33 Odo 896/2006
Datum rozhodnutí: 13.12.2007
Dotčené předpisy:




33 Odo 896/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) L. Š., b) H. Ch., a c) J. V., zastoupených Mgr. Ing. S. H., advokátkou proti žalované Č. r. Ú. p. z. s. v. v. m. o zaplacení částky 447.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 122/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. června 2005, č. j. 57 Co 176/2005-119, takto :

I. Dovolání se odmítá.



II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobci se žalobou v konečném znění domáhali po žalované zaplacení částky 447.300,- Kč s příslušenstvím (každý z nich požadoval jednu třetinu z uvedené částky). Uváděli, že žalovaná částka představuje tržní cenu za pozemky parc. č. 431/24 o výměře 1060 m2 a parc. č. 608/1 o výměře 218 m2 ve vlastnictví žalované, za něž jim nikdy nebylo zaplaceno.

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 27. ledna 2005, č. j. 14 C 122/2003-101, žalobu, jíž se žalobci po žalované domáhali zaplacení částky 447.300,- Kč, a to každý jednu třetinu, s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ode dne podání žaloby do zaplacení, zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Jeho předchozí (rovněž žalobu zamítající) rozsudek ze dne 9. března 2004, č. j. 14 C 122/2003-64, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2004, č. j. 57 Co 217/2004-80, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. června 2005, č. j. 57 Co 176/2005-119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel mimo jiné ze skutkových zjištění (převzatých od soudu prvního stupně a doplněných o zjištění, k nimž dospěl na základě zopakování listinných důkazů v odvolacím řízení), že žalovaná je zapsána v katastru nemovitostí na LV č. 60000 jako vlastník pozemků parc. č. 431/24 a parc. č. 608/1 pro katastrální území N. J. D. P. a o. N. J. Příslušnost hospodařit s tímto majetkem má Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Stát nabyl vlastnické právo k pozemku parc. č. 431/24 od žalobců kupní smlouvou uzavřenou dne 7. 3. 1977 ve formě notářského zápisu, č. j. N 329/77, za kupní cenu 14.608,- Kč. Kupní cena byla splatná do deseti dnů ode dne nabytí účinnosti smlouvy. Smlouva nabyla účinnosti jejím schválením finančním odborem Okresního národního výboru v N.J. dne 10. 3. 1977. Pozemek parc. č. 608/1 nabyl stát do vlastnictví kupní smlouvou č. 168/1982 ze dne 7. 4. 1982 a hospodářskou smlouvou ze dne 11. 7. 1989. Do tohoto pozemku byla přisloužena část pozemku parc. č. 416 ve vlastnictví žalobců označená jako díl h). Stát ji nabyl do vlastnictví na základě rozhodnutí MěNV v N. J. o vyvlastnění, č. j. 919/82-VIST.328/2 DE ze dne 1. 2. 1983, které bylo potvrzeno rozhodnutím Okresního národního výboru v N. J. ze dne 14. 4. 1983, č. j. 422/83-VIST-330/Dr,PE; náhrada za vyvlastnění části pozemku parc. č. 416 byla určena částkou 26.588,80 Kč a její splatnost nastala patnáctým dnem od právní moci rozhodnutí o vyvlastnění. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud (vycházeje z žalobních tvrzení) konstatoval, že nárok žalobců je třeba posuzovat podle ustanovení občanského zákoníku, a stejně jako soud prvního stupně s poukazem na stanovisko publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 29/83 se v prvé řadě zabýval otázkou, zda námitka promlčení nároku žalobců byla žalovanou uplatněna důvodně. Přisvědčil soudu prvního stupně, že v daném případě je třeba otázku promlčení posoudit podle § 101 obč. zák., podle něhož tříletá promlčecí doba běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy kdy nastala splatnost dluhu. Splatnost kupní ceny nastala v případě kupní smlouvy ze dne 7. 3. 1977 desátým dnem po 10. 3. 1977, kdy smlouva byla schválena Okresním národním výborem v N. J., v případě kupní smlouvy ze dne 7. 4. 1982 třicátým dnem po jejím podpisu účastníky dne 7. 4. 1982. Splatnost náhrady za vyvlastněný pozemek podle rozhodnutí o vyvlastnění ze dne 1. 2. 1983 a 14. 4. 1983 do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Jelikož žalobci žalobu podali u soudu teprve dne 22. 12. 2000, tedy po marném uplynutí tříleté promlčecí doby ve smyslu § 101 obč. zák., je jejich nárok na zaplacení kupní ceny a náhrady za uvedené pozemky promlčen. Současně vyslovil názor, že k promlčení nároku žalobců by beztak došlo, i kdyby byl uplatňován z titulu bezdůvodného obohacení, a to uplynutím dvouleté subjektivní i tříleté objektivní promlčecí doby podle § 107 odst. 1 a 2 obč. zák.

Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. dubnem 2005 (dále jen o. s. ř. ), přípustné, a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Protože v posuzované věci je dovolání přípustné pouze k řešení otázek právních, lze v něm uplatnit jen dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím je možno namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebo podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen ty právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a které dovolatel v dovolání označil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, pod označením SJ 132/2004).

Bez významu jsou proto námitky žalobců, že kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům nikdy nepodepisovali a že ještě v letech 1993 až 1994 byli v evidenci nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci těchto pozemků; jde totiž o uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Žádnou relevanci z hlediska přípustnosti dovolání nemůže mít ani argumentace stran potřebnosti vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění tržní ceny předmětných pozemků a provedení dalších listinných důkazů v dovolání blíže specifikovaných. Těmito výhradami žalobci uplatnili dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., který, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže. Dovolací soud se rovněž nemohl zabývat žalobci namítanou zmatečností podle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. (t. j. námitkou podjatosti soudkyně Okresního soudu v Novém Jičíně JUDr. I. B. uplatněnou v doplňku dovolání ze dne 6. 6. 2006), neboť ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. může dovolací soud přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska zmatečností uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. jen v případě přípustného dovolání.

Námitka, uplatněná v rámci způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., že se žalobci žalované částky domáhají z titulu restitučních náhrad za nevydané pozemky , se nemůže úspěšně prosadit, poněvadž žaloba neobsahuje takové vylíčení rozhodných skutečností, jež by umožnilo soudu posoudit nárok žalobců na zaplacení požadované částky podle restitučních předpisů.

Žalobci nastolili k dovolacímu přezkumu otázku platnosti a účinnosti převodu pozemků parc. č. 431/28 a parc. č. 608/1, zapsaných pro katastrální úřad N.Ji. D.P. Odvolacímu soudu vytkli, že tuto otázku vůbec neřešil. Proti právnímu závěru odvolacího soudu, že jejich nárok je promlčen, naopak žádné konkrétní výhrady neuplatnili.

Odvolací soud nikterak nepochybil, zabýval-li se nejprve námitkou promlčení, kterou žalovaná uplatnila. Neodchýlil se totiž od ustálené rozhodovací praxe soudů navazující na Stanovisko senátu Nejvyššího soudu ČSSR k zajištění jednotného výkladu zákona ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83 , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 29/1983. V něm byl formulován právní názor, podle něhož dovolá-li se účastník občanského soudního řízení promlčení, nemůže soud promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě zamítne. Jestliže je v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým. Je-li tedy vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno.

Z uvedeného plyne, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) postupoval správně, jestliže posuzoval nárok žalobců nejprve z pohledu jeho promlčení. Protože dovodil, že právo žalobců se promlčelo a nelze je z toho důvodu přiznat, žalobu správně zamítl, aniž se dále zabýval otázkou platnosti a účinnosti převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům. Ostatně tato právní otázka by byla právně relevantní v jiném řízení než v posuzovaném případě, kdy žalobci učinili předmětem řízení zaplacení tržní ceny za pozemky parc. č. 431/28 a parc. č. 608/1, jež jsou ve vlastnictví žalované na základě uzavřených kupních smluv a rozhodnutí o vyvlastnění za náhradu.

Za situace, kdy žalobci nezpochybnili správnost právního závěru odvolacího soudu o promlčení jejich nároku, na němž napadené rozhodnutí spočívá, nemůže mít posouzení otázky platnosti a účinnosti převodu vlastnického práva k pozemkům zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. a pro její řešení nelze dovolání přiznat přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť věcný přezkum této otázky nemůže ovlivnit výsledek sporu.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované v této fázi řízení nevznikly žádné účelně vynaložené náklady řízení, na jejichž náhradu by měla vůči žalobcům právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 13. prosince 2007

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu