33 Odo 417/2005
Datum rozhodnutí: 13.02.2007
Dotčené předpisy:




33 Odo 417/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně A. S. , spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalované Č. r. M. o., zastoupené V. ú. pro právní zastupování M. o., o nařízení předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro P. 6 pod sp. zn. 12 Nc 2226/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v P. ze dne 11. listopadu 2004, č. j. 62 Co 392/2004-38, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro P. 6 (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 21. června 2004, č. j. 12 Nc 2226/2004-10, vydal předběžné opatření, jímž žalované uložil, aby strpěla odběr vody žalobkyní z vnitřní sítě žalované do objektu restaurace N. S. v domě stojícím na pozemku v katastrálním území P. Současně uložil žalobkyni, aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení podala u soudu návrh na zahájení řízení ve věci samé.

K odvolání žalované Městský soud v P. jako soud odvolací usnesením ze dne 11. listopadu 2004, č. j. 62 Co 392/2004-38, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Dovodil, že o stejném návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření již bylo (zamítavě) rozhodnuto usnesením Městského soudu v B. ze dne 23. února 2004, č. j. 19 C 166/2003-86, které nabylo právní moci dne 19. března 2004. Rozhodnutí o novém návrhu tedy brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 103, § 159a odst. 5 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu. Námitku žalobkyně, že ustanovení § 103 a § 159a odst. 5 občanského soudního řádu nelze vztáhnout na řízení o vydání předběžného opatření, jelikož je v něm rozhodováno usnesením, neshledal odvolací soud důvodnou s tím, že tato ustanovení dopadají podle ustálené judikatury nejen na řízení ve věci samé, ale i na řízení o předběžném opatření. Proto rozhodl podle § 221 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu ve znění před 1. 4. 2005 (dále jen OSŘ ).

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, v němž namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jejího názoru ze znění § 103 OSŘ vyplývá, že podmínky řízení se týkají a mají dopad jen na rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření, ovšem meritorním rozhodnutím není. To vyplývá jak z judikatury dovolacího soudu, tak i ze skutečnosti, že dovolání žalobkyně není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 239 odst. 1 písm. a) OSŘ. Žalobkyně je přesvědčena, že § 159a odst. 5 OSŘ dopadá jen na případy, kdy je rozhodováno rozsudkem, nikoli usnesením, a že rozhodnutí odvolacího soudu, vycházející z opačného výkladu zákona, je nesprávné. Proto navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná vyslovila (a podrobně rozvedla) názor, že procesní ustanovení o podmínkách řízení je navzdory jejich zařazení do části třetí občanského soudního řádu nutno aplikovat i na řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, a navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo buď odmítnuto podle § 243b odst. 1 OSŘ, nebo zamítnuto.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen OSŘ ).

Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (účastnicí řízení), je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) OSŘ a opírá se o způsobilý dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Jelikož obsahuje náležitosti uvedené v § 241a odst. 1 OSŘ a jsou splněny i podmínky § 241 odst. 1 a 4 OSŘ, přezkoumal Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) napadené usnesení podle § 242 odst. 3 OSŘ. Žalobkyně nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen výslovně uplatněným dovolacím důvodem tak, jak jej žalobkyně obsahově vymezila, a dospěl k závěru, že její dovolání není opodstatněné.

Žalobkyně otevřela dovolacímu přezkumu jedinou právní otázku, a to závěr odvolacího soudu, že ustanovení § 103 OSŘ (a na ně navazující ustanovení upravující jednotlivé podmínky řízení) se použije i v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření. Vzhledem k vázanosti dovolacího soudu důvody dovolání (§ 242 odst. 3 OSŘ), která se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 a 3 OSŘ byl uplatněn, ale i v tom, v čem dovolatel spatřuje jeho naplnění, t. j. v jeho obsahovém vymezení, se dovolací soud správností napadeného usnesení z hlediska dalších právních otázek, na nichž toto rozhodnutí spočívá, nemůže zabývat. Žalobkyně je přesvědčena, že shora uvedený názor odvolacího soudu je nesprávný a že v důsledku toho je naplněn dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ.

Podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle § 74 odst. 1 OSŘ může předseda senátu před zahájením řízení nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Podle § 103 OSŘ soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Úprava předběžných opatření před zahájením řízení je obsažena v § 74 až 77a OSŘ, tedy v části druhé občanského soudního řádu nazvané Činnost soudu před zahájením řízení . Naproti tomu ustanovení § 103 OSŘ je systematicky zařazeno do části třetí občanského soudního řádu upravující řízení v prvním stupni. Právě z této skutečnosti a dále z dikce podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé dovozuje žalobkyně své přesvědčení, že pro řízení o předběžném opatření § 103 OSŘ neplatí. O tom, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření, není rozhodnutím ve věci samé, není sporu; to ovšem odvolací soud v žádném případě netvrdí, takže argumentace žalobkyně judikaturou dovolacího soudu, jakkoli správná, je nadbytečná. Pokud pak žalobkyně dovozuje, že usnesení o předběžném opatření nemá meritorní charakter, z toho, že dovolání v této věci není přípustné podle § 237 OSŘ, nýbrž podle § 239 odst. 1 písm. a) OSŘ, pomíjí, že usnesení uvedená v § 239 odst. 1 písm. a) OSŘ nemají povahu rozhodnutí ve věci samé jen proto, že jimi bylo zastaveno řízení, a že dovolání podle uvedeného ustanovení je přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud zastavil jakéhokoli řízení, tedy včetně řízení podle části třetí, v němž soud prvního stupně předtím vydal meritorní rozhodnutí.

Ustanovení § 74 až 77a OSŘ neupravují postup soudu v řízení o předběžném opatření v plném rozsahu a zákon ani nestanoví podpůrné použití ustanovení obsažených v ostatních částech občanského soudního řádu. Nicméně ze systematického uspořádání občanského soudního řádu lze dovodit, že pro řízení upravená v části druhé (včetně řízení o předběžném opatření) se plně použijí ustanovení části první a přiměřeně též ustanovení částí dalších, zejména části třetí. To platí samozřejmě jen tehdy, není-li v § 74 až 77a OSŘ stanoveno jinak, a jen v rozsahu potřebném k dosažení účelu sledovaného institutem předběžného opatření (srovnej též Bureš/Drápal/Krčmář a kolektiv: Občanský soudní řád, komentář, vydaný nakladatelstvím C. H. Beck, 7. vydání 2006, strana 286).

Účelem předběžného opatření je jak vyplývá z obecného ustanovení § 74 odst. 1 OSŘ zajistit v případě potřeby prozatímní úpravu poměrů účastníků nebo odstranit riziko ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Předběžným opatřením dochází na přechodnou dobu k úpravě práv a povinností účastníků řízení (§ 74 odst. 2 OSŘ), případně i jiných osob (§ 76 odst. 2 OSŘ). Podle usnesení, jímž bylo vydáno předběžné opatření, lze nařídit výkon rozhodnutí nebo exekuci. Nařízení předběžného opatření má tedy pro osoby, jež jsou jím dotčeny, závažné důsledky. Proto je v zájmu jejich právní jistoty nezbytné předejít tomu, aby totéž předběžné opatření mohlo být při nezměněných okolnostech nařízeno několikrát nebo aby o stejném návrhu mohla být vydána rozdílná rozhodnutí. Právě k tomu slouží tzv. negativní podmínky řízení, tedy požadavek, aby rozhodnutí ve věci nebránila překážka věci zahájené (§ 83 OSŘ) nebo překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 OSŘ). Lze tedy uzavřít, že ačkoli jsou ustanovení § 83 a § 159a systematicky zařazena v části třetí občanského soudního řádu, je k dosažení účelu sledovaného institutem předběžného opatření třeba je použít i v řízení o předběžném opatření podle části druhé hlavy druhé občanského soudního řádu. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že jak v řízení u Městského soudu v B., tak i v této věci jde o stejné účastníky i totožný předmět řízení (a tento závěr, jak už bylo uvedeno, nepodléhá dovolacímu přezkumu, jelikož jej žalobkyně nezpochybnila), a s odkazem na § 103 a 159a odst. 5 OSŘ rozhodl podle § 221 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) OSŘ, je jeho postup důsledkem správného výkladu adekvátně použitého právního předpisu.

Žalobkyni se tedy prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo správnost napadeného usnesení zpochybnit. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem OSŘ její dovolání zamítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 13. února 2007



Vít Jakšič

předseda senátu