33 Odo 613/2001
Datum rozhodnutí: 28.11.2001
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 613/2001-110

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Ing. T. P., zastoupeného JUDr. J. T., PhD., proti žalovanému K. K., zastoupenému JUDr. M. P., advokátem , o 8.990,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 207/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. srpna 2000, č.j. 18 Co 479/2000-93, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. 8. 2000 č.j. 18 Co 479/2000-93 rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 3. 2000, č.j. 7 C 207/98-67 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 30. 5. 2000 č.j. 7 C 207/98-83 potvrdil ve výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8.990,- Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému příslušenství k Mini Hi-Fi Component Systém SONY MHC G100, tvořené reproduktorovým systémem: SS-G101, anténou FM, smyčkovou anténou AM, dálkovým ovladačem RM-SG10, a změnil ve výroku o příslušenství uvedené pohledávky tak, že žalobu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 26 % z 8.990,- Kč od 21. 2. 1998 do zaplacení zamítl. Současně uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech 1.712,90 Kč a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo; odvolací řízení o odvolání žalobce zastavil. Uzavřel, že žalobce platně odstoupil od smlouvy se žalovaným poté, kdy jeho reklamace zakoupeného zboží nebyla žalovaným vyřízena v zákonné lhůtě a je tak oprávněn požadovat zaplacení kupní ceny oproti vydání příslušenství k předmětu koupě, které je dosud v jeho držení. Dále dovodil, že nevydal-li žalobce žalovanému dosud příslušenství zakoupené věci, není žalovaný povinen hradit úroky z prodlení.

Proti rozsudečným výrokům, jimiž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu v části, požadující zaplacení úroku z prodlení ve výši 26 % od 21. 2. 1998 do zaplacení, a jimiž rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, podal žalobce dovolání, v němž navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadených výrocích a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud podle něho pominul skutečnost, že žalovaný odmítal od žalobce příslušenství k předmětu koupě převzít, což vyplývá jak z korespondence mezi účastníky a jejich zástupci, která je součástí spisu, tak z výpovědí účastníků. Odstoupením od smlouvy ze strany žalobce tak byl žalovaný od 21. 2. 1998 v prodlení a je povinen uhradit žalobci úroky z prodlení z dlužné částky. Za nesprávné považuje dovolatel právní posouzení otázky náhrady nákladů řízení, neboť žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen o.s.ř. (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde-li o případ vad uvedených v § 237 odst. 1 o.s.ř. a ty v daném případě nebyly dovolatelem namítány, ani se z obsahu spisu nepodávají je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení § 238 odst. 1 a § 239 o.s.ř.

Podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; přípustnost dovolání je však v takovém případě podmíněna skutečností, že dovolání směřuje proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč (§ 238 odst. 2 písm. a/).

Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Ustanovení § 237 odst. 2, § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 o.s.ř. tu pak platí obdobně.

Protože v posuzovaném případě odvolací soud zamítl dovoláním napadeným měnícím výrokem ve věci samé žalobu na zaplacení 26 % úroku z prodlení z částky 8.990,- Kč od 21. 2. 1998 do zaplacení (rozhodnuto tak bylo o částce nepřevyšující 20.000,- Kč), je přípustnost dovolání proti uvedenému výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. vyloučena.

Protože dovoláním je výslovně napadán i výrok týkající se náhrady nákladů řízení, přičemž výrok o nákladech řízení ač je součástí rozsudku má povahu usnesení, je namístě přípustnost dovolání žalobce uvážit rovněž z pohledu ustanovení § 238a o.s.ř. Ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. výslovně přípustnost dovolání proti usnesení o nákladech řízení vylučuje a o případy vyjmenované pod ostatními písmeny (tj. pod písmeny b/ až f/) tohoto ustanovení v dané věci nejde.

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání proti žádnému z napadených výroků odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243b odst. 4 věty prvé o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání žalobce jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému, který byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady v tomto řízení nevznikly a žalobce na jejich náhradu nemá právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. listopadu 2001

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v.r.

předsedkyně senátu