33 Odo 468/2004
Datum rozhodnutí: 19.05.2004
Dotčené předpisy:




33 Odo 468/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce J. K., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému JUDr. B. Š., o zaplacení 12.475,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 44/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 15. prosince 2003, č.j. 23 Co 643/2003-105, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 7. října 2003, č.j. 18 C 44/2002-99, žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro toto řízení, když dospěl k závěru, že poměry žalovaného přiznání osvobození od soudních poplatků neodůvodňují.

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 15. prosince 2003, č.j. 23 Co 643/2003-105, usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/, případně § 237 odst. 3 o. s. ř. S výslovným odkazem na ustanovení § 241a odst. 1, 2 písm. a/, b/ a odst. 3 (§ 238) o. s. ř. vytýká odvolacímu soudu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí procesní povahy, což by pak mělo po právní stránce pro nezaplacení poplatku za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé . Dále namítá, že rozhodnutí vychází z označených zjištění a důkazů jen povrchně a nezohledňuje dokládané poměry ani skutečnosti . Je přesvědčen, že jeho poměry přiznání osvobození odůvodňují a připomíná, že kromě výdajů, zmiňovaných již v rozhodnutí soudu, se z částky přiznaného starobního důchodu sám vyživuje a hradí náklady spojené s vedením domácnosti i s bydlením, neboť ze své pracovní činnosti advokáta výdělky nemá. Rovněž podnikání jeho manželky je neziskové. Částka 600 Kč, kterou by měl uhradit na soudním poplatku, není z jeho pohledu pouze jednorázovou platbou, jak dovozuje soud, nýbrž jednou z obdobných plateb v dalších řízeních, která je nucen vést k vynucení svých práv. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.

Protože usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, není rozhodnutím ve věci samé (pojem věc sama je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), lze přípustnost dovolání, které směřuje proti takovému rozhodnutí, uvažovat pouze z pohledu ustanovení § 239 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu. Odkaz žalovaného na ustanovení § 238 o. s. ř. je nepřiléhavý, neboť toto zákonné ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení a tudíž na danou situaci nedopadá. Stejně tak nelze aplikovat ustanovení § 238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání v dalších, zde taxativně vyjmenovaných věcech.

Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

Jak je ze shora citovaného ustanovení § 239 o. s. ř. zřejmé, případ, kdy odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně nepřiznal účastníku řízení osvobození od soudního poplatku tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě - není v tomto ustanovení uveden. Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto dovolání žalovaného bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení neúspěšný žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Brně dne 19. května 2004 JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r. předsedkyně senátu