33 Odo 465/2004
Datum rozhodnutí: 31.05.2004
Dotčené předpisy:




33 Odo 465/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně A. L., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému V. Z., zastoupeného opatrovnicí Mgr. P. Š., justiční čekatelkou Krajského soudu v Plzni, o zaplacení 22.332,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 25 C 14/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2003, č.j. 12 Co 125/2003-45, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 1.995,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň město rozsudkem ze dne 11. dubna 2002, č.j. 25 C 14/2002-29, uznal žalovaného povinným do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2.090,- Kč a smluvní pokutu ve výši 22.332,- Kč; současně rozhodl o nákladech řízení.

Usnesením ze dne 5. září 2002, č.j. 25 C 14/2002-33, Okresní soud Plzeň město odvolání žalovaného směřující proti rozsudku Okresního soudu Plzeň město ze dne 11. dubna 2002, č.j. 25 C 14/2002-29, odmítl pro opožděnost.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. března 2003, č.j. 12 Co 125/2003-45, usnesení Okresního soudu Plzeň město ze dne 5. září 2002, č.j. 25 C 14/2002-33, k odvolání žalovaného jako správné potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas s postupem soudů a uvádí, že k podpisu dlužního úpisu, z něhož soudy vycházely, byl žalobkyní donucen tvrzením, že v opačném případě nebude moci předmět nájmu vrátit a od nájemní smlouvy odstoupit, což mu může dosvědčit J. H. z L. Žalovaný je přesvědčen o nekorektnosti žalobkyně a o tom, že soud prvního stupně žalobkyni stranil. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.

Vzhledem k tomu, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odvolání žalovaného, není rozhodnutím ve věci samé (pojem věc sama je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), lze přípustnost dovolání, které směřuje proti takovému rozhodnutí, uvažovat pouze z pohledu ustanovení § 239 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu.

Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

Jak je ze shora citovaného ustanovení § 239 o. s. ř. zřejmé, případ, kdy odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odvolání účastníka řízení tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě - není v tomto ustanovení uveden. Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; ke stejnému závěru dospěl nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1129/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 41/2003. Dovolací soud proto dovolání žalovaného bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.

V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady spočívající v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 1.920,- Kč (srov. část dvanáctou hlavu první zákona č. 30/2000 Sb., § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb advokátní tarif), tedy celkem 1.995,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, která žalobkyni v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 31. května 2004

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu