33 Odo 18/2005
Datum rozhodnutí: 25.01.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 18/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobců a) Ing. Z. V., b) A. V., zastoupených, advokátkou, c) F. P. a d) J. P., zastoupených, advokátem, proti žalované P. I. s. r. o., zastoupené, advokátkou, o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 24 C 333/2002, o dovolání žalobců Ing. Z. V. a A. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2004, č. j. 58 Co 5/2004-160, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 13. října 2003, č. j. 24 C 333/2002-130, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům Ing. Z. V. a A. V. částku 100.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně ode dne 13. 6. 2001 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům F. P. a J. P. částku 100.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 26. 4. 2002 do zaplacení, výrokem III. uložil žalobcům Ing. Z. V. a A. V. povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení a výrokem IV. uložil žalobcům F. P. a J. P. povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení. Povinnost žalobců Ing. Z. V. a A. V. zaplatit žalované náklady řízení soud prvního stupně odůvodnil vzhledem k plnému úspěchu žalované ve věci ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř. ).

K odvolání všech žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. února 2004, č. j. 58 Co 5/2004-160, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé (II.) a výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci F. P. a J. P. a žalovanou (IV.) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci Ing. Z. V. a A. V. a žalovanou (III.) jej potvrdil a zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi těmito žalobci a žalovanou tak, že žádný z těchto účastníků nemá na jejich náhradu právo. Jelikož jejich odvolání směřovalo pouze proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto rozsahu a neshledal odvolateli navrhovanou aplikaci § 150 o. s. ř. případnou pro absenci důvodů zvláštního zřetele hodných na jejich straně.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení mezi žalobci Ing. Z. V. a A. V. a žalovanou, podali tito žalobci dovolání, v němž výslovně uplatnili dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkli, že při rozhodování o nákladech řízení neaplikoval § 150 o. s. ř., přestože na jejich straně byly dány důvody zvláštního zřetele hodné (v dovolání podrobně rozvedené), které aplikaci uvedeného ustanovení umožňují. Z uvedených důvodů proto navrhli rozhodnutí soudů obou stupňů v napadeném rozsahu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Pro posouzení přípustnosti dovolání v dané věci je rozhodující, že dovolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť napadený výrok rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Jelikož dovolání proti výroku rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované straně podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení prokazatelně žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. ledna 2005

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu