33 Odo 172/2005
Datum rozhodnutí: 18.10.2006
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 172/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. R., proti žalovanému M. R., o zaplacení částky 268.143,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 184/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 2004, č. j. 24 Co 328/2003-480, takto:

I. Dovolání se odmítá.



II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. M. Š., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. února 2004, č. j. 24 Co 328/2003-480, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4. července 2003, č. j. 10 C 184/2000-457, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 268.143,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu, zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 - dále jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Jelikož je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozsudku, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebo § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004). Možnost užití dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. zákon výslovně spojuje s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. (popř. podle obdobného užití § 238 a § 238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení zjevně nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde. I kdyby tedy bylo řízení zatíženo uvedenými vadami, jejich existence není způsobilá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit. Výtka žalobce, že nebyl soudem prvního stupně náležitě poučen podle § 118a o. s. ř. a že odvolací soud tento nedostatek nenapravil, je uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., který ovšem sám o sobě přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. založit nemůže. Další námitky, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) při zjišťování skutkového stavu věci vycházel bez dalšího ze znaleckého posudku ze dne 10. 7. 2001 vypracovaného soudním znalcem z oboru účetnictví Ing. M. J. a jeho doplňku ze dne 6. 3. 2003, ač žalobce upozorňoval na jeho nedostatky (které podrobně rozepisuje i v dovolání), že odvolací soud nesprávně vyhodnotil svědeckou výpověď M. K. (dcery žalovaného) a naopak zcela opominul svědeckou výpověď A. D. a další objektivně zjištěná fakta (týkající se zejména účetních dokladů žalovaného), jsou uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž při právním posouzení věci odvolací soud vycházel. Jeho užití je ovšem, jak bylo výše vysvětleno, v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.

Protože žalobce neuplatnil žádnou relevantní námitku nesprávného právního posouzení věci, pro kterou by bylo možno napadenému rozsudku přiznat zásadně právní význam, a ani proti výrokům o nákladech řízení není dovolání přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., za stavu, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání sepsaného advokátem náklady řízení, na jejichž náhradu má vůči žalobci právo. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 7.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů v částce 75,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 18. října 2006

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu