34 ICm 1234/2011
34 ICm 1234/2011-39 (KSOS 34 INS 1308/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZS UDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce M-art kovo, spol. s r.o., se sídlem Hraniční 2255, 370 06 České Budějovice, IČ: 60746564, zastoupeného JUDr. Josefem Monsportem, advokátem se sídlem Vladislavova 16, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Advokátní kancelář Zrůs tek, Lůdl a partneři v.o.s., se sídlem Doudlebská 5/1699, 140 00 Praha 4, IČ: 25589644, insolvenčnímu správci dlužníka Dušan Panáček-INTER PAN, bytem a místem podnikání Makovského 1177/1, 163 00 Praha 6-Řepy, IČ: 42085136, zastoupenému JUDr. Zdeňkou Prudilovou Koníčkovou, advokátkou se sídlem Orlí 36, 602 00 Brno, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka žalobce ve výši 4.203.805,-Kč podle smlouvy o uzavření budoucích smluv ze dne 12.4.2006, která byla přihlášena přihláškou P86 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 1308/2009 s dlužníkem Dušane m Panáčke m, nar. 11.12.1968, byte m Praha 6, Makovského 1177/1, je po právu jako pohledávka vykonatelná, se z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů říze ní 9.600,-Kč na účet jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou doručenou soudu dne 18.05.2011 domáhal se žalobce určení, že jeho pohledávka ve výši 4.203.805,-Kč podle smlouvy o uzavření budoucích smluv ze dne 12.4.2006, která byla přihlášena přihláškou P86 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 1308/2009 s dlužníkem Dušanem Panáčkem, je po právu jako pohledávka vykonatelná podle pravomocného rozhodčího nálezu sp. zn. 1R 9001/2008, a proto podle § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) to byl žalovaný, kdo měl podat incidenční žalobu. Jelikož žalovaný v rozporu se zákonem postupoval tak, jako by šlo o pohledávku nevykonatelnou, je třeba vyjít z ustanovení § 198 odst 3 IZ, podle kterého je povinen prokázat důvod popření žalovaný.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu, nadále setrval na svém názoru, že pohledávka žalobce je nevykonatelná, neboť rozhodčí doložka nebyla platně sjednána. Dále namítal, že smlouva o uzavření budoucích smluv je neplatná, a to pro rozpor s ustanovením § 35, § 37, § 38 a § 39 občanského zákoníku. Dovozoval, že smlouva byla antidatována, dále, že nebyla podepsána osobou oprávněnou za kupujícího jednat, případně, že podpis Vagara Ahmeda není jeho pravým podpisem. Smlouva nemá obchodní charakter, když dlužník je v ní označen rodným číslem a bydlištěm a odkazuje na občanský zákoník. Neplatnost ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku spatřoval v tom, že smlouva o uzavření budoucích smluv obchází ust. § 476 a násl. obchodního zákoníku. Nedostatky v předmětu smlouvy jsou takového charakteru, že není zjistitelné, co mělo být jejím předmětem a není ani zjistitelné jaká byla vůle smluvních stran. Navíc s ohledem na předem nejasný seznam převáděných aktiv, není zřejmé, jaký důvod by vedl kupujícího k zaplacení kupní ceny převyšující hodnotu aktiv o 50.000.000,-Kč. V daném případě by se mohlo jednat rovněž o simulovaný právní úkon, jehož cílem bylo vykonstruovat započitatelnou pohledávku vůči prodávajícímu (dlužníkovi), a to v souvislosti s jeho špatnou ekonomickou situací. Žalovaný rovněž poukázal na to, že dlužník nebyl v rozsahu uzavřené smlouvy oprávněn nakládat s majetkem (aktivy), neboť ten byl součástí společného jmění manželů.

Žalobce v replice na vyjádření žalovaného uvedl, že výkladem ustanovení smlouvy o uzavření budoucích smluv ze dne 12.04.2006, a to konkrétně čl. 1. bodu 1.1.3. a bodu 1.1.4., lze dospět k závěru, že dlužník jako prodávající ji uzavřel v postavení podnikatele, týkala se jeho obchodních aktivit, přičemž předmětem smlouvy budoucí kupní smlouvy měl být majetek prodávajícího v rámci jeho podnikání, tedy obchodní majetek. Pokud byl dlužník zastoupen v rozhodčím řízení advokátem a ten námitku nedostatku pravomoci rozhodce nevznesl, je námitka insolvenčního správce, že rozhodčí doložka (smlouva) je neplatná, zpozdilá. Současně je nutno vzít v úvahu, že podle vykonatelného rozhodčího nálezu byla pravomocným usnesením soudu nařízena exekuce a povinný ani v exekučním řízení nevznesl žádné námitky, kterými by vykonatelnost rozhodčího nálezu zpochybnil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Posuzovaný spor je sporem incidenčním, jehož věcné projednání je podmíněno splněním podmínek vyplývajících z IZ. Soud tyto podmínky zjišťoval z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 34 INS 1308/2009, přičemž vzal za prokázáno, že:

ICM R

-Usnesením ze dne 22.04.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Ladislava Stradějová. -Usnesením ze dne 12.07.2010 byl prohlášen na majetek dlužníka konkurz, z funkce byla odvolána JUDr. Ladislava Stradějová (v důsledku odvolání usnesením schůze věřitelů ze dne 22.06.2010) a novým insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný, tj. Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s. -Přihláškou pohledávky č. P86 doručenou insolvenčnímu soudu dne 18.05.2010 ve znění doplnění doručeného insolvenčnímu soudu 16.06.2010 přihlásil žalobce vykonatelnou pohledávku ve výši 4.203.805,-Kč vyplývající ze smlouvy o uzavření budoucích smluv ze dne 12.04.2006 (kterou uzavřel dlužník jako prodávající a společnost CLOVE TREE PROPERTY LIMITED se sídlem Suites 15&17 Watergardens 3, Waterport, Gibraltar, reg. č. 91743 jako kupující) podle rozhodčího nálezu sp.zn. 1R 9001/2008 ze dne 15.12.2008 s tím, že vykonatelná pohledávka z titulu smluvní pokuty byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 02.02.2009 ve výši 36.000.000,-Kč. Jelikož její část ve výši 31.796.195 Kč byla započtena proti pohledávkám dlužníka, zbývající dluh představuje přihlášenou pohledávku. -Na přezkumném jednání dne 22.06.2010 žalobcova pohledávka P86 přezkoumána nebyla. -Jak plyne z protokolu z 2. přezkumného jednání ze dne 19.04.2011 a seznamu přihlášených pohledávek ve vztahu k přihlášce č. 86 žalobcova pohledávka byla přezkoumána na tomto jednání jako nevykonatelná, insolvenční správce ji popřel co do pravosti i výše (uvedl, že výše činí 1,-Kč) s odůvodněním, že celá smlouva o uzavření budoucích smluv ze dne 12.04.2006 je neplatná, pohledávka proto nevznikla, za dlužníka se přezkumného jednání účastnil právní zástupce JUDr. Igor Andrýsek, dlužník se k přezkoumaným pohledávkám, tedy včetně P86, vyjádřil písemně s tím, že v protokole o jednání je uvedeno, že jeho stanovisko je založeno na B53 insolvenčního spisu. -Z B53, konkrétně seznamu přihlášených pohledávek ve vztahu k pohledávce č. 86, vyplývá, že dlužník pohledávku žalobce zcela popřel, jeho stanovisko bylo sepsáno dne 18.11.2010. -Insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření pohledávky dle § 197 odst. 2 IZ dopisem ze dne 22.04.2011. -Insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

V prvé řadě soud konstatuje, že spor byl veden ohledně právního posouzení pohledávky insolvenčním správcem, který ji u druhého přezkumného jednání (19.04.2011) popřel mimo i s tím, že ji nepokládá za vykonatelnou, přestože byla přihlášena jako vykonatelná a dále o to, zda tímto vyhodnocením pohledávky došlo ke změně osoby legitimované k uplatnění popřené pohledávky žalobou u soudu. Soud k této otázce zastává v rozhodovací praxi konstantní názor (prezentovaný vyšším soudem například v rozhodnutí KSOS 31 INS 654/2010, 3 VSOL 403/2010-P2-8), že z pohledu střetu ust. § 198 a § 199 IZ, tedy z pohledu toho, kdo měl povinnost podat incidenční žalobu, je pro věřitele rozhodující výsledek přezkumného jednání, na kterém byla přihlášená pohledávka věřitele přezkoumána a popřena, a to bez ohledu na skutečnost, jak byla pohledávka věřitele do insolvenčního řízení přihlášena. Eventuální vykonatelnost si soud sám v rámci incidenčního sporu posoudí jako předběžnou otázku (bez ohledu na způsob jejího přezkoumání) a vyvodí z toho příslušené závěry na rozsah přezkumné pravomoci insolvenčního správce. Soud tedy uzavírá, že

ICM R s ohledem na výsledek přezkumného jednání to byl žalobce, na kterém bylo, aby podal žalobu podle ust. § 198 odst. 1 IZ, což také učinil. Z aplikace tohoto právního závěru na skutkový stav zjištěný z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání (na kterém byla pohledávka P86 přezkoumána) tak, jak stanoví § 198 odst. 1 IZ oprávněnou osobou (věřitelem, jehož pohledávka byla popřena) a směřuje správně proti pasivně legitimovanému insolvenčnímu správci (když dlužník je v konkurzu). Soud proto přistoupil k věcnému posouzení pohledávky P86.

Ze smlouvy o uzavření budoucích smluv ze dne 12.04.2006 (dále jen Smlouva) soud zjistil, že v jejím záhlaví je uvedeno, že byla uzavřena v souladu s ustanovením § 50a zákona č. 40/1964 mezi prodávajícím Dušanem Panáčkem, označeným rodným čí anonymizovano a bydlištěm a kupujícím CLOVE TREE LIMITED, označeným IČ 91743 a sídlem, jako kupujícím. V článku 2. konkrétně bodu 2.1.1. bylo dohodnuto, že prodávající prodá kupujícímu a kupující koupí od prodávajícího veškerý majetek, jehož bude prodávající vlastníkem k okamžiku uzavření kupní smlouvy, dle bližší specifikace obsažené v tomto článku za celkovou paušální cenu 450.000.000,-Kč. Předmětem Smlouvy jsou veškerá aktiva prodávajícího (dále jen aktiva). Aktivy se pro účely této Smlouvy rozumí veškerý majetek a penězi ocenitelná práva, která mají pozitivní (tedy nezápornou) hodnotu. Jedná se zejména o: a) podíly v obchodních společnostech a družstvech, b) účasti na jiných formách podnikatelských či občanských sdružení, jejichž předmětem či součástí činnosti je mj. získávání a udržování majetku, c) vlastnictví movitého a nemovitého majetku, s výjimkou majetku, který nemůže být postižen výkonem rozhodnutí v souladu s právním řádem České republiky dle stavu platného k okamžiku uzavření kupní smlouvy, d) vlastnictví veškerých práv duševního vlastnictví, jako jsou např. patenty, užitné vzory, ochranné známky, autorská práva apod., e) smlouvy uzavřené prodávajícím, ze kterých pro prodávajícího plynou příjmy a jejichž hodnota je, případně bude dle názoru kupujícího pozitivní (tzn. příjmy ze smlouvy plynoucí budou převyšovat náklady spojené s realizací práv a povinností vyplývajících ze smlouvy), f) cenné papíry a šeky, g) jakékoliv penězi ocenitelné pohledávky za třetími osobami. Prodávající v bodě 2.1.4. prohlásil, že jeho majetek (aktiva) ke dni uzavření Smlouvy má hodnotu 400.000.000,-Kč. V článku 3. byl dohodnut způsob úhrady kupní ceny ve výši 450.000.000. V článku 4. se smluvní strany v bodě 4.1.1. dohodly, že kupní smlouva bude uzavřena a smluvní strany budou vázány podmínkami této Smlouvy nejpozději do 31. srpna 2008. V bodě 4.1.4. je uvedeno, že kupující není povinen uzavřít s prodávajícím smlouvy dle této budoucí smlouvy za předpokladu, že prodávající nesplní řádně svou povinnost dle článku 6. této Smlouvy. Smluvní strany si sjednaly, že tato podmínka je stanovena jako rozvazovací podmínka pro uzavření jednotlivých smluv. V případě, kdy k uzavření smluv dle této budoucí Smlouvy nedojde v důsledku uplatnění této rozvazovací podmínky, má kupující nárok a prodávající povinnost uhradit smluvní pokutu dle bodu 5.1.4. Smlouvy. Článek 5. upravoval odstoupení od Smlouvy, přičemž v bodě 5.1.4. bylo sjednáno, že v případě odstoupení je prodávající povinen uhradit kupujícímu smluvní pokutu ve výši 22,5% z dohodnuté kupní ceny, a to do deseti dnů od doručení oznámení o odstoupení od Smlouvy. Článek 6. bod 6.1.1. obsahuje povinnost prodávajícího nejpozději k 31. červenci 2008 předložit kupujícímu k odbornému posouzení přehled veškerého majetku a smluv uzavřených prodávajícím. Článek 7. zahrnuje vzorové podmínky budoucích smluv bez konkrétních údajů (smluvní strany, předmět, cena). Článek 12. obsahuje rozhodčí doložku a rozhodné právo. Konkrétně v bodě 12.1.1. je uvedeno, že všechny spory vznikající z této Smlouvy, jakož i z následných smluv uzavřených na jejím základě a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným 1. MORAVSKOU ROZHODCOVSKOU SPOLEČNOSTÍ, s.r.o., IČ 27670767, podle jejího

ICM R

Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu zveřejněných na internetových stránkách www.1mrs.cz. Podle bodu 12.1.4. se Smlouva řídí právním řádem České republiky. Za prodávajícího byla smlouva podepsána Dušanem Panáčkem, u kupujícího je uvedeno, že ji podepsal Vagar Ahmed.

Z listiny nazvané jako rozhodčí nález ze dne 15.12.2008, sp.zn. 1R 9001/2008, vzal soud za prokázáno, že rozhodce Ing. Petr Horák, který byl určen pro řešení sporu rozhodnutím 1. MORAVSKÉ ROZHODCOVSKÉ SPOLEČNOSTÍ, s.r.o. ze dne 17.11.2008 a funkci rozhodce přijal, odvodil svou pravomoc rozhodce z článku 12. Smlouvy. Žalující strana, tj. CLOVE TREE LIMITED, IČ 91743, se domáhala proti žalované straně, tj. dlužníkovi Dušanu anonymizovano , anonymizovano , zaplacení částky 101.250.000,-Kč se zákonnými úroky z prodlení od 02.08.2008 do zaplacení a náhrady nákladů řízení, přitom svůj nárok opírala o Smlouvu (ze dne 12.04.2006). Konkrétně se jednalo o nárok na smluvní pokutu 22,5% z dohodnuté kupní ceny za porušení povinnosti podat kompletní zprávu o přehledu aktiv dlužníka společně se znaleckými posudky. V rozhodčím nálezu rozhodce uložil dlužníkovi zaplatit věřiteli 101.250.000,-Kč se zákonnými úroky z prodlení od 02.08.2008 do zaplacení 47.432,15 Kč s příslušenstvím, poplatek za rozhodčí řízení ve výši 1.190.000,-Kč a náklady právního zastoupení celkem 445.274,20 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí řízení bylo vedeno písemně, dlužník se na výzvu rozhodce vyjádřil dopisem doručeným rozhodci dne 08.12.2008, ke kterému byla doložena plná moc advokáta. Rozhodce shledal požadovanou smluvní pokutu sjednanou ve Smlouvě jako přiměřenou a v souladu s dobrými mravy, proto rozhodčí žalobě vyhověl. Dle doložky vyznačené rozhodcem rozhodčí nález nabyl právní moci dne 16.12.2008 a vykonatelnosti dne 20.12.2008.

Z následujících listin soud učinil pouze stručná zjištění s přihlédnutím k tomu, že uzavření smluv o postoupení pohledávek a oznámení o započtení pohledávek, nebylo mezi účastníky sporné. Soud tedy vzal za prokázáno, že podle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28.01.2009 mezi postupitelem CLOVE TREE LIMITED a postupníkem M-art a.s. byla pohledávka za dlužníkem Dušanem Panáčkem ve výši 101.250.000,-Kč se zákonnými úroky z prodlení od 02.08.2008 do zaplacení a s náklady řízení dle rozhodčího nálezu ze dne 15.12.2008, sp.zn. 1R9001/2008, postoupena za úplatu na společnost M-art a.s., a dle smlouvy o postoupení části pohledávky ze dne 02.02.2009 uzavřené mezi postupitelem M-art a.s. a postupníkem M-art kovo, spol. s r.o. byla postoupena za úplatu na žalobce jen část pohledávky vyplývající z rozhodčího nálezu ze dne 15.12.2008, sp.zn. 1R 9001/2008, konkrétně ve výši 36.000.000,-Kč. Na základě započtení pohledávek a závazků ze dne 03.02.2009 ve znění dodatku ze dne 15.07.2009 a započtení pohledávek a závazků ze dne 07.02.2009 došlo k započtení části postoupené pohledávky žalobce oproti pohledávkám dlužníka ve výši 31.796.195, žalobci tak zbyla vůči dlužníkovi pouze pohledávka výši 4.203.805,-Kč.

Z kupní smlouvy ze dne 02.01.2009 uzavřené mezi Dušanem Panáčkem a žalobcem soud pro tuto věc neučinil žádná relevantní zjištění.

Z usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30.12.2008, č.j. 11 Nc 3372/2008-21, soud zjistil, že tento soud nařídil v exekuční věci oprávněného CLOVE TREE PROPERTY LIMITED se sídlem Suites 15&17 Watergardens 3, Waterport, Gibraltar, reg. č. 91743 proti povinnému Dušanu anonymizovano , exekuci na majetek povinného, a to pro 101.250.000,-Kč s příslušenstvím podle vykonatelného exekučního titulu-rozhodčího nálezu, který vydal Ing.

ICM R

Petr Horák dne 15.12.2008, č.j. 2R 9001/2008, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 101.250.000,-Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 02.08.2008 do zaplacení, a pro náklady přecházejícího řízení a právního zastoupení ve výši 1.635.274,20 Kč, dále pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Exekucí byl pověřen JUDr. Petr Kocián, soudní exekutor. Usnesení je opatřeno doložkou, že nabylo právní moci 30.01.2009.

Zásadní spor účastníků byl spjat s řadou právních otázek, které žalobce a žalovaný posuzovali rozdílně.

Spor byl především veden ohledně právního posouzení pohledávky. Přestože pohledávka byla žalobcem přihlášena jako vykonatelná, dle přesvědčení soudu jí není, neboť žalobce nemá řádný exekuční titul. Eventuální vykonatelnost si soud sám v rámci incidenčního sporu posoudil jako předběžnou otázku, a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu k výkonu rozhodčích nálezů (např. I. ÚS 871/11, III. ÚS 1624/12, IV. ÚS 2735/2011) podle které z ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v žádném případě nevyplývá, že otázku pravomoci již nelze zkoumat v exekučním řízení s tím, že účastník rozhodčího řízení nesmí být negativně dotčen rozhodčím nálezem, a to ani tehdy, pokud námitku nedostatku pravomoci rozhodce nenamítl. S ohledem na specifika insolvenčního řízení, má tento soud zato, že uvedenou judikaturu lze použít i na incidenční spory v rámci insolvenčních řízení. Insolvenční řízení je totiž svým způsobem jiný druh výkonu rozhodnutí , když jeho účelem je uspokojení přihlášených věřitelů. Podle názoru soudu lze právo na zákonného soudce zaručené článkem 38 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod přiměřeně vztáhnout i na rozhodčí řízení. Ústavní soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil požadavek na konkretizaci a individualizaci výběru rozhodce proto, že rozhodčí řízení představuje odklon od klasického soudního řízení, proti jehož výsledku existují pouze velmi omezené možnosti soudního přezkumu. Přitom platí, že není-li spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodování. Zásadou českého právního řádu je sice předpoklad správnosti individuálních právních aktů aplikace práva, tento však není absolutní a neohraničený, ale podléhá testu ověření pravomoci orgánu, který daný akt vydal. Nedostatek pravomoci potom vede k závěru, že se jedná o akt nicotný (paakt), který není nutno odklidit opravnými prostředky, ale jehož výkon nebude nařízen, případně k němu nebude přihlíženo. Je-li tento institut v českém právu obsažen, z příkazu rovnocennosti potom plyne, že musí být aplikován i na případy neplatně sjednaných rozhodčích doložek a to nejen v řízení exekučním, ale také v řízení insolvenčním.

K samotné rozhodčí doložce sjednané v rámci Smlouvy, která odkazuje na občanský zákoník (§ 50a) soud uvádí, že v prvé řadě nutno vzít v úvahu, že byla sjednána mezi právnickou osobou-podnikatelem (označeným sídlem a registrační číslem) a fyzickou osobou-nepodnikatelem označeným rodným číslem a bydlištěm. Problematikou rozhodčích doložek se podrobně zabýval jak Ústavní soud, tak Nejvyšší soud ČR. Podle ustálené rozhodovací praxe, k závěru o neplatnosti rozhodčí smlouvy (rozhodčí doložky) je zapotřebí individuální posouzení její formulace a jejího obsahu obecným soudem, a to ve smyslu právních závěrů formulovaných v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.05.2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010. Aby mohla být rozhodčí doložka platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání mezi podnikatelem a nepodnikatelem v rámci občanskoprávní smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva

ICM R srovnatelná s řízením, které by bylo namístě v případě, kdy by se nepodnikatel (z logiky věci tedy slabší strana) k ujednání ve smlouvě nezavázal.

Rozhodčí doložku si právní předchůdce žalobce a dlužník dojednali v čl. 12. Smlouvy. Z ní je zřejmé, že tato rozhodčí doložka neobsahuje přímé označení rozhodce ad hoc, tedy jméno konkrétního rozhodce a jeho sídlo, odkazuje pouze na to, že rozhodčí řízení proběhne před jedním rozhodcem jmenovaným 1. MORAVSKOU ROZHODCOVSKOU SPOLEČNOSTÍ, s.r.o., IČ 27670767. Tato společnost nepochybně není stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Rozhodčí doložka dále stanoví, že rozhodčí řízení proběhne podle pravidel stanovených v Rozhodčím řádu a Poplatkovém řádu vydaných touto soukromou společností. V takové situaci nelze než dovodit, že sjednání rozhodčí doložky s uvedeným obsahem je neplatné podle ust. § 39 občanského zákoníku, a to pro obcházení ust. § 13 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 12 Cmo 496/2008-28 ze dne 28.05.2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2010, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 4743/2010 ze dne 23.03.2011 a zejména již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11.05.2011).

Pokud na základě této neplatné rozhodčí doložky byl vydán rozhodčí nález rozhodcem Ing. Petrem Horákem dne 15.12.2008, není tento nález způsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu. Nejsou tedy splněny podmínky pro nařízení exekuce, neboť zde není exekuční titul ve smyslu § 40 odst. 1 exekučního řádu. Není-li zde exekuční titul, není zde, pro účely incidenčního sporu projednávaného v rámci insolvenčního řízení, vykonatelné pohledávky.

Soud tedy uzavírá, že žalovaný insolvenční správce byl oprávněn v rámci popěrného úkonu zpochybnit vykonatelnost rozhodčího nálezu, včetně práv jím přiznaných a soudu přísluší konstatovat v tomto řízení, pokud jde o pohledávku P86, nicotnost nálezu a dovodit z toho odpovídající právní následky. Jelikož tedy rozhodčí nález nebyl vydán rozhodcem, který byl oprávněn spor rozhodnout, neopírá se žalobcova pohledávka o vykonatelný titul a při jejím popření se tedy omezení popěrných důvodů ve smyslu ust. § 199 odst. 2 IZ neuplatní.

Ustanovení § 50a odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejich podstatných náležitostech.

Podle ust. § 37 odst. 1 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který nebyl učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně.

Podle ust. § 40 odst. 1 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

Ze Smlouvy (z konkrétního označení smluvních stran a z jejího písemného textu) soud dovodil, že kupující CLOVE TREE LIMITED, IČ 91743, ji uzavřel jako podnikatel, prodávající Dušan Panáček nikoliv, neboť je označen rodným číslem a bydlištěm. Po právní stránce se závazkový vztah uvedených smluvních stran řídí v souladu s jejich projevenou vůlí v záhlaví Smlouvy níže uvedeného dne, měsíce a roku byla uzavřena Smlouva o

ICM R uzavření budoucích smluv v souladu s ustanovením § 50a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ČR v platném znění občanským zákoníkem. Pro účely tohoto sporu soud tedy uzavírá, že daná Smlouva není obchodní smlouvou ve smyslu ustanovení § 289 a násl. obchodního zákoníku.

Argumentaci žalobce, že se jedná o smlouvu obchodní, soud tedy neshledal důvodnou vycházeje z toho, že pokud by smlouvu uzavřeli dva podnikatelé, a to v rámci podnikatelské činnosti, museli by být ve Smlouvě takto oba identifikováni (tj. IČ a místem podnikání nebo sídlem), a nikoliv jedna smluvní strana identifikována jménem, rodným číslem a bydlištěm, navíc Smlouva obsahuje zcela jasný (tedy nevzbuzující pochybnosti) odkaz na § 50a občanského zákoníku. Jelikož písemná Smlouva je v označení smluvních stran a právního předpisu, kterým se řídí, zcela určitá, výklad projevu vůle u tohoto smluvního typu (pro který je vyžadována písemná forma) je vyloučen.

Současně platí, že ve smlouvě o smlouvě budoucí ve smyslu § 50a odst. 1 občanského zákoníku se musí účastníci dohodnout o podstatných náležitostech zamýšlené smlouvy či zamýšlených smluv, přičemž požadavku určitosti vyhovuje, je-li její či jejich předmět označen (určen) tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným předmětem. Jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná formu, musí být určitost projevu vůle dána obsahem listiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán. Nestačí, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu /srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cdon 227/96 ze dne 31. 7. 1996, publikovaný v časopisu Soudní rozhledy č. 6/1997, str. 145/. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního vztahu. V tomto případě totiž převažuje obecný zájem na určitosti vlastnických práv, která působí absolutně, nad zájmem účastníků právního úkonu na respektování jejich vůle. Proto musí být individualizace předmětu převodu, a to platí nejen u smluv, které musí mít písemnou formu (na které se kladou ještě vyšší nároky, tj. např. prodej nemovitostí, převod podílu v obchodních společnostech, postoupení pohledávek apod.) provedena natolik určitým způsobem, aby bylo i osobám třetím nepochybně zřejmé, co je předmětem právního úkonu.

Vzhledem k tomu, že soud nemůže při případném rozhodování o nahrazení projevu vůle ničeho na podstatných náležitostech budoucí smlouvy měnit, doplňovat či upřesňovat, je i v tomto případě vyloučeno, aby neurčité, popř. ve smlouvě chybějící údaje o identifikaci předmětu převodu, byly napravovány výkladem projevu vůle účastníků smlouvy o budoucí smlouvě (§ 35 občanského zákoníku).

V dané věci účastníci Smlouvy identifikovali předmět budoucích smluv jako veškerá aktiva prodávajícího. Aktivy pro účely Smlouvy měl být veškerý majetek a penězi ocenitelná práva, která mají pozitivní (tedy nezápornou) hodnotu. Jednalo se zejména o: a) podíly v obchodních společnostech a družstvech, b) účasti na jiných formách podnikatelských či občanských sdružení, jejichž předmětem či součástí činnosti je mj. získávání a udržování majetku, c) vlastnictví movitého a nemovitého majetku, s výjimkou majetku, který nemůže být postižen výkonem rozhodnutí v souladu s právním řádem České republiky dle stavu platného k okamžiku uzavření kupní smlouvy, d) vlastnictví veškerých práv duševního vlastnictví, jako jsou např. patenty, užitné vzory, ochranné známky, autorská práva apod., e) smlouvy uzavřené prodávajícím, ze kterých pro prodávajícího plynou příjmy a jejichž hodnota je, případně bude dle názoru kupujícího pozitivní (tzn. příjmy ze smlouvy

ICM R

plynoucí budou převyšovat náklady spojené s realizací práv a povinností vyplývajících ze smlouvy), f) cenné papíry a šeky, g) jakékoliv penězi ocenitelné pohledávky za třetími osobami. Podle přesvědčení soudu takové vymezení předmětu budoucí smlouvy nevyhovuje ustanovení § 50a odst. 1 občanského zákoníku a jak již bylo vysvětleno, nelze tento nedostatek nahradit výkladem projevu vůle. Citované ustanovení totiž vyžaduje, aby se určitý (s jiným nezaměnitelný) předmět převodu jako jedna z podstatných náležitostí budoucí smlouvy sjednal přímo v písemné smlouvě.

Jelikož soud na Smlouvu nahlíží jako na neplatný právní úkon ve smyslu ust. § 37 odst. 1 občanského zákoníku nelze ze smlouvy dovozovat žádné nároky, tedy ani na smluvní pokutu ve smyslu ust. § 544 občanského zákoníku, která předpokládá platný hlavní závazek. Žaloba je tedy nedůvodná, a proto byla proto v celém rozsahu zamítnuta.

S ohledem na uvedený právní názor se soud pro nadbytečnost již dalšími námitkami žalovaného nezabýval. Jen na okraj však poznamenává, že argumentaci, že Smlouva obchází ust. § 476 a násl. obchodního zákoníku, by měl patrně za důvodnou v případě, že by sporný závazkový vztah měl obchodní charakter.

Pokud jde o náklady řízení, nutno konstatovat, že žalovaný má podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů řízení, neboť byl zcela úspěšný. Jeho náklady řízení pak tvoří paušální odměna za zastupování advokátkou ve výši 9.000,-Kč podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. (ve znění před změnou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb.) s přihlédnutím k tomu, že k datu rozhodnutí soudu nebyla citovaná vyhláška Ústavním soudem ještě zrušena a 2 režijní paušály po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Tyto náklady zaplatí žalobce žalovanému na účet jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 09.04.2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R