33 Odo 438/2004
Datum rozhodnutí: 20.05.2004
Dotčené předpisy:




33 Odo 438/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce d. C. B., D., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému Mgr. A. N., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 18.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 576/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. prosince 2003, č. j. 27 Co 242/2003-158, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení žalobci 1.875,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 38.062,- Kč s tím, že tato částka představuje nedoplatek nájemného za nebytové prostory za období prvních tří čtvrtletí roku 1996.

Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 18. 11. 2002, č. j. 6 C 576/97-135, žalobu na zaplacení 38.062,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 12. 2003, č. j. 27 Co 242/2003-158, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že částečně žalobě vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 18.000,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 17. 6. 1997 do zaplacení; ohledně zbývající části zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů účastníků a státu v řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že nesouhlasí s poučením o nepřípustnosti dovolání, kterého se mu dostalo od odvolacího soudu v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí. Má zato, že dovolání proti výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, byť se předmětný výrok týká jen asi poloviny žalované částky. Pokud jde o důvody dovolání, nesouhlasí žalovaný se skutkovým závěrem odvolacího soudu dovozujícím, že žalovaný nebytové prostory v rozhodné době užíval. Poukazuje přitom na rozporná tvrzení žalobce a na výpověď svědka H., který potvrdil verzi žalovaného, že hned v prvních měsících roku 1995 přestal prostory užívat. Žalobcovu fakturaci považuje za zmatenou a je přesvědčen, že z ní nelze vycházet. Protože skutkové závěry odvolacího soudu považuje žalovaný za nepodložené, navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce s odkazem na ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. má dovolání za nepřípustné, neboť je jím napaden výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění jen ve výši 18.000,-Kč. Navrhuje proto, aby dovolací soud toto dovolání odmítl a žalobci přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále opět jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem ve věci samé změněn rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží (§ 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).

Z obsahu dovolání se podává, že směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně tak, že byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 18.000,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 17. 6. 1997 do zaplacení. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,-, resp. 50.000,- Kč, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné.

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v § 237 o. s. ř. a z hlediska jiného ustanovení přípustnost dovolání v posuzované věci zvažovat nelze, Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 5 věty první o. s . ř. ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 1.800,- Kč (srov. § 3 odst. 1 a 3, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb advokátní tarif). Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobci nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 20. května 2004

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu