33 Odo 276/2003
Datum rozhodnutí: 24.04.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 276/2003-61

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně M. D., zastoupené JUDr. K. K., advokátem, proti žalovaným 1) A. P. a 2) V. P., oběma zastoupeným JUDr. I. H., advokátkou, o zaplacení 14 873 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 208/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2002, č.j. 54 Co 485/2001-36, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinní zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na nákladech dovolacího řízení 1 675 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. K. K., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 324. července 2001 č.j. 25 C 208/2001-19 uznal žalované povinnými zaplatit žalobkyni 12 495 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, v části, jíž se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení dalších 2 378 Kč, žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. května 2002 č.j. 54 Co 485/2001-36 rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž vytýkají odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů dále jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena a) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání podle odstavce 1 není přípustné,

a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,

b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (srov. § 237 odst. 2 o. s. ř).

Z obsahu spisu se podává, že dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžité částce 12 495 Kč. Dovolání žalovaných není proto ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné a dovolací soud jej bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.).

V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 1 600 Kč (srov. § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb advokátní tarif). Protože dovolání žalovaných bylo odmítnuto, dovolací soud jim ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 24. dubna 2003

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu