33 Odo 248/2005
Datum rozhodnutí: 20.04.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 248/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně A. S., zastoupené, advokátem, proti žalovanému I. S., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 220/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. září 2004, č. j. 12 Co 266/2004-46, takto:

I. Dovolání se odmítá.



II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. září 2004, č. j. 12 Co 266/2004-46, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. listopadu 2003, č. j. 10 C 220/2003-30, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř. ), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Jelikož je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V rámci tohoto způsobilého dovolacího důvodu (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) žalobkyně otevřela dovolacímu přezkumu otázku, zda žalovaný (manžel žalobkyně) jednáním, spočívajícím v manželské nevěře a fyzickém napadení žalobkyně, naplnil jednu z podmínek pro vrácení daru ve smyslu § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen obč. zák. ). Napadla tudíž správnost právního závěru odvolacího soudu, že v dané věci nelze chování žalovaného vůči žalobkyni právně kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů podle § 630 obč. zák. Řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť se týká jen tohoto konkrétního případu. Otázku výkladu pojmu hrubého porušení dobrých mravů je totiž třeba posoudit v každé jednotlivé věci individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem daného případu a závěry o naplněnosti či nenaplněnosti podmínky hrubého porušení dobrých mravů v konkrétním případě tak nelze zobecnit (nelze učinit jeden obecný závěr pro všechny možné situace). Předchozí soudní rozhodnutí mohou být jen určitým vodítkem při rozhodování soudu v jiné, konkrétními okolnostmi determinované věci. Tak tomu je i pokud jde o rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 137/2002, na který žalobkyně v dovolání odkazovala s tím, že v tomto rozhodnutí byl řešen téměř skutkově shodný případ. Již z toho je zřejmé, že v posuzovaném případě a v případě žalobkyní zmiňovaném se nejednalo o shodný ničím se neodlišující skutkový děj, který soudy posuzovaly z hlediska naplnění zákonného předpokladu hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu § 630 obč. zák.

K vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), jakož i k vadám podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládají.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 20. dubna 2005

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu