33 Odo 557/2004
Datum rozhodnutí: 14.03.2006
Dotčené předpisy: § 159a odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 597 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb.




33 Odo 557/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Ing. L. J. a b) V. J., proti žalovanému městu J., o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 102/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. listopadu 2003, č. j. 20 Co 402/2003-225, t a k t o :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech dovolacího řízení částku 20.980,- Kč k rukám JUDr. R. J., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se po žalovaném domáhali poskytnutí slevy z kupní ceny za dům čp. 196 s příslušenstvím a pozemky v katastrálním území J., který na ně byl převeden kupní smlouvou ze dne 17. 7. 1997. Kupní cena činila 1,100.000,- Kč a žalobci požadují slevu ve výši 200.000,- Kč.

Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 15. 6. 1999, č. j. 5 C 102/98-55, žalovanému uložil povinnost poskytnout žalobcům slevu z kupní ceny ve výši 100.728,- Kč, žalobu o zaplacení částky 99.272,- Kč zamítl, rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu a zastavil řízení o uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobci smlouvu o převodu vlastnictví k blíže specifikovanému pozemku. Na základě skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním dospěl k závěru, že přiměřené slevě z kupní ceny odpovídá částka 100.728,- Kč. K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 12. 2000, č. j. 18 Co 675/99-67, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a v nákladových výrocích zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Ve výroku, jímž bylo žalobě částečně vyhověno, a ve výroku o zastavení řízení nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci.

Žalovaný v následně podaném vzájemném návrhu ze dne 11. 7. 2001, který soudu prvního stupně došel dne 17. 7. 2001, požadoval po žalobcích zaplatit doplatek kupní ceny ve výši 99.272,- Kč a sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky od 4. 12. 1997 do zaplacení.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 11. 2001, č. j. 5 C 102/98-102, zamítl žalobu na určení, že žalobcům náleží právo na slevu z kupní ceny ve výši 99.272,- Kč, žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku doplatek kupní ceny ve výši 99.272,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z částky 99.272,- Kč od 4. 12. 1997 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaný kupní smlouvou uzavřenou dne 17. 7. 1997 prodal žalobcům obytný dům čp. 196 se stavební parcelou č. 340 a zahradou č. 341 v katastrálním území J. a obci J. za kupní cenu 1,100.000,- Kč. Žalobci se kupní cenu zavázali žalovanému zaplatit do 40 dnů od vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí. Ačkoli ke vkladu došlo dne 15. 10. 1997, žalobci dosud žalovanému na kupní cenu nezaplatili 200.000,- Kč. S přihlédnutím k tomu, že v řízení již byla žalobcům pravomocně přiznána sleva z kupní ceny ve výši 100.728,- Kč a nárok na další slevu ve výši 99.272,- Kč neshledal soud prvního stupně oprávněným, bylo žalobcům uloženo zaplatit žalovanému část neuhrazené kupní ceny po odpočtu pravomocně přiznané slevy z kupní ceny (§ 588 a § 597 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění - dále jen obč. zák. ). Protože se žalobci ocitli v prodlení se zaplacením části kupní ceny, jejíž splatnost nastala uplynutím 40 dnů od vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, bylo žalovanému vyhověno i pokud jde o poplatek z prodlení . Žalobci rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o vzájemném návrhu žalovaného, napadli odvoláním a žalobu o zaplacení částky 99.272,- Kč (sleva z kupní ceny) vzali zpět. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 6. 2002, č. j. 5 C 102/98-117, které nabylo právní moci dne 28. 6. 2002, řízení o slevě z kupní ceny ve výši 99.272,- Kč zastavil a rozsudek ze dne 27. 11. 2001, č. j. 5 C 102/98-102, ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o této slevě, zrušil. Současně rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud rozsudkem ze dne 30. 10. 2002, č. j. 17 Co 323/2002-129, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh žalovaného na uložení povinnosti žalobcům zaplatit žalovanému 99.272,- Kč zamítl, ve výroku, jímž byla žalobcům uložena povinnost zaplatit žalovanému 0,25 % denně z částky 99.272,- Kč od 4. 12. 1997 do zaplacení, a v nákladových výrocích jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Převzal zjištění soudu prvního stupně, že v kupní smlouvě ze dne 17. 7. 1997 byla účastníky sjednána splatnost kupní ceny do 40 dnů od vkladu vlastnických práv k převáděným nemovitostem, přičemž vklad byl zapsán do katastru nemovitostí 15. 10. 1997. Konec čtyřicetidenní lhůty proto připadl na pondělí 24. 11. 1997 (§ 122 odst. 1 a 3 obč. zák.) a následujícího dne se stala kupní cena splatnou. S přihlédnutím k těmto zjištěním (učiněným již soudem prvního stupně) se proto odvolací soud mohl zabývat námitkou promlčení uplatněnou žalobci až v odvolacím řízení. Dovodil, že právo žalovaného na zaplacení doplatku kupní ceny je promlčeno, neboť vzájemný návrh s požadavkem na zaplacení uvedeného doplatku byl žalovaným u soudu podán dne 27. 3. 2001 (správně 17. 7. 2001), tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby, která začala plynout dne 25. 11. 1997 a jejíž běh skončil dne 25. 11. 2000 (§ 100 a § 101 obč. zák.). I když tedy právo na doplatek kupní ceny nezaniklo, nemohlo být pro promlčení přiznáno. Napadené rozhodnutí v části týkající se zaplacení 0,25% denně z částky 99.272,- Kč od 4. 12. 1997 do zaplacení pro nepřezkoumatelnost zrušil se závazným pokynem posoudit především, o jaký nárok z hlediska hmotného práva se jedná a zda není promlčen.

Žalovaný k výzvě soudu prvního stupně upřesnil vzájemný návrh tak, že po žalobcích požaduje, aby mu společně a nerozdílně zaplatili smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z částky 99.272,- Kč za dobu od 4. 12. 1997 do 25. 11. 2000. Řízení v části o zaplacení smluvní pokuty za dobu od 26. 11. 2000 do zaplacení bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 12. 2002, č. j. 5 C 102/98-145, zastaveno pro zpětvzetí vzájemného návrhu v tomto rozsahu.

Soud prvního stupně posléze rozsudkem ze dne 12. 6. 2003, č. j. 5 C 102/98-200, uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku smluvní pokutu 218.150,- Kč, zamítl návrh, aby byla žalobcům uložena povinnost zaplatit smluvní pokutu za dobu od 4. 12. 1997 do 17. 7. 1998, a rozhodl o nákladech řízení. Na podkladě doplněného dokazování zjistil, že účastníci si dohodli v kupní smlouvě uzavřené dne 17. 7. 1997 pro případ nezaplacení kupní ceny smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z dlužné částky až do zaplacení kupní ceny nebo doručení písemného prohlášení o odstoupení od smlouvy. Vázán právním závěrem odvolacího soudu vysloveným v předchozím zrušovacím usnesení, že právo na zaplacení doplatku kupní ceny je promlčeno, vyjádřil názor, že právo žalovaného na zaplacení smluvní pokuty nezaniklo, neboť závazek žalobců zaplatit doplatek kupní ceny v důsledku promlčení nezanikl, ale je pouze soudně nevynutitelný. Konstatoval, že pro vynutitelnost práva na zaplacení smluvní pokuty platí obecná tříletá promlčecí doba (§ 100 a § 101 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že splatnost smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z části nezaplacené kupní ceny nastávala vždy za každý den, o který se žalobci se zaplacením kupní ceny zpozdili, je promlčena ta část smluvní pokuty, která se stala splatnou tři roky před podáním vzájemného návrhu na její zaplacení žalovaným. Jelikož vzájemný návrh byl u soudu podán dne 17. 7. 2001, je promlčeno právo na zaplacení smluvní pokuty za dobu od 4. 12. 1997 do 17. 7. 1998. Námitku žalobců, že dohoda účastníků o smluvní pokutě je neplatná ve smyslu § 39 odst. 1 obč. zák., protože se příčí dobrým mravům (§ 3 odst. 1 obč. zák.), neshledal důvodnou. Zabýval se rovněž tvrzením žalobců, že jim náleží právo na slevu z kupní ceny ve výši 200.000,- Kč a nikoli pouze ve výši 100.728,- Kč (jak rozhodl soud pravomocně již v předchozí fázi řízení), a proto ani neexistuje povinnost doplatit na kupní ceně částku 99.272,- Kč. Jejich argumentaci posoudil jako neopodstatněnou. Vzal za prokázané, že žalovaný umožnil žalobcům před uzavřením kupní smlouvy seznámit se se stavem převáděných nemovitostí. Ze znaleckého posudku Ing. E. K. zjistil, že dům vykazuje skryté vady. Jednalo se o popraskané vodovodní potrubí, napadení prkenné podlahy pod linoleem dřevokaznou houbou, prasklý strop v prvním poschodí, napadení dřevěného záklopu stropu v přízemí a nosných trámů červotočem a dřevokaznou houbou. Ostatní vady, které žalobci vytkli, byly zjevné a jejich existenci bylo možné předpokládat vzhledem ke stáří domu. Skryté vady jsou odstranitelné s vynaložením nákladů v částce 214.667,- Kč (jedná se o cenovou úroveň roku 1997). Tržní cena převáděných nemovitostí s přihlédnutím k jejich vadám představovala ke dni uzavření kupní smlouvy částku 1,000.000,- Kč. Původní části domu i jeho dílčí konstrukce byly opotřebovány z 53,077 %. Na základě těchto zjištění dospěl k právnímu závěru, že žalobcům přísluší právo na přiměřenou slevu z kupní ceny u dodatečně zjištěných skrytých vad podle § 597 odst. 1 obč. zák. Za přiměřenou shledal slevu z kupní ceny ve výši 100.728,- Kč, která se rovná nákladům na opravu skrytých vad úměrně sníženou s přihlédnutím ke stáří a opotřebení domu koeficientem 53,077 %. Této úvaze odpovídá i zjištěná tržní hodnota převáděných nemovitostí.

Odvolací soud rozsudkem ze dne 20. 11. 2003, č. j. 20 Co 402/2003-225, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalobci byli uznáni povinnými zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z částky 99.292,- Kč od 18. 7. 1998 do 25. 11. 2000, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a zcela se ztotožnil i s jeho posouzením námitky promlčení práva žalovaného na zaplacení smluvní pokuty sjednané účastníky řízení pro případ prodlení se zaplacením kupní ceny. S poukazem na obranu žalobců, kteří tvrdili, že kromě soudním rozhodnutím již pravomocně přiznané slevy z kupní ceny ve výši 100.728,- Kč jim z téhož titulu náleží ještě dalších 99.272,- Kč, takže žalovaný nemá nárok na doplatek kupní ceny a nevznikl mu tudíž ani nárok na smluvní pokutu, se dále zaměřil na posouzení otázky, zda žalovanému vznikl nárok na doplatek kupní ceny v částce 200.000,- Kč z hlediska požadavku žalobců na slevu z kupní ceny právě v této výši. S odkazem na znění § 597 odst. 1 obč. zák. vyslovil názor, že v případě dodatečně najevo vyšlé vady koupené věci má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané kupní ceny odpovídající povaze a rozsahu vady. Vady v dané věci zjištěné, zvláště pak napadení dřevěných konstrukcí podlah a trámů stropů červotočem a dřevokaznou houbou, kvalifikoval z hlediska životnosti stavby jako vady velmi závažného charakteru. Povaha a rozsah těchto vad, na jejichž odstranění je třeba vynaložit náklady v částce 214.667,- Kč (jak bylo zjištěno ze znaleckého posudku), umožňuje uvažovat o výraznější slevě z kupní ceny. Na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal při úvaze o přiměřenosti slevy žádné opodstatnění pro ponížení těchto nákladů o 53,077 %, tj. o míru opotřebení domu v době jeho koupě. Částku 214.667,- Kč totiž tvoří nejen hodnota materiálu nutného k odstranění vad, ale i cena prací s tím spojených, kterou není možno amortizovat, jak to učinil znalec, jehož postup (nesprávně) převzal soud prvního stupně. Na podkladě těchto úvah odvolací soud uzavřel, že povaze a rozsahu uvedených vad odpovídá přiměřená sleva z kupní ceny blížící se částce 215.000,- Kč. Uplatňují-li proto žalobci slevu z kupní ceny ve výši 200.000,- Kč, je jejich požadavek důvodný. Z toho pak plyne závěr, že když kupní cena byla sjednána ve výši 1,100.000,- Kč a žalobci z ní žalovanému zaplatili 900.000,- Kč, nemá žalovaný (s přihlédnutím ke slevě z kupní ceny) nárok na doplatek kupní ceny a tím ani nárok na smluvní pokutu.

Žalovaný proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ a c/ o. s. ř. V rámci rekapitulace dosavadního průběhu řízení především připomíná, že o žalobě na zaplacení slevy z kupní ceny ve výši 200.000,- Kč bylo pravomocně rozhodnuto tak, že z tohoto titulu byla žalobcům přiznána částka 100.728,- Kč, ohledně zaplacení zbývající částky 99.272,- Kč bylo řízení pravomocně zastaveno poté, co byla žaloba v tomto rozsahu žalobci vzata zpět. Následně již bylo předmětem řízení jen jeho právo na zaplacení smluvní pokuty (uplatněné vzájemným návrhem) z důvodu nezaplacení části kupní ceny ve výši 99.272,- Kč. Odvolací soud proto pochybil, zabýval-li se slevou z kupní ceny (resp. její výší), neboť o ní již bylo pravomocně rozhodnuto a nebyla již předmětem řízení. Dále odvolacímu soudu vytkl, že nesprávně stanovil výši přiměřené slevy z kupní ceny. Je přesvědčen, že posouzení přiměřenosti slevy ze sjednané kupní ceny odpovídající povaze a rozsahu vady je zvláště u nemovitosti otázkou znaleckou a nikoli právní . Znalec měl proto vypracovat znalecký posudek, v němž by posoudil, o kolik se snížila hodnota nemovitosti s přihlédnutím ke skrytým vadám. Pokud by nebyla použita tato metoda, bylo by možno přihlédnout k nákladům, které jsou nutné k odstranění vad, jež by bylo nutno snížit o amortizaci stavby, jelikož předmětem kupní smlouvy byla stavba postavená v roce 1926. Odvolací soud místo toho při stanovení slevy nesprávně vyšel z výše nákladů potřebných k odstranění vytčených vad, jak byly stanoveny znalcem Ing. K., tedy z částky 214.667,- Kč, aniž ji snížil o amortizaci domu ke dni prodeje. Výhrady vyslovil i k tomu, že odvolací soud zejména vady spočívající v napadení dřevěných konstrukcí podlah a trámů červotočem a dřevokaznou houbou charakterizoval jako vady, které jsou z hlediska životnosti stavby velmi závažné, a odůvodňují poskytnutí výraznější slevy. Z uvedených důvodů navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobci se ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem, kterému nic nebránilo v tom, aby se znovu zabýval částí slevy z kupní ceny, o níž soud dosud věcně nerozhodl. Rozhodnuto bylo pouze o části žalobou uplatněné slevy z kupní ceny a ohledně její zbývající části bylo řízení toliko zastaveno. Posouzení přiměřenosti slevy z kupní ceny odvolacím soudem považují za správné. Nesouhlasí s názorem žalovaného, že určení přiměřenosti slevy je otázkou znaleckou a nikoli právní. Cena nutných oprav je pouze jedním z kritérií při stanovení přiměřené slevy z kupní ceny ve smyslu § 597 obč. zák. Dále podrobně popisují těžkosti a ztráty, které jim v souvislosti s výskytem skrytých vad vznikly. Dovolacímu soudu navrhli dovolání zamítnout.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. 4. 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) při splnění podmínky stanovené v § 241 odst. 2 písm. b/ a 4 o. s. ř. a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolací soud je při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu vázán v dovolání uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení. Je-li dovolání přípustné, přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Protože tyto vady v dovolání namítány nebyly a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud jen tvrzeným nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem, jak je žalovaný obsahově vymezil.

Podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle § 159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a případně pro jiné osoby tatáž věc projednána znovu. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednána. O stejnou věc se jedná tehdy, jde- li o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejného skutku, jímž byl uplatněn (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9/2001 pod označením SJ 113/2001). Není-li rozhodnutí subjektivně závazné pro každého, vztahují se účinky právní moci jen na osoby, které byly účastníky řízení, a na osoby, na něž byla zákonem subjektivní závaznost rozhodnutí rozšířena. Pro soudy a jiné státní orgány je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech (a dalších věcech zavazujících každého) závazný jen potud, pokud posuzují jako předběžnou otázku mezi účastníky (popř. mezi osobami, na něž byla subjektivní závaznost rozsudku rozšířena), právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím. Dovolací argumenty žalovaného jsou kritikou právního závěru odvolacího soudu, že lze v řízení o vzájemném návrhu o zaplacení smluvní pokuty za pozdní úhradu kupní ceny jako předběžnou otázku posoudit, zda kromě již pravomocně přiznané slevy z kupní ceny za dodatečně najevo vyšlé vady prodané nemovitosti přísluší žalobcům další částka slevy.

Odvolacímu soudu nelze vytknout žádné pochybení. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 6. 1999, č. j. 5 C 102/98-55, žalovanému uložil povinnost poskytnout žalobcům slevu z kupní ceny ve výši 100.728,- Kč, žalobu o zaplacení částky 99.272,- Kč zamítl. Rozhodl tak o žalobním požadavku žalobců na poskytnutí slevy z kupní ceny v částce 200.000,- Kč, který uplatnili s tvrzením, že po uzavření kupní smlouvy s žalovaným o prodeji domu se na převáděném domě objevily vady. K odvolání žalobců byl zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 12. 2000, č. j. 18 Co 675/99-67, zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena k dalšímu řízení. Ve vyhovujícím výroku (v rozsahu 100.728,- Kč) tak rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci dne 10. 8. 1999. Řízení o zaplacení dalších 99.272,- Kč na slevě z kupní ceny bylo v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 6. 2002, č. j. 5 C 102/98-117, které nabylo právní moci dne 28. 6. 2002. Z uvedeného je zjevný omyl žalovaného, který je názoru, že o žalobním nároku žalobců na slevu z kupní ceny bylo věcně rozhodnuto. Věcně soud o žalobě rozhodne jen tehdy, rozhodne-li ve věci samé; věcí samou se přitom rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. Beck, v sešitu 3, pod označením C 264). Takovým rozhodnutím není rozhodnutí, jímž bylo řízení zastaveno, i když se jím řízení rovněž končí. Protože v posuzovaném případě bylo o předmětu řízení věcně rozhodnuto jen částečně (v rozsahu částky 100.728,- Kč), nebránilo nic odvolacímu soudu posoudit jako předběžnou otázku, zda požadavek žalobců na poskytnutí slevy z kupní ceny je důvodný i ohledně dalších 99.272,- Kč, o nichž věcně rozhodnuto nebylo. Prostřednictvím této dovolací námitky se tedy žalovanému nepodařilo správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit.

Podle § 597 odst. 1 části věty před středníkem obč. zák., jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady.

Citované ustanovení upravuje právo z odpovědnosti za vady existující v době plnění, na které prodávající kupujícího neupozornil. S existencí těchto dodatečně najevo vyšlých vad je spojeno právo kupujícího na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady. Pro určení výše slevy z kupní ceny zákon nestanoví žádné obecně platné pravidlo. Rozsah snížení ceny musí být proto vždy posouzen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. Výše slevy tak bude záviset především na povaze a rozsahu vady vzhledem ke kupní ceně věci, dále na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav apod. (srovnej Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 8. vydání. Praha : C. H. Beck 2003, 780 s.). Výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci; při jejím určení je třeba přihlédnout i k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje a zda snižuje její životnost.

Z řečeného v prvé řadě vyplývá nesprávnost názoru žalovaného, že posouzení přiměřenosti slevy ze sjednané kupní ceny je otázkou znaleckou a nikoli právní . Právním posouzením (řešením právní otázky) je totiž třeba rozumět činnost soudu, při níž soud na zjištěný skutkový stav aplikuje konkrétní právní normu, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká práva a povinnosti účastníci řízení mají nebo by měli mít podle tomuto zjištění odpovídajícího právního předpisu. V posuzované věci bylo tudíž na soudu (a nikoli na znalci), aby na základě své úvahy učinil právní závěr o výši přiměřené slevy ze sjednané ceny tak, aby odpovídala povaze a rozsahu vad.

Přisvědčit nelze ani další výhradě žalovaného, že žalobcům byla odvolacím soudem přiznána sleva z kupní ceny ve výši neodpovídající povaze a rozsahu vad, tedy že jeho závěr o přiměřenosti slevy spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Zatímco soud prvního stupně přiměřenost slevy ztotožnil s výší nákladů nutných k odstranění skrytých vad snížené o opotřebení domu, odvolací soud při úvaze o přiměřenosti slevy správně zohlednil nejen tyto nutné náklady, ale i jejich účelovou skladbu, jakož i další z hlediska závěru o přiměřenosti slevy významná hlediska (např. životnost věci a její upotřebitelnost).

Lze tedy uzavřít, že z hlediska interpretace právního předpisu, ani z pohledu správnosti právních závěrů, které odvolací soud dovodil ze skutkových zjištění, není žalovaným uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. naplněn.

Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 20.830,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 6. ve spojení s § 17 odst. 2, § 10 odst. 3, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 150 Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 14. března 2006

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu