33 Odo 214/2005
Datum rozhodnutí: 24.01.2007
Dotčené předpisy:




33 Odo 214/2005

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. M. U., zastoupeného advokátem, proti žalované S., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 223.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 25 C 242/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2004, č. j. 11 Co 502/2004-62, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 26. června 2003, č. j. 25 C 242/2002-31, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 223.000,- Kč se 4 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2002 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. listopadu 2004, č. j. 11 Co 502/2004-62, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 223.000,- Kč se 4 % úroky z prodlení od 1. 10. 2002 do zaplacení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná coby vlastník budovy č. p. 232 na pozemku parc. č. 217 včetně tohoto pozemku zapsaných na LV č. 506 pro katastrální území O. (dále jen předmětná nemovitost , resp. nemovitost ), smlouvou o nájmu nebytových prostor č. 1/2000 ze dne 11. 4. 2000 uzavřenou ve smyslu zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, v platném znění (dále jen nájemní smlouva ) pronajala Ing. Z. K. (nájemci) ve smlouvě označené nebytové prostory nacházející se v předmětné nemovitosti, a to na dobu určitou od 1. 5. 2000 do 31. 9. 2005 . V článku IV nájemní smlouvy si smluvní strany sjednaly nájemné za dobu nájmu částkou 975.000,- Kč. Zaplacení nájemného bylo dojednáno ve splátkách tak, že splatnost první splátky ve výši 500.000,- Kč nastane 31. 5. 2000 a splatnost dalších splátek po 100.000,- Kč dne 31. 5. 2001, 31. 5. 2002, 31. 5. 2003, 31. 5. 2004 a poslední splátky ve výši 75.000,- Kč dne 31. 5. 2005. Nájemce poukázal na účet žalované dne 20. 5. 2000 částku 500.000,- Kč, dne 24. 5. 2001 částku 100.000,- Kč a dne 25. 11. 2002 částku 42.778,- Kč (podle přípisu nájemce ze dne 17. 11. 2002 šlo o poměrnou část nájemného za období od 1. 1. 2002 do 4. 6. 2002). Žalovaná převedla své vlastnické právo k předmětným nemovitostem směnnou smlouvou uzavřenou dne 3. 5. 2002 na manžele Ing. A. B. a J. B. Ti pak předmětné nemovitosti prodali žalobci za kupní cenu 1,000.000,- Kč na základě kupní smlouvy uzavřené dne 5. 6. 2002. Podle článku IV. této kupní smlouvy byl žalobce srozuměn s tím, že k části předmětné nemovitosti byla uzavřena nájemní smlouva s Ing. K., a proto jako nový nabyvatel nemovitosti vstupuje do práv a povinností pronajímatele plynoucích z této nájemní smlouvy, jejíž kopii mu prodávající předali.

Na rozdíl od soudu prvního stupně, který dovodil, že se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen obč. zák. ), tím, že od nájemce převzala nájemné ve výši 223.000,- Kč připadající na období po 5. 6. 2002, ačkoliv k tomuto datu pozbyla vlastnické právo k předmětné nemovitosti, dovolací soud uzavřel, že žalovaná bezdůvodné obohacení na úkor žalobce nezískala. Konstatoval totiž, že žalobce ve smyslu § 680 odst. 2 obč. zák. dnem 5. 6. 2002 vstoupil do práv a povinností pronajímatele vyplývajících z nájemní smlouvy ze dne 11. 4. 2000. Tato nájemní smlouva platí a v nezměněné podobě žalobce zavazuje. Jestliže nájemce na základě nájemní smlouvy plnil nájemné ve sjednaných splátkách a termínech a žalovaná toto plnění přijala, nejednalo se o plnění bez právního důvodu. Změna v osobě pronajímatele nemůže bez dalšího být takovou právní skutečností, která by měla za následek vznik bezdůvodného obohacení ve vztahu k plnění nájemného přijatého na podkladě nájemní smlouvy. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by došlo ke změně této smlouvy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a uplatnil v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Jeho prostřednictvím napadl správnost závěru odvolacího soudu, že se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila. Účastníci nájemní smlouvy si dohodli nájemné ve výši, která zůstává v čase neměnná, toliko si smluvili jeho nepravidelnou splatnost. Podle jeho přesvědčení právní důvod plateb nájemného žalované odpadl již ke dni 5. 6. 2002, kdy se stal vlastníkem pronajímané nemovitosti on. Jelikož žalovaná přijala plnění nájemného připadající na dobu, kdy již nebyla vlastníkem předmětné nemovitosti, bezdůvodně se obohatila, neboť právní důvod plnění dodatečně odpadl. Přitakání stanovisku odvolacího soudu by vedlo k absurdním situacím, kdy by nový vlastník neměl vůči nájemci nárok inkasovat nájemné, jestliže by bylo zaplaceno celé předem předchozímu vlastníku. Za restriktivní považuje výklad odvolacího soudu, který právní důvod plateb nájemného váže pouze na nájemní smlouvu a nikoli na převod vlastnického práva k pronajímané nemovitosti. Z uvedeného důvodu navrhl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 3. 2005 - dále opět jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédnout též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Uvedené vady nebyly v dovolání tvrzeny a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. O nesprávné právní posouzení věci při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, nebo ze zjištěných skutečností vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Podle § 680 odst. 2 obč. zák. dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem prokázána.

Ustanovení § 680 obč. zák. upravuje přechod práv a povinností na nabyvatele pronajaté věci v rámci obecné úpravy nájemní smlouvy (část osmá, hlava sedmá, oddíl první až třetí občanského zákoníku) a dopadá i na vztahy nájmu nebytových prostor, neboť zvláštní úprava tohoto nájemního vztahu (§ 720 obč. zák.) v zákoně č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, v platném znění, neobsahuje speciální ustanovení o důsledcích změny vlastníka pronajaté věci za trvání nájemního vztahu. Je proto nutno použít obecná ustanovení občanského zákoníku o nájemní smlouvě (§ 663 a násl. obč. zák.), konkrétně § 680 obč. zák., který tuto otázku výslovně řeší (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. května 2002, sp. zn. 26 Cdo 861/2001, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 125/2002).

Dojde-li ke změně vlastnictví k pronajatým nebytovým prostorám (domu s nebytovými prostorami v nájmu), právo nájmu nezaniká, nýbrž dochází ke změně v jednom z jeho subjektů. Na místo dosavadního pronajímatele vstupuje do nájemního vztahu nabyvatel. Jde o zvláštní případ právního nástupnictví (sukcese), s nímž je spojen ten důsledek, že na nabyvatele přecházejí práva a povinnosti pronajímatele z nájemního vztahu přímo ze zákona (ex lege), nastane-li právní skutečnost, s níž zákon uvedený důsledek spojuje - tj. nabytí vlastnického práva k pronajaté věci. Nabyvatel tak vstupuje do původního nájemního vztahu se všemi jeho základními obsahovými atributy, jakými jsou zejména předmět nájmu a práva a povinnosti subjektů daného vztahu vyplývající ze zákona, resp. nájemní smlouvy. Znamená to, že i po změně pronajímatele dne 5. 6. 2002 nadále trval nájemní vztah založený smlouvou z 11. 4. 2000 včetně práv a povinností tvořících obsah tohoto právního vztahu. Změnou v osobě pronajímatele se nezměnila na nabyvatele přecházející práva a povinnosti z nájemního vztahu. Na nabyvatele však nepřecházejí z titulu tohoto právního nástupnictví všechna práva a povinnosti pronajímatele, což je dáno povahou nájemního vztahu jako vztahu obsahově vnitřně složitého, zahrnujícího řadu různorodých práv a povinností, z nichž některá mají samostatný právní režim daný právním důvodem jejich vzniku. Na nabyvatele tak nepřecházejí zejména peněžité pohledávky a dluhy pronajímatele vzniklé za trvání původního nájemního vztahu, jako je např. pohledávka pronajímatele na splatné nájemné, povinnost zaplatit splatnou pohledávku nájemce na slevu z nájemného apod. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 863/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 84/1997).

V posuzovaném případě se smluvní strany v nájemní smlouvě ze dne 11. 4. 2000 dohodly, že nájemce zaplatí pronajímateli za pronájem nebytových prostor nájemné v částce 975.000,- Kč za celou dobu sjednaného nájmu, aniž rozlišily, zda je výše nájemného v jednotlivých časových úsecích doby nájmu proměnlivá či neměnná. Zároveň si ujednaly, že částka nájemného bude uhrazena ve splátkách (nikoli jednorázově), jejichž výši a datum splatnosti jednotlivých splátek v nájemní smlouvě specifikovaly.

Protože nájemce plnil svou povinnost uhradit sjednané nájemné ve stanovených splátkách a termínech, tak jak bylo mezi ním a žalovanou v nájemní smlouvě dojednáno, tento jeho závazek částečně zanikl splněním (§ 559 odst. 1 obč. zák.) a k okamžiku změny vlastnického práva k předmětné nemovitosti zde proto neexistovala pohledávka žalované (původního pronajímatele) vůči nájemci na splatné nájemné, ani pohledávka nájemce vůči žalované z titulu přeplatku na nájemném. Nájemní vztah se totiž primárně řídí uzavřenou nájemní smlouvou (což se týká např. i sjednání splatnosti nájemného, pokud posléze nedošlo ke změně smlouvy dohodou stran podle § 516 obč. zák.) a změna vlastnictví k pronajímané nemovitosti má ve vztahu k nájmu pouze právní důsledky předpokládané v ustanovení § 680 odst. 2 a 3 obč. zák. Závěr odvolacího soudu, že žalované bylo plněno na základě platného právního úkonu (nájemní smlouvy), a nikoli bez právního důvodu, je tedy věcně správný. Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že právním předchůdcem žalobce nebyla žalovaná, nýbrž manželé B., kteří ve směnné smlouvě prohlásili, že si s žalovanou coby jejich právním předchůdcem vypořádali veškeré nároky, jimž lze podřadit i nároky z nájemní smlouvy. Žalobce byl k okamžiku uzavírání kupní smlouvy s manžely B. upozorněn na existenci nájemního vztahu a byl srozuměn s tím, že vstupuje v pozici pronajímatele do práv a povinností vyplývajících z nájemní smlouvy, s jejímž obsahem byl seznámen předáním její kopie. Bylo mu tedy nepochybně známo, jaká jsou jeho práva a povinnosti ve vztahu ke způsobu závazně sjednané úhrady nájemného, a nic mu v rámci jednání s prodávajícími nebránilo promítnout dojednaný způsob úhrady nájemného do výše kupní ceny.

Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobci se nepodařilo prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu zpochybnit správnost napadeného rozsudku, a proto dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první , § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízen úspěšný a žalované žádné náklady tomto řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. ledna 2007

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu