33 Odo 425/2003
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 425/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně P. p., a. s., zastoupené, advokátem, proti žalované M. Š., o 18 422,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 150/2001, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2002 č. j. 19 Co 134/2002 - 33, takto:

O d ů v o d n ě n í :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 20. února 2002 č. j. 11 C 150/2001 - 23 schválil smír uzavřený mezi účastníky, kterým se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 14 577,90 Kč a náklady řízení ve výši 8 010 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 922,10 Kč s tím, že první splátka je splatná do tří dnů od právní moci usnesení a další splátky vždy do každého 15. dne v měsíci až do zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. května 2002 č. j. 19 Co 134/2002 - 33 odmítl odvolání žalované, neboť odvolání proti usnesení, kterým byl schválen smír, není přípustné (§ 202 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku na zaplacení částky 18 422,10 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku, nýbrž odmítl odvolání žalované z důvodu jeho nepřípustnosti. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorní, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení o odmítnutí odvolání, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o. s. ř. dovodit.

Lze uzavřít, že dovolání žalované není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ani podle ustanovení § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, 224 odst. 1, 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. listopadu 2003

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu