33 Odo 997/2002
Datum rozhodnutí: 25.02.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 997/2002-134

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce JUDr. J. B., proti žalovanému Ing. V. T., o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 113/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. června 2002 č. j. 27 Co 402/2001-124, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 17. října 2000 č. j. 7 C 113/95-74 zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč s 16% úrokem od 18. 8. 1995 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2002 č. j. 27 Co 402/2001-124 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když má za to, že jeho dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek zrušil. Dovolatel namítl, že napadené rozhodnutí vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, nesprávného právního hodnocení věci a to zejména s ohledem na to, že soud neumožnil dovolateli provedení navržených důkazů. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 - dále jen o. s. ř. ). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Rozsudek soudu prvního stupně č. j. 7 C 113/95-74, proti němuž směřovalo odvolání, o němž bylo rozhodnuto shora označeným rozsudkem odvolacího soudu, byl vydán dne 17. října 2000.

Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle § 211 a § 159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem doručení. V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu doručen žalobci dne 5. srpna 2002, žalovanému dne 22. července 2002, právní moci tedy nabyl dne 5. srpna 2002.

Podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. končí lhůty určené podle měsíců uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty takto stanovený na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Posledním dnem k podání dovolání bylo tedy 5. září 2002. Dovolání ze dne 3. října 2002 předané žalobcem na podatelnu odvolacího soudu dne 4. října 2002 bylo tudíž opožděné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto podle § 243b odst. 4 a 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. února 2003

JUDr. Zdeněk Des, v.r.

předseda senátu