33 Odo 617/2005
Datum rozhodnutí: 31.05.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 617/2005

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobců a) J. M. a b) V. M., proti žalovanému S. A., o zaplacení částky 13.195,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 40/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. prosince 2004, č. j. 17 Co 435/2003-153, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 1.695,- Kč k rukám JUDr. M. M., advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 9. září 2003, č. j. 3 C 40/2002-101, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 15. září 2003, č. j. 3 C 40/2002-107, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 18.337,50 Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 25. 4. 2002 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 119.162,50 Kč s 8 % úrokem z prodlení od 25. 4. 2002 do zaplacení a 1,5 % úroku z prodlení z částky 18.337,50 Kč od 25. 4. 2002 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání všech účastníků rozsudkem ze dne 20. prosince 2004, č. j. 17 Co 435/2003-153, rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 104.859,- Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 25. 4. 2002 do zaplacení, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, v další části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 13.195,80 Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 25. 4. 2002 do zaplacení, a ve výroku I., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 18.337,50 Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 25. 4. 2002 do zaplacení, jej potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a konstatoval, že rozsudek soudu prvního stupně zůstal nedotčen odvoláním ve zbývající části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba o úrok z prodlení 1,5 % ze 136.392,30 Kč od 25. 4. 2002 do zaplacení a o 1.107,70 Kč s úrokem z prodlení 8 % od 25. 4. 2002 do zaplacení .

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř. ). V něm především vyjádřili nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že neprokázali svůj nárok na úhradu poměrné části platby za uhlí a dříví, a obsáhle v něm rozvedli své úvahy vztahující se k právnímu posouzení věci. I nadále jsou přesvědčeni, že se v tomto případě zcela jasně jedná o bezdůvodné obohacení (které nemůže být pojmově vyloučeno právem bydlení odvozeným od manželství s dcerou žalobců), jež žalovaný získal na jejich úkor tím, že v jejich domě žil zadarmo a nechal se od nich i živit. Protože si žalovaný takto počínal úmyslně, vztahuje se na jím získané bezdůvodné obohacení desetiletá promlčecí doba. Odvolacímu soudu vytkli, že při rozhodování o nákladech řízení, neaplikoval § 150 o. s. ř., ačkoli na jejich straně byly dány důvody zvláštního zřetele hodné (v dovolání podrobně uvedené), které použití tohoto ustanovení umožňují. Z uvedených důvodů navrhli rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, případně rozhodnout, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Žalovaný považuje dovolání žalobců za nepřípustné jednak s poukazem na § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a jednak proto, že napadené rozhodnutí nemá zásadní význam po stránce právní.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněnými subjekty (žalobci) řádně zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci žalobci napadli dovoláním podle jeho obsahu v prvé řadě část výroku II., jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 13.195,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5 % od 25. 4. 2002 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.

Ve zbývající části dovolání napadli žalobci rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Protože rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku soudu, zvažoval dovolací soud přípustnost dovolání proti uvedenému výroku v intencích § 237 až § 239 o. s. ř., které upravují přípustnost dovolání proti usnesení.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. nemůže být dána, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť napadený výrok rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, nepřichází tudíž rovněž v úvahu.

U uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska uplatněných námitek (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.620,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/200 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.



V Brně 31. května 2005



JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu