33 Odo 1693/2005
Datum rozhodnutí: 26.01.2007
Dotčené předpisy:




33 Odo 1693/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce V. Š., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem proti žalované A. B., zastoupené JUDr. J. Š., advokátem o 58.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání osobního automobilu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 121/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2005, č. j. 38 Co 52/2004-142, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.375,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. P. K., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hodoníně (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 10. prosince 2003, č. j. 5 C 121/95-118, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 58.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 1. 1. 1995 do zaplacení oproti vydání osobního automobilu Škoda 120 L, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 19.800,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 5. května 2005, č. j. 38 Co 52/2004-142, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 58.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 1. 1. 1995 do zaplacení oproti vydání osobního automobilu Škoda 120 L; současně zrušil výrok o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 19.800,- Kč, změnil nákladové výroky rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o oprávnění žalobce odstoupit od kupní smlouvy ze dne 10. 10. 1994 podle § 597 odst. 2 obč.zák., neboť na základě zejména dvou znaleckých posudků bylo prokázáno, že osobní vozidlo nebylo ke dni uzavření kupní smlouvy přes ujištění žalované způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a neodpovídalo požadavkům vyhlášky č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích; nepravdivým se rovněž ukázalo ujištění, že vozidlo má najeto pouze 38.862 km, když podle závěrů znaleckého posudku Ing. J. O. mělo najeto již 190.000 km, čemuž odpovídala míra opotřebení. Dopisem ze dne 25. 12. 1994 došlo k účinnému odstoupení od smlouvy ve smyslu § 597 odst. 2 obč. zák. a vzniku vzájemné restituční povinnosti, tj. povinnosti navzájem si vrátit to, co každá ze smluvních stran podle zrušené smlouvy získala. Podle odvolacího soudu nelze žalobci přičítat k tíži znehodnocení automobilu, ke kterému došlo v období od 25. 12. 1994. Žalovaná totiž nereagovala na jeho výzvu k vrácení plnění (automobilu) obsaženou v dopise, jímž žalobce od smlouvy odstoupil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a vytkla odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudy obou stupňů podle ní nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, zejména oba znalecké posudky. Znalci totiž zkoumali jiné vozidlo než to, které bylo předmětem kupní smlouvy ze dne 10. 10. 1994. Z fotodokumentace ke znaleckému posudku znalce Ing. J. O. vyplývá, že předmětem zkoumání bylo vozidlo bílé barvy, ačkoliv prodáno bylo podle technického průkazu vozidlo barvy modrozelené. Tuto skutečnost potvrzuje i údaj o druhu motoru na str. 14, část 3.0, bod 3.1, kde je u rekapitulace podkladových materiálů uvedeno, že ve vozidle je vznětový (rozuměj dieselový) motor. Přitom do vozů zn. Škoda 105, 120 a 130 nebyly dieselové motory montovány. Z těchto důvodů navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen o. s. ř. ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle § 237 odst. 1 písm a) o. s. ř., dospěl k závěru, že je zjevně bezdůvodné.

Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišla žalovaná s (novým) tvrzením, že předmětem znaleckého dokazování nebyla věc, jež je předmětem sporu. K tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť jak již bylo výše vyloženo, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohla žalovaná uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinila.

Jiné námitky žalovaná v dovolání neuplatnila a protože dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), dovolání jako zjevně bezdůvodné podle § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006], stanovená podle § 10 odst. 3, § 3 bodu 5., § 15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 3.300,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 26. ledna 2007

Vít Jakšič

předseda senátu