34 ICm 121/2014
34 ICm 121/2014-23 (KSOS 34 INS 24434/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce: Ing. Peter Režnický, se sídlem Ostrava, Bohumínská 788/61, insolvenční správce dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Hrabůvka, Provaznická 819/69, zastoupeného Mgr. Tomášem Mužíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Pařížská 67/11, proti žalovanému: Český inkasní kapitál, a.s., se sídlem Praha 1-Nové Město, Václavské nám. 808/66, IČ: 27646751, zastoupenému JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1326/5, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem Davidem Klobásou, anonymizovano , bytem Ostrava-Hrabůvka, Provaznická 819/69, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 24434/2013, vykonatelnou pohledávku č. P6 ve výši 15.092,83 Kč, přiznanou mu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.12.2011, č.j. 132 EC 849/2010-48, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15.01.2014 domáhal, aby bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem Davidem Klobásou, anonymizovano , bytem Ostrava-Hrabůvka, Provaznická 819/69, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 24434/2013, vykonatelnou pohledávku č. P6 ve výši 15.092,83 Kč, přiznanou mu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.12.2011, č.j. 132 EC 849/2010-48. V žalobě argumentoval tím, že pohledávka nevznikla, neboť modem byl vrácen. Smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Exekuční titul nikdy nenabyl právní moci a vykonatelnosti, neboť rozsudek nebyl doručen do místa trvalého bydliště dlužníka. Dále uvedl, že dlužník s podmínkami, na které věřitel odkazuje, nikdy nevyslovil souhlas, nepodepsal je, nebyly mu předloženy, a proto nemohl ani ustanovení těchto podmínek porušit. Navíc věřiteli žádná škoda vůbec nevznikla.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Procesní obranu vybudoval na argumentu, že námitky uplatněné insolvenčním správcem podle ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona jsou zapovězené, neboť se jedná o právní posouzení věci. Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.12.2011, č.j. 132 EC 849/2010-48, byl dlužníkovi řádně doručen, a proto na něm orgán, který rozhodnutí vydal, vyznačil doložku právní moci a vykonatelnosti.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 34 INS 24434/2013, přičemž zjistil, že:

-usnesením ze dne 04.10.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Davida anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Peter Režnický a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -usnesením ze dne 20.06.2014 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, -přihláškou pohledávky č. P6 doručenou insolvenčnímu soudu 21.10.2013 přihlásil žalovaný jako věřitel do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku č. 1 podle rozsudku Okresního soudu v Ostravě č.j. 132 EC 849/2010-48 ze dne 14.12.2011, sestávající z jistiny 5.000,-Kč (smluvní pokuta) a příslušenství 10.092,83 Kč (náklady nalézacího řízení a úroky z prodlení), -u přezkumného jednání dne 17.12.2013 insolvenční správce popřel pohledávku v celém rozsahu co do pravosti s argumentací, že pohledávka nevznikla, neboť modem byl vrácen, smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, tedy neplatná a exekuční titul nikdy nenabyl právní moci a vykonatelnosti, neboť rozsudek nebyl doručen do místa trvalého bydliště dlužníka. Dlužník pohledávku uznal,

ICM R

-insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

V daném případě věřitel-žalovaný přihlásil pohledávku č. 1 přihláškou P6 jako vykonatelnou a žalobce ji takto také přezkoumal. S ohledem na výsledek přezkumného jednání to byl pak žalobce, na kterém bylo, aby podal žalobu podle ust. § 199 IZ, což také učinil. Žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání ve smyslu ust. § 199 odst. 1 IZ oprávněnou osobou a směřuje v souladu s citovaným ustanovením proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku č. 1 přihlásil.

Dále ke sporné pohledávce soud zjistil:

-z žádosti o ukončení smluvního vztahu ze dne 20.09.2009 a potvrzení žádosti o ukončení smluvního vztahu ze dne 21.09.2009, že smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 2244155 uzavřená mezi UPC Česká republika, a.s. (právním předchůdcem věřitele) a dlužníkem Davidem Klobásou byla ukončena ke dni 31.10.2009 (po uplynutí měsíční výpovědní lhůty), přičemž v souvislosti s ukončením poskytovaných služeb byl dlužník povinen vrátit zapůjčené zařízení, -z všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti UPC Česká republika, a.s., že v čl. 3 bod 8 je uvedeno, že pokud uživatel nevrátí zařízení nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy nebo vrátí zařízení ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, je poskytovatel oprávněn naúčtovat uživateli jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5.000,-Kč, -z předžalobní upomínky-výzvy k úhradě smluvní pokuty ze dne 08.02.2010, že věřitel vyzval v důsledku nesplnění povinnosti vrátit zapůjčené zařízení MODEM*CABLE MODEM EPC2100* k zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000,- Kč dle všeobecných podmínek nejpozději do 25.02.2010.

Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi UPC Česká republika, a.s. a Českým inkasním kapitálem a.s. dne 22.04.2010 s přílohou a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 09.07.2010 soud neučinil žádná relevantní zjištění, jelikož je nepovažoval za potřebná pro rozhodnutí ve věci, a to s ohledem na skutečnost, že otázka postoupení pohledávky, a tedy pasivní věcná legitimace žalovaného nebyla sporná.

Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp.zn. 132 EC 849/2010 soud zjistil:

-z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, že věřitel Český inkasní kapitál, a.s. jako žalobce se domáhal po žalovaném Davidu Klobásovi zaplacení 5.000,-Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty za nevrácení doplňkového zařízení MODEM*CABLE MODEM EPC2100* původnímu věřiteli, UPC Česká republika, a.s., -z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 08.03.2011, č.j. 132 EC 849/2010-17, že tímto platebním rozkazem byla dlužníkovi Davidu Klobásovi uložena povinnost uhradit věřiteli (žalovanému) pohledávku ve výši 5.000,- Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 30.10.2010 do zaplacení a na náhradě

ICM R

nákladů řízení 8.220,-Kč, to vše do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu, -z odporu ze dne 26.04.2011 proti elektronickému platebnímu rozkazu č.j. 132 EC 849/2010-17, že dlužník David Klobása jej podal s odůvodněním, že nárok na smluvní pokutu nevznikl, neboť zařízení, které měl zapůjčené od společnosti UPC Česká republika, a.s. vrátil dne 02.08.2010, a to přímo technikovi společnosti UPC s kódem OMP, -z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.12.2011, č.j. 132 EC 849/2010-48, že tímto rozsudkem byla dlužníkovi uložena povinnost uhradit věřiteli Český inkasní kapitál, a.s., pohledávku ve výši 5.000,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 376,88 Kč a úrokem z prodlení z částky 5.000,-Kč za dobu od 30.10.2010 do zaplacení v zákonné výši a nahradit náklady řízení ve výši 8.580,-Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento rozsudek byl vydán jako rozsudek pro zmeškání dle ust. § 153b odst. 1 o.s.ř., když soud dospěl k závěru, že podmínky pro tento postup byly splněny. Podle odůvodnění rozsudku se věřitel Český inkasní kapitál, a.s. domáhal po žalovaném Davidu Klobásovi zaplacení 5.000,-Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty za nevrácení doplňkového zařízení MODEM*CABLE MODEM EPC2100* v dohodnuté lhůtě původnímu věřiteli-UPC Česká republika, a.s. David Klobása s žalobou nesouhlasil s argumentací, že zařízení, které měl od společnosti UPC Česká republika, a.s. půjčené vrátil dne 02.08.2010, a to tím způsobem, že toto zařízení předal technikovi společnosti. Soud na vztah účastníků aplikoval závazkovou část obchodního zákoníku v souladu s ust. § 262 odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, ujednání o zajištění povinnosti vrátit poskytnuté zařízení smluvní pokutou posoudil soud jako platnou dohodu o smluvní pokutě ve smyslu ust. § 300 a násl. obchodního zákoníku ve spojení s ust. § 544 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013. Na úroky z prodlení vznikl nárok dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013. Na uvedeném nic nemění, podle okresního soudu, že žalovaný zařízení vrátil, neboť smluvní pokuta zajišťovala povinnost zařízení nejen vrátit, ale vrátit ho včas, tedy do sedmi dnů od ukončení smlouvy. Rozsudek je opatřen doložkou právní moci, ze které je patrné, že nabyl právní moci 04.02.2012 a vykonatelnosti 08.02.2012. Doložka byla Okresním soudem v Ostravě vyznačena dne 30.01.2013, -z doručenky z čl. 49 versa (odesílatel Okresní soud v Ostravě, adresát David Klobása, označení doručované písemnosti rozsudek 132 EC 849/2010-48), že dlužník potvrdil převzetí rozsudku pro zmeškání na adrese Provaznická 819/69, Ostrava-Hrabůvka svým podpisem dne 19.01.2012, -z odvolání Davida anonymizovano ze dne 02.02.2012, že proti rozsudku pro zmeškání podal dne 03.02.2012 odvolání, -z usnesení Okresního soudu v Ostravě o zastavení odvolacího řízení ze dne 10.04.2012, č.j, 132 EC 849/2010-56, že odvolací řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Rozhodnutí nabylo právní moci 08.05.2012.

Na základě provedeného dokazování soud činí závěr o skutkovém stavu, a sice že žalovaný jako právní nástupce původního věřitele UPC Česká republika, a.s. podal žalobu, kterou se domáhal vůči dlužníkovi Davidu Klobásovi zaplacení 5.000,-Kč s příslušenstvím

ICM R z titulu smluvní pokuty za nevrácení doplňkového zařízení MODEM*CABLE MODEM EPC2100* původnímu věřiteli, UPC Česká republika, a.s. O nároku věřitele (žalovaného) na smluvní pokutu (5.000,-Kč) za nevrácení přístroje v dohodnuté lhůtě bylo rozhodnuto pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.12.2011, č.j. 132 EC 849/2010-48. Dlužník v nalézacím řízení námitku, že věřitel nárok na zaplacení smluvní pokuty nemá, neboť modem vrátil, uplatnil.

Na zjištěný skutkový stav navázal soud právní hodnocení věci a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Zjištěný skutkový stav podřadil pod ust. § 199 odst. 2 IZ a ust. § 153b o.s.ř. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka žalovaného přihlášená z titulu smluvní pokuty, nákladů řízení a úroků z prodlení celkem ve výši 15.092,83 Kč je pohledávka vykonatelná, kterou žalobce může popřít pouze v rámci vymezeném ustanovením § 199 odst. 2 a 3 IZ, podle kterého jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci a uplatněny mohou být pouze skutečnosti, pro které byla pohledávka popřena. Výklad posledně zmíněného zákonného ustanovení podal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18.07.2013, sp.zn. 29 ICdo 7/2013, dále pak např. v usnesení ze dne 29.08.2013, sp.zn. 29 ICdo 31/2013. Pro stručnost tento soud na závěry prezentované v obou rozhodnutích odkazuje.

V posuzované věci je tedy rozhodující, zda důvody popření vykonatelné pohledávky pravomocně přiznané soudem tkví v jiném právním posouzení věci nebo ve skutkových námitkách, které dlužník neuplatnil v nalézacím řízení, jež předcházelo vydání rozsudku pro zmeškání.

Tím, že Okresní soud v Ostravě vydal rozsudek pro zmeškání, tedy osvědčil, že podle něj uplatněné právo na smluvní pokutu vyplývá ze skutečností uvedených věřitelem. Jestliže skutečnosti uvedené v žalobě podané na elektronickém formuláři ozřejmovaly, že je uplatněn nárok ze smluvní pokuty, námitka že smluvní pokuta je neplatná pro nepřiměřenost, je ryze námitkou právní, zapovězenou ust. § 199 odst. 2 IZ.

Stejně je tomu u námitky, že nárok na smluvní pokutu vůbec nevznikl, jelikož dlužník zapůjčené zařízení, jehož nevrácení bylo smluvní pokutou sankcionováno, řádně a včas ve lhůtě vrátil. V tomto konkrétním případě jde o skutkovou námitku, která jak bylo zjištěno, byla uplatněna dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání předmětného rozsudku, a kterou soud z pohledu ust. § 199 odst. 2 IZ proto hodnotí jako nepřípustnou.

Pokud žalobce v žalobě také uvedl, že dlužník s podmínkami, na které věřitel odkazuje, nikdy nevyslovil souhlas, nepodepsal je, nebyly mu předloženy, a proto nemohl ani ustanovení těchto podmínek porušit a nemohl tedy vzniknout nárok na smluvní pokutu a současně uvedl, že věřiteli nevznikla žádná škoda, pak nelze než konstatovat, že tato uvedená skutková tvrzení, na něž je navázána právní kvalifikace, jsou nové, zapovězené ust. § 199 odst. 3 IZ, ke kterým soud nemůže přihlédnout. Absence procesní diligence (připravenosti) k incidenčnímu sporu mající kořeny v přezkumném jednání (v popěrném úkonu), nelze ipso facto v incidenčním sporu reparovat.

ICM R

Jelikož tento soud dospěl k závěru, že důvodem popření pravosti vykonatelné pohledávky není skutečnost dříve v nalézacím řízení neuplatněná, nezbývá než dospět k závěru, že daný skutkový stav má vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání rozsudku, učinil Okresní soud v Ostravě. Jinak vyjádřeno, argumentace žalobce, pro kterou popřel pohledávku žalovaného je kritikou správnosti právního posouzení věci, tedy jiným právním posouzením věci, které jak bylo výše uvedeno ust. § 199 odst. 2 IZ zapovídá.

Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 202 odst. 1 IZ, kdy ve sporu o pravost přihlášené pohledávky nemá úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, a jelikož v tomto sporu nebyl shledán důvod pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 03.11.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R