33 Odo 486/2002
Datum rozhodnutí: 29.11.2002
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 486/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyň A) M. B., a B) Mgr. H. P., , jako právních nástupkyň JUDr. B. G., CSc., zemřelého 30. dubna 2002, posledně bytem , proti žalovanému J. R., o zaplacení 3 550 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Plzni - město pod sp. zn. 62 Ro 1409/2001, o dovolání právního předchůdce žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. března 2002, č.j. 14 Co 242/2002-6, takto:



I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 28. března 2002, č.j. 14 Co 242/2002-6, Krajský soud v Plzni odmítl jako nepřípustné odvolání právního předchůdce žalobkyň proti usnesení Okresního soudu Plzeň město č.j. 62 Ro 1409/2001-2, kterým byla žalující strana vyzvána k opravě, resp. doplnění žaloby ze dne 6. 12. 2001 a zároveň poučena, jak je třeba doplnění provést.

Proti usnesení odvolacího soudu podal právní předchůdce žalobkyň dne 17. 4. 2002 dovolání, v němž prosazuje názor, že nebylo namístě odmítnout odvolání směřující proti rozhodnutí soudu prvního stupně, když v tomto odvolání žalobce všechny požadavky soudu prvního stupně splnil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o uplatněném nároku na zaplacení částky 18.575,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o uplatněném nároku, nýbrž odmítal odvolání proti usnesení okresního soudu, jímž byl původní žalobce podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k doplnění vadného podání (žaloby); již proto nelze přípustnost dovolání posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedena. Usnesení o odmítnutí odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl účastník podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k doplnění vadného podání, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 dovodit.

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř., na něž je v dovolání výslovně odkazováno, ani podle ustanovení § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. listopadu 2002

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r

předsedkyně senátu