34 ICm 1493/2012
34 ICm 1493/2012-27 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 36 INS 16842/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: CETELEM ČR, a. s., IČ 25085689, se sídlem Karla Engliše 5/3208, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: 1) Mgr. Ing. Ivo Hala, se sídlem Anglická 140/20, 120 00 Praha 2, insolvenční správce dlužníka Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem 5. května 1978, 252 41 Dolní Břežany, 2) Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem 5. května 1978, 252 41 Dolní Břežany, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Petrou anonymizovano , anonymizovano , bytem 5. května 1978, 252 41 Dolní Břežany, pohledávku ve výši 26.897,47 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru č. 42125598940001 ze dne 1. 6. 2006, a že popření pohledávky žalovanými je nedůvodné, s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2012 se žalobce domáhá určení, že má za dlužníkem Petrou anonymizovano , anonymizovano , bytem 5. května 1978, 252 41 Dolní Břežany, pohledávku ve výši 26.897,47 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru č. 42125598940001, a že popření pohledávky žalovanými je nedůvodné.

Jak v rámci žaloby především konstatoval, poskytl dlužníkovi na základě smlouvy o úvěru ze dne 1. 6. 2006, č. 42125598940001, úvěr ve výši 10.818 Kč. Dlužník se dostal do prodlení s úhradami splátek, proto žalobce podal žalobu o zaplacení dlužné částky ke zvolenému rozhodci. Do insolvenčního řízení vedeného proti dlužníku přihlásil pohledávku v celkové výši 26.897,47 Kč. Žalovaní tuto pohledávky zcela popřeli co do výše a pravosti, neboť podle nich je rozhodčí nález zcela neplatný, protože byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, tudíž pohledávka je zařazena jako nevykonatelná a vzhledem k neplatnosti rozhodčího nálezu je promlčena. K tomu žalobce uvedl, že toto popření považuje za neoprávněné. Svoji pohledávku uplatnil v rozhodčím řízení neprodleně po nabytí účinnosti odstoupení od předmětné smlouvy o úvěru, tudíž v promlčecí době. V této souvislosti dále odkázal na § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, a dodal, že v dané věci rozhodnutí soudu o zrušení rozhodčího nálezu z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky vydáno nebylo. Přihlášení do insolvenčního řízení považuje žalobce za řádné a včasné pokračování v řízení, a to jak s ohledem na výše již zmíněný § 16 zákona č. 216/1994 Sb., tak i s ohledem na 30 denní prekluzivní lhůtu pro přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení.

Žalovaný 1) ve svém vyjádření k žalobě konstatoval, že rozhodčí doložka použitá žalobcem je neplatná s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4112/2009), neboť stanovuje, že spor má být rozhodnut jediným rozhodcem v souladu s Rozhodčím řádem a Poplatkovým řádem vydaným Sdružením rozhodců, s. r. o., přičemž s rozhodčím nálezem vydaným na základě neplatné rozhodčí doložky nelze spojovat účinky předpokládané ustanovením § 16 zákona č. 261/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů.

Žalovaný 2) se k žalobě nevyjádřil.

Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 téhož zákona). Žalobce a žalovaný 2) se v dané lhůtě k uvedené výzvě soudu nevyjádřili, přičemž žalovaný 1) s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil.

Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 INS 16842/2011 vyplývá, že dne 9. 2. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem 252 41 Dolní Břežany, ul. 5 května 1978; současně bylo rozhodnuto o povolení řešení úpadku dlužníka oddlužením, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Ing. Ivo Hala (usnesení Krajského soudu v Praze čj. KSPH 36 INS 16842/2011-A-15).

Dne 5. 3. 2012 byla zdejšímu soudu doručena přihláška pohledávky žalobce v celkové výši 26.897,47 Kč z důvodu smlouvy o úvěru č. 42125598940001, pohledávka se skládá z jistiny ve výši 10.168,85 Kč a úroku z prodlení s náhradou nákladů řízení ve výši 16.728,62 Kč. Pohledávka je označena jako vykonatelná, a to na základě pravomocného rozhodčího nálezu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 5929/08. Jistina pohledávky je splatná od 30. 4. 2007 (přihláška žalobce).

Dne 4. 5. 2012 se konalo přezkumné řízení, kde insolvenční správce i dlužník popřeli pohledávku žalobce co do pravosti a výše z důvodu promlčení (protokol o přezkumném jednání).

Vyrozuměním insolvenčního správce ze dne 10. 5. 2012 byl žalobce poučen o možnosti podat žalobu na určení popřené pohledávky, která byla insolvenčním správcem a dlužníkem popřena co do pravosti a výše jako pohledávka nevykonatelná s tím, že rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky a vzhledem k neplatnosti rozhodčího nálezu je pohledávka promlčena (vyrozumění insolvenčního správce ze dne 10. 5. 2012).

Z dalšího provedení dokazování listinami (smlouva o poskytnutí úvěru ze dne 1. 6. 2006 a rozhodčí nález rozhodce Mgr. Lucie Jamborové, se sídlem na adrese Sdružení rozhodců, s. r. o, Brno, Příkop 8, ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 5929/08), soud zjistil, že žalovaná 2) jakožto nepodnikající fyzická osoba uzavřela dne 1. 6. 2006 se žalobcem smlouvu o úvěru, součástí které jsou Všeobecné úvěrové podmínky, podle jejichž bodu IV. 8 si žalobce a žalovaný 2) sjednali rozhodčí doložku, dle které se zavázali řešit spory ze smlouvy plynoucí před jediným rozhodcem, a to v souladu s Rozhodčím řádem a Poplatkovým řádem vydávanými Sdružením rozhodců s. r. o. Na základě takto sjednané rozhodčí doložky byl vydán rozhodčí nález, v němž je uvedeno, že v souladu s Rozhodčím řádem nastala fikce uznání pohledávky; nález obsahuje poučení, že proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu (který ostatně není mezi účastníky sporný), dospěl soud předně k tomu, že v projednávané věci je nepochybné, že žalobce jednal při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný 2) ji neuzavíral jako podnikatel. Po právní stránce se uvedený smluvní vztah (smlouva i úvěru) řídí režimem obchodního zákoníku, jde přitom o úvěr spotřebitelský, kde žalobce měl postavení dodavatele a žalovaný 2) postavení spotřebitele.

Podle § 192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), pravost výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé . Z ustanovení § 193 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle ustanovení § 410 odst. 2 téhož zákona Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce.

Z ustanovení § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, vyplývá, že ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Podle § 387 odst. 1 tohoto zákona se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem , přičemž nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky (§ 397 citovaného zákona). Z ustanovení § 403 odst. 1 téhož zákona pak plyne, že promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Podle ustanovení § 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení

§ 39 téhož zákona pak neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Z ustanovení § 56 odst. 1 téhož zákona pak plyne, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

V projednávané věci mezi účastníky zůstává sporným hodnocení toho, zda je pohledávka žalobcem přihlášená do daného insolvenčního řízení z titulu rozhodčího nálezu skutečně vykonatelná a zde je po právu (není promlčená).

Z judikatury Soudního dvora EU (srov. především sp. zn. C-240/98, C-168/05) vyplývá povinnost národních soudů při aplikaci národního práva interpretovat text a účel zejména směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, tak, aby bylo dosaženo cíle v ní stanoveného. Soudní dvůr EU v tomto ohledu především vyložil, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným národním právem (tedy v případě České republiky postupem podle ustanovení § 31 zákona č. 216/1994 Sb.), ale že soud má kdykoliv z úřední povinnosti přihlížet k nicotnosti takového rozhodčího nálezu. Je-li přitom rozhodčí nález nicotný, nevyvolává žádné právní účinky.

V projednávané věci soud především nemohl přehlédnout, že rozhodčí doložka byla žalobcem zapracovaná do všeobecných úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí předmětné smlouvy o úvěru; žalovaná 2) se tak podpisem této úvěrové smlouvy zavázala tyto všeobecné podmínky dodržovat, aniž by je měla možnost (nejen) ve vztahu k uvedené rozhodčí doložce jakkoliv ovlivnit. Současně soud shledal nevyhovujícím způsob dojednání rozhodčí doložky v tom smyslu, že přiložené všeobecné obchodní podmínky jsou psány drobným (stěží čitelným) písmem, a to navíc dosti nepřehledně. Rozhodce zvolený žalobcem navíc není stálým rozhodčím soudem, přičemž jeho volba byla ponechána pouze na poskytovateli spotřebitelského úvěru (žalobci). S ohledem na výše uvedené má tedy soud za to, že rozhodčí doložka je neplatná, a to zejména pro svůj rozpor se shora citovaným ustanovením § 39 občanského zákoníku. Vedle toho lze současně upozornit i na to, že rozhodce v předmětném rozhodčím nálezu poučil žalovaného 2) o tom, že rozhodčí nález je konečný a není proti němu možný opravný prostředek. Z toho důvodu tedy nelze žalovanému 2) klást k tíži, že k rozhodčí doložce nevznesl námitky dříve, než v rámci přezkumného jednání u insolvenčního soudu.

Jak již bylo výše uvedeno, nicotný rozhodčí nález nemůže vyvolávat právní účinky. Předmětný nález tedy v projednávané věci předně nemohl založit právo žalobce na náhradu nákladů rozhodčího řízení, které v rámci své přihlášky do insolvenčního řízení žalobce přihlásil.

Ve vztahu k přihlášené jistině (s příslušenstvím) a namítanému promlčení práva pak soud předně uvádí, že mezi účastníky není sporné (v souladu s tím, co uvedl žalobce v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení), že daná pohledávka je v této části splatná od 30. 4. 2007; od uvedeného dne také běží ve vztahu k právu na uplatnění této pohledávky promlčecí doba. Žalobce má na rozdíl od žalovaných za to, že tím, že své právo uplatnil žalobním návrhem u rozhodce, přestala promlčecí doba běžet. V tomto ohledu ovšem soud připomíná, že shledaná nicotnost daného rozhodčího nálezu se zcela nepochybně musí vztahovat i na běh promlčecí doby; jinak řečeno, pokud předmětný nález s ohledem na svoji nicotnost nevyvolává žádné právní účinky, nemohlo podání návrhu na vydání takového rozhodčího nálezu ovlivnit ani běh promlčecí doby. Ostatně jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 403 odst. 1 obchodního zákoníku, promlčecí doba přestává běžet pouze tehdy, jestliže věřitel zahájí rozhodčí řízení na základě platné rozhodčí smlouvy. Jak již však soud výše vyložil, ani tuto podmínku nelze považovat za splněnou. Pokud v této souvislosti žalobce odkazuje na ustanovení § 16 zákona č. 216/1994 Sb., má soud daný odkaz za nepřípadný, neboť uvedené ustanovení dopadá toliko na rozhodnutí o nedostatku pravomoci rozhodců nebo na rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu, k čemuž však v projednávané věci nedošlo. S ohledem na výše uvedené má tedy zdejší soud za to, že za první úkon, kterým žalobce uplatnil své právo způsobem ovlivňujícím běh promlčecí doby, je třeba považovat až jeho přihlášku předmětné pohledávky ze dne 5. 3. 2011 do insolvenčního řízení, která byla Krajskému soudu v Praze doručena téhož dne. Jedná se však o úkon učiněný až po uplynutí zákonem stanovené čtyřleté promlčecí doby. Vzhledem k výše uvedenému tedy soudu nezbylo, než rozhodnout tak, že žaloba žalobce se zamítá. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaní sice byli ve věci úspěšní, protože jim ale náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve třech stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Praze dne 12. října 2012

JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost: Kristýna Gregorová