33 Odo 736/2003
Datum rozhodnutí: 22.06.2004
Dotčené předpisy: § 240 předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 736/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobců A) PhDr. J. U., CSc. a B) JUDr. Z. U., proti žalovaným 1) A. S., zastoupenému, advokátem, a 2) M. S., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 1,200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 101/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 2003, č.j. 15 Co 527/2000-114, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se po žalovaných domáhali zaplacení 2,725.000,- s příslušenstvím. Uváděli, že tuto částku jim žalovaní dluží na kupní ceně za nemovitosti, které jim žalobci v roce 1995 prodali, a na smluvní pokutě, která byla sjednána pro případ, že kupní cena nemovitostí nebude kupujícími uhrazena včas.

Městský soud v Brně (poté, kdy řízení ohledně částky 1,525.000,- Kč v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastavil) rozsudkem ze dne 6. června 2000, č.j. 31 C 101/97-89, uznal žalované povinnými zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 1,200.000,- Kč s 19% úrokem z částky 200.000,- Kč od 1. 2. 1996 do zaplacení, s 19% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 5. 1996 do zaplacení, s 21% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 8. 1996 do zaplacení, s 21% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 11. 1996 do zaplacení a s 21% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 2. 1997 do zaplacení,vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. března 2003, č.j. 15 Co 527/2000-114, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, změnil tak, že žalovaným stanovil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku 1,200.000,- Kč s 19% úrokem z částky 200.000,- Kč od 1. 2. 1996 do zaplacení, s 19% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 5. 1996 do zaplacení, s 19% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 8. 1996 do zaplacení, s 19% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 11. 1996 do zaplacení a s 19% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 2. 1997 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a ohledně 2% úroku z částky 250.000,- Kč od 1. 8. 1996 do zaplacení, z částky 250.000,- Kč od 1. 11. 1996 do zaplacení a z částky 250.000,- Kč od 1. 2. 1997 do zaplacení žalobu zamítl; v odvoláním napadeném výroku o soudním poplatku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž namítali, že řízení u odvolacího soudu proběhlo tak, aby potvrdilo dosavadní vývoj a oni byli poškozeni na svých právech . V průběhu jednání bylo zjištěno, že ve spise není originál kupní smlouvy na předmětnou nemovitost, tato smlouva byla uzavřena bez přítomnosti advokáta E., v důsledku čehož se stala chyba v označení kupujícího A. S. (byl označen křestním jménem A.), cena nemovitosti neodpovídala posudku, ve smlouvě byla sjednána lichvářská pokuta, předmět koupě byl označen jako hotel, byť nesplňoval tyto parametry, a ze strany prodávajících došlo k postupu, který je pojistným podvodem. Při jednání odvolacího soudu došlo k několika jevům, které byly přes skutečnost, že bylo jednáno v senátu, předmětem trestního oznámení žalované a které spočívaly např. v tom, že žalobce byl v podnapilém stavu, což nikomu z úředních osob soudu nevadilo , dále v tom, že v průběhu jednání se žalobce ostentativně na žalovanou a jejího právního zástupce šklebil a pohledem se jim vysmíval, jakoby dopředu znal výsledek nebo v tom, že žalobkyně vědomě soudu lhala, čímž porušila povinnosti advokáta o vážnosti advokátního stavu . Na podkladě uvedených poznatků jsou žalovaní přesvědčeni, že byla porušena pravidla řízení u soudů obou stupňů a že vzhledem ke známostem žalobců nebylo řízení objektivní. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s doporučením požádat Vrchní soud o určení příslušnosti Krajského soudu např. v Hradci Králové.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 - dále jen o. s. ř. ). Tak je tomu i v posuzovaném případě, kdy byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (rozsudek soudu prvního stupně byl vydán již dne 6. 6. 2000); skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů mimo jiné znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu.

Podle ustanovení § 211, § 151 a § 159 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení.

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že oběma žalobcům byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 7. dubna 2003, JUDr. E. P., advokátu se sídlem v B., G. 58, který v té době na základě plné moci oba žalované zastupoval, byl doručen dne 2. dubna 2003, a nabyl tak právní moci dnem 7. dubna 2003. Lhůta k podání dovolání uplynula (ve středu) 7. května 2003. Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobně u Městského soudu v Brně dne 22. května 2003.

Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními § 243b odst. 4, věta první a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. - aniž byl dovolací soud oprávněn se jím věcně zabývat - odmítnuto.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení úspěšným žalobcům v této fázi řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 22. června 2004

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu