33 Odo 942/2004
Datum rozhodnutí: 22.09.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 942/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce B. V., zastoupeného, advokátkou, proti žalované V. J., zastoupené, advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 202/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 10. února 2004, č. j. 40 Co 1147/2003-90, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 2.575,- Kč k rukám, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. dubna 2004, č. j. 16 C 202/2002-64, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem poloviny nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 561 pro katastrální území a obec G. u Katastrálního úřadu v O. jako objekt bydlení číslo popisné 150 na pozemku parc. č. 395 (zastavěná plocha nádvoří), pozemku parc. č. 395 (zastavěná plocha a nádvoří) a zahrady parc. č. 396 (dále jen předmětném nemovitosti ), a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 10. února 2004, č. j. 40 Co 1147/2003-90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř. ), přípustné a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výlučně důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým je možno vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že jako stěžejní měl hodnotit osobu žalobce a její subjektivní vnímání a že měl přihlédnout k návštěvě pracovníka realitní kanceláře svědčící o úmyslu žalované dům prodat, a zpochybňuje-li postup soudu při hodnocení důkazů z hlediska jejich věrohodnosti (výpovědi svědků J., syna a snachy žalobce a výpovědi účastníků), uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V posuzovaném případě tedy dovolatel ve skutečnosti nezpochybňuje právní závěry odvolacího soudu (netvrdí, že odvolací soud jím zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu), nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že stejně jako soud prvního stupně založil své rozhodnutí na nedostatečně, resp. nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Pokud v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.500,-Kč (§ 2 odst. 1, § 5 písm. b/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně 22. září 2004

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu