33 Odo 1459/2006
Datum rozhodnutí: 01.11.2006
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 1459/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce R. Š., proti žalované P. B., o zaplacení částky 10.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 31/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. května 2006, č. j. 42 Co 636/2005-60, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. května 2006, č. j. 42 Co 636/2005-60, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 12. srpna 2005, č. j. 15 C 31/2005-44, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 10.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. 12. 2004 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů na základě skutkových zjištění dospěly k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat, že ve smyslu § 454 zákona č. 40/164 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen obč. zák. ) plnil za žalovanou, co po právu měla údajně plnit sama na náhradu škody podle § 176 zákoníku práce.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení věci z důvodů blíže rozvedených, a navrhl napadený rozsudek zrušit.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), shledal, že není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání žalobce směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 10.000,- Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci (která není věcí obchodní) bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.

Protože přípustnost dovolání nepřipadá v úvahu ani proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, když žalované v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 1. listopadu 2006

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu