Kč, náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 promeškané půlhodiny strávené cestou k jednání dne 15. 12. 2015, 6 promeškaných půlhodin strávených cestou na jednání Vrchního soudu v Olomouci a 4 promeškané půlhodiny strávené cestou k jednání dne 20. 2. 2018, tj. 1 400 Kč. Soud v daném případě nepřiznal žalované pouze požadovanou náhradu za úkon právní služby její zástupkyně v poloviční sazbě, cestovné a náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestou a účastí na vyhlášení rozsudku u Krajského soudu v Ostravě dne 22. 12. 2015, neboť z obsahu spisu plyne, že zástupkyně žalované se tohoto vyhlášení neúčastnila. Celkově tedy účelně vynaložené náklady žalované činí 23 410 Kč + navýšení 21 % DPH 4 916 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., jelikož zástupkyně žalované prokázala, že je její plátkyní. Tuto částku ve výši 28 326 Kč zaplatí žalobkyně žalované na účet její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Ostrava 27. února 2017

JUDr. Zuzana Melšová, v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Navrátilová.