33 Odo 24/2003
Datum rozhodnutí: 27.02.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 24/2003-48

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce Č. p., s. p., proti žalovanému R. P, o zaplacení 7.739,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 85/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. května 2002, č. j. 6 Co 1061/2002-36, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 5. 2002, č. j. 6 Co 1061/2002-36, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2002, č. j. 17 C 85/97-31, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 30. 10. 2001, č. j. 17 C 85/97-20, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (ač nesprávně označené jako odvolání).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů dále rovněž jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky dovolacího řízení spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem překážkou v pokračovaní řízení.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, jsou uvedena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

V posuzovaném případě směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost.

Protože dovolání žalovaného není v posuzované věci přípustné, Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaného bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích důvodů.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. února 2003

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu