33 Odo 161/2002
Datum rozhodnutí: 31.07.2003
Dotčené předpisy: § 5 odst. 2 předpisu č. 76/1990Sb., § 11 odst. 1 předpisu č. 76/1990Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 161/2002-63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. s. B. V. R., zastoupeného JUDr. M. H., obecným zmocněncem, proti žalované Č. r. M. z., o zaplacení částky 66 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu l pod sp. zn. 30 C 289/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2001 č. j. 20 Co 493/2000-38, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2001 č. j. 20 Co 493/2000-38 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. srpna 2000 č. j. 30 C 289/99-22 zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci 66 000 Kč s 11% úrokem od 6. 9. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Úhrady této částky se žalobce domáhal podle smlouvy uzavřené mezi účastníky. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 4. 11. 1998 smlouvu o poskytnutí podpory žalobci až do výše 72 000 Kč za účelem zakoupení zaječí zvěře a jejího vypuštění do oblastí postižených povodněmi v roce 1997. Bylo sjednáno, že dotace bude žalobci poskytnuta převodem na jeho účet uvedený ve smlouvě, a to do 31. 12. 1998. Dne 27. 11. 1998 žalobce vypustil do honitby zakoupenou zvěř, za kterou zaplatil 66 000 Kč. Na základě předloženého dokladu o zaplacení vystavila žalovaná dne 4. 12. 1998 příkaz k úhradě částky 66 000 Kč na účet žalobce, na který měla být dotace poukázána, k zaplacení však nedošlo vzhledem k tomu, že ve smlouvě o poskytnutí podpory bylo uvedeno chybné číslo účtu žalobce. Žalobce informoval žalovanou o správném čísle svého účtu písemnou zprávou, kterou žalovaná obdržela 5. 1. 1999. Žalovaná poté odmítla plnit s odůvodněním, že poskytnutí dotace bylo limitováno do 31. 12. 1998. Své rozhodnutí odůvodnila charakterem účelové dotace, který vymezuje zákon č. 576/90 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (dále jen rozpočtová pravidla ) ve znění platném k datu uzavření smlouvy. Účelové dotace mohou být jako součást rozpočtů ústředních orgánů vyplaceny pouze v příslušném rozpočtovém roce a podléhají ročnímu zúčtování se státním rozpočtem republiky, tj. jsou z hlediska účetního do dalšího roku nepřevoditelné. Žalobce přitom neprokázal, že správné číslo svého účtu žalované sdělil do konce roku 1998. Závazek žalované z předmětné smlouvy proto ve smyslu § 575 odst. l občanského zákoníku (dále jen ObčZ) zanikl ke dni 31. 12. 1998 pro nemožnost plnění.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. 2. 2001 č. j. 20 Co 493/2000-38 změnil rozsudek soudu prvého stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 66 000 Kč s 11% úrokem z prodlení od 6. 9. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Vzal v souzené věci jako nesporné, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí podpory, a to podle Zásad, kterými se stanovují podmínky pro poskytování podpor M. z. pro rok 1998 a zákona č. 576/90 Sb., že žalobce splnil podmínky pro přiznání podpory, že žalovaná dne 4. 12. 1998 vystavila příkaz k úhradě částky 66 000 Kč ve prospěch čísla účtu žalobce, které bylo uvedeno ve smlouvě. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná měla 17. 12. 1998 informaci o tom, že platba nebyla bankou realizována pro chybu v čísle účtu příjemce platby. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně vycházelo ze správně zjištěného skutkového stavu, ale spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pokud žalobce splnil podmínky pro poskytnutí podpory a žalovaná v témže roce dala příkaz k vyplacení podpory na účet žalobce, mělo být takto započaté plnění dokončeno ve vztahu k nároku vzniklému v roce 1998 a vrácené prostředky z nerealizované platby neměly být zpětně zaúčtovány do prostředků rozpočtu, nýbrž jako vzniklá platební povinnost žalované, tj. jako dluh, který musí být uhrazen po odstranění chyby v označení účtu. Evidence uvedené částky jako částky k vyplacení, nikoliv jako částky přijaté zpět do rozpočtu, by umožnila dokončení procesu výplaty dotace v roce 1999 v souladu s § 5 odst. 2 zákona č. 576/90 Sb., přičemž by výplata v roce 1999 podléhala zúčtování za rok 1998.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém namítla, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241 odst, 3 písm. d) o. s . ř.], které shledává především v závěru odvolacího soudu o možnosti účtování finanční dotace žalovanou po jejím vrácení z nerealizované platby, a to jako dluhu, který musí být vyplacen i v roce následujícím po vzniku nároku žalobce na její výplatu. Podle názoru dovolatelky nemá tento právní názor oporu v rozpočtových pravidlech, jeho připuštění by znamenalo faktickou novelizaci rozpočtových pravidel. Uvedla, že ročně rozděluje mezi žadatele 9 až 11 miliard Kč, takže doporučený postup financování z prostředků státního rozpočtu v závěrečných dnech rozpočtového roku je nerealizovatelný. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí v této věci je precedentní pro rozhodování v oblasti udělování dotací a jiných forem finančních výpomocí ze státního rozpočtu, je věc nutno kvalifikovaně posoudit. Dovolatelka dále poukazuje na nesprávnost postupu odvolacího soudu, který měl podle jejího názoru provést důkazy navržené žalobcem v odvolání sám, nebo postupem soudu podle § 22l odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit rozsudek soudu prvního stupně vzhledem k nezbytnosti provedení těchto důkazů za účelem zjištění skutkového stavu věci [dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. b) o. s. .ř.]. Dovolatelka rovněž zdůraznila, že nesprávné číslo účtu příjemce uvedl do smlouvy sám žalobce. Z uvedených důvodů navrhuje žalovaná zrušení rozsudku odvolacího soudu.

Žalobce ve vyjádření k dovolání namítl, že ustanovení § 11 rozpočtových pravidel odvolací soud správně aplikoval na nesporné splnění podmínek účelovosti poskytnutí dotace a vystavení příkazu k výplatě ze strany žalované. Po nepřipsání předmětné částky na účet žalobce však neměla být tato částka zpětně zaúčtována do rozpočtu na rok 1998, ale vedena jako platební povinnost žalované vůči žalobci a vyplacena po odstranění důvodů nedoručitelnosti předmětné částky.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen o. s. ř. ). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 16. srpna 2000.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 237 odst. 1 o. s. ř., či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vady uvedené v § 237 odst. 1 o. s. ř. se ze spisu nepodávají a ani dovolatelka netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo. Nejvyšší soud rovněž neshledal existenci jiných vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Námitka dovolatelky o neprovedení důkazů žalobcem označených v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je z tohoto hlediska irelevantní. Vzhledem k právnímu závěru, který odvolací soud učinil, bylo provedení navržených důkazů nadbytečné.

Nejvyšší soud poté posoudil rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Dovolací soud je uplatněným dovolacím důvodem vázán, a to i z hlediska jeho obsahového vymezení v dovolání.

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.

V daném případě účastníci uzavřeli dne 4. 11. 1998 smlouvu o poskytnutí podpory č. 205/98-3540, podpůrný program 1. H. Zazvěření oblastí postižených záplavami (1. H. a. zajíc polní, který byl vypuštěn do honitby v roce 1998, pocházející z divoké populace). Smlouva byla uzavřena podle zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky , ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. ve znění zákonů č. 579/1991 Sb., č. 166/1992 Sb., č. 321/1992 Sb., č. 10/1993 Sb., č. 189/1993 Sb., č. 57/1995 Sb., č. 154/1995 Sb., č. 160/1995 Sb. a č. 160/1997 Sb. (dále opět jen rozpočtová pravidla ), a podle Zásad, kterými se stanovují podmínky pro poskytování podpor M. z. pro rok 1998 (dále jen Zásady ).

Uvedená smlouva má tedy charakter veřejnoprávní smlouvy, tedy dohody mezi dvěma nebo více stranami z nichž alespoň jedna je subjektem veřejné správy uzavřené v souvislosti s výkonem veřejné správy v režimu správního práva, upravující subjektivní veřejná práva a povinnosti. Uzavření této smlouvy předpokládají Zásady. Soukromoprávním smlouvám se smlouva veřejnoprávní přibližuje v tom, že stejně jako ony je dvou či vícestranným právním úkonem, který vzniká na základě dvou či více vzájemně adresovaných a obsahově shodných souhlasných projevů vůle, tedy na základě svobodné nabídky (oferty) a svobodného přijetí návrhu (akceptace). Procesem svého vzniku (jehož cílem je dosažení smluvního konsensu) se tedy neliší od smluv občanskoprávních či obchodněprávních. Zásadní odlišností veřejnoprávních smluv je skutečnost, že upravují veřejná subjektivní práva a povinnosti pramenící z norem správního práva.

Okolnost, že jde o smlouvu veřejnoprávní, má za důsledek i to, že při posuzování práv a povinností z této smlouvy je nutno přihlédnout ke kogentním normám veřejného práva, v daném případě k rozpočtovým pravidlům. Podle § 5 odst. 2 rozpočtových pravidel se na konkrétní akce nebo předem stanovené okruhy potřeb poskytují účelové dotace, a to za podmínek stanovených zásadami dotační politiky. Mohou být použity jen na uvedené účely a podléhají ročnímu zúčtování se státním rozpočtem republiky.

Podle § 11 rozpočtových pravidel mohou být rozpočtové prostředky použity pouze v příslušném rozpočtovém roce, a to k účelům, na které byly státním rozpočtem republiky určeny (odstavec 1). K zabezpečení plynulého hospodaření a řádného plnění závazků lze obecně závazným právním předpisem stanovit odchylky od časového a účelového použití rozpočtových prostředků (odstavec 2).

Z těchto ustanovení tedy vyplývá, že pokud v daném případě nebyla účelová dotace žalobci vyplacena v rozpočtovém roce 1998, nemohlo se tak již stát později. Tato pozdější výplata by totiž byla v rozporu s kogentními ustanoveními § 5 odst. 2 a § 11 odst. 1 rozpočtových pravidel. Odchylka od časového použití těchto rozpočtových prostředků obecně závazným předpisem podle § 11 odst. 2 rozpočtových pravidel stanovena nebyla. Z hlediska § 5 odst. 2 a § 11 odst. 1 rozpočtových pravidel přitom není rozhodující, z jakého důvodu nedošlo k vyplacení účelové dotace. Opačný závěr odvolacího soudu není proto z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu podle § 243b odst. 2 o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2003

JUDr. Zdeněk Des, v.r.

předseda senátu