33 Odo 795/2002
Datum rozhodnutí: 22.11.2002
Dotčené předpisy: § 242 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 795/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně D. S., zastoupené, advokátem, proti žalované R. Z., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 68 440 Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 167/92, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2002 č. j. 12 Co 308/99 - 108, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 3 775 Kč k rukám, advokáta, do tří dnů od právní moci usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. dubna 1998 č. j. 12 C 167/92 - 79 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 440 Kč a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. března 2002 č. j. 12 Co 308/99 - 108 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalované na vyslovení přípustnosti dovolání.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Z tohoto důvodu navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozsudek odvolacího soudu považuje za věcně správný a navrhla odmítnutí dovolání s tím, že v dané věci není dovolání přípustné.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17. zákona č. 30/200 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000 - dále jen o. s. ř. ). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31.12.2000.

Podle části dvanácté hlavy I bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 3. dubna 1998.

Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.

Podle § 240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle § 211 a § 159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze napadnout odvoláním, nabývá právní moci dne, kdy byl doručen všem účastníkům řízení. V daném případě byl tento rozsudek doručen zástupci žalobkyně JUDr. V. K. dne 16.5.2002 a zástupci žalované JUDr. L. L. dne 21.5.2002. Právní moci tedy nabyl dne 21.5.2002.

Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 57 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). Ve smyslu tohoto ustanovení tedy lhůta k podání dovolání skončila dnem 21.6.2002 (pátek). Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu však bylo dne 10.7.2002 na podatelně Okresního soudu v Olomouci.

Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat - odmítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu v dovolacím řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalované na náhradu dovolacího řízení 3 700 Kč (§ 3, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. a 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. listopadu 2002

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu