33 Odo 1528/2006
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:




33 Odo 1528/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobců a) K. V. a b) P. V., zastoupených advokátem proti žalovanému M. T., zastoupenému advokátem, o zaplacení 199.402,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 22 C 27/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. května 2006, č. j. 28 Co 233/2006-201, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 8. prosince 2005, č. j. 22 C 27/2005 164, ve výrocích, kterými byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 192.832,85 Kč s 2 % úrokem z prodlení z částky 166.590,- Kč od 1. 6. 2004 do zaplacení (výrok I.), bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu (výrok II. a IV.) a o doplatku soudního poplatku (výrok III.). Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího řízení podal žalovaný (dále též dovolatel ) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť má zato, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Odvolacímu soudu vytýká, že místo § 642 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) podřadil nárok žalobců pod skutkovou podstatu § 642 odst. 2 obč. zák. Soud prvního stupně implicitně a odvolací soud explicitně na základě shora vytýkané aplikace přiznaly žalobcům částku, odpovídající obecné ceně dokončených částí stavby, přestože s tímto způsobem ocenění nesouhlasil a trval na ceně podle dohodnutého rozpočtu. Z obsahu spisu navíc nevyplývá, že mu žalobci výslovně poskytli přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy s upozorněním, že nebude-li v této lhůtě dílo dokončeno a vady odstraněny, od smlouvy odstoupí. Kdyby oba soudy posoudily nárok podle § 642 odst. 1 obč. zák., musely by vzít v úvahu hodnotu jím provedených prací a účelně vynaložených nákladů. Důvodnost dovolání podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel vyvozuje z postupu odvolacího soudu, který až ve svém rozhodnutí odůvodnil úvahy, jež vedly soud prvního stupně k posouzení věci podle § 642 odst. 2 obč. zák.; tím ovšem odvolací soud znemožnil dosáhnout přezkumu těchto závěrů ve dvojinstančním řízení. Z těchto důvodů navrhl, aby byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena podle způsobu rozhodnutí příslušnému soudu k dalšímu řízení.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek, který ve věci soud prvního stupně vydal. Proto lze přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou; teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalovaný dovolacímu soudu nepředkládá žádnou právní otázku, s níž by se pojil zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; odvolacímu soudu vytýká, že jeho právní posouzení věci je v rozporu s hmotným právem, neboť je věc nesprávně poměřována podle § 642 odst. 2 obč. zák.

Rozhodnutí odvolacího soudu ovšem hmotnému právu neodporuje, a přípustnost dovolání z tohoto důvodu nemůže být proto založena.

Podle § 642 odst. 2 obč. zák. objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.

Odstoupení objednatele od smlouvy podle § 642 odst. 1 obč. zák. je speciálním případem odstoupení, neboť není spojeno s předcházejícím porušením povinností zhotovitele. Může jít o důsledek změny motivu nebo pohnutky objednatele; důvod změny nemusí zhotoviteli oznamovat. Naproti tomu odstoupení objednatele podle § 642 odst. 2 obč. zák. je již spojeno s nedostatky na straně zhotovitele. Jde o preventivní právo na odstoupení od smlouvy, kterým objednatel může zabránit vzniku dalších nepříjemností a průtahů s ohledem na postup prací zhotovitele. Právo odstoupit od smlouvy předpokládá vadnost budoucího díla nebo opožděnost jeho provedení, která musí být v době odstoupení zřejmá, dále poskytnutí přiměřené lhůty zhotoviteli objednatelem ke zjednání nápravy a to, že ani během ní zhotovitel nápravu neučinil. Soudy obou stupňů zjistily, že stavba domu (dílo) měla být provedena žalovaným tak, aby v domě mohli žalobci v prosinci 2003 bydlet. Do okamžiku odstoupení od smlouvy (tj. do 5. 2. 2004) nebyla stavba v důsledku prodlení žalovaného dokončena. Z důvodu prodlení žalovaného žalobci od smlouvy o dílo ze dne 29. 4. 2003 odstoupili; tyto skutkové závěry byl dovolací soud povinen převzít (srovnej § 241a odst. 3 o. s. ř.). Možnost odstoupit od smlouvy o dílo je podmíněna třemi shora uvedenými podmínkami, přičemž je mimo veškerou pochybnost, že v prosinci 2003 bylo zřejmé, že dílo nebude v důsledku malé rozpracovanosti dokončeno včas a že zhotovitel neučinil, až do okamžiku odstoupení, žádné kroky směřující k nápravě tohoto stavu. Tím došlo k naplnění hypotézy právní normy § 642 odst. 2 obč. zák.

Z ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Teprve v dovolacím řízení přišel žalovaný s (novým) tvrzením, že mu žalobci neposkytli přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy podle § 642 odst. 2 obč. zák. K tomuto tvrzení dovolací soud nepřihlédl při posuzování přípustnosti dovolání, neboť jak již bylo výše vyloženo, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohl dovolatel uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto je neuplatnil.

Námitkou o existenci vady řízení spočívající v porušení zásady dvojinstančnosti soudního řízení uplatnil žalovaný nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je totiž přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítnout, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci přichází v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.

Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§ 167 odst. 1 o. s. ř.). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř. Přípustnost podle § 237 o. s. ř. dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobcům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2007

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu