33 Odo 856/2002
Datum rozhodnutí: 29.11.2002
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 856/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně C., s.r.o., zastoupené, advokátkou, proti žalované J. Š., zastoupené opatrovníkem J. Š., právně zastoupené, advokátem, o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 2/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. června 2002 č.j. 23 Co 53/2001-115, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. června 2002 č.j. 23 Co 53/2001-115 potvrdil rozsudek Okresního soudu Havlíčkově Brodě ze dne 12. října 2000, č. j. 3 C 2/2000-69, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 500 000 Kč spolu s 21 % úrokem z prodlení jsoucím od 7. 2. 1997 do zaplacení tak, že částku 300 000 Kč je žalovaná povinna zaplatit do 6 měsíců od právní moci rozsudku a zbývající částku pak v pravidelných měsíčních splátkách po 20 0000 Kč počínaje měsícem následujícím po splatnosti předchozí částky, vždy do 15tého dne v měsíce předem pod ztrátou výhody splátek, a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že ji nevyslechl k tomu, že žalobce pro zajištění své pohledávky 100 000 Kč (tuto částku jako jedinou si od něho půjčila) si vynutil zřízení věcného břemene, zatímco údajný dluh 500 000 Kč si nikterak nezajistil. Z toho je totiž patrné, že obnos 500 000 Kč si žalovaná od žalobce nikdy nepůjčila. Soudy obou stupňů rozhodly na podkladě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, čímž žalobci umožní, aby se poté, kdy žalovaná bude úspěšná v řízení o neplatnost kupní smlouvy podané proti třetí osobě, uspokojil na atraktivním majetku žalované, o který celou dobu usiluje.

Žalobkyně navrhla, aby dovolání žalované bylo jako neopodstatněné a právně nevýznamné odmítnuto.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 dále též jen o.s.ř. ). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud ač rozhodoval po 1. 1. 2001 odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému dne 12. 10. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. Část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Podle ustanovení § 159 o.s.ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním.

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že jak zástupkyni žalobkyně, JUDr. L. L., advokátce se sídlem v L., H. n. č. 65, tak zástupci žalované, JUDr. J. D., advokátu se sídlem v H., N. č. 47, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 19. 7. 2002; tohoto dne tak nabyl právní moci. Lhůta k podání dovolání uplynula 19. 8. 2002 (srov. § 57 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobně u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě dne 19. 9. 2002.

Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první o.s.ř.), bylo v souladu s ustanoveními § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat odmítnuto.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V dovolacím řízení neúspěšná žalovaná nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a náklady žalobkyně nebyly shledány účelně vynaloženými.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. listopadu 2002

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r .

předsedkyně senátu