33 Odo 204/2002
Datum rozhodnutí: 26.06.2002
Dotčené předpisy: § 7 předpisu č. 99/1963Sb.




33 ODO 204/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce D. m., Ú., proti žalovaným 1/ K. P. a 2/ V. P., o zaplacení 3 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. Ro 1275/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. listopadu 2001, č.j. 12 Co 990/2000-19, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. listopadu 2001, č.j. 12 Co 990/2000-19 a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. října 2000, č.j. Ro 1275/2000-11 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chomutově k dalšímu řízení.

0 d ů v o d n ě n í :



Žalobce se domáhal zaplacení 3 800 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaní mu za svého nezletilého syna neuhradili náklady na ubytování a stravu za měsíce říjen, listopad a prosinec 1999.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. 11. 2001, č.j. 12 Co 990/2000-19, potvrdil usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 10. 2000, č.j. Ro 1275/2000-11, jímž bylo řízení zastaveno s tím, že věc bude postoupena k rozhodnutí řediteli žalobce, a rozhodnuto o vrácení soudního poplatku a o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že věc nepatří do pravomoci soudu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v něm, že v posuzované věci nejde o neplacení stanovené výše úhrady za ubytování a stravování, když vymáhání takovéto pohledávky není správním aktem, ale vymáháním pohledávky jako takové, obecně . Podle názoru dovolatele neplacením úhrad za ubytování a stravu vzniká žalovaným bezdůvodné obohacení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 dále opět jen o.s.ř. (srov. část dvanáctou hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), a že je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné, shledal dovolání žalobce opodstatněným.

Se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu a jeho obsahové konkretizaci se dovolacímu přezkumu otevírá kontrola správnosti právního závěru odvolacího soudu o nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí dané věci.

V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (srov. § 7 odst. 1 o.s.ř.).

Podle § 1 písm. a/ zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 564/1990 Sb. ) vykonává státní správu ve školství mimo jiné ředitel školy, ředitel (vedoucí) předškolního zařízení nebo školského zařízení (dále jen ředitel ). Ředitel rozhoduje o výši příspěvku v jednotlivých případech na úhradu nákladů ústavní výchovy a ochranné výchovy a výši příspěvku v jednotlivých případech na úhradu nákladů spojených s hmotnou péčí o děti a mládež ve školách s celodenní výchovou a internátních školách a školských zařízeních (srov. § 3 odst. 2 písm. i/ zákona č. 564/1990 Sb.). Podle ustanovení § 22 téhož zákona se na uvedené rozhodování ředitele vztahují obecné předpisy o správním řízení.

Pravomoc soudu představuje zákonem vymezený okruh věcí, které je soud oprávněn projednat a rozhodnout. Do pravomoci soudu náleží zásadně rozhodování o všech věcech vyplývajících z právních vztahů vyjmenovaných v § 7 odst. 1 o.s.ř.

Lze souhlasit s odvolacím soudem potud, že k rozhodování o příspěvku na úhradu nákladů spojených s hmotnou péčí o děti a mládež ve školách s celodenní výchovou a internátních školách a školských zařízeních (dále jen příspěvek ) je povolán ředitel domova mládeže, který zde vystupuje v roli orgánu státní správy a svoji rozhodovací pravomoc realizuje v jednotlivých případech prostřednictvím svých rozhodnutí ve formě individuálních správních aktů. Rozhoduje-li ředitel podle zákona č. 564/1990 Sb. o výši příspěvku v jednotlivých případech , rozhoduje logicky vždy vůči konkrétnímu subjektu - tj. individuálním správním aktem a je-li pak zákonem oprávněn stanovit výši příspěvku vůči konkrétní, v rozhodnutí individualizované osobě, je takto jím stanovená výše příspěvku pro plátce příspěvku závazná, nebo-li plátce příspěvku je povinen platit příspěvek právě v takto určené výši. Zákonné zmocnění ředitele stanovit určité osobě výši příspěvku je tedy třeba chápat tak, že ředitel svým rozhodnutím v souladu se zákonným zmocněním ukládá dané osobě povinnost platit příspěvek ve stanovené výši. Věc stanovení příspěvku na úhradu nákladů spojených s hmotnou péčí o děti a mládež ve školách s celodenní výchovou a internátních školách a školských zařízeních nevyplývá z právních vztahů vyjmenovaných v § 7 odst. 1 o.s.ř. a pravomoc soudu v této věci není založena ani jiným zákonem (§ 7 odst. 2 o.s.ř.).

V posuzovaném případě je však nárok žalobce vyvozován ze smluvního závazku mezi žalobcem a žalovanými, neboť ředitel žalobce se žalovanými dne 12. 5. 1997 uzavřel smlouvu (dohodu) o placení internátních poplatků za ubytování a stravu v DM doplněnou dodatkem ze dne 18. 1. 1998, v níž se žalobce zavázal provést vyúčtování internátních poplatků, zaslat po žáku ubytovaném v DM složenku s uvedenou celkovou sumou, tj. částkou 800 Kč a žalovaní se zavázali po obdržení složenky částku za ubytování a stravu ve sjednané lhůtě zaplatit.

Lze proto sice souhlasit s odvolacím soudem, že pravomoc soudu ke stanovení povinnosti zaplatit příspěvek na úhradu za ubytování a stravování v domovech mládeže (příspěvek) není dána, vyplývá-li však závazek platit předmětné úhrady ze smlouvy (jak tomu je v posuzovaném případě), jde v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 o.s.ř. o věc plynoucí z občanskoprávního vztahu; projednat a rozhodnout v dané věci náleží proto do pravomoci soudu. Na tom nice nemění skutečnost, že o příspěvku mělo být rozhodnuto ve správním řízení. Tato skutečnost je významná pouze z hlediska posouzení platnosti smlouvy (dohody) účastníků ve smyslu § 39 ObčZ.

Právní závěr odvolacího soudu dovozující, že rozhodnutí o žalobou uplatněném nároku nespadá do pravomoci soudu, je nesprávný a dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3, písm.d/ o.s.ř. byl uplatněn důvodně; Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, nezbylo, než podle § 243b odst. 2 o.s.ř. zrušit rovněž rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2002

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu