33 Odo 503/2004
Datum rozhodnutí: 31.05.2005
Dotčené předpisy: § 92 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 503/2004-96

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobců a) V. K. a b) V. K., proti žalovaným 1) D. P. a 2) P. H., o zaplacení částky 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 110/2003, o dovolání žalovaného D. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 30 Co 537/2003-69, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se po žalovaném D. P. původně domáhali zaplacení částky 270.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mu kupní smlouvou ze dne 23. 3. 2001 prodali zde specifikované pozemky za dohodnutou kupní cenu 270.000,-Kč a tato kupní cena jim nebyla přes výzvu dosud uhrazena.

K návrhu žalobců Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 15. září 2003, č. j. 15 C 110/2003-50, připustil přistoupení Petra Horáka, nar. 5. 8. 1966, trvale bytem v Mladé Boleslavi, Havlíčkova 1209 (adresa pro doručování u paní B., 17. listopadu 1170, Mladá Boleslav), jako účastníka řízení na straně žalované.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 30 Co 537/2003-69, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že byly splněny podmínky stanovené § 92 odst. 1 o. s. ř. pro přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované.

Usnesením ze dne 3. února 2004, č. j. 15 C 110/2003-72, Okresní soud v Mladé Boleslavi připustil změnu žaloby tak, že žalobní petit zní: 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 150.000,- Kč s 5 % úrokem z prodlení od 4. 3. 2003 do zaplacení a 2. žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 120.000,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 23. 3. 2001 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku . Usnesením ze dne 16. března 2004, č. j. 15 C 110/2003-78, Okresní soud v Mladé Boleslavi řízení v rozsahu částky 120.000,- Kč spolu s 8 % úrokem z prodlení od 23. 3. 2001 do zaplacení proti 1. žalovanému zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o připuštění přistoupení P. H. do řízení na stranu žalovanou, podal žalovaný D. P. dovolání, v němž namítá, že odvolací soud posoudil daný případ pouze dle litery zákona, nikoli jako konkrétní případ s konkrétními subjektivními právy účastníků řízení, svědků a dalších osob . Je přesvědčen, že rozhodnutím o připuštění přistoupení P. H. do řízení došlo k porušení zásady ekonomie řízení, neboť bude nutné zopakovat všechno do současné doby provedené řízení a nebude přitom možné použít svědeckou výpověď P. H., pakliže bude nadále vystupovat jako účastník řízení. Porušena byla rovněž zásada rovného postavení účastníků řízení, neboť P. H. neměl jako svědek v tomto řízení rovné postavení s tehdejšími účastníky řízení a jeho pozdějším přistoupením do řízení na místo druhého žalovaného byla velice silně omezena jeho procesní práva (možnost přípravy na jednání, příprava před svým výslechem, možnost porady s advokátem, možnost odmítnutí vlastního výslechu, možnost klást žalobcům při jejich výslechu otázky apod.) . P. H. by podle dovolatele měl mít možnost se sám k celé věci vyjádřit a navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení. Zohledněna nebyla ani skutečnost, že P. H. není ve věci pasivně legitimován, neboť žalobce nezastupoval. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalovaným D. P.) řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

Smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další osobě. K přistoupení dalšího účastníka může dojít jen tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení, popř. byl-li nedostatek podmínek řízení odstraněn.

Dovolatel argumentuje proti připuštění přistoupení P. H. do řízení na stranu žalovanou jednak porušením zásady hospodárnosti řízení, dále pak porušením zásady rovného postavení účastníků řízení. Porušení prvé ze zmiňovaných zásad shledává v tom, že bude nutné zopakovat dosavadní výsledky dokazování a že nebude možné použít údaje vyplývající ze svědecké výpovědi P. H. K porušení druhé zmíněné zásady došlo podle dovolatele omezením procesních práv přistoupivšího účastníka řízení.

Rozhodnutí o připuštění přistoupení dalšího účastníka nesmí být v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Důvody k tomu, aby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo připuštěno, nejsou zpravidla dány tehdy, jestliže tento postup vyvolává další dokazování, které by jinak nebylo potřebné, a ve svých důsledcích vede k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky řízení. Nic takového však dovolatel nenamítá a bez dalšího to ani není na místě dovozovat. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že zopakování dosavadních výsledků dokazování (soud prvního stupně dosud provedl důkaz výslechem žalobce a žalovaného, svědeckou výpovědí P. H. a listinnými důkazy) nemůže s přihlédnutím k rozsahu, druhu důkazních prostředků a způsobu, jakým se podle zákona provádí, podstatným způsobem oddálit rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky řízení. Okruh právně významných skutečností, dokazování a posouzení, která jsou nutná pro rozhodnutí ve věci, nedozná změn v takovém rozsahu, že by to bylo možno označit za zjevně procesně neekonomický postup. S dovolatelem nelze souhlasit ani v tom, že přistoupení P. H. do řízení na stranu žalovanou povede k nevyužitelnosti jeho předchozí svědecké výpovědi. Provedené důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Všem provedeným důkazům pak soud přisoudí hodnotu závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnotu zákonnosti, pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určí, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady; nepřihlédne pouze k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Obavy dovolatele, že svědecká výpověď P. H. nebude shora uvedeným způsobem vyhodnocena, nejsou ničím objektivně podloženy a lze je označit za přinejmenším předčasné.

Námitky, že postupem soudu (tj. připuštěním přistoupení dalšího žalovaného do řízení) došlo k porušení zásady rovného postavení účastníků řízení, neboť byla porušena procesní práva přistoupivšího účastníka řízení (P. H.), dovolateli nepřísluší uplatnit. K takovým námitkám je subjektivně oprávněn jen ten účastník řízení, jehož procesní práva byla porušena, neboť pouze jemu mohla být v důsledku porušení práv způsobena újma, odstranitelná v odvolacím řízení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 2, pod č. C 154). Za bezvýznamné z hlediska předmětného dovolacího přezkumu lze označit rovněž námitky dovolatele, jimiž je odvolacímu soudu vytýkáno, že nevzal v úvahu skutečnost, že žalovaný P. H. není ve věci pasivně legitimován, neboť žalobce nezastupoval. Vymezení účastníků řízení se zakládá čistě procesním způsobem (závisí na údajích obsažených v žalobě, příp. jejích změnách). Skutečnost, zda žalobce nebo žalovaný jsou nositeli tvrzeného hmotného práva (zejména zda žalobci přísluší podle hmotného práva nárok vůči žalovanému), nemá na vymezení účastníků řízení vliv. Otázka tzv. věcné legitimace (týká-li se žalobce, hovoříme o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace) je předmětem dokazování a její nedostatek je důvodem pro případné zamítnutí žaloby; není však významná pro vymezení účastníků řízení.

Přistoupení dalšího účastníka do řízení nesmí soud povolit tehdy, kdyby v důsledku toho měl nastat nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, případně kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, nebo kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce. Protože ani o žádnou z těchto situací v dané věci nejde, lze uzavřít, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska dovolacích námitek správné a dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání prvního žalovaného jako nedůvodné zamítnout (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu