33 Odo 240/2006
Datum rozhodnutí: 27.03.2008
Dotčené předpisy:




33 Odo 240/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. K., zastoupeného advokátem, proti žalované L. K., zastoupené advokátem, o zaplacení 184.533,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v M. pod sp. zn. 15 C 50/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v P. ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 21 Co 387/2005-67, takto:

Dovolání se odmítá.

Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.015,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta .

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v P. ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 21 Co 387/2005-67, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v M. ze dne 7. června 2005, č. j. 15 C 50/2004-44, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).

Přestože žalobce v dovolání deklaruje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti - jak vyplývá z obsahu dovolání - zpochybňuje správnost rozsudku odvolacího soudu především výtkou, že v řízení nebyly provedeny jím navržené důkazy (konkrétně výslechy svědků R., V. a M. K. a listinné důkazy - záznamy policie, realitní kanceláře a zpráva lékaře), jimiž mohl prokázat, že mu nebylo umožněno společný dům užívat. Je totiž přesvědčen, že pokud by soud tyto důkazy provedl, bylo by tak prokázáno porušení povinnosti žalobkyně (správně žalované) a soud mohl posoudit věc z titulu náhrady škody . Výhrady k postupu soudu při provádění dokazování, resp. výtky nesprávnosti či neúplnosti skutkových zjištění, případně pochybení při hodnocení provedených důkazů, nemohou přípustnost dovolání v dané věci založit. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Samy o sobě tyto vady řízení i kdyby byly dány přípustnost dovolání nezakládají. Výhrady k nesprávnosti skutkových zjištění pak lze podřadit jedině dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Ten však míří na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci a nelze jej v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací soud považuje za potřebné uvést, že odvolací soud v dané věci nepochybil při interpretaci § 205 odst. 2 písm. f/ o. s. ř., podle něhož lze odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, odůvodnit (vedle dalších taxativně uvedených odvolacích důvodů) tím, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a o. s. ř.). Podle § 205a odst. 1 o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže se a) týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; e) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolacímu soudu lze přisvědčit v tom, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně nad rámec toho, co bylo obsahem jeho žalobních tvrzení o bezdůvodném obohacení žalované, neuvedl žádnou skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že by žalobou uplatněný nárok bylo možno posuzovat jako nárok na náhradu škodu, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti ze strany žalované. Jinak řečeno, žalobce v žalobě netvrdil skutečnosti rozhodné pro poměřování věci ustanovením § 420 obč. zák. (tedy netvrdil, že mu žalovaná bráněním v užívání domu způsobila škodu), nýbrž rozhodující skutečnosti vylíčil tak, že žalovaná mu znemožňuje užívání společného domu a tím se na jeho úkor bezdůvodně obohacuje o částku 16.000,- Kč měsíčně odpovídající ceně za pronájem domu v daném místě a čase. Protože v odvolání uváděné skutečnosti a navrhované důkazy (výslechy svědků, záznamy policie a lékařská zpráva) nebyly novými ve smyslu § 205a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., tzn. nastalými nebo vzniklými až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, nebylo je možné v rámci odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. f/ o. s. ř. uplatnit.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 7.500,- Kč (§ 3 odst. 1, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 75,- Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006) a z částky 1.440,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 27. března 2008

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu