33 Odo 690/2004
Datum rozhodnutí: 26.05.2005
Dotčené předpisy:




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 690/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce m. P. (jako právního nástupce původní žalobkyně D. s. P.), proti žalované Z. Z., o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 160/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. listopadu 2003, č. j. 19 Co 45/2002-18, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Nejvyšší soud České republiky pokládá za nutné v prvé řadě předeslat, že soud prvního stupně i soud odvolací v řízení o žalobě na obnovu řízení nesprávně označily účastníky řízení, když jejich procesní postavení zaměnily. V řízení o žalobě na obnovu řízení je totiž třeba označovat účastníky podle jejich procesního postavení v původním řízení (srovnej R V/68). Účastníci proto budou nadále označováni tak, jak vyplývá ze záhlaví tohoto rozhodnutí.

Žalovaná Z. Z. se žalobou domáhala, aby byla povolena obnova řízení vedeného u Okresního soudu v Prostějově, jenž rozsudkem ze dne 20. 7. 1999, č. j. 7 C 11/99-55, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2001, č. j. 19 Co 602/99-73, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni D. s. P. (právní předchůdkyni žalobce) částku 17.252,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 1. 4. 1998 do zaplacení. Přiznaná částka představovala bezdůvodné obohacení, které žalovaná na úkor žalobce získala užíváním bytu bez právního důvodu. Návrh odůvodnila tvrzením, že neměla vědomost o tom, že jako svědky může navrhnout i členy své rodiny, kteří s ní byt po V. Z. osobně vyklízeli a věděli, ke kterému datu byl byt fakticky vyklizen a připraven k odevzdání pronajímateli. Protože ji soud nepoučil o právu navrhovat tyto důkazy, nemohla tyto označené důkazy, tedy výpovědi svědků P. a M. Z. v původním řízení bez své viny použít .

Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 21. 11. 2001, č. j. 7 C 160/2001-11, zamítl žalobu na povolení obnovy řízení pod sp. zn. 7 C 11/99 Okresního soudu v Prostějově a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 11. 2003, č. j. 19 Co 45/2002-18, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy dovodily, že nejsou dány předpoklady povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Shodně konstatovaly, že žalovaná byla v průběhu původního řízení soudem dostatečně poučena o povinnosti navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení a sama také výslech několika svědků navrhla. Skutečnost, že se rozhodla neoznačit jako svědky osoby jí blízké (rodinné příslušníky), neboť se subjektivně domnívala, že by je soud stejně asi jako svědky nebral , není důvodem pro obnovu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž rekapituluje průběh původního řízení a argumentuje ve prospěch obnovy řízení tím, že vinou rozporuplné a neustále se měnící právní kvalifikace ze strany žalobce nemohla navrhovat další důkazy, které by prokázaly, že v předmětném bytě nebydlela a ani ho jinak neužívala, když tyto důkazy ani sama neměla k dispozici . Navíc je přesvědčena, že tyto důkazy měl navrhovat žalobce, neboť on měl prokazovat, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila v rozsahu obvyklého nájemného. Pokud by byly důkazy ohledně užívání bytu provedeny, mohly přivodit pro žalovanou příznivější rozhodnutí ve věci samé, neboť žalobce by důkazní břemeno neunesl. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce (procesní nástupce příspěvkové organizace D. s. P. se sídlem v P., která byla ke dni 30. 6. 2002 zrušena usnesením č. 12092 zastupitelstva M. P. ze dne 20. 6. 2002) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované jako neopodstatněné zamítl. Se závěrem soudů, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, se ztotožnil, neboť není povinností soudu, aby poučoval účastníky řízení o tom, které konkrétní důkazy mohou navrhovat, a sděloval jim, jakou budou mít jimi navržené důkazy důkazní hodnotu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se totiž návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 dále jen o. s. ř. .

Protože v posuzovaném případě směřuje žaloba na obnovu řízení proti rozsudku, který byl vydán Okresním soudem v Prostějově ve věci vedené pod sp. zn. 7 C 11/99 dne 20. 7. 1999, tedy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (k potvrzení tohoto rozsudku odvolacím soudem došlo tudíž bez ohledu na datum vydání rozhodnutí odvolacího soudu - po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů), je nutné tuto žalobu projednat a rozhodnout o ní podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., a to nejen v řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem, ale i v řízení dovolacím (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.). Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů se pro dovolací řízení rozumí zejména posouzení podmínek řízení, procesního nástupnictví, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzovaném případě podala sice žalovaná řádně zastoupená advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) dovolání až po uplynutí jednoměsíční zákonné dovolací lhůty uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., řídila se však nesprávným poučením obsaženým v dovoláním napadeném usnesení odvolacího soudu a zůstala jí proto zachována lhůta k podání dovolání (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 7/2003).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání v dané věci není přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje v prvé řadě ustanovení § 238a o. s. ř. O žádný z případů v tomto ustanovení zmíněných však v posuzovaném případě nejde. Použitelnost ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dána již proto, že usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a písmenům b/ až f/ odstavce 1 citovaného ustanovení nelze napadené rozhodnutí podřadit. Přípustnost dovolání nezakládá v dané věci ani ustanovení § 239 o. s. ř., neboť upravuje přípustnost výhradně proti rozsudkům a usnesením ve věci samé, jímž rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení není (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod označením R 61/98). Přípustnost dovolání by tak mohla být dána pouze v případě existence vad řízení uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. (dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu bez ohledu na povahu předmětu řízení). Tyto vady však nejsou v dovolání namítány a ani z obsahu spisu se nepodávají.

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v § 238 odst. 1 ani § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené § 237 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 4 věty prvé o. s. ř. ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích důvodů.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a náklady žalobce související s podáním vyjádření k dovolání neshledal dovolací soud účelně vynaloženými (dovolání bylo odmítnuto ze zcela jiných, než v něm namítaných důvodů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2005

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu