33 Odo 373/2001
Datum rozhodnutí: 27.06.2001
Dotčené předpisy:




33 Odo 373/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce o.D., proti žalované B.S., o zaplacení částky 10. 760,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 242/97, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 1999 č. j. 53 Co 395/99, 53 Co 394/99, 53 Co 393/99-75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 21. dubna 1998 č. j. 23 C 242/97-25, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 15. září 1998 č. j. 23 C 242/97-40 a opravného usnesení ze dne 21. dubna 1999 č. j. 23 C 242/97-58 uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 8.608,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 31. 7. 1997 do zaplacení, zamítl žalobu do částky 2.152,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. října 1999 č.j. 53 Co 395/99, 53 Co 394/99, 53 Co 393/99 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci *dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.*, a navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání poukázal na to, že nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání, proto by mělo být dovolání odmítnuto. Neztotožnil se přitom s názorem dovolatelky, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen ( o. s. ř.").

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( § 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g).

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

Podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu § 239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by žalovaná vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinila (§ 239 odst. 2 o. s. ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno.

Podle ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) a § 239 odst. 3 o. s. ř. není kromě toho dovolání přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

Z hlediska § 238 a § 239 o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné.

Přípustnost dovolání v dané věci není založena ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelka netvrdí a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v tomto ustanovení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 , § 224 odst. 1, § 151 odst. 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 1.000,- Kč *část dvanáctá hlava první bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb.* a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 27. června 2001

JUDr. Zdeněk D e s , v. r.

předseda senátu