33 Odo 452/2006
Datum rozhodnutí: 21.02.2008
Dotčené předpisy:




33 Odo 452/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. D., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému L. J., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 74.170,- Kč oproti vydání motocyklu, vedené u Okresního soudu v H. K. pod sp. zn. 17 C 184/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v H. K. ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 21 Co 426/2005-50, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v H. K. rozsudkem ze dne 1. dubna 2005, č. j. 17 C 184/2002-118, ve spojení s usnesením ze dne 2. května 2005, č. j. 17 C 184/2002-127, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 70.000,- Kč oproti vydání motocyklu značky H. registrační značky CR 2 00-49, nyní registrační značky 1Z-1263 (výrok I.), dále mu uložil povinnost zaplatit žalobci ve stejné lhůtě částku 4.170,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.). Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 11. 3. 2002 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva ke sportovnímu motocyklu značky H. (dále jen předmětný motocykl , resp. motocykl ) ze žalovaného na žalobce za kupní cenu 70.000,- Kč. Za žalovaného jednal jeho otec V. J. Žalovaný ve smlouvě netvrdil, že motocykl je bez vad, případně že má určitou vlastnost. Účastníci si nesjednali záruční dobu. Žalobce před uzavřením kupní smlouvy podnikl s motocyklem zkušební jízdu a protože u něho zjistil drobné vady (sjeté gumy a povolené řízení), které otec žalovaného uznal, byla původně uvažovaná kupní cena 75.000,- Kč snížena o částku 5.000,- Kč. Po uzavření kupní smlouvy jel na motocyklu z T. p. E. do Z. svědek M. K., který před O. uslyšel klepání na motoru. Motocykl proto odvezl do servisu společnost T. M. Z. s. r. o., kde byla provedena kontrola rozvodů, ozubení převodů, primárního převodu a spojky. Na doporučení byl motocykl k vyhodnocení závad převezen do servisu H. v O. Zde byla při demontáži motoru zjištěna závada na primárním převodu motocyklu. Na ozubení klikového hřídele byly ulomené dva zuby a zbývající ozubení bylo silně opotřebené. Na všech zubech chyběla cementační vrstva. Za provedené práce a výměnu motorového oleje žalobce zaplatil celkem 4.170,- Kč. Žalobce nejprve telefonicky, později písemně informoval žalovaného o vadě motoru a od smlouvy odstoupil s požadavkem na vrácení kupní ceny a náhrady nákladů vynaložených v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady ve výši 4.170,- Kč oproti vrácení motocyklu. Podle závěrů znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny se specializací pro oceňovaní věcí movitých a motorových vozidel Ing. A. G., který vypracoval znalecký posudek, má předmětný motocykl nadměrně opotřebovaný primární převod a částečně ulomené zuby na hnacím kole, což jej činí neprovozuschopným. Při jízdě hrozí ulomení dalších zubů, zablokování zadního kola motocyklu, který se stane neovladatelným. Tyto závady nemohly vzniknout krátkodobým provozem při přejezdu vzdálenosti cca 250 km, ale dlouhodobým užíváním motocyklu s dynamickým charakterem jízdy. Údaje o stavu ujetých kilometrů (16.647) nejsou technicky přijatelné. Vzhledem ke stáří sportovního motocyklu a k jeho celkovému technickému stavu, zejména opotřebení rozvodu motoru a primárního převodu má ujeto nejméně 50.000 km. Náklady potřebné na opravu motocyklu představují částku 61.120,- Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu ve smyslu § 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen obč. zák. ). Žalobce v souladu s § 599 odst. 1 a 2 obč. zák. vytkl u žalovaného včas konkrétní vady motocyklu a uplatnil nárok na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady ve výši 4.170,- Kč. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalovaného, že vada na motoru motocyklu vznikla až po jeho převzetí žalobcem. Dovodil, že vytčené vady na motocyklu jej činí neupotřebitelným, a to i s ohledem na výši nákladů potřebných k jejich odstranění. Žalobce proto oprávněně využil svého práva z odpovědnosti za vady ve smyslu § 597 odst. 1 obč. zák. a odstoupil od smlouvy. Tím se tato smlouva zrušuje s účinky ex tunc s povinností smluvních stran vzájemně si vrátit vše, co bylo podle smlouvy plněno, tj. žalobce je povinen vydat motocykl žalovanému oproti povinnosti žalovaného vrátit žalobci kupní cenu 70.000,- Kč (§ 457 obč. zák.). Žalobci vznikl rovněž nárok na náhradu nutných nákladů ve výši 4.170,- Kč (§ 599 odst. 2 obč. zák.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v H. K. rozsudkem ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 21 Co 426/2005-150, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se zcela se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Konstatoval, že rozhodovací praxe soudů se ustálila v názoru, že prodávající odpovídá kupujícímu toliko za vady, které měl motocykl v době uzavření kupní smlouvy (§ 499 obč. zák.), pokud si účastníci smlouvy nesjednali záruku. I když se vada, pro kterou žalobce od smlouvy odstoupil, projevila navenek až po převzetí motocyklu žalobcem, žalovaný i přesto za ni nese odpovědnost. Odkázal na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 24/90, v němž bylo vysloveno, že u ojetého motorového vozidla nelze za vadu považovat stav odpovídající stáří vozidla a jeho obvyklé údržbě. O takovou situaci však v daném případě nejde. Obvyklou údržbou se rozumí stav odpovídající opotřebení obvyklému u motorového vozidla s určitým množstvím najetých kilometrů. Protože stav ujetých kilometrů na tachometru byl 16.647, kdežto opotřebení motocyklu (zejména rozvodu motoru a primárního převodu) odpovídá nejméně 50.000 ujetých kilometrů, nelze dovodit, že k vylomení zubů došlo v důsledku obvyklého opotřebení a že stav motocyklu v době prodeje odpovídal obvyklé údržbě.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř. ). Má zato, že dovolací soud dosud neřešil situaci vad, jež se vyskytly po uskutečnění prodeje ojetého sportovního motocyklu, který se od standardního motocyklu liší jízdními vlastnostmi a specifickým způsobem provozu s vysokými otáčkami motoru. Poukazuje na to, že i když žalobci jako motorkáři byla tato specifika známa, nesjednal si ve smyslu § 502 obč. zák. záruční dobu. Namítá, že znalecký posudek byl vypracován až dva roky po převzetí motocyklu žalobcem. Jestliže bylo manipulováno s počitadlem kilometrů, mohl tak učinit žalobce. Z uvedených důvodů navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soud k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, se řídí § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., které míří proti zjištěnému skutkovému stavu, je v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění § 241a odst. 3 o. s. ř.). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci) musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž založil odvolací soud právní posouzení věci.

Dovolací soud je ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. (s výjimkami zde uvedenými) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Pro jeho úsudek, zda potvrzující rozsudek odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (tj. právní otázky, které měly pro rozhodnutí ve věci určující význam), které mají obecný přesah a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil.

Vzhledem k tomu, co bylo výše řečeno, jsou z hlediska úvah o přípustnosti dovolání bez významu námitky, jimiž žalovaný namítá, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) právní posouzení věci založil na skutkových zjištěních, jež čerpal ze znaleckého posudku, který znalec vypracoval až s dvouletým časovým odstupem od převzetí motocyklu žalobcem, dále že nevzal v potaz možnou manipulaci s počítadlem kilometrů samotným žalobcem a že nezohlednil specifiku jízdních vlastností a provozu sportovního motocyklu, o níž žalobce jako motorkář musel vědět. Podstatou těchto námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Netvrdí tím, že odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu Žalobce tím ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití, jak již bylo vysvětleno, je v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.

Žalovaný spojuje zásadní právní význam napadeného rozsudku s řešením otázky práva z odpovědnosti za vady v souvislosti s existencí vad, jež se vyskytly po uskutečnění prodeje ojetého sportovního motocyklu, který se od standardního motocyklu liší specifickými jízdními vlastnostmi a způsobem provozu. Řešení této otázky však nemá judikatorní přesah, neboť je významné právě a jen pro projednávanou věc, jež má jedinečný charakter. Protože vytyčená právní otázka není v rozhodovací činnosti soudů otázkou frekventovanou, má její řešení zásadní význam jen pro rozhodnutí v této konkrétní věci, a nikoli pro celou řadu případů stejného druhu. Pak ovšem rozsudek odvolacího soudu nemůže mít pro řešení této právní otázky zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 513/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelství C. H. Beck, pod označením C 273/3, a ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2185/2003). Zásadní právní význam napadeného rozsudku není dán ani tím, že by odvolací soud vyřešil právní otázku odpovědnosti za vady, jež činí věc neupotřebitelnou, s právem od kupní smlouvy odstoupit v rozporu s hmotným právem. Tato právní otázka nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které dosud nebyly řešeny, v rozhodovací praxi nečiní žádné potíže a odvolacím soudem byla vyřešena v souladu s hmotným právem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. 3 Cz 59/88, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 24/1990, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1991, sp. zn. 7 Cz 12/91, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 154/2003, uveřejněný v Souboru, pod označením C 1924/25).

Lze tak uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než je odmítnout (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., za stavu, kdy žalobci nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 21. února 2008

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu