33 Odo 361/2005
Datum rozhodnutí: 30.03.2005
Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 361/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně Z. I. r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému M. M., o zaplacení částky 30.623,- Kč s příslušenstvím a částky 7.755,80 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 272/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. července 2004, č. j. 57 Co 313/2004-62, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 15. prosince 2003, č. j. 23 C 272/2002-28, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.623,- Kč s 8 % úrokem z prodlení z této částky od 21. 6. 2001 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 7.755,80 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl na základě jím zjištěného skutkového stavu věci k právnímu závěru, že žalovaný neodstoupil ve smyslu § 48 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), platně od kupní smlouvy uzavřené s žalobkyni podle § 588 a násl. obč. zák. a je tudíž povinen uhradit žalobkyní požadovanou kupní cenu i smluvní pokutu podle § 544 obč. zák. za porušení povinností vyplývajících ze smlouvy. Nepřisvědčil námitce žalovaného, že shora uvedená kupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. července 2004, č. j. 57 Co 313/2004-62, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. S právním závěrem soudu prvního stupně se zcela ztotožnil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (nezastoupený advokátem) dovolání, v němž napadl právní posouzení věci odvolacím soudem.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), shledal, že nejsou splněny podmínky pro jeho věcné projednání.

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (§ 241 odst.2 písm. a/ o. s. ř.). Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Dovolatel, který nebyl zastoupen advokátem a z obsahu spisu ani neplyne, že by sám měl právnické vzdělání, požádal soud prvního stupně, aby mu podle § 30 o. s. ř. ustanovil zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně po provedeném šetření jeho žádosti o ustanovení zástupce usnesením ze dne 8. listopadu 2004, č. j. 23 C 272/2002-78, nevyhověl, neboť u něho neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.) a tudíž ani podmínky pro ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů (§ 30 o. s. ř.). Následně dovolatele usnesením ze dne 19. ledna 2005, č. j. 23 C 272/2002-79, vyzval, aby si pro dovolací řízení zvolil svého advokáta a jeho prostřednictvím ve lhůtě dvaceti dnů od doručení tohoto usnesení podal řádné dovolání. Zároveň jej poučil o následcích spojených s nesplněním výzvy. Citované usnesení bylo dovolateli doručeno dne 27. 1. 2005, aniž by na něj ve stanovené lhůtě jakkoli reagoval.

Z výše uvedeného tedy plyne, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1 věty první a odst. 4 o. s. ř. nebyla přes provedené opatření soudem prvního stupně dovolatelem splněna. Nejvyšší soud proto podle § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.

Výrok o nákladech řízení odpovídá situaci, kdy žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo proti žalovanému, který procesně zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 věta první a § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. března 2005

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu