33 Odo 968/2002
Datum rozhodnutí: 11.02.2003
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 968/2002-147

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce F. M., zastoupeného Mgr. D. S., advokátem, proti žalovanému T. T., zastoupenému Mgr. I. Ch., advokátem, o zpřístupnění nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 172/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2002 č. j. 16 co 201/2002 136, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal uložení povinnosti zpřístupnit nebytové prostory s tím, že se žalovaným šest let podnikají na základě smlouvy o sdružení a společně provozují restauraci. Nájemní smlouva na předmětné nebytové prostory byla uzavřena dne 27. února 1998, kde jako pronajímatel je uvedena firma I. B. spol. s r. o. a jako nájemce T. T.; přestože byla podepsána pouze jedním účastníkem sdružení, zavazovala oba účastníky, neboť v době podpisu nájemní smlouvy byla smlouva o sdružení platná.

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 6. prosince 1999 č. j. 7 C 172/98 65 uložil žalovanému povinnost zpřístupnit žalobci nebytové prostory situované v přízemí domu č. p. 3145, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Praha město, k. ú Záběhlice, sestávající z veřejných provozních místností o výměře 148 m2, pomocných prostor o výměře 62 m2, kanceláře o výměře 5 m2 a zděného stánku situovaného mimo objekt o výměře 10 m2, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. října 2000 č. j. 58 Co 203/2000 105 rozhodl tak, že změna žaloby se nepřipouští (výrok I.) a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II.). Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 24. dubna 2002 č. j. 29 Odo 76/2001 123 rozsudek odvolacího soudu vyjma výroku I. zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení; dovolání směřující proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze odmítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. září 2002 č. j. 16 Co 201/2002 136 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání z důvodů podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2000. Dovolatel namítá, že závěr soudu je v rozporu s provedeným dokazováním a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, když se soud nevypořádal s rozlišením mezi nájmem na straně jedné a provozováním společné činnosti na straně druhé.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 dále jen o. s. ř. ).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v § 237 odst. 1 o. s. ř.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./, nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil /§ 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř./.

Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením /vydáním/ usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Vady řízení vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti /§ 242 odst. 3 o. s. ř./, nebyly dovolatelem tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.

Přípustnost dovolání v dané věci není dána ani podle § 238 o. s. ř., neboť dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu a nejedná se o případ, kdy soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Na této situaci nic nemění to, že v pořadí první rozsudek odvolacího soudu byl dovolacím soudem zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Přípustnost dovolání v dané věci nelze dovodit ani z § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání ve výroku svého rozhodnutí a žalovaný o připuštění dovolání ani nežádal.

Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není z hledisek § 237, § 238 a § 239 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalované aniž se mohl věcí dále zabývat - podle § 243b odst. 4 o. s. ř. a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl. Ve smyslu § 243a odst. 1, věty první o. s. ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. února 2003

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu