33 Odo 671/2002
Datum rozhodnutí: 29.10.2002
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 212 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 671/2002

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Ing. H. B., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému R. Š., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 8 C 2794/94, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. října 1998 č. j. 12 Co 688/98 - 61, takto :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. října 1998 č. j. 12 Co 688/98 61, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora citovaným usnesením krajský soud zastavil odvolací řízení s odůvodněním, že odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 21. května 1998 č. j. 8 C 2794/94 - 50 trpělo vadami, pro něž nebylo možno v odvolacím řízení pokračovat, a které přes výzvu k doplnění odvolání s poučením o případném zastavení odvolacího řízení zůstaly neodstraněny. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Namítala, že v zákonné lhůtě, tj. dne 8. 6. 1998, odstranila vady odvolání, když doplnila odůvodnění odvolání podáním, které bylo Okresnímu soudu doručeno dne 8. 7. 1998.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů ( tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále jen o. s. ř. ).

Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř., bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní), řádně zastoupeným advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je důvodné, a to v hranicích dovolacího důvodu dle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. má být v odvolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu, a čeho se odvolatel domáhá.

Ze spisu plyne, že žalobkyně v odvolání (č.l. 53) označila účastníky řízení a věc, jíž se podání týká. Výslovně též uvedla, že odvolání podává k č. j. 8 C 2794/94. Takto formulovaného - byť neodůvodněného - odvolání je zjevné, které rozhodnutí, neboť jiné rozhodnutí soudu prvního stupně se ve spise nenachází, a ve kterých výrocích (obou - v prvním výroku byla žaloba zamítnuta a ve druhém výroku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) odvolatelka napadá.

Výzvou k odstranění vad odvolání, ze které vyšel odvolací soud (usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. června 1998 č. j. 8 C 2794/94 - 54 doručené zástupci odvolatelky dne 16. 6. 1998- srov. doručenku u č.l. 54), bylo odvolatelce vytýkáno, že není zřejmé, v čem spatřuje nesprávnost výše uvedeného rozsudku a čeho se domáhá. Tyto vady Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 36/1999 a 29/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha dalších rozhodnutích, zařadil mezi ty, jež nebrání dalšímu pokračování odvolacího řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení § 212 odst. 1 o. s. ř. projednává věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž je vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. 212 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

Odvolání sice postrádá údaj o kvantitativním rozsahu odvolání (o tom, v jakém rozsahu jsou jednotlivé výroky znějící na peněžitá plnění odvoláním napadeny), k odstranění tohoto nedostatku však výzva nesměřovala a pro vady odvolání, na které soud odvolatele neupozornil nebo pro které mu nepodal konkrétní poučení o způsobu jejich odstranění, odvolací řízení zastavit nelze (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).



Navíc dovolatelka v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu dne 9. října 1998 sice po uplynutí lhůty uložené ve výzvě (do 5 dnů od doručení tohoto usnesení) vady odvolání odstranila v podání, které došlo Okresnímu soudu v Děčíně dne 8. 7. 1998 - č. l. 65.

Právní posouzení věci, na kterém napadené usnesení spočívá, tedy v intencích podaného výkladu neobstojí a dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. října 2002

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r .

předsedkyně senátu