33 Odo 1633/2005
Datum rozhodnutí: 16.03.2006
Dotčené předpisy: § 238a předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 1633/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. Č., proti žalovanému M. H., o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 51/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 18. května 2005, č. j. 59 Co 159/2004-110, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně jako soud odvolací v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. března 2004, č. j. 6 C 51/2003-70, kterým tento soud zamítl návrh žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 6 C 235/97, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. O meritu věci (určení neplatnosti smlouvy o půjčce), v níž je nyní navrhována obnova řízení, bylo rozhodnuto nejprve rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. března 1998, č. j. 6 C 235/97-32, a následně rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2001, č. j. 21 Co 312/98-59.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost, i přes podle něj nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání, dovozuje z § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v nyní platném znění a důvodnost opírá o § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve stejném znění, protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Podle bodu 16. se podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou též návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.

Vzhledem k tomu, že žalovaný podal návrh na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. 21 Co 312/98-59, vydanému sice dne 23. října 2001, ale po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tj. podle procesních předpisů účinných do 31. 12. 2000 (před účinností zákona č. 30/2000 Sb.), odvolací soud správně rozhodoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále jen o. s. ř. ). Proto i Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a po přezkoumání věci dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v § 238a o. s. ř. v dané věci nejde; ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím), a ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř. proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť podle nich může být dovolání přípustné jen proti (potvrzujícím) usnesením ve věci samé, a tato podmínka v daném případě splněna není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 7704/97, uveřejněné pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Protože z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení před odvolacím soudem bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. (dovolatel to ani netvrdí), a protože z hledisek ustanovení § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř. dovolání žalovaného není přípustné, Nejvyšší soud ČR je podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Vzhledem k výsledku dovolacího řízení bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty prvé (per analogiam) o. s. ř. Žalovaný sice zavinil, že dovolaní bylo odmítnuto pro nepřípustnost, ale protože žalobci žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. března 2006

Vít Jakšič,v.r.

předseda senátu